25× a stále poprvé. Brutal Assault nešetřil ani minutu

Čtvrtstoletí, to už chce pořádnou oslavu. A taky že na ní došlo. Metalový svátek Brutal Assault se stejně jako většina tuzemských festivalů vrátil po třech letech v plné síle a na slavnostní hostině se rozhodně nešetřilo. Zvlášť, když šlo o ty nejlepší pochutiny z metalu, hardcoru, blacku nebo doomu, zkrátka všechny ingredience, které současná tvrdá muzika nabízí.

Ještě než ale začneme hodnotit jednotlivé sety, musíme smeknout. Většinou to děláme až na konci, ale 5 dní je 5 dní. Josefovská pevnost letos hostila maraton, který začínal dopoledne a oficiálně končil ve 4 ráno. Během letošního Brutalu jsme ale krom pár přesunů setů nezaregistrovali, že by se někde něco zanedbalo, všechno hrálo na čas a povětšinou k tomu ještě velmi dobře.

Co jsme na BA, který se i díky prachu z katakomb dostane opravdu velmi rychle pod kůži, zaregistrovali, byl početný počet dobrovolníků. Všude jste mohli vidět fanoušky a dříče s tričky “Brutal Krew“, kteří festivalu pomáhají v plnění nejrůznějších oblastí. V noci pařit a večer makat, nebo naopak. Směnný chod pomocníků dopomáhá bezproblémovému průběhu, takže i tady bychom rádi vyjádřili respekt všem, kteří toho jsou součástí. Splynutí na trase fanoušci a samotný festival je tu doslova hmatatelné. A díky tomu se s festivalem snadno sžijete, a to dokonce i z pozice debutanta. Letos jsme konečně měli možnost Brutal Assault pořádně zreportovat, a tak jsme nelenili. Všech cca 150 kapel jsme samozřejmě vidět nemohli, ale dojmů bylo i tak spoustu, takže tady jsou.

Report rozdělíme na tři úseky: evergreeny – tedy interprety, které u nás běžně registrujete; česká scéna – a té jsme se rozhodli opravdu zodpovědně pověnovat; a novoty – objevy, které jsme zaregistrovali, až na festivalu.

A začneme u evergreenů.

DEMOLIČNÍ LORNA, PRO COMEBACK KID NORMA

Jeden z vrcholů festivalu pro nás nastal hned ve středu, kdy jsme se konečně dočkali Lorna Shore. Absolutní deathcore kreativní demolice, kde se ostraha stage nezastavila před nájezdem plovoucích desítek crowdsurferů. Rozbouřené vlny měly své opodstatnění, tenhle set dokázal rozhodně strhnout a co si budem… blížící se návrat Parkway Drive je pro nás atraktivní především díky předkapelám. Sorry boys, ale nebudeme naše čtenáře lakovat. Středeční rozehřívačku corové omladině obstarali zkušení předchůdci Darkest Hour a Evegreen Terrace, a víte, jak se to říká – stará láska nerezavý. Obě kapely nám dokázaly, proč jsme na nich vyrůstali a milovali je.

Lorna Shore předčila vysoká očekávání

Kdo se nám naopak čím dál oddaluje jsou Jinjer, generičnost a možná už trochu přeceňovaný produkt. Pohledem všudybylky Lety byl jejich set každopádně výrazně energičtější a zábavnější než na nedávném Basinfire Festu. Vysoký level Lorny ustáli ve středu i Misery Index. Příjemně nás překvapili Avatar, které definuje nepřehlédnutelná image, jež se promítla i do jejich početného obecenstva. Cosplay komunita se dokonce v několika případech převtělila do zpěváka Johanesse. Energie i mix starých a nových songů si nečekaně sedli. Králové riffů As I Lay Dying i díky skvělému zvuku opět kralovali a s dobrou formou se potýkali i Cradle of Filth, byť Daniho screamy občas vykazovaly trochu větší intenzitu, než by naše ušní bubínky vyžadovaly.

Pátek, tedy čtvrtý den festivalu, otevřela švédská palba Aviana, které jsme ten většinový pobyt v hábitech opravdu nezáviděli, touhle dobou bylo pocitově snad ještě větší vedro než na Rock For People, a kdo byl na Rokáči, tak ví, co to bylo za výheň. Vrchol dne o tři hodiny dřív? Jak už víte, tak občas až trochu nekriticky milujeme Comeback Kid, ale bylo tomuhle setu co vyčítat? Nebylo! CBK smetli všechny a všechno kolem i díky jednu z nejBrutálnějších moshů celého ročníku. A víte co, ta změna přišla vhod. Vidět takovou kapelu na jakékoliv než hlavní stagi, by bylo trochu nedůstojné. Zvlášť, když je pohání skvělá nová deska Heavy Steps. Hardcorové srdce plesalo i u legend Sick Of It All, kteří se rozhodně nechtěli nechat zahanbit a vybláznili dav k největšímu circlepitu letošního roku. Staří nebo mladí, tohle kolo zkrátka protáhlo párátka všem.

Nejlepší vystoupení letošního ročníku? V očích mnohých z nás Comeback Kid!

Poslední pátý den se trochu podepsal na ohlasu a podpoře Unearth, kteří předvedli vysoký standart, ale ničím nás nepřekvapili. Déšť, který jsme tak vyvolávali předchozí čtyři dny, pak krásně sedl jako tichý společník krásného setu se super světlem a zvukem Mayhem.

Goodbye staří známí, jdeme klepat na domovská vrata.

SRDEČNÉ POZDRAVY DO DAČIČ A MOSHUJÍCÍ STAŘEČEK

První den a hned asi největší domácí lákadlo. Skywalker jsme viděli mnohokrát, ale nikdy nás nepřestanou bavit. Opět to bylo to pověstné pendolino energie, které se tentokrát dočkalo slušivého času a Jay dokonce i omezil své obvyklé proslovování. Za nás by jejich show zasloužila ještě víc mosherů, ale co víc chtít první den? Na podzim se máme těšit na spoustu novinek, jedna bude dokonce společná.

Život je jen náhoda a občas příjde telefon, který vám možná změní život. Abbie Falls v původních plánech Brutalu nefigurovali, ale jako luxusní náhradníci odehráli jeden z nejzábavnějších setů celého festivalu (pro ně jeden z životních setů jejich dosavadní kariéry). Aviana rozehřála, AF slapovali. Propíraná pražská pestrobarevná formace předvedla skvělou show, a to i díky absolutnímu propojení s publikem. V moshi se tak objevil nebojácný stařík Standa, veslovalo se, klikovalo a jeden smolař si ještě před obědem zlomil v kotli nohu. Highlightů tu bylo opravdu hodně. Nejlepší domácí výkon festivalu.

Abbie Falls hodnotíme jako nejzábavnější CZ kapelu letošního line-upu

Čtvrtej den festivalu a dvě ráno? To nezní jako nejlákavější pozvánka na koncert. Jenže našinci vzali set Hentai Corporation útokem. Oživlé zombies v davu konstantně probouzel Ráďa svou klasickou dikcí, která si tentokrát vzala na paškál Martinu Sáblíkovou, “milovaný” RockFest Dačice a Dáďu Putina. Tohle si mohou dovolit opravdu jen Hentai Corporation, kde tentokrát místo Durexe zastoupil Jan Horák z pauzírujících Atari Terror.

Páteční set Stellaris ve vraždedném čase 10:30 závěrečného dne. Dosavadní rekordmani našich KlubovnaFajtfest Night prožívají snový rok, který je vynesl až na hlavní stage festivalu. Při ranní circlepit rozcvičce opět nechyběl vitální důchodce Standa, náš hrdina festivalu. Set zakončený stagedivem Nicole byl zároveň oslavou dvouletého výročí releasu prvního singlu “Find Your Course”, který jen tak mimochodem vychází na narozeninový den zpěvaččiny mamky. 3v1 důvodů k oslavě.

A na závěr všeho českého se podíváme i k našim sousedům na Slovensko za EBM/techno performerku IAmNøt na KAL Stage. Pokud si chcete odpočinout od metalu a nejste zrovna ortodoxní metalista, rozhodně by vám neměla ujít KAL stage! Návrat do zlatých časů tekkna, které tak moc nesnášel politický buldozer Jiří Paroubek. Na IAmNøt bylo plno a ačkoliv nepatříme ani trochu mezi příznivce tohoto žánru, tak jsme poměrně dost bavili.

SPACED, SPACED, SPACED!!!

A klidně ještě jednou Spaced! Tenhle původně patnáctiminutovej set nás absolutně strhnul, a to i přesto, že trhli rychlovklářskej rekord Zulu na Fajtfestu. Během patnácti minut bylo ale okamžitě jasný, že tohle bude pravděpodobně největší překvapení festivalu. Nakonec došlo i na přídavek, akedemická čtvrthodinka byla totiž kompletní diskografií hardcorové senzace s energickou Lexi. A my apelujeme na všechny bookery, aby tuhle vhozenou rukavici zvedli, protože to je mrda!

Objev letošního Brutalu? Spaced!

Moc nás bavil také jeden z otvíráků, SpiritWorld. Riff za riffem v extrémně zábavném provedení. Naše hardcorové srdíčko plesalo také u Sable Hills. Nově si na seznam interestu píšeme taky Ottone Pesante, brass médl s pozounem a trubkou. V 11 dopo nás ve čtvrtek dostatečně probralo grindování srandistů Excementory Grindfuckers, party jak má být!

Hlavní zemi metalu reprezentovali Insomnium – vynikající finský melodeath, kde všechno šlapalo na jedničku. A na to, že to bylo v sobotu v podvečer, měli v rámci možností plno. Nick Holmes se na Brutalu ukázal celkem dvakrát – nejprve ve středu s deatheřema Bloodbath a podruhé s gothic/doom formací Paradise Lost. Oběma formacím dáváme palec hore.

Čestnou zmínku si taktéž zaslouží 1914. Blackened death metal z Ukrajiny hrající na Obscuru. Co vám budeme povídat, vynikající představení. Zpěvák, jako jiné ukrajinské kapely, zmiňoval válku na Ukrajině, ale poměrně více expresivně. Ale nejsme samozřejmě jenom Medvídci Pú, takže jsme byli i svědky několika méně povedených vystoupení. Páteční vizuálně-hluková palba Mysticum v nás vyvolává všechno, jen ne sympatie. Jistou dávku nepochopení jsme měli i nad setem japonského bandu Melt-Banana, který na hlavní stagi působil dosti utopeným dojmem. Ti přísnější z nás dokonce vyslovili přání spatřit formaci na zastrčené KAL stagi.

Jedno z těch slabších vystoupení letošního ročníku, Melt-Banana

A na závěr Me And That Man. Melancholické písně v dark folkovém provedení. S Nergalem v čele si s kapelou všichni přítomní zazpívali, i když zrovna neznali text. Jeho slovy, stačí vám “nanana” nebo “lalala” a už zpíváte do melodie. Během setu vyházela kapela i nespočet trsátek do davu a skvěle komunikovali s publikem. Nadhled byl znát u dnes už legendárního zvolání: “I don’t know what we are fucking doing on this festival.” Nergale děkujem!

NEJLEPŠÍ AREÁL U NÁS

A jelikož jsme smekali klobouky už na začátku, pověnujeme se přímo esenciální oblasti, kterou u nás má Brutal zvládnutou neoddiskutovatelně úplně nejlíp. Areál, TEN AREÁL JE SUPER!

Na Brutalu se zkrátka ani na moment nenudíte. Vyžití je tu maximální, dokonce si troufneme říct, že by si to tu zamiloval i legendární metal hater Hakys. Kde jinde ostatně na několika kilometrech najdete strašidelný hrad, junktown cosplay, vegan/nevegan uličku nebo výstavní chrám. Co si budem… festival rovná se spánkovej kontokorent, a tak je skvělé, že se můžete zašít do gaučů v chillout zonách, kde pro změnu večer probíhá divoká tekno party jako někde v Crossu. Brzo rozvinuté spáče to v některých případech ale stejně neprobralo.

Absenci stínu u stagí vynahrazují katakomby, které vás mohou ochránit před dešti či jinými nástrahami počasí. Naše mosherské zastoupení pak ocenilo i protiskluzové podložky před stagí. Kdo někdy hodil hubu díky podklouznutí, ví své. A je patrné, že událostí žije celé město. Jednou z největších výhod festivalu je takřka okamžitá dostupnost do města. Stačí relativně pár kroků a můžete si dojít nakoupit do večerky, dát si oběd v restauraci nebo se dojít vysprchovat do přilehlého nonstopu, který chytl příležitost za pačesy a nabídl vlastní hygienické zázemí. A pak že ta souhra mezi starousedlíky a festivalovým návštěvnictvem nejde. Jde!

A to je od nás z letoška všechno. Pět dní, které se vám zapíšou do srdcí. A ať už jste byli na Brutalu 25×, stále si tu připadáte jako poprvé. Tak zase za rok!

SLEDUJ KLUBOVNU 

FACEBOOK

INSTAGRAM

YOUTUBE

SPOTIFY

Klubovní crew na Brutalu!

Text // Gumi & Klubovna bear army

Foto // Petr Ovsík & Lety

klubovna logo banner

13. 2. 2013 – v toto na oko banální datum vzniklo něco, co z původního skromného a ne úplně sebevědomého článku přerostlo v nynější podobu. Právě v tento den totiž světlo světa poprvé spatřila Klubovna. Z původně hudebně publicistické rubriky na jednom z webzinů vznikl samostatně soběstačný projekt, který se však snaží navázat na původní ideu. Nedělat ze svých fanoušků pouhé bezduché konzumenty, ale aktivní součást celého mimořádně interaktivního projektu.

Sleduj nás na: