TOP 2022 podle Klubovny: Alba a EP
Rok se s rokem sešel a máme tady zase každoroční ohlédnutí. Letošní rok už nemohl mít s tím loňským více protichůdných paralel. Najednou tu byla spousta koncertů a příležitostí, jak se zabavit i jak vidět interprety všech možných žánrů a velikostí. Klubovní crew samozřejmě nezahálela a konzistetně, jak už je naším zvykem, reportovala. Reprezentativní vzorek tvořilo 9 členů naší bear army, jež se snažila nevynechat žádnou zásadní událost letošního roku, ať už šlo o releasy nebo klubové koncerty a festivaly.
Z pohledu Klubovny to byl velmi dobrý, silný a možná trochu i průlomový ročník. Vůbec poprvé jsme přišli s vlastním festivalem, nadále po boku bratrů z Fajtfestu projezdili regionální bašty v rámci KlubovnaFajtfest Night a přicházeli jsme vlastní iniciativou v rámci vlastní tvorby. Výrazně jsme zvýšili také naše zasazení mimo Prahu, protože nechceme zůstat jen u pragocentrismu, ale o tom příště.
Začněme hned s královskou kategorií ALBUM / EP, která má dost překvapivého, ale naprosto zaslouženého domácího vítěze. V globálním měřítku už jsme museli dopočítávat a rozhodl jeden jediný hlas. Kdo nám letos nejvíc rotoval ve sluchátkách?
DOMÁCÍ SCÉNA
O talentu a jedinečnosti Brighter Days se ví už řadu let, ale až letošní koncepční a melancholická deska Walk pomohla naplno rozvinout jejich potenciál. Kapela se snažila pracně a poctivě zaměřit na každý detail, což jim vyneslo celkem 6 z 9 možných nominací. Nadpoloviční většina naší medvědí grupy tedy měla jasno!
Překvapivý výsledek? Tak trochu ano, protože se nám do popředí výrazně tlačily i další dva ambiciózní počiny od Marked As An Enemy a Glad For Today, shodně se třemi nominacemi. Když už jsme u těch trojek, sluší se doplnit, že na všech zmíněných titulech se z pozice producenta podílel Damián Kučera, který tak slaví nevšední kreativní hattrick! Situace na dalších pozicích připomínala spíše sólové výstřely, mezi které se podařilo vměstnat pod čarou ještě zářezy .themayrevolution a Abbie Falls. Našim tradiční rapových chuťovým pohárkům chutnaly laskominy od Robina Zoota, Hasana nebo 58G, alternativnější vlnu zastupují jména jako Kalle, Dusan Vlk nebo Panychida.
GUMI
– Severals: Algorithm
– Brighter Days: Walk
– Robin Zoot: Make Sudety Great Again
Tuhle kategorii mám obvykle hotovou jako první, ale čekal jsem na samotnej závěr roku, kde jeden kandidát do TOP 3 nakonec skutečně poskočil. Letos jsem se rozhodl ocenit hlavně koncepční desky, které nám krom samotné nahrávky nabídly i něco navíc. A pro všechny tři tituly to bezesporu platí. Severals přišli s propracovanou deskou, kterou (krom skvělých singlů) obohatilo taky originální vizuální zpracování všech songů. Brighter Days to za mě posunuli ještě o další stupínek dál. Atmosférická deska, která roste každým poslechem. Navíc na sebe skvěle navazuje. K tomu spoustu dalších prvků v podobě dvojklipu, tématického merche, netradičního křtu a celkovýho konceptu, se kterým Walk pevně drží. Je za tím vidět fakt hodně poctivý práce, a to je potřeba ocenit. Posledním do party je pak Robin Zoot, který rozšířil na nový desce svoje severočeský universum. Ačkoliv se jedná o release na Milion+, tak se vůbec nejedná o desku na první poslech. Když se v tom ale začnete orientovat, zamiluje si jí. Zoot je jeden z mála MC u nás, který vládne formě i obsahu. Skvělá textařina, spousta zajímavých postupů a k tomu výborný videoklipy. Prostě komplexní balíček.
Honourable mentions: Marked As An Enemy – Meanwhile, Michajlov – LA HAINE, Abbie Falls – Hell is Other People, Tatrofka 200025000 – Goratexsaurus Rex, Nature Trip – New Connections
HADRABÁK
– Brighter Days: Walk
– Panychida: Říruřeč – Dreisessel
– Postcards from Arkham: Oceanize: Ten years in Arkham
Brighter Days – Walk: Místy melancholické, většinou veselé. Tak působí na poslech tenhle nový počin. Rozhodně nejlepší za dobu jejich fungování.
Panychida – Říruřeč – Dreisessel: Plzeňstí matadoři black metalu hrající asi 15 let. Nový počin opěvující přírodu, dřevorubce, šumavské hvozdy a končiny.
Postcards from Arkham – Oceanize: Ten years in Arkham: Metal s filmovými melodiemi, ideální na dlouhé zimní večery a s nimi spojené snění. Muzika nejen na zimu.
PÉŤA
– Marked As An Enemy: Meanwhile
– Brighter Days: Walk
– .themayrevolution: DEAD INSIDE
MAAE – Meanwhile: K týhle desce jsem nejspíš řekla už všechno, ale ráda znova zopakuju, že je to za mě zatím nejlepší počin, kterej kluci vydali. Ideální kombinace agresivity a melodie, skvělý texty a kytičky! (Péti recenzi na desku můžeš číst ZDE)
Brighter Days – Walk: Esence melancholie na výletě v lese. Tohle dílo je prostě atmosferický a řekla bych, že kapel jakou jsou Brighter Days je v Čechách opravdu málo.
.themayrevolution – DEAD INSIDE: Tahle kapela je přesně tím druhem rocku, kterej mě naprosto okouzluje, ať už kytarama nebo vokálem. EP DEAD INSIDE je rozhodně jedním z těch, který hrajou on repeat.
MARŤA
– Marked As An Enemy: Meanwhile
– Brighter Days: Walk
– Paulie Garand: Amonit
Ještě v září to vypadalo, že nebude téměř z čeho vybírat a že z TOP 3 bude nakonec jen TOP 1, protože do tý doby mě snad bavila jen novinka Walk od Brighter Days. Konec roku se ale hezky vybarvil a vlastně mi bude dělat docela problém vybrat jenom 3. Jednoznačně nejlepší deskou roku je pro mě Meanwhile od Marked As An Enemy, spousta řevu, hodně energie a k tomu všemu ta deska na živo funguje fakt skvěle! No a do třetice asi překvapivě vyberu Amonit Pauliho Garanda, protože i když si zrovna tohle album nepouštim úplně často, považuju ho za hodně emotivní dílo, který rozhodně stojí za zmínku a za poslech.
Honourable mentions: Abbie Falls – Hell is Other People, .themayrevolution – DEAD INSIDE
TOMÁŠ
– Marked As An Enemy: Meanwhile
– Glad for Today: Melting Youth
– Hasan – Album, co mi změnilo život
Kluci z MAAE a GFT dokázali, že i v Česku se dá dělat skvělá hudba se skvělou produkcí (s/o Damian Kučera). Teď už tomu chybí jen tour po Evropě, protože tohle má kurva potenciál. Takže ďælej a dávej si to do uší!
Za to rapová scéna a vůbec M+, aspoň za mě, dost upadá. Nejsem odborník na rap a zahraniční scénu moc nesleduju, takže nevím, jaký jsou momentálně trendy, ale přijde mi, že všechno zní stejně. O to víc mě překvapilo nový Hasanovo album, který jsem si poslechl vlastně jen proto, že mě zaujal název Album, co mi změnilo život. Pokud hledáš trapový a zároveň melancholický album, je tohle přesně pro tebe!
Honourable mentions: RNZ – Shatters of Misanthropy, .themayrevolution – DEAD INSIDE
VOJTA
– BADBOY BERLIN: UNRELEASED
– 58G: CITY PARK
– No Face No Case: Flex Fiesta
BADBOY BERLIN – UNRELEASED: Nejlepší rapový album tohoto roku, který vzešlo ze dna ztracený pražský mládeže.
58G – CITY PARK: Album, o kterém se hodně mluví, hodně se přehrává a věřím, že se ještě dlouho přehrávat bude. Mám rád muziku, které se dá věřit, a tady kluci nádherně popsali svůj pohled na život v jihlavských a později pražských ulicích.
NFNC – Flex Fiesta: Tohle sem dávám hlavně kvůli přístupu, se kterým kluci přišli. I když je na ně směřováno hodně hatu, nemůže se jim upřít originalita, která je schopna dostat českou scénu před oči celýho světa.
JANČA
– Brighter Days: Walk
– Boy Wonder: Jeseň 2015: Člověk z planéty zem
– Dušan vlk: Korporát
Z CZ/SK scény mě letos nejvíce oslovilo album Jeseň 2015: Člověk z planéty zem od Boy Wonder. Tohle singly nabušený album má přes hodinu dlouhou stopáž a určitě stojí za poslech!
MATĚJ
– Brighter Days: Walk
– Glad for Today: Melting Youth
– Stellaris: Upside Down
Brighter Days – Walk: Muzika s hlubší myšlenkou, rytmickými variacemi a vícero atypickými nástroji pro tuto muziku.
Glad For Today – Melting Youth: Vypíchnu hit “Bittersweet”, který mi hrál v uších asi milionkrát, i když je tedy pravda, že byl vydaný už v roce 2021.
Stellaris – Upside Down: Jedna z nejlepších female fronted kapel v České republice. Album je plné lahodících breakdownů a metalových řevů.
LUCKA
– Kalle: Under The Black Moss
– John Wolfhooker: 626
– Glad For Today: Melting Youth
ZAHRANIČNÍ SCÉNA
Přehršel zahraničních releasů se i přes nejtěsnější možný rozdíl nakonec také dočkal vítěze. A Eulogy For Those Still Here od Counterparts pro nás bylo natolik silnou událostí, že se dočkalo jako jediné třech nominací. V těšném závěsu končí hravá deska Stray From The Path (2 nominace a jedná čestná zmínka). Dvě nominačky pak padly mezi stále oblíbenější Boston Manor a jeden z objevů roku Inclination. A dál? Alespoň na jednu zmínečku dosáhli velikáni jako Architects, Comeback Kid nebo rapový temnostpáni Suicideboys.
GUMI
– Comeback Kid: Heavy Steps
– Boston Manor: Datura
– Counterparts: A Eulogy for Those Still Here
Věk je jenom číslo, alespoň pokud jde o Comeback Kid. Hardcorové legendy přišly s další silnou deskou, na kterou si vyřveš hlasivky a ztratíš boty v pitu, jak jsme mohli vidět i při jejich letošní dvojnásobné návštěvě. Boston Manor rostou do krásy, což nám ukázali letos živě na RfP a ve sluchátkách s novým EP. Jasně tu dominuje perfektní singl “Foxlove”, ale celkově to moc krásně drží a funguje i jako celek. O tom, jak tahle nahrávka vznikala, si můžete počíst v našem aktuálním rozhovoru! Counterparts se v posledních letech trochu ztratil z radaru, ale jejich letošní album považuju za to nejlepší od asi nepřekonatelného klenotu Tragedy Will Find Us.
Honourable mentions: Htiekal – Do Better, Charli XCX – CRASH, Lorna Shore – Pain Remains, Within Destruction – Lotus
HADRABÁK
– Architects: the classic symptoms of a broken spirit
– Be Well: Hello Sun
– Caliban: Dystopia
Architects – the classic symptoms of a broken spirit: Asi netřeba představovat. Hodně jsem čekal, co nové album přinese. Je to trošku jiný styl než na předchozích deskách, ale změna se vyplatila. Velice chytlavé, melodické a nejčastěji přehráváno hned po vydání, i proto 1. místo
Be Well – Hello Sun: Melodický hardcore z USA, konkrétně z Baltimoru. Inspirace od Semiho, který tyhle kapely jede víc než já. Chytlo mě to na první poslech a frontman kapely Brian McTernan je známý z dalších kapel, třeba z Turnstile, Hot Water Music a především Battery. I ostatní členové jsou známí z jiných úspěšných kapel, namátkou Bane, nebo Darkest Hour.
Caliban – Dystopia: Kapelu Caliban dlouhodobě rád poslouchám a jejich nový počin se nese na podobné vlně jako předešlá alba. Prostě typický styl patrný na první poslech, který si mě opět získal, a to i přesto, že by někdo mohl říci, že hrají pořád to stejné dokola. Rozhodně ale mají co nabídnout jako zkušení harcovníci německého metalu. U dvou skladeb na albu hostují členové jiných, známých kapel – u songu “Dystopia” Christoph Wieczorek z Annisokay a u “VirUS” Marcus Bischoff z Heaven Shall Burn. Mimochodem, “VirUS” je moje nejoblíbenější skladba z tohohle alba.
PÉŤA
– Inclination: Unaltered Perspective
– Stray From the path: Euthanasia
– Boston Manor: Datura
Inclination – Unaltered Perspective: Láska na první poslech! Nejenže tady hraje Isaac z Knocked Loose, takže mi vlastně není vůbec divný, že mě to baví, ale je to i skvělej náhled na dnešní svět. Agresivní, zoufalá, ale i nadějeplná deska – má to v sobě úplně všechno, co mi vytváří přiblble blaženej úsměv na tváři.
Stray From the Path – Euthanasia: Tady není o čem, Stray mě ještě ničím nezklamali a Euthanasia dál pokračuje v trendu. Pokaždý, když si to poslechnu, tak mě to nabije takovým množstvím energie, že bych mohla rozsvěcovat stromeček na Staromáku.
Boston Manor – Datura: Po poslední Desperate Times, Desperate Pleasures trochu jiná deska, ale Henryho vokál je pořád stejně boží a i tahle experimentálnější věc si letos v mým hudebním šuplíčku našla místo na předních příčkách.
Honourable mentions: Malevolence – Malicious Intent, Chelsea Grin – Suffer in Hell, Polyphia – Remember That You Will Die
MARŤA
– Oceans Ate Alaska: Disparity
– Stray From the Path: Euthanasia
– Counterparts: A Eulogy for Those Still Here
Vybrat letos jenom 3 zahraniční desky je nadlidskej úkol. Mám pocit, že letošní rok je na novinky snad nejsilnější za poslední hodně dlouhou dobu. Co deska, to neskutečnej banger, a tak jsem se rozhodla, že letos nebudu zmiňovat kapely, který by ode mě všichni asi očekávali. Na první místo nominuju jednoznačně Disparity od Oceans Ate Alaska, což někoho možná překvapí, někoho možná ne. Obecně mam radši měkčí a melodičtější věci, i když na nový desce je melodických partů hodně, ale láskou k technickýmu metalcoru v podání OAA jsem se nikdy netajila. Hudební orgasmus, husina po celym těle a pocit totálního štěstí, ve kterym existuješ jen ty a dokonalá hudba. Musim říct, že tenhle pocit, kterej jsem zažila během prvního poslechu Disparity, se mi stal jen párkrát za život, takže bylo jasný, že tuhle desku letos už máloco překoná. Stray From The Path jsem trošku víc začala registrovat až letos, a to díky featu DR€Wa na songu Death od LANDMVRKS. Euthanasia je hodně dravá a energická deska, takže to byla okamžitá láska na první poslech. A dost podobně to mám i s novinkou Counterparts – A Eulogy for Those Still Here. I tuhle kapelu jsem začala tak nějak víc objevovat až letos, i když nějaký povědomí o nich jsem měla už z předchozích let. A Eulogy for Those Still Here je hodně rozmanitá deska se skvělýma melancholickýma textama, a to mě hodně baví. Má prostě všechno, co by skvělá deska měla mít.
Honourable mentions: Architects – the classic symptoms of a broken spirit, I Prevail – True Power, Bad Omens – The Death of Peace of Mind, The Devil Wears Prada – Color Decay
TOMÁŠ
– Counterparts: A Eulogy for Those Still Here
– Taylor Swift: Midnights
– Mindforce: New Lords
Counterparts jsou prostě lásky a nešlo to jinak, než je dát na první místo. Melancholický texty, nasraná hudba. Miluju. KUMA FOREVER <3 Když vyšla nová Taylor Swift, tak mě pohltil okolní hype a musel jsem si to pustit taky. Byla to nejlepší věc, co jsem udělal, protože jsem to měl na repeat měsíc v kuse a nelituju ani jedný minuty poslechu. A vy všichni metaláci byste to měli udělat taky! 😀 Mindforce, pokud máte rádi two stepy, mlácení lidí a kopačky v pitu, tak tohle je přesně pro vás. Přísný riffy a breakdowny, který vás nutěj zbít kohokoliv, kdo kolem vás projde – to je přesně to, co od týhle 17minutový desky můžete čekat.
Honourable mention: Comeback Kid – Heavy Steps, Devil In Me – On The Grind, Kublai Khan TX – Lowest Form Of Animal, Venom Prison – Erebos, Stray From the Path – Euthanasia, Malevolence – Malicious Intent, Terror – Pain into Power, Suicideboys – Sing Me a Lullaby, My Sweet Temptation
VOJTA
– Suicideboys: Sing Me a Lullaby, My Sweet Temptation
– Kublai Khan TX – Lowest Form Of Animal
– Inclination – Unaltered Perspective
Suicide boys – Sing Me a Lullaby, My Sweet Temptation: O SB se rozpovídám hodně u nejpřehrávanějšího tracku, protože tam leží důvod, proč sem zrovna toto album dávám.
Kublai Khan TX – Lowest Form Of Animal: Výběr tohoto EP je jednoduchý, Kublai Khan jsou moje naprostá srdcovka. Na tomhle počinu dovalili se vším, co na nich miluju, takže pokud miluješ heavy HC, určitě na tohle koukni.
Inclination – Unaltered Perspective: Za mě album, kterýmu musí být sXe svět vděčný; dává téhle subkultuře fresh nádech.
JANČA
– Kid Kapichi: Here’s What You Could Have Won
– Oliver Tree: Cowboys Tears
– Viagra Boys: Cave World
Letos jsem si dala za cíl prozkoumat i jiný žánry, protože mé metalcorové škatulce začala docházet šťáva. Experimentování skrze žánry se na mém TOP výběru fakt odrazilo. Ráda bych vypíchla švédské Viagra Boys, renesance a zmodernizování 80’s punku, kdy ale kapelní sound zní přítomně a svěže, bez soucitu, bez servítek. Na albu Cave World kombinují rock’n’roll s prvky moderního elektra a zní to občas kurňa divně, až sem si to zamilovala.
MATĚJ
– Belmont: Aftermath
– Four Year Strong: Enemy of the World (Re-recorded 2022)
– I Build the Sky: The Quiet Place Away
Belmont – Aftermath: Muzika, která kombinuje tvrdší styly s trance prvky. Kdo má rád natriggerované dvojšlapky, rázný kytarový riffy, tak si přijde na svoje.
Four Year Strong – Enemy of the World (Re-recorded 2022): Album, které jsem slyšel asi tisíckrát, v novém hávu. Nově nahrané staré songy. Na písních je znát, jak se členové kapely vyhráli a vyzpívali. V písních lehoulince pozměnili kompozici, dále také upravili zpěvové harmonie. Kapela zraje jak víno.
I Built the Sky – The Quiet Place Away: Kytarová akustická deska metalového kytaristy
MIN
– We Came As Romans: Darkbloom
– Machine Gun Kelly: mainstream sellout
– Palay Royale: Fever Dream
We Came As Romans – Darkbloom: Na počest Kylovi. WCAR byli jednou z prvních kapel, co mě dovedli k metalcoru a na můj první koncert ever (Alesana, WCAR, I Iwrestledabearonce + Glamour of The Kill).
MGK – mainstream sellout: Nenáviděný, milovaný. Inu je už součástí mých playlistů a zkrátka musí mít svoje místo.
Palaye Royale – Fever Dream: Očekávaný albíčko inspirovaný Prahou. Po dlouhý době album, který mě dokopalo se podívat i na videoklipy na YouTube, který už pár let nezapínám.
LUCKA
– The 1975 – Being Funny In A Foreign Language
– Florence + The Machine – Dance Fever
– Foals – Life Is Yours
SLEDUJ KLUBOVNU
