S britskými Boston Manor jsme se na Rock for People potkali už před třemi lety, kdy jsme s nimi udělali obsáhlejší rozhovor o jejich dosavadní kariéře, o tom, jak se hudebně posunuli, kde se inspirují a co je baví. Rozhovor z letošního Rock For People jsme tak pojali spíš jako rychlý “catch up” toho, co se u nich během pandemie dělo, co si z ní odnesli a jaké je vrátit se do plných klubů po dlouhé koncertní pauze. Na otázky nám odpovídal frontman Henry Cox a kytarista Mike Cunniff.

Jako první jste po pauze vyrazili na turné do Ameriky. Jak jste návrat na podia a celou tour prožívali?

Mike: Bylo to skvělé. Měli jsme velké štěstí, že nás toho čekalo po pauze tolik. Byly to jedny z nejlepších show, jaké jsme odehráli a celkově to bylo obrovské dobrodružství, zejména když jsme mohli odjet turné jako headlineři. Milovali jsme každou chvilku a rozhodně to bylo jedno z nejlepších míst, kde jsme měli tu možnost hrát.

Teď jste zhruba v polovině letního turné. Jak ho zatím hodnotíte?

Mike: Je to super. Jsme nadšení, že můžeme hrát na tak dobrých festivalech, zároveň jsme si v mezičase odehráli i koncerty s Rise Against a Neck Deep, takže byl pro nás zatím každý den úplně jiný. Je to skvělé, jeden den být tady, druhý tam, hrozně si tu možnost užíváme. Máme pocit, jak kdybychom byli na letních prázdninách.

A máte pocit, že se u obecenstva něco změnilo? V české kultuře zaznívalo, že lidi chodí na akce mnohem méně.

Mike: To záleží na dané zemi a kultuře. Všimli jsme si, že v některých zemích jsou lidi konzervativnější a nejsou ještě úplně připraveni na to se jít socializovat, což naprosto chápeme a respektujeme. Pak jsou ale i země, kde to lidi vůbec neřeší a všechno je “při starém”. Nikdo nenosí roušky, my už je při hraní taky nenosíme. Každá země to má jinak, ale je vidět, jak se to s odstupem času mění a každý měsíc je to jinak.

A dnešní show se vám líbila?

Henry: Rozhodně, byla to jedna z nejlepších, které jsme na tomto turné odehráli. Ze stage jsme odešli v povznesené náladě, hrozně nás to nabilo. 

Taky jste hráli zhruba týden zpátky s Rise Against. Jak se vám s nimi hrálo? Hodně lidí tu akci hodnotilo tak ambivalentně – že tam bylo míň lidí a atmosféra byla taková zvláštní…

Mike: Nám se to líbilo, ale bylo znát, že hodně lidí přišlo na Rise Against, a to je trochu odlišná fanouškovská základna, než je ta naše. Přišlo mi, že tam bylo hodně lidí, co nás vidělo poprvé. To je na druhou stranu ale dobrá příležitost dostat se zase k novým lidem a k tomu, dostat naši hudbu k jejich uším, haha. Na konci setu už bylo vidět, že se baví, takže jsme měli radost. To, že na nás někdo vyloženě nelítá a nemoshuje, si nebereme osobně. Hlavně, že nás vnímají, pokývou si hlavou a vidíme tak, že se k nim nějak dostaneme.

V roce 2020 jste vydali album Glue. Pro kapelu muselo být těžké vydat album v době pandemie a neodjet s ním tím pádem turné…

Mike: No, co si budeme povídat, bylo to pro nás těžké. Ale zároveň jsme si z toho vzali to pozitivní a řekli si, že jsme aspoň odvedli kus práce. Vydali jsme album, protože jsme nemohli koncertovat, ale bylo teda opravdu zvláštní něco vydat bez možnosti si to zahrát. A dneska je to taky zvláštní, protože jsme mezitím napsali spoustu dalších věcí.

A plánujete vůbec hrát věci z Glue, nebo už budete pokračovat jen s novinkami?

Henry: Určitě něco z toho zahrajeme. Vždycky je sranda zařadit do setlistu něco, co jsme nikdy nehráli, aspoň nás to udržuje ve střehu. Ale jinak teď máme radost z toho, na čem teď pracujeme a nějak se posouváme dál. Nahráli jsme nové věci a hrozně se těšíme, až je vydáme.

A můžete zhodnotit, co vám covid dal a vzal? Vím tedy, že Henry si pořídil psa a zasnoubil se…

Henry: Přesně, to je moje odpověď.

Mike: Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že jsme získali úplně novou perspektivu a koncept toho, jaký život může být. Spousta lidí si uvědomila, že nesnáší svou práci, nebo, že můžou pracovat z domu a mít tak život víc v rovnováze, což je super. My jsme byli prakticky nonstop na turné, takže jsme byli před pandemií tak trochu na pokraji svých sil. Takže nakonec pro nás ten rok a něco byl vlastně, ačkoli nás to štvalo, v mnohém spíš dobrý. Mohli jsme si dobít baterky, ať už jde o kreativní proces nebo koncertování a s tím spojený životní styl. Takže se na to díváme tak nějak pozitivně. Navíc jsme napsali spoustu nové hudby, což je super.

Henry: Abych pravdu řekl, tak si myslím, že to načasování bylo nakonec vlastně docela dobré. Udělali jsme si nucenou pauzu a díky tomu napsali hromadu hudby a začali mít z věcí zase radost. A když jsme znovu mohli hrát, tak jsme měli mnohem víc co nabídnout. Myslím, že ty nejlepší věci jsme napsali právě v té pauze.

A jak jste na nových věcech pracovali? Distančně? IDLES říkali, že album Crawler psali taky na dálku.

Mike: Všechno jsme si posílali, protože se Henry přestěhoval do Manchesteru, kde teď žije, takže to tak bylo nejjednodušší. Poslední EP jsme psali tak, že jsme si jen posílali naše nápady tam a zpátky, a vlastně to dobře fungovalo. Každý k tomu mohl vymyslet svoje věci, všichni umíme používat softwary na editování hudby, takže to pro nás bylo takhle nejjednodušší. Navíc byly restrikce a vidět bychom se nemohli tak jako tak. Takže to byl zajímavý způsob, jak zkusit dělat věci jinak.

A jaké jsou vaše ambice teď?

Henry: Psát a vydat album z toho, co jsme dali dohromady (14.10. Boston Manor vydali album Datura, pozn. red.). Myslím si, že se dostáváme do bodu, kdy se zdokonalujeme v tom, v čem jsme dobří, a strašně nás to baví. Vždycky jsme hodně koncertovali a na tom se nic nezmění. Myslím, že se snad v příštích 18 měsících dostaneme na nějaká nová místa. Vydáme se do různých zemí a snad uděláme i věci, které jsme v minulosti neměli tu možnost udělat. Takže nás čeká pár rušných let, ale jsme z toho opravdu, opravdu nadšení. 

text: @pandaxsranda // foto: Matěj Kormunda