Z pracovního splínu rovnou do moshpitu: Hands Like Houses potvrdili kvality, Broadside překvapili (Fotoreport)

Že pondělky bývají náročné, to je známý fakt. Doktor tak naordinoval vyrazit do Bike Jesus, kde své léčivé síly spojili předáci australského post-hardcoru Hands Like Houses s jemnějšími americkými kolegy Broadside, aby nás probudili k životu a vytrhli z pracovního splínu.

Na Štvanici to poslední dobou žije snad ještě víc než obvykle. A protože dobří holubi se vracejí, s odbitím sedmé hodiny večerní se začínají opět srocovat první známé tváře, aby našly útočiště před jarní sprškou v útrobách Bike Jesus. To jsme ještě netušili, že za chvíli z nás bude kapat tak jako tak.

Viníci jsou v tomto případě jasní – dvojitá májová nadílka ve složení Hands Like Houses a Broadside, kteří se s novým materiálem vydali vstříc evropskému co-headline turné. Jeho vůbec první zastávku si střihli právě u nás a sloty si rozložili opravdu férově, ať už co do kvality i délky setů. A nezapomnělo se ani na ten náš český rybníček, který se ctí zastoupili oblíbenci lokálních vod, Glad For Today. Tak co, už ty pondělky přestávají znít tak tristně?

Glad For Today

Pokud patříte mezi ty pozornější fandy Hands Like Houses, možná jste na jejich sociálních sítích také zaregistrovali sháňku po místních kapelách na úvodní sloty. První asociace? „Hej, tam by tak seděli Glad For Today.“ A taky že jo… jak ulitý. Hradečtí pohodáři zapadli do večera přelévajícího se mezi moderním rockem a post hardcorem jak průměrný návštěvník gigu do posledního metra, zcela přirozeně a bez zaváhání. Správná volba, která jen potvrzuje, že sahat do domácích zásobníků má smysl.

Jak jednou pravili Wohnouti: „Tak jsme se tu všichni sešli“ … zase. Čtveřice z Hradce sotva stihla přeladit struny po Reindeer Festu a už do nich v Praze řeže znovu. A tak to (stejně jako toho dne časově limitovaný Kašpi) nebudu příliš okecávat – zní to prostě pořád stejně dobře. Dotaženě, ale nestrojeně. Jako kapela, která ví, co dělá, ale nezapomíná si to náležitě užívat. Což jsou ostatně atributy společné všem účastníkům pondělního line-upu.

Vlastně ani složení publika se od posledního setkání příliš nezměnilo, aspoň soudě dle prvních řad, které přehlídkou gladího merche docela slušně reprezentovaly. Jasně, starý dobrý „hit me harder” z nich tentokrát zaznělo o pár decibelů slaběji, pořád ale hezky od srdíčka. Dobrá energie se tak rychle šíří zatím spoře zaplněným klubem a známé firmy rozjíždí při „Tambourine“ první pokusy o moshpit.

Glad For Today si i v limitovaném hracím prostoru stihli udělat velmi hezkou vizitku, předvést reprezentativní vzorek tvorby a v kontextu mezinárodní konkurence ukázat, že ani domácí scéna nezaostává.

Broadside

To čtveřice z Virginie Broadside se v rámci české premiéry na pódiu ohřála už podstatně déle. Stejně jako následní Hands Like Houses naservírovala set čítající 14 songů, kupu pozitivní energie a žádný ostych od interakce s davem. A v tomhle případě taky jedno milé překvápko.

Člověk by si hlavně na základě novějších nahrávek řekl: „Jo, tohle bude pohodinda.“ Prostě líbivý moderní rock s trochou toho jejich charakteristického nostalgického nádechu, ne? Chyba! Broadside nechali vyhlazenou produkci někde za celnicí. Místo toho naživo sáhli hezky ke kořenům a doručili přímočarou střelu mezi oči. Chytlavost popíkových vlivů si sice ponechali, do strun ale hrábli podstatně tvrději, a tak dedikovaný střed klubu rychle probudili k moshovací akci.

Úvodní novinka „I Think They Know“ sice na chvíli rozbliká kontrolku ohledně vokálů, obavy jsou ale rychle rozprášeny. Frontman Oliver Baxxter se brzy dostává do tempa a někde kolem třetí zpěvné „Cruel“ už všechno jede jak dobře namazaný stroj. A beztak, vlastně mu ten nevyžehlený projev sluší možná víc.

Setlist nás přes kousky „Heavenly“ a „Nights Alone“ ze zasněnějšího alba Into the Raging Sea bere pomalu ale jistě zpátky čase. A jakmile Oliver hlásí, že další song je „old as fuck“, půlka publika (alespoň dle zběžné znalostní ankety od kapely) okamžitě ví, že nastal ten moment, na který český pop-punk teens dekády minulé tak dlouho čekali. Klubem burácí ikonická „Coffee Talk“ ohulená do plnejch a hladina dopaminu letí na stagi i pod ní prudce vzhůru.

Kdo kapelu znal, dostal naděleno víc, než čekal. A nováčci se zas díky rozkecanému Oliverovi, komentujícímu téměř každý track, rychle zorientovali. Celkově Broadside předvedli vyvážený průřez diskografií, v němž nezapomněli na své kořeny, obhájili aktuální desku například chytlavou „Warning Signs“ (kterou od té doby nemůžu vystěhovat z hlavy) a vše zakončili rozskákanou „Foolish Believer“.

Hands Like Houses

Australští Hands Like Houses mají naopak svůj nejnovější release teprve před sebou. Květnové EPčko Lótus klepe na dveře a logicky tudíž zaplnilo i větší část setlistu. Čtveřice z Canberry zakořeněná v post-hardcoru je příkladem kapely, která se nebojí vývoje, přesto si ale pořád drží otisk svých tvrdších začátků. A tak, ačkoliv dlouhodobé fanoušky může s lehkou nostalgií zamrzet, že starých pecek z Unimagined se už asi nikdy nedočkáme, jde i vzhledem k personálním změnám na postu frontmana (z roku 2023) o zcela přirozený posun. Navíc proč lpět na minulosti, zejména když přítomnost zní pořád tak dobře?

Set otevírá stejnojmenný track a frontman Josh Raven ve volnějším rozjezdu okamžitě dokazuje, že se se svou hlasovou kontrolou řadí mezi vokální špičky žánru. Jeho rozsah a um pořádně zařvat i očarovat v uhlazenějších pasážích dostávají prostor zazářit třeba na coveru „Wicked Game“ od Chrise Isaaka. Zároveň ale ani omylem nejde o kapelu, kterou by táhla jen tvář za mikrofonem. Místo toho dýchá jako jeden organismus, sází do nás jeden riff za druhým a svůj zasloužený moment ve světle reflektorů dostává i bubeník Matt Parkitny.

Ačkoliv jde o nejostřejší zástupce v line-upu, akce pod pódiem je zprvu možná trochu selektivnější. Ale žádné strachy, to jen mosheři nabírali druhý dech. O chvíli později, podpořeni breakdowny novinek „Love & Affection” či „Flowers“, už své působení i jeho intenzitu rozšiřují do nových zón parketu. Olej do ohně přilévá i samotný Josh, který se trochy ostrých loktů nebojí a vyráží si jeden z tracků užít přímo do epicentra dění.

Kromě plejády novinek a útržků z loňské desky ATMOSPHERICS přeci jen dochází i na tři starší kousky, konkrétně „I Am“, nabroušenou „Colourblind“ a emocemi nabitou „Perspectives“ z alba Dissonants. Tak či onak si kontaktní Australané udrželi pozornost a zanechali Bike Jesus v euforii a louži potu. Když se zrovna nehrálo, kapela s lehkostí přepínala mezi vtípky, vděčným pokusem o „děkuji“ i upřímnými momenty, včetně rezonujícího proslovu na téma duševního zdraví zakončeného slovy: „Možná nevím, jak se jmenuješ, ale vím, jak se cítíš.“

O znalost jmen z davu se Josh však přeci jen postaral po doznění posledních tónů, kdy sympaťáci z obou kapel nadále sršeli energií a kecali s pomalu se rozcházejícím, spokojeným návštěvnictvem poblíž merche.

Děkujeme Rock for People Concerts za organizaci tohohle ideálního startu týdne. A i když vytleskávání přídavku bylo tentokrát marné, dostali jsme aspoň jeden příslib: „We‘re gonna have to come back.“ Tak my se teda budeme těšit.

Foto: @klara.on.film // Text: Šárka