Některý neděle jsou prostě lepší, třeba jako ta 25. února, kdy jsme dostali prostřednictvím Obscure Promotion čtyřkapelní saň v podobě Paleface Swiss, Kublai Khan TX, Suicide Silence a Lionheart. O tom, jak na tuhle hvězdně obsazenou tour došlo a co jí předcházelo, se můžete dočíst v našem předkoncertním rozhovoru s Matějem Štěpánkem. Ale pojďme už přímo do Roxy!

Hned před příchodem do klubu vidím první skupinku… a oni to jsou samotní Lionheart před tour busem! Kdepak, tahle sebranka si alespoň na první pohled na nějaké hvězdné manýry nepotrpí a mně se hned vybavuje, jak se Rob projížděl během Fajtfestu v areálu na čtyřkolce. Celé tour se v rámci předprodejů a návštěvnosti dařilo, což dokládá téměř kompletní vyprodání a ani Praha není výjimkou. Očekávání jsou vysoká a dnes se začíná nebývale rychle. Dveře se otevírají na pátou a od šesti do toho už začínají bušit Paleface Swiss. Švýcarské ostří, které jsme před pár lety měli na starost v Modré Vopici společně s Fajtfestem. Tehdy to odnesl koš na buřty a vzduchem létaly zábrany. Jak to asi dopadne tentokrát?

Upřímně patřím k té nemalé skupině, která přišla hlavně na Paleface. A pak k tý menší části, co má docela fakt ráda Roxy. Hraje se na čas, takže není čas ztrácet čas. Roxy je klub pro průbojný. Když se neprobiješ dopředu, vidíš káko. Když se probiješ, jsi přímo v centru dění a ohni. A ten oheň dneska plápolal hodně. U Paleface bylo jasně vidět, že pojem „otevírací kapela“ tady hodně neseděl. Dobrá třetina návštěvníků přišla přímo na ně. A podle toho to v moshi taky vypadalo.

Paleface jsou už minimálně v kontinentálním měřítku zvyklí na pozici headline kapely. Marc přesvědčivě sypal double timy, pushoval diváky a já se jenom zasnil, jak by tohle vypadalo příští rok, třeba ve Volyni jako večerní headliner, mrk mrk.

Jedeme dál, k nejtvrdšímu bodu programu, kterým byli těžkotonážníci Kublai Khan TX. Testosteronová pumpovačka, která byla evidentně pro větší část moshpiterstva pomyslným headlinerem. Sálem se nesly singalongy, přesto tomu něco chybělo. Kublai Khan toho večera působili trochu utahaně a vpravdě mi víc sedl jejich set na loňském Fajtfestu.

U Suicide Silence člověk trochu váhá, jestli se fanoušci i samotná kapela dokázali přenést přes novou éru. Minimálně v merchové otázce jsou pořád vidět kousky okolo desek No Time to Bleed a Black Crowd. Čas nezastavíš a nostalgii nemůžeš natahovat do nekonečna. Část publika to trochu nepochopila a začala Roxy opouštět. Opakovala se tak situace, kterou už nám popisovala Péťa při loňském Never Say Die Tour – pro spoustu fanoušků SS prostě skončili po odchodu Mitche. Chyba. Přesto byla znát ta síla okamžiku, když hned jako druhá píseň zazněla „You Only Live Once“. Milovníci starých pořádků dostali, co znali, což se opakovalo i na konci s „No Pity For a Coward“. Tohle ale nebyl vzpomínkovej set. Nejlíp fungovalo „Love Me to Death“ a Suicide Silence nadiktovali fakt dobře, možná už je tolik nedrtí tlak dřívějška. Teď jim to sedlo a návštěvníci odcházeli skrze propustku na vzduch s úsměvem na tváři.

A šlo se do finále. Na LIONHEART byla tentokrát znát dost velká uvolněnost. Těžko říct, jestli to bylo tím, že celý ten tour kolotoč právě končil, nebo v tom byla i jistá dávka sentimentu. Ostatně na samotném závěru bylo zmíněno, že se právě Praha stala svědkyní první headline show americké formace a opět u toho byli Kublai Khan. A taky u toho znovu byl již zmiňovaný Matěj, který si vegetil na stagi a zároveň si trochu dojatě užíval, kam to s jeho milovanou kapelou dotáhli. Samej stagedive a trochu se polidštil i věčně zasmušilý Rob. Ten si sice nadále drží vizáž hollywoodskýho záporáka, ale tentokrát se do jeho tváře propsal úsměv a hmatatelná úleva.

LIONHEART nakonec zabodovali i u merch tablu, kde k dalšímu sortimentu balili plátěnky stále populárnější značky. Návštěvníky potěšil i automat na fotky, které dnes ráno ozdobily nejednu lednici. A i když by se večer dal vlastně rozdělit na dvě části, tak svou porci modřin a hluku dostali úplně všichni. A věřím, že nakonec všichni odcházeli spokojeni.

foto: LETy