Další z klubových nedělí této zimy, ve kterou se nám o program postarali Obscure Promotion. Tentokrát nám přivezli kreativní, převážně metalcorovou sestavu. Progresivní metalcore Born of Osiris, padoušský metalcore Attila, švédskou démonickou Avianu a technický deathcore Crown Magnetar. Den svatého Patrika jsme tak tentokrát oslavili maličko netradičně.

Začínáme hned tím nejostřejším, brutálními Crown Magnetar, kteří nastupují do zatím dost prázdného Rock Café. V Česku je mimochodem vidíme od jejich vzniku (2017) poprvé. Zvuk je už od začátku na místní poměry dost slušný, pod pódiem ale k velké divočině nedochází a u prvních songů se musíme spokojit s cca 4členným pitem. Po pár songách se venue začíná plnit, ale zůstáváme primárně u headbangingové kukačky. Magnetar tak nějak nezklamali, ale ani nenadchli. Na start ale „why not“.

Pokračujeme v trendu frontmanů bez vlasů (a budeme se ho držet i dál) a s předstihem oproti harmonogramu nabíhá na stage švédská maskovaná sebranka Aviana, kterou v Česku dobře známe a má tady taky velmi bohatou základnu fans. Za mě největší highlight jejich show je vizuální stránka, super světla spolu s prací s kouřostrojem a působivé masky kytaristů, kteří jsou na pódiu parádně sehraní. 

Hudebně šlo o klasický, řemeslně kvalitní metalcore, podobný například americkým Currents. Pochvalu zaslouží vyváženě poskládaný setlist tvrdších a houpavějších věcí, bavily i elektronické vsuvky v písních. Jen některé refrény jsem měl pocit, že Joelovi úplně nesedly. 

Teď už to ale konečně pořádně rozjedeme, přichází totiž „Party With The Devil“. Attila nastupuje se sobě vlastní divokostí a hned od prvních tónů zahajovací Proving Grounds se dočkáváme příjemného moshpitu. V prvních chvílích se Attila potýkala se zatím asi nejhorším zvukem, což možná vedlo k lehké rozpačitosti samotné kapely. 

Po pár minutkách se ale všechno srovnalo. A Fronzilla rozdával úsměvy, hejty, hlášky i štěkot. Tak, jak to kurva rádi! Po Proving Grounds následovala povinná ďábelská sekce (six, six, six!) a pak největší neznámá. Jak budou znít nové songy, které mě osobně z nahrávek moc nenadchly a působily dost měkce a genericky. Naživo ale rozhodně o žádnou měkkotinu nešlo, naopak to byl poctivý a zábavný metalcore, i když o kus jiný, než na co jsme u Attily zvyklí. 

Při Bite Your Tongue jsme se pak stejně jako nedávno u Suicide Silence dočkali i „girls only moshpitu“, za který opět dávám vlastní i cizí palce nahoru! Celkově byla Attila zase super, i když už v Čechách hrála asi 30x. Jak řekl sám velký Fronzak, každej rok se rádi vrátí za „krásnýma lidma a skvělému jedu zvanému absinth“. A my je rádi přivítáme zpět!

Doskákáno, čas na progmetalcore a technickou dokonalost. Chicagští Born of Osiris nás zasypávají svými vytříbenými synťáky a sekanými riffy. Tohle není žádná hopsačka, ale poslechová laskomina. Možná by prohození s Attilou bylo lepší, užít si napřed hudební nebe a pak se odvázat, ale to je detail. V něčem ale byl včerejší set BoO jiný. 

Po více než dvaceti letech totiž letos kapelu opustil klávesák a zpěvák Joe. Zpěvy tak zbyly jen na Ronnieho, který v Praze mimochodem oslavil svoje narozky. A s vystoupením v oslabené sestavě si poradil všechna čest. Ne že by Joeovy pasáže nechyběly, ale Ronnie celou hodinu zandal s takovým nasazením a v takovém tempu, žes neměl čas řešit vůbec nic. Totální hell (v dobrém) do našich uší pak ještě podtrhávaly blikající světla, až to hrozilo hromadným epilepťákem. Tuhle metalovou symfonii nejspíš nedocení úplně každý, rozhodně ale jde o hudební zážitek plný změn tempa a rytmu, který stojí za to. Jedinou výtku bych pak našel v tom, že v setlistu chyběla moje nejoblíbenější Under the Gun. Ale jinak velká paráda a jsme zvědaví, jak se bude složení a cesta Osirisů vyvíjet v budoucnu.

text: Gerli a pecka fotky od Jáchyma!