Matěj Štěpánek (Lionheart crew): „Tour je pro mě forma aktivní dovolené. Abbie Falls mají německé fanoušky v kapse.“ (rozhovor)
Až se budete v neděli koukat ve vyprodané Roxy, zbystřete a pravděpodobně zahlédnete všude možně po klubu a stagi pobíhat tohoto muže. Nedílnou součástí hardcorových hvězd Lionheart je totiž i rodák z Jaroměře a dříč všeho druhu – Matěj Štěpánek. Pro ty z vás, kteří jezdíte třeba na Fajtfest, samozřejmě nejde o neznámou postavu. I přesto mě napadlo Matěje před pražskou zastávkou pořádně vyzpovídat. Málokdo má totiž tolik zážitků a reálných prožitků s kapelami, které nám den co den duní v uších. A Matěj je jeden z mála, kdo všechen tenhle kolotoč přímo zažívá z druhé strany. Seznamte se s mužem, který je nedílnou součástí možná největší klubové hardcorové tour začátku letošního roku na starém kontinentu!
Ahoj, Matěji! Díky moc, že sis na nás udělal čas během probíhající tour a před netrpělivě očekávanou pražskou zastávkou. Jak zatím hodnotíš průběh tour?
Ahoj, v první řadě díky za zájem pokecat. Pokusím se předat co nejvíce informací. Musím říci, že tour je fantastická. Každý den ale stojí spoustu energie, protože celý ten kolotoč udržet v chodu je náročné. Naštěstí musím říci, že celá naše crew jsou profíci, kteří vědí, jak co dělat, takže to šlape jako švýcarské hodinky. Zároveň jsme si všichni sedli i lidsky a nikdo nedělá problémy, což hodnotím velmi pozitivně, protože je nás dohromady 39 a v tomhle počtu lidí odvádět každý den 100% výkon je fakt jedinečný.
Je vidět, že je o tour ohromný zájem. Máte to téměř kompletně vyprodaný nebo se alespoň vyprodání blížíte. A ten line-up je epic! Máš nějaký zprávy, jak se tenhle roster kapel dával dohromady?
Hele, je to fakt pecka mít skoro každý večer vyprodaný. Ty, co nejsou, tak chybí jen třeba 30–40 lístků, aby byl full house, a to je sen každý kapely. On ten plakát toho tour vypadá pak zpětně prostě skvěle, když máš všude nápis „sold out“.
Co se týče toho, jak to vznikalo, tak Kublai Khan a Paleface byli jasná volba od začátku. Kublai Khan souhlasili okamžitě, protože to berou jako trénink na jejich US headline tour, které začínají tuším za 3 týdny. Už společné tour s Lionheart jeli a jsou to strašní pohodáři, takže víš, že vzít je s sebou = žádné trable. Mimochodem mají letos strašně nabitý rok. Čekají je dvě části USA headline tour, Austrálie a Japonsko. Držím jim pěsti, ať všechno šlape, jak má.
Paleface museli nejdříve odmítnout, protože měli být celý únor v USA na nějakém tour, které nakonec nedopadlo, takže vlastně potvrdili účast až jako poslední. Díky bohu za to, že můžou být s námi. Za prvé to jsou skvělí kluci a každý den s nima je hrozná prdel. Za druhé nevím, koho jiného z Evropy vzít na tohle tour jako opening band. Teď to nemyslím nijak špatně, mají za sebou už spoustu skvělých tour, kde sami byli headliner a rozhodně toho o nich ještě spoustu uslyšíme.
No a jak se sem dostali Suicide Silence? Jejich kytarista Chris Garza je dlouholetý kámoš Roba Watsona a když nejdříve Paleface nemohli, tak Roba napadlo říci Suicide, protože chtěl, aby byl ten line-up pestrý. Ono klasické HCčko a deathcore toho sice moc společného nemají, ale fuck it, každý večer je vidět, že návštěvníky baví všechny 4 kapely a to je prostě pecka, protože lidé poznají nové styly a kapely mají nové posluchače. Takže to bylo dobrý rozhodnutí. Navíc Suicide Silence dlouho nejeli pořádné evropské tour po klubech, takže to pro ně bylo taky relativně jednoduché rozhodnutí.
Zmínil jsi tu chemii mezi kapelama. Jak je důležitý, aby si na takovýhle tour všichni sedli a ukočírovaly se třeba vzájemný ega? A dá se tomu nějak jít naproti? Schází se spolu ty kapely, třeba před tour? A jaký body a věci si mezi sebou musí předem vyjasnit?
Pokud jsou kapely na scéně už delší dobu, tak se lidi mezi sebou trochu znají nebo o sobě slyšeli. Takže to je v pohodě, ale reálně je asi nemožný si dát srazík před tour, aby se řeklo co a jak. V našem případě už všichni nějaké tour jeli, tak vědí, jak to chodí. Spousta kapel si jede nějaký pravidla o tom, kdo je headliner a kdo support a podle toho se třeba chodí na catering. Tohle u nás neplatí. Všichni jsme na tour společně, všichni máme stejné podmínky a nikdo na nikoho nedělá ramena. Já a náš tour manager Walle na to dost dbáme. Chceme, aby se všichni cítili dobře a užívali si každý den bez zbytečného stresu z ega. Tuším, že teď to byl čtvrtý nebo pátý den, kdy za námi přišli kluci ze Suicide, že si toho váží a jsou strašně rádi, že je všechno v klidu a každý má stejný práva. Na tomhle tour zastřešuji merch komunikaci s kluby za všechny kapely a dokud nemají všichni stejné podmínky jako já, tak dávám promotérům a klubům zabrat.
Přesuňme se k tobě. Dá se říct, že na první pohled žiješ sen spousty fanoušků. Jsi součástí jedné z nejpopulárnějších hardcorových kapel současnosti a jezdíš s nima tour po Evropě. Pamatuju si, jak jsi nám na hradecký zastávce KFN v Továrně nesl plakáty zahraničních kapel, pak posílal zdravici od Deez Nuts a pro nás to bylo velký wow. Nakonec jsi pro nás tehdy dělal i rozhovor s JJem a bylo vidět, že Tě bere úplně jinak. Jak tohle všechno vzniklo a jak ses k těmhle crew dostal?
Všechno to začalo asi před 10 lety v mém milovaném Rock Café, když tam kluci z Lionheart hráli a já si chtěl procvičit angličtinu a pokecat si o Kalifornii. Jay mi tenkrát řekl, že by strašně rád, ale musí řešit, jak dostat backline po schodech nahoru a nemá na to čas. Tak jsem řekl pár kámošům, co tam se mnou byli, že jim koupím pivo, když mi to pomůžou vynosit. Práci, kterou měl Jay na 30 minut, jsme zvládli za 10 a na zbylých 20 jsem koupil rundu a kecali jsme. No a od té doby jsme byli s Jayem docela pravidelně v kontaktu i díky sociálním sítím. Postupem času jsem se seznámil se zbytkem kapely. Nějak máme všichni podobný mindset a jsme stejní blázni, takže se vlastně skvěle doplňujeme. Chodil jsem v podstatě na všechny koncerty v ČR a když to šlo, tak jsem jezdil i do Německa na takovou menší dovolenou. Vždycky jsem s něčím pomáhal, protože mě to bavilo. No a tak nějak vzniklo to, že jsem člen crew a už se se mnou počítá na každé tour. Tohle je moje čtvrté kolo v Evropě a v prosinci jsem byl na 2 týdny v Kalifornii na takovém mini tour. Jen 8 koncertů, to bylo skvělý. Vidět domácí scénu kluků a zároveň se podívat, jak se koncerty dělají tam, bylo neuvěřitelnou zkušeností a zážitkem. Zároveň to teplo bylo příjemný na klouby… (smích)
Fanoušci Tě mohou vidět třeba při koncertech Lionheart v klubu za merchtablem nebo na festivalech pobíhat na stagi s kamerkou. Dokážeš nějak čtenářům popsat Tvůj souběh činností, kterou okolo Lionheart během shows máš? A jak vypadá něco jako tvůj denní režim na tour?
Na tuhle otázku vždycky odpovídám, že já jsem v kapele ten vtipnej a i kluci to tak berou (smích). Pro mě je tour forma aktivní dovolené, takže si to užívám a snažím se, aby to měl každý stejně, protože kdyby to nebyla zábava, tak to nemá smysl dělat. Všichni to berou, takže se snažíme mít pozitivní vibe all the time. Primárně jsem u kluků jako merch guy, takže se starám o sklad a prodej oblečení během tour. Abych byl upřímný, je to asi ta nejvíc nevděčná práce v kapele. Furt se taháš s krabicemi, které nejsou úplně nejlehčí. Většinou jdeš do klubu jako první, abys všechno nachystal a odcházíš jako poslední, protože prodáváš, dokud klub nevyhodí posledního návštěvníka. Takže každý můj den na klubové tour je dlouhý a náročný, protože jsem od rána do noci na nohou a když mají kluci pohodu v backstage během setu ostatních kapel, tak já jsem sám u stolu a prodávám. Zároveň dělám všechno, co je potřeba. Technický support, občas fotím/točím, když je potřeba udělat více materiálu a náš foto guy to nestíhá. Na jednom festivalu jsem dokonce ovládal pyrotechniku, protože FOH bylo daleko a nepřenesl by se signál z konzole, tak se to muselo dělat ze side stage. Prostě dělám všechno, co je potřeba, ale hlavně hromadu dad jokes, který všechny vytáčí.🖤
U merche dost řeší poplatky venues. Jak moc tohle řešíte a jak moc se to pak těch kapel/tour reálně dotkne? Přihlíží se i v rámci bookingu k tomu, kterej prostor to má a nemá?
Jo, to je ošemetný téma a snažím se nikde neplatit. Protože někde to je poplatek klubu, který je úplně zbytečný, když mají peníze z baru. Někde to jde do kapsy promotérovi na přilepšenou, což mi přijde úplně scestný.
Něco jiného je, když doneseš merch do klubu a je tam parta lidí, kteří to prodávají za tebe. Tam poplatek trochu chápu, ale zase proč by měl za nás prodávat klub, když má každá kapela svého člověka, který drží sklad a prodává? Jsem obchodník, takže se snažím chápat obě strany, ale stejně jsem nakonec na straně kapel a poplatkům za prodej říkám NE. Reálně to je totiž největší příjem zisku pro kapelu, takže ať to kapelám zůstane.
Jak vzpomínáš na to, že jsi se během poslední a jak jinak než vyprodaný show Lionheart v pražském MeetFactory stal de facto hlavní postavou narozeninové gratulace?
Prosím tě, to nebylo přání pro mě, ale pro Rickyho, našeho basáka. Měl tuším zrovna 33. Každopádně to bylo boží, rozezpívat těch 800 lidí nebo kolik nás tam bylo. Byl to skvělý zážitek, mám z toho videa, které si občas pouštím, když se chci zasmát, jak byl Ricky zaskočený, že během setu dostal dort a lidi mu zpívali něco, čemu nerozumí. Skvělej večer to byl.
Jet s kapelou velkou evropskou tour v našich reáliích pomalu znamená dobrovolně se vyhodit z práce. Jak zvládáš pendlovat mezi pracovním a touringovým životem? A existuje za Tebe způsob, jak obě věci realizovat?
Upřímně, kdybych nebyl self-employed, tak to asi nejde. Jak už jsem zmínil, tour je taková moje dovolená. Akorát, že než odjedu, tak musím u sebe ve firmě spoustu věcí připravit, aby to dokázalo běžet, když jsem mimo ČR a zároveň spoustu věcí doháním, když se vrátím. Celou dobu tour jsem na telefonu pro svoje klienty a zaměstnance, takže to nějakým způsobem zvládám, i když je to občas náročné. Jinak nevím, nedokážu to objektivně posoudit, protože dopředu vím, kdy tour bude a na základě toho dokážu naplánovat chod firmy na ty 2–3 týdny. Mně to funguje, ale jestli to jde s klasickým zaměstnáním, opravdu netuším.
Celkem mě těší, že se v poslední době více akcentují předprodeje, což je pro změnu segment, ve kterém dělám já. V lednu se nám například stalo, že se vyprodala show tři dny předem a už se tam fanoušci neměli jak dostat. Jak moc se aspekt předprodejů řeší u takovýchto tour? A jaký dopad mají dobré/horší výsledky na bookování kapel do konkrétních zemí do budoucna?
Je to důležité, protože pak víš, co čekat. Jak klub, tak kapely. Když vím, že bude na koncertě 800 lidí, tak si připravím jiný počet merche, než když je těch lidí 2000. To samé platí pro kapacity na baru nebo u security. Samozřejmě je to důležité pro booking, protože víš, co ta kapela přitáhne. Když se ti povede vyprodat kapacitu 1000 s předstihem, tak víš, že příště můžeš jít minimálně na 1300 a bude to v pohodě. Takže je to vážně důležitý.
U fesťáků, na který jezdíme, třeba na Fajtfestu, je pro mě vždycky tématem vychytat poměr zábavy a pracovitosti. Chceme odvést práci, kterou máme a zároveň si to maximálně možně užít. Jak to máš ty? Umíš si nějak vychytat úsporu energie, zábavu i přepnutí do pracovního módu?
Na rovinu, já mám pravidlo během klubovek nebo fesťáků, kde pracuji – nepít alkohol. Nejsem straight edge, ale beru to tak, že jsem v práci, tak musím fungovat naplno. Osvědčilo se mi to a strašně rád bych to aplikoval na všechny okolo, protože pak to šlape, jak má. Bohužel jsme v ČR, tak to moc nejde, ale třeba v Německu na fesťácích je to přísnější a stage crew jsou více zodpovědný. Mohl bych vyprávět, co se třeba dělo na Mighty, ale všichni víme, jak se na Mighty paří, takže se vlastně není čemu divit… (smích)
Když už jsme u toho Fajtfestu, jak vzpomínáš na ten ročník, kterej jsi odjel s náma? Připomeňme, že se z Tebe nakonec stal moderátor hlavních slotů a osobně jsem si Tě nemohl vynachválit. Byl jsi hodně pečlivej a fakt dobrej felák do party!
Prosím tě, tam mi šlo primárně jen o to uvést set kluků, protože jsem si říkal, že to bude sranda. Nakonec z toho byl, jak říkáš, celý fest a musím znova poděkovat za možnost si to zkusit. Bylo to super, sranda, trochu náročný na hlavu, protože mi stále dělá problém mluvit před více lidmi. Ale není to úplně práce pro mě, respektive radši jsem spíš někde na side stage a řeším, kdo má kde postavit bicí nebo chystám zázemí pro kapely, aby jim bylo dobře. V tom se snažím být fakt pečlivý, protože jsem zažil, že někam dojedeš a nic není připravené a nebo něco nefunguje. Pro tu kapelu je to fakt průser. Ono se to těžko představuje, protože si každý myslí, že když jedeš tour busem, tak je to v pohodě. Ani náhodou. Jsi rozlámanej a pořádně se nevyspíš, protože autobus jede celou noc. Pak opravdu chceš tu chvilku klidu a pohody, kdy nemusíš nic řešit. Třeba si někdy spolu ještě něco uvedeme, kdo ví, ale fakt radši dělám vše okolo.
Budeme jedině rádi. Je vidět, že to máš v sobě a nás to s Tebou moc bavilo. Tím, že jezdíš po těch největších evropských festivalech, se Tě samozřejmě nemůžu nezeptat na srovnání směrem k tuzemské scéně. Vidíš za sebe reálně kapely, který by se mohly výrazně prosadit v kontinentálním nebo globálním měřítku?
Fungování festivalů po Evropě je různý. Někde je něco lepší, někde horší, těžko se to srovnává. Ale myslím, že se mi stalo jen v ČR, že jsme v 9:30 dopoledne nemohli najít backstage manažera, protože to v noci přehnal s mejdanem… Je to náročná práce, ale když něco dělám já, tak se to snažím dělat pořádně a to samé vyžaduji od ostatních. Takže vlastně je stále co zlepšovat.
Co se týče kapel, tak musím říci, že když jsem viděl kluky z Abbie Falls na Core Festu ve Stuttgartu, tak mají německé fanoušky v kapse. Viděl jsem i nějaká videa z jejich setu na Summer Breeze Festivalu a super. Kluci makaj, jsou šikovní a vždycky dovezou dobrou show, takže věřím, že je ještě v Evropě určitě potkám. Další bych asi zmínil No Face No Case, kteří za sebou mají krátkou tour v Kanadě po nějaké soutěži. Pecka! Teď se chystají na tour v Anglii s Final Words, což bude beatdown náser jako blázen a reálně uvažuju, že se tam zaletím podívat. Doufám, že mi to čas dovolí.
Souhlas s Abbie Falls, taky jim dávám s .themayrevolution asi největší naděje. A ještě u nich zůstaneme. Když jsem navštívil lokální zastávky zahraničních tour Skywalker (tour s Atilla, Acres) nebo Abbie Falls (tour s Distant), tak bylo na těch klucích extrémně vidět, že chtějí využít každou vteřinu, aby mohli trávit čas se svými blízkými. Bylo to hrozně hezký a dojemný sledovat. Jak to máš ty? Máš na to v rámci svýho vytížení vůbec čas? A máš třeba tu domácí zastávku z tohohle ohledu trochu volnější?
Samozřejmě je to těžký, když člověk není 2–3 týdny doma. Naštěstí se dá vždycky zavolat a udržet kontakt s rodinou, ale těším se, až přijedu a zajdu si s rodiči na večeři. Co se týče zastávek v ČR, tak mi to kluci dělají trochu lehčí a mám třeba o hodinu více volného času, abych mohl pokecat s kámošema. Bohužel teď je naše pražská zastávka poslední na celé tour, takže se musí všechno pořádně zabalit a zkontrolovat, aby se to mohlo dát hned v pondělí ráno do skladu v Německu. Zároveň je to nedělní koncert, takže je vstup už od 17:00, což znamená méně času na přípravu. No bude to hektický den, ale každý od nás ví, co má dělat, tak to půjde.
Stejně jako náš Dominik jsi rodákem z Jaroměře. Jak moc Tě jako fanouška hudby ovlivnilo, že je u vás Brutal Assault, který stojí i za nedělní pražskou zastávkou?
Šíleně. Na BA jsem šel poprvé, když mi bylo 14, se spolužákem ze základky (zdravím Michala Kejkrta z kapely Okult) a jeho tátou, který slíbil mojí mamce, že na nás dá pozor. Samozřejmě jsme mu zdrhli hned, jak to šlo, a užívali si fesťák po svém. Dříve jsem byl dost na black a death metal, takže bylo neuvěřitelný vidět skvělý kapely, jedinečnou atmosféru naší pevnosti a myslím si, že mě to dost ovlivnilo, abych u hudby zůstal, i když nehraju na žádný nástroj. Brutal je opravdu unikátní festival a to ti potvrdí každý návštěvník i interpret, co tam kdy byl. Jsem strašně rád, že je to v našem městě a těším se na další ročník.
Těch tour za sebou máš fakt hodně. Řekneš nám Tvůj nejsilnější zážitek?
Ty jo, zajímavá otázka. Určitě by se našlo tak dvacet případů, kdy jsme se s klukama váleli smíchy po zemi, protože se něco stalo, nebo někdo zahlásil nějaký fórek. To jsou pro mě dost silný okamžiky, protože si to prostě všichni užíváme.
Upřímně asi nejsilnější zážitek ever byl Summer Breez 2023, když na konci setu představoval Rob celou naši crew na main stage. Jít se postavit doprostřed toho obřího pódia a zamávat cca 20 tisícům lidí, co tam už byli, je nezapomenutelný. Díky, Robe!
A na závěr poprosím o vzkaz pro naše čtenáře. Díky moc za Tvůj čas a za celou Klubovnu Tobě i všem kapelám držíme s tour palce, už se nemůžeme dočkat!
Choďte na koncerty a KUPUJTE LÍSTKY V PŘEDPRODEJI!!! Je to důležitý pro pořadatele i pro kapely. Když vím, že chci někam jít, tak to prostě bouchnu hned a nečekám až na vstup…
Děkuji za otázky, snad jsem předal nějaké zajímavé info. Ono by se o tom dalo mluvit hodiny… (smích) Těším se na vás do Prahy, určitě si to užijeme!
