Mc Gey: Procestoval jsem dost džunglí, zemí a extrémních míst a nikde se nikdo nechoval tak dementně jako v Čechách
Jeho smysl pro humor je skoro stejně nepřehlédnutelný jako jeho léty opečovávané bujaré afro jako Brno. Stejně tak jeho rapové skills, které jsou často přirovnávány ke kombinaci Kata a Jamese Cola. MC Gey v sobě má totiž to nejlepší z obojího.
Opičí král se ale v rozhovoru pro Klubovnu rozpovídal o animovaných filmech, cestovatelství nadpříč džunglí, temnější minulosti v jeho tvorbě, hatech na Brňáky a řeč přišla samozřejmě i na čerstvě narozeného syna Huberta.
Máš za sebou asi nejzásadnější rok svého života. Vydal jsi svojí nejúspěšnější desku a narodil se Ti syn. Jak bys ho zpětně zhodnotil? A je mimochodem nějaká činnost, se kterou jako začínají otec bojuješ?
Každej rok v mym životě byl zásadní:)! To, že bude mít nová deska takovej úspěch jsem nečekal. Mám rád všechny svoje desky, ale tahle je asi taková krystalicky čistá. Narodil se nám Hubert a já jsem šťastnej, že je zdravej a že máme co jíst. Nebojuju s ničim, jen nespim v kuse tolik kolik bych spal a nemám tolik prostoru na psaní a nahrávání textů, který neumim psát jinde než doma.
Tak určitě se něco změní. Ale já jsem byl vždycky celkem zodpovědnej a nikdy jsem nežil nějakej úchylnej rap-life život, že bych 5 dní v kuse kalil, (teda) když nepočítám nějaký fesťáky. V backstagích a na hotelech jsem se taky nikdy nechoval jako hovado a prznič holek, takže v tomhle se pro mě nic moc nemění. Zároveň se asi mění všechno 🙂 Máme dítě a chceme ho dobře vychovat a bejt dobrý rodiče. To je velká zodpovědnost.
Až bude Hubert o něco starší, tak spolu budete koukat na pohádky. Já dítě sám sice nemám a pravděpodobně mi zatím tohle dilema v dohledné době ani nehrozí, ale budeš mu pouštět spíše starší, nebo novější pohádky/animáky? Přiznám se, že spousta filmů a sérii z mého dětství ztratilo kouzlo novou 3D grafikou. Jak tohle z pohledu otce, i povolání grafika vnímáš Ty?
Na pohádky se těšim moc. Miluju pohádky a máme toho doma hodně. V první řadě mu je budu spíš číst než čumět na televizi. To až trochu později. Každopádně v tom, že ztratily pohádky kouzlo, máš pravdu. Né všechny. Na světě pořád vzniká spousta krásnejch věcí, ale spíš kreslenejch.
Nechápu dnešní 3D trend. Třeba Pixar dělá super věci. Pak jsou různý loutkový a ručně animovaný a modelovaný věci a ty jsou taky super. Je i dost pěknejch hranejch pohádek. Nechápu ale, proč má dneska někdo zapotřebí cpát krtečka, čtyřlístek a takovýhle věci do 3D. Vypadá to jak hovno, který vydává zvuky.
Teď ale zamíříme přímo k tobě. Tvoje tvorba obecně, obzvláště pak na aktuální desce Rap-Life, je doslova prošpikovaná adresným humorem. Variace na “Tvojí holku” jsi dotáhl v několika variacích k dokonalosti. I přesto, že žijeme v často paranoidní době, navíc ve státě, kde se často věci berou přehnaně vážně. Stalo se Ti už za dobu co jezdíte s novou deskou, že by někdo tuhle “game” nepobral a vzal si to osobně?
Srandu si děláš takřka ze všeho a ze všech. Teď ale brnknu trochu na tvojí brněnskou strunu. Jak vnímáš aktuální trollící vlnu, ve který hraje hlavní roli Brno? Proč si myslíš, že je zrovna Brno v poslední době tak “v oblibě”? A do jaké míry Ti připadají stránky jako “Pražský institut pro uražení Brna” vtipné?
Neznám tyhle stránky. Hele to je taková česká mentalita tohle, srovnávání a urážení různejch měst. Procestoval jsem se ženou dost zemí, džunglí a někdy až extrémních míst a nikde se nikdo nechoval tak dementně jako v Čechách. Všechno to pramení ze zaprděnosti a zaslepenosti. Neobhajuju žádný náboženství a všechno co je extrémní, je špatný. Projeli jsme s Terkou půlku Turecka stopem a tak příjemný a štědrý lidi jsem nikde nepotkal (ano, byli to muslimové). Projeli jsme Vietnam na motorce. Byli jsme 10 dní v amazonský džungli a spali v sítích. Prošli jsme s krosnama Rio a projeli 5 zemí v Jižní Americe. Kde se lidi mračili nejvíc? V Čechách.
Zpátky k tomu Brnu. Brno je posledních zhruba 5 let v takovym vývoji, že čumim. Tolik super klubů, kaváren, bister, divadel, hospod, hipster posezeníček a vkusný kultury co se tu objevuje, můžeš najít ve vyhlášenejch evropskejch a světovejch metropolích. Je to prostě skvělý studentský město, který neni pozadu oproti žádnýmu jinýmu živýmu městu. Možná má i výhodu, že neni přeplněný turistama.
Co musí každopádně obveselit i ty největší zaprděnce – tvoje dnes už pověstná videa na Instagramu. Namátkou se vyplatí zmínit, třeba předabování Tomáše Ortela nebo ostatně asi každou tvoji videopozvánku. Jak tyhle nápady vznikají? Jedná se o spontánní záležitosti nebo ty nápady nosíš v hlavě už delší dobu a pak je až zrealizuješ?
😀 Instagram is not dead. Jsou to všechno spontánní věci. Většinou zapnu kameru a dám to na one take, nebo mě chvilku předtim napadne ten nápad. Nic neplánuju a zbytečně nevymejšlim. Jsou to freestyly, který se občas povedou a občas ne. I to dabování, a tak nemám vymyšlený. Pravidelnost příspěvků je taky nestabilní. Záleží prostě na náladě.
Pozvánky na koncerty jsem dotáhl do tý fáze, že natočim třeba tři pozvánky denně na jeden koncert. Je to i reakce na to, že tě všichni tlačej do natočení pozvánky. Vždycky mě to sralo, ale pak jsem zjistil, že je to vlastně prdel. Instagram pustí lidi o krok blíž do tvýho světa a myslim, že můj instagram je i klíčem k pochopení mých textů a myšlení.
https://www.instagram.com/p/BIiZ2J6D9vi/?r=mg1
Rap-Life považuju za hodně povedenou desku, kterou si často pouštím. I přesto se musím přiznat, že mám pořád nejraději tvoji prvotinu Turbulence negativních dobrot, kterou jsi vydal ještě před přijetím do Ty Nikdy Labelu, na níž se objevovaly i celkem deep věci. Nebojíš se, že si Tě teď lidi spíš zaškatulkovali do kategorie rapovýho humoristy? Nebo Ti tahle role víc sedí? A můžeme do budoucna očekávat i vážnějšího Geye?
Humorista rozhodně jsem, ale na každý desce najdeš pár temných, nebo víc vážných věcí. Nejsem jenom nějakej šašek, co rapuje o psech a o hovnech. Nerad tohle vysvětluju, protože chytrej člověk to slyší. Ve finále si myslim, že jsem víc deep, než lidi co ti za každou cenu cpou to, že jsou deep! Mám hodně citlivejch a smutnejch tracků. Lidi, co to neslyšej, to prostě neuslyšej. Zažil jsem pár temnejch věcí v rodině a o nich nechci konkrétně psát. Otírám se o ně v rámci všech třech prvních desek.
Je to smrt, nemoc, samota atd. Nikdy ale asi nenapíšu čistě věc věnovanou těm konkrétním lidem, protože je to moc citlivý a nemám koule a ani nervy to vypustit mezi lidi, který nemaj rádi hudbu a nedokážou se na internetu chovat. Nezvládl bych číst debilní komenty dětí k nějakýmu tracku o někom z mých blízkých.
Loni se vůbec poprvé uskutečnily asi první záměrné spolupráce mezi členy dvou největších rapových labelů u nás, BiggBossem a Ty Nikdy. Konkrétně za to mohla i vaše skvělá beefovka s Maniakem. Myslíš, že se po letech definitivně obrousily hrany a bude k nim docházet častěji? Osobně mi vždycky připadala jako hrozná škoda, že k nim nedocházelo již dříve…
Miluju beefy a battle rap. Věc z Maniakem v tý podobě, v jaký je, vznikla v podstatě náhodou. Chtěli jsme udělat regulérní track, kde bude mít každej klasicky sloku, ale pak jsme ve studiu udělali tohle a řekli jsme si, že je to sranda. Kdyby bylo pokračování, tak by to možná už ztratilo kouzlo, i když téma píčování se navzájem je nekonečný. Já jsem na tom postavil desku, že jo 🙂 Ale dlouho tady nebyl žádnej real rapovej beef. Dřív jsem to miloval sledovat, ale všichni jsme už vyrostli a jsme jinde. Myslim, že tady žádnej beef už neexistuje.
Co se týče freestyle battlů, tak to je zase úplně jiná disciplína. Nikdo to tady moc neumí a je to trapný. Věřim, že určitě existujou kluci, který daj dobrej freestyle, kterej má hlavu a patu, ale ty asi bohužel nejsou slyšet.
Třeba ty tehdejší beefy mezi Indym a Hugem byly skvělý, naprosto souhlasím. Tenhle rozhovor vzniká i jako promo na letošní Žižkovskou Noc. Pokud vím, tak tam půjde o tvoji premiéru, jak se na ni těšíš? A proč si myslíš, že tenhle skvělej koncept zatím funguje jenom v Praze a Plzni? Měl by podle tebe šanci na úspěch i na Moravě?
Těšim se hodně! Vypíchnu si kvůli tomu oko:). Tenhle koncept by v Brně určitě fungoval. Brno je vděčný město na pořádání akcí.
Podobně jako Paulie u kapel jako Backfist, HOPES nebo Skywalker, nebo Idea třeba u REPELENT SS, se snažíš svoje fanoušky upozornit na kapelu z trochu jinýho podhoubí, konkrétně pak Věc Makropulos. Čím Tě tak zaujali? A neznáte se ještě z dob tvého pardubického dospívání?
Věc Makropulos jsem potkal asi 3 roky zpátky na HHK, kde měli koncert v Hangáru. Přijeli tehdy s mym kamarádem MC PEPÍČKEM, kterej je teď členem Věc Makropulos. Od tý doby jsme kámoši a byl jsem už asi na 7 jejich koncertech. Jsou to všichni super muzikanti, který maj spoustu vedlejších projektů a uměj hrát. Podle toho taky vypadaj jejich koncerty, který jsou energický a je to bomba. Teď jim vyšlo EP Každej pes jinej Rap, kde mám sloku a na tu věc jsme před rokem točili videoklip. Vždycky když vidim koncert nějaký dobrý kapely, tak se zastydim za to, že tvrdim, že dělám super show. Tohle je příklad tý kapely. Jako bonus můžu říct, že kluci žijou real rock n roll.
Když jsem si projel různá rapová fóra a články k vydání Rap-Life, tak tam hodně padala otázka, kdo je Krudanze? Pro striktní rapové fanoušky to je možná relativně neznáme jméno. Ale pro lidi pohybující se okolo Skywalker je tomu právě naopak. Jak jste na sebe narazili? A do jaké míry v tom hráli roli právě Skywalker nebo Crystal Kidz?
Krudanze je milovník tvrdosti a mlácení holek do ksichtu páčidlem. Poznal jsem je tak, že mi producent Gruzo v roce 2010 pustil Crystal Kidz a úplně mě to odrovnalo (beatama, humorem, tvrdostí, přednesem). Pak jsme se postupně potkali na kempech a tak nějak jsme byli v kontaktu. MC Pepíček jezdil za klukama častěji a nahrál s Krudanzem i desku.
Krudanze dělá už dlouho beaty a v Crystal Kidz byl i Raperem. Spojitost se Skywalker to má takovou, že Kachna (Jan Kučera) ze Skywalker rapuje v Crystal Kidz, včetně jeho bráchy jménem Bába Zábava (Vojta Kučera). Tvrdý lidi jsou prostě v tvrdejch projektech. Je to všechno propojený.
Loni jsi triumfoval v soutěži Megaton o nejlepší hudební desing. Do jaký míry se stíháš věnovat ilustracím i v současném vytížení, mezi prací, hudbou a rodinou?
Chtěl bych se ilustrací živit. Zatim mám občas nějakou zakázku, ale chtěl bych to dělat na plno. Když se chce tak se stíhá všechno… Nejradši bych byl doma s rodinou, kreslil a dostával za to peníze!
A máme tu závěr: Je ještě něco, co bys rád vzkázal čtenářům Klubovny? Třeba právě směrem k vystoupení na ŽN.
Na Žižkovský noci hraju v klubu Cross, což je v překladu kříž. Jan Žižka bojoval proti Křížákům (náhoda)? Postavíme vozový hradby a ve stylu Daniela Landy si zahrajeme pár pěknejch písniček v jazyce českém!
https://www.instagram.com/p/BOGukf-BE9K/?taken-by=klubovna_cz
Jak se Vám rozhovor líbil? Zanechte nám vzkaz a zachovejte přízeň na našem Facebooku a Instagramu!
https://www.instagram.com/p/BRc78pig6mS/?taken-by=mcgey
Mc Gey a jeho syn Hubert “Geyby” Rafael