Multikontinentální trio ve složení britských Don Broco, amerických Sleeping With Sirens a australských Ocean Grove zavítalo v sobotu do Prahy. O masivním zájmu o tuto sestavu svědčil i přesun do netradičních prostorů SaSaZu v Holešovické tržnici.

Start večírku obstarali Ocean Grove, kteří bohužel v první polovině setu dost odskákali venkovní fronty. S ohledem na velikost prostoru byl pohled na prořídlé řady fanoušků téměř bolestivý. Skalní fans protinožců tohle ale vůbec neřešili a koncert si užívali na maximum. 

Ocean Grove se se svými beach vibes snažili a už v půlce setu se jim povedlo otevřít na brzkou hodinu velmi solidní pit. Otvírák večera po všech stránkách kvalitní, šlo ale poznat, že hlavní tahoun sobotní sestavy to ještě nebyl.

Na populární kovboje z Bedfordu jsme si museli počkat snad přes půl hodiny, výhodu to ale mělo. Konečně se prostory pod stage pořádně zhusta naplnily. Jak se postupem času ukázalo, i když hráli Don Broco jako prostřední, pro drtivou většinu návštěvníků to byl headliner číslo 1. 

Chvíli po půl deváté nastupují šoumeni s razancí a vervou Bruce Willise, až mi odjebalo kelímek odporných Krušovic za 65 Kč (SaSaZu no more pls). Totální zájeb pak byla pecka Gumshield, která je naživo echt gold. Tyhle slova potvrzuje i circle pit o rozměrech, za které by se nestyděla ani Halina Pawlovská. Tempo, které by záviděli i policisté z Kobry 11, pokračovalo a crowd se bavil u nových i starších tracků. 

Pokud bych měl show něco vytknout, možná mi přišlo, že na konci trochu ztrácela tempo, ale možná to byl jen dojem z vysoko nastavené laťky na začátku. Skvělá pak byla neustálá Robova interakce s publikem, popelářská image, a potěšila i pochvala Rock for People jako jednoho z nej festivalů, kde boys byli. Na závěr jsme si zaskákali na Everybody, při které Rob neodmítl nabídku klobouku z publika. Chybět nesměla ani trička ve vzduchu na T-Shirt Song. Paráda, užito na max. 

Pro mě osobně byli hlavním headlinerem závěreční Sleeping With Sirens, kterých jsem se konečně poprvé dočkal. Neblahé tušení však přišlo už před začátkem, kdy se počet lidí pod pódiem scvrkl snad na polovinu. 

Nástup SWS byl plný energie a elánu. Kde byl problém? U pimpuly za zvukařským pultíkem. Toho bych poslal dostavit nedalekou lávku Holešovice-Karlín, a ani tam bych mu nesvěřil nic náročnějšího. Neříkám, že byl hudebně výkon kapely 100%, ale slyšet jen přepálený basy a kopáky a semtam Kellinovy výšky, velký mrzení. 
Jako další mínus musím vypíchnout i již značně “posilněné” obecenstvo, které se tak nějak odmítalo hýbat a bavit. I když hudební výkon nebyl ideální, neskočit si ani na If You Can’t Hang <3, to je hřích! Kde byl hlavní problém, to ve finále nevím, ale ze závěru večera mám spíš rozporuplné pocity a nějak nevím, co víc napsat. 

“Hráčem sobotního zápasu” tedy vyhlašuji jednoznačně Don Broco. Každopádně ale tahle sobota stála za to, Don Broco uvidím určitě rád znovu. U SWS se modlím v návrat dřív než za 4 roky a zvuk, který nezpůsobuje krvácení z konečníku.

Text // Kuba
Foto // Min / @small_kid_min