TOP 2016 PODLE KLUBOVNY / HADRABÁK

Naše TOPky se stejně jako celý tento kalendářní rok chýlí ke konci, ale ještě tu pro Vás máme tři vyhodnocení.

O jedno z nich se postarala naše čistá duše, a specialista na “menší” hardcore / punkové koncerty Hadrabák.

A nutno říct, že v tomto duchu pobral i svoje desatero.

Na kolik vás jeho výběr zaujal? Dejte nám vědět přes naší FB stránku!

Postupně se o všech zúčastněných dozvíte vyhodnocení  jejich TOP: 10 NEJLEPŠÍCH DESEK, 5 OBJEVŮ ČI PŘEKVAPENÍ ROKU, AKCE, ZKLAMÁNÍ A PROJEKT ROKU.

 

10. Anne M Christiansen – Uprostřed Noci

Jsou pokračovatelem již rozpadlých The Sin of Lilith z Orlové. Scéna v tomto městě mi vždy přišla silná. Po rozpadu jedné kapely jí v poměrně krátké době dokázala nahradit jiná.

Místy uřvané, místy atmo emo.

 

 

9. One Republic – Oh my, my

Z prostředí převážně hc kapel se nyní přeneseme trošku jinam. Hc mám z hudebních stylů rád asi nejvíc (seznam top desek pro letošek tomu v mém případě odpovídá). A proč zrovna One Republic? Je to kapela hrající atmosferický pop, pro mě unikátní stylem jejich písniček a hudební tvorby.

Tahle deska je pro mě jasnou volbou ve chvílích, kdy se potřebuju uvolnit a zrelaxovat. Poslouchám je delší dobu, nejvíc se mi od nich z minulosti líbila písnička Apologize – úžasně procítěná.

 

 

8. The Casualties – Chaos Sound

 Legenda americké punkové scény opět na scéně. Po letech se vytasili s novým albem s názvem chaos sound. Jak již název napovídá, jedná se o směsku chaos punku okořeněnou nejen ostrými punkovými pasážemi (jak textově, tak i hudebně), ale najdete tady i vály s melodickýma refrénama a textama o přátelství (mluvím hlavně o písničce Brothers and Sisters).

Kapelu myslím netřeba představovat, každej fanoušek punkový muziky určitě zná minimálně podle názvu. Je i spousta takových, co je má hodně ráda. Já mezi ně určo patřím. Tahle kapela prostě má svoje kouzlo.

 

7. Knuckledust – Songs of Sacrifice (2016)

Kdo mě trošku víc zná, ví, že rád objevuju nový kapely. Tahle je jednou z nich. Náhodou jsem na jejich nové album narazil na jednom blogu a několikrát si ho ve svém mobilu přehrával dokola, když jsem byl na cestách nebo mimo domov.

Hudebně…textově se texty nesou v duchu přátelství a soudržnosti (písnička Family Ties) až po to, jak tvrdý dokáže být život a že svádíme boj každý den a každou noc (Life Struggle).

Pro někoho klišé a pořád dokola to samý, pro mě něco, čemu v HC komunitě věřím, že tam stále je navzdory době.

 

6. Architects – All Our Gods Have Abandoned Us

Popravdě jsem se trošku jsem se bál nového alba. Bál jsem se hlavně toho, že se kapela posune jinam a že už nebude tak dobré jako jeho předchůdci. Ale opak je pravdou.

Architects prostě mají svůj styl. Muzika, která chvílema mrazí, chvílema se u ní cítím zasněně, to jsou pro mě oni. I když by někdo mohl říct, že hrajou to samé, cením je za jejich originalu. Podle soundu u nich vždycky poznám, že jsou to oni.

 

5. Lionheart – Live don´t live here

Hudebně úderné album, s rapovými pasážemi v některých částech (hlavně v Love don´t live here na začátku a ve všech slokách) střídajícímu tvrdé riffy podobné downbeatu. Texty dobře sedí na dnešní dobu.

 

4. Kovadlina – Životy těch druhých

Tahle formace se dala dohromady po rozpadu Hanby. Hudebně mi to přijde melodičtější než její předchůdce, určitě je tam vidět nezaměnitelný textový a hudební styl Banána.

https://www.youtube.com/watch?v=XR1G27W_VyA&t=87s

 

3. Backfire – Where We belong

Tuhle kapelu budou znát hlavně starší fanoušci HC hudby. Holandská kapela hrající od roku 1996, dalo by se říct, že legenda na poli nejen holandského hardcoru.

Na novém albu jsou to typický Backfire se svým rychlým, chytlavým a textově nabušeným hc. úderným. Textově je to v určitých ohledech nostalgie a vzpomínka na starý léta (hlavně song Back to 1994).

 

2. Bull Brigade – Vita Liberta

Další z řady punkových kapel, co si zaslouží zmínku a za mě si jejich album určo zaslouží být v seznamu top alb. Melodický punkrock střihlý s OI z Turína.

Dobře se to poslouchá a má to náboj. Budete je možnost mít vidět 16.1. na OUR MUSIC OUR SCENE v Rock Café. Týhle akce se s největší pravděpodobností budu účastnit a přinesu vám report.

 

1. Caliban – Gravity

Němečtí metalcoristé Caliban se po 2 letech připomínají novým albem. A rozhodně to není připomínka jen tak do prázdna. Podobně jako předchozí, tak i nové album má co nabídnout. Najdete na něm chytlavých válů s tvrdými textovými pasážemi a melodickými, chylavými refrény. Přesně, jak to Caliban umí.

Refrény váš možná nachvilku přinutí zasnít se a představovat si sezení někde u moře při ranní mlze, kdy nemyslíte na své starosti. Nebo raději v mlze při zimním ránu na nějaké vyhlídce? Nebo uplně jinde?

To už nechám na vás. Tvrdou a místy melancholickou atmosféru podtrhuje i obal s charakteristicky vytvarovaným “G”.

 

Objev / překvapení roku

 

Homesick, Behind The Mirror, Highstreet Hooligans, Any Given Day, Fall From Everest

 

Akce roku:

 

9.12.  Caliban, Suicide Silence, To The Rats and Wolves, Any Given Day

Koncert, o kterém jste měli možnost si přečíst report a vidět fotky. Vystoupení Caliban bylo plné energie, pařících lidí a celkově fajn. Jelikož jsem letos nebyl na tolika koncíkách jako v minulých letech a nestihl jsem žádný festival, tak aspoň náplast v podobě tohoto byla fajn.

 

10.11. STRIKE TOUR 2016: Delusion, Distral, Dr. Mulo

V rámci tour Delusion s Distral po Finsku se role obrátily a obě kapely v rámci svého tour zavítaly k nám. Tahle akce pro mě byla výjimečnou jednak z lidského hlediska ve vztahu k Delusion a jejím členům a jednak jsem si mohl zazpívat s nima na Blanické rytíře (cover od Kritické Situace) a další písničky, jejíž text znám a mam rád.

O týhle akci jsem Vám nedávno poreferoval i na naší FB stránce – REPORT ZDE!

17.3. Žižkovská Noc

Na zimní ŽN jsem páteční večer 18.3. načerpal energii v Modré Vopici a zašel na punkovou akci. Těšil jsem se hlavně na Vision Days, který mam hodně rád, ale neměl jsem zatím možnost je vidět naživo nebo si je nepamatuju :). Dále hráli ještě venku třeba N.V.Ú, alkopankáči Paragraf 219 z Leťnan (parta okolo Johnnyho Pissáka).

V sobotu jsem pak zavítal na X-Core, chvíli pobyl v hospodě Pod Viktorkou, kde jsem si vyslechl melodický punk a pak tradá do Chmelnice na Risk It, Skywalker – na druhých jmenovaných sem byl několikrát a šou ve mě probudila vzpomínku na staré časy, kdy jsem na jejich koncíku byl skoro každý týden (nevim, jestli tak často hráli v Praze, ale koncíky tu měli každou chvíli).

 

Zklamání roku:

13.11. Never Say Die – Futurum

Zklamáním roku pro mě bylo Never Say Die. Z minulých let ho mám zafixované jako malý festival a letošní ročník mi ukázal, že svojí velikostí a promem jde spíše do komerce. Proto mam pořád radši menší klubový koncíky než takhle velký akce. Co mě mrzelo nejvíc byly násilnický výjevy některých lidí. A hlavně proto je pro mě zklamáním. Chtěl jsem cítit nával pozitivní energie a emocí, ale opak byl pravdou…

 

 

 

 

 

Jsem Hadrabák a rád píšu o punku a hardcoru pro Klubovnu! www.klubovna.net

13. 2. 2013 – v toto na oko banální datum vzniklo něco, co z původního skromného a ne úplně sebevědomého článku přerostlo v nynější podobu. Právě v tento den totiž světlo světa poprvé spatřila Klubovna. Z původně hudebně publicistické rubriky na jednom z webzinů vznikl samostatně soběstačný projekt, který se však snaží navázat na původní ideu. Nedělat ze svých fanoušků pouhé bezduché konzumenty, ale aktivní součást celého mimořádně interaktivního projektu.

Sleduj nás na: