S poslední deskou jsme se našli. Víme, kdo jsme a baví nás to. Rozhovor s Neck Deep z Rock for People

S Neck Deep jsme chtěli mluvit už pěkně dlouho, kvůli pandemii covidu jsme ale (stejně jako všichni) měli docela smůlu – jejich koncert se totiž během tří let několikrát přesunul. Nakonec jsme se ale dočkali díky Rock For People, kde si na rozhovor s námi udělala čas celá kapela (pro přepis rozhovoru vý-bor-ný!)) a byl to rozhodně highlight tohoto skvělýho festivalu. Málokdy totiž narazíte na takhle vychillovanou a příjemnou partu lidí. Jak se kapele líbila první česká show? Co mají na Česku rádi a co si odnesli z pandemie? To zjistíte v rozhovoru!

Jak jste si užili vaši první show pro české publikum?

Bylo to super! Vyšli jsme trochu ze cviku, když jsme měli delší dobu nucenou pauzu, ale teď už jsme v plné síle zpátky. Svým způsobem jsme rádi, že se evropský turné takhle posunulo, protože jsme si teď mohli užít koncerty hezky v létě. Je to jako být na dovolené, hezky sluníčko, počasí.. A show byla skvělá!

Myslím, že jste tu měli být už před rokem, jestli se nepletu?

Tenhle koncert se přeložil snad čtyřikrát, ale to čekání se vyplatilo. Jezdíme hodně, ale vždycky je neuvěřitelnej pocit, když na první show dorazí tolik lidí. Hrozně jsme si to užili!

Vy jste během koncertu zmiňovali, že tu rádi hrajete i proto, že jsme tak otevření vůči trávě…

Hele vždycky je fajn hrát tam, kde k tomu mají podobný postoje. Rozhodně preferujeme liberálnější země a místa, než ty, kde je tohle problém, haha.

A je to tak i u vás doma?

Ani ne. Kdyby tě chytili s menším množstvím, tak to není zásadní problém – do vězení tě nepošlou. Ale určitě se k tomu nepřistupuje jako k něčemu, co by společnost schvalovala. Nekoupíš si to v obchodě, třeba jako v L.A., Amsterdamu, nebo na některých místech ve Státech, kde to legalizovali. Bylo by super, kdyby se to změnilo i u nás.

Neck Deep jste dali dohromady někdy kolem roku 2012, což už je dobrou dekádu zpátky. Jak se vám spolu funguje po takové době?

To, že to můžeme dělat i po deseti letech, je prostě neuvěřitelný. Nikdy by nás nenapadlo, že budeme spolu takhle dlouho hrát. A pořád před sebou máme dlouhou cestu. Cítíme se pořád mladí, plní elánu, haha. A možná, že máme i víc energie, než kdy předtím. Po tom covidu a všem okolo si vyloženě užíváme, že můžeme hrát a dělat novou hudbu.

A jaké máte po takové době jako kapela ambice?

Hrát minimálně dalších deset let. A být tu pro fanoušky, což je strašně důležitý. Víme, kdo jsme a baví nás to. Snad budeme hrát větší a větší koncerty, dělat lepší hudbu.. A taky si snad pořídíme místo, kde bychom mohli nahrávat. Chceme si vytvořit prostor, kde nebudeme na nikom závislí, budeme tam moct dělat, co chceme, budeme moct být spolu a dělat novou hudbu.

K té nové hudbě – vydali jste STFU (shut the fuck up). Jak si to má člověk interpretovat? Je to o sociálních sítích, o tom, co jste sledovali během covidu u ostatních…?

Svým způsobem. Ale je to asi o všem, i o tom říct někdy sám sobě – drž už hubu. Člověk se někdy do věcí hrozně zacyklí. Mám pocit, že někdy je svět lepší místo, když se ti podaří zablokovat ten otravnej “hluk” a nastane klid a ticho. Prostě je to takovej Fuck you song. Snaží se být trochu politickej, je to trochu vtipný… Netvrdíme tím vůbec, že někdo má pravdu a někdo ne. Prostě jen “shut the fuck up, nech to bejt, hleď si svýho” a tak.

Zvukově jste se s posledním albem posunuli – je to taková fúze starších a novějších věcí. Je to směr, jakým se teď chcete vydat?

Asi jo. Nebo takhle – víme, kdo jsme, víme, co bude lidi bavit a co baví nás. Poslední dva roky jsme věnovali psaní, dávali to dohromady, hodně o tom mluvili a asi i potřebovali od toho pop punku trošku poodstoupit. A myslím, že jsme se dostali do bodu, který nás fakt baví a celou poslední desku jsme si hrozně užili. A milujeme ji. A jak jsem říkal – víme, co mají naši fandové rádi a víme, co děláme. Kdybychom nic nezměnili, přestalo by nás to bavit. Myslím, že jsme se našli. A hodláme v tom pokračovat.

A odnesli jste si něco z období pandemie?

No rozhodně nám z ní bylo na hovno. Ale taky nás to donutilo víc na sobě pracovat. A přehodnotili jsme spoustu věcí, protože člověk má tendenci brát všechno jako samozřejmost. Víte jak se říká – tráva je jinde zelenější, mohlo by být líp a tak dále. Ale díky tomu všemu jsme pochopili, jaký štěstí máme, že můžeme dělat to, co děláme. Že nás živí takhle práce, že je to sranda, že můžeme cestovat a zažít tolik věcí. Že můžeme psát hudbu, interagovat s lidmi.

Jinak jsme vydali album hned na začátku pandemie, což bylo na prd, protože si k tomu neodjedeš koncerty, nic. Strašně nás štvalo nevidět, jak lidi baví naše nový věci. Prostě jsme to vydali a nic. To byl hroznej pocit, když víme, kolik je za tím práce a nemůžeš to promovat, nemůžeš s tím jet na tour a tak. 

A budete výhledově hrát na koncertech věci z All Distortions Are Intentional, nebo to bude spíš mix starších a novějších věcí, co vzniknou teď po tomhle albu? 

Nechali jsme jich v setlistu jen pár, všechno hrát určitě nebudeme. Některý milujeme a je to to nejlepší, co jsme napsali, nebo alespoň nám to tak přijde, ale chce to čas, než si to najde svoje místo a než to i lidi začnou chtít víc slyšet. Možná to budou takový ty věci, který lidi ocení až s odstupem času, třeba za deset let, až budeme mít venku další čtyři alba. Všechny kapely mají alba, který výrazně vyčnívají nad ty ostatní. Nám jde ve výsledku o to, co má v sobě nejvíc energie a co lidi nejvíc baví, hlavně ať je to autentický. 

Moje poslední otázka je na vaše pivo Distorted Intentions. Někdy během pandemie nebo po ní jste začali vyrábět svoje pivo. Jak to celé probíhalo?

Je naše, ale vzniklo pod pivovarem Vocation Brewery. Celkově to vzniklo hrozně rychle – myslím, že to byla první věc, kterou jsme po pandemii udělali. 

Takže jste to nevařili někde doma v kuchyni, ale v pivovaru pod odbornou kontrolou?

Přesně tak, ale mohli jsme do procesu zasahovat. Sešli jsme se týpkama z pivovaru, kteří jsou fakt skvělí a domluvili se na tom, jak bychom si to představovali, co máme rádi a tak. Já rád říkám, že je to jak když děláte jako děti s mámou palačinky. Ona řekne: “Tak a teď to hezky zamíchej. Teď tam dej mouku a bude to.” Tak nějak to bylo i s námi. Akorát jsme udělali pivo! Můžete si koupit plechovky jednotlivě, ale chceme dát dohromady celý sixpacky. Teď máme příznačně tagerine pale (podle textu v tracku Lowlife: “But I like some purple with my tangerine”, pozn. red.), do budoucna toho chceme udělat víc. Vy Češi to určitě oceníte!

Text: Kateřina Ondráčková/@pandaxsranda, foto: Matěj Kormunda

* za zapůjčení kvalitní nahrávací techniky děkujeme Music City Czech Republic!

klubovna logo banner

13. 2. 2013 – v toto na oko banální datum vzniklo něco, co z původního skromného a ne úplně sebevědomého článku přerostlo v nynější podobu. Právě v tento den totiž světlo světa poprvé spatřila Klubovna. Z původně hudebně publicistické rubriky na jednom z webzinů vznikl samostatně soběstačný projekt, který se však snaží navázat na původní ideu. Nedělat ze svých fanoušků pouhé bezduché konzumenty, ale aktivní součást celého mimořádně interaktivního projektu.

Sleduj nás na: