Dovolená v moshpitu aka Rock for People je za rohem (Festivalový průvodce)

Rock for People už dneska není jen o tom, kolik jmen znáš na plakátu a pod kolika z nich skončíš zpocenej v prvních řadách. Jasně, line-up je pořád základ, ale z výpovědí lidí, co tenhle kolos pravidelně absolvují, vystupuje ještě něco jinýho – RfP se dávno proměnil v plnohodnotnej svět s vlastní atmosférou, rytmem a komfortem, které z něj dělají víc než „jen festival“. Někdo jede v létě na chalupu, někdo k moři a někteří jedou do Hradce!

Právě to se opakuje každý rok. Atmosféra. Komunita. Pocit, že ať už sem jedeš kvůli hardcoru, pop-rocku, menším objevům nebo prostě jen proto, že chceš pár dní existovat někde, kde se pořád něco děje, Rock for People ti to velmi pravděpodobně doručí.

FESTIVAL, KDE SI NA SVÝ PŘIJDE MOSHER, RODINA I ČLOVĚK, CO SI CHCE JEN SEDNOUT

Jedna z nejsilnějších stránek? Různorodost. A to nejako marketingová výplň, ale jako reálně fungující koncept, na který jsme roky zvyklí. Tvrdší hudba, jemnější věci, tuzemská scéna, zahraniční jména, doprovodný program, karaoke, workshopy, táborák, AZ-kvíz… Zkrátka areál, který podle všeho odmítá připustit nudu.

Rock for People si za roky vybudoval pověst místa, kde se nemusíš nutně rozhodovat mezi„jedu na hudbu“ a „jedu za atmosférou“. Můžeš obojí. Pro někoho je highlight moshpit, pro jinýho ranní snídaně v RFP jídelně, pro dalšího možnost nakoupit si během festivalu ve větším obchodě a mít pocit, že tenhle několikadenní chaos někdo přece jen občas organizuje i pro normální přežití. I když Tesco letos na obzoru nebude, tak snad se dočkáme jiného obchodu v hangáru. Protože, Radime, tohle nám nemůžeš vzít!

A přesně v tom je možná největší síla festivalu — vedle chaosu umí nabídnout i překvapivě funkční zázemí. Bezpečnost, infrastrukturu, otevřenost pro víc generací nebo třeba nové tribuny pro ty, kdo si chtějí festival užít, aniž by někde dostali loket, a rádi by viděli letošní headlinery. A taky prosíme všechny: neházejte nic na stage. I když to myslíte v dobrým!

KDYŽ VŠECHNO ŠLAPE, JE TO PARÁDA. KDYŽ NE, POZNÁŠ TO HLAVNĚ U VODY, TOALETEK A CESTY DOMŮ

Jenže skoro každý velký plus má i svoje „jo, ale…“.

U Rock for People se to podle zkušeností lidí nejčastěji láme na logistice. Doprava po skončení festivalu zůstává slabším místem. Přeplněný shuttle busy, komplikovanější výjezdy, nervy při stíhání dalších spojů. Festival samotnej může být na několik dní komfortní bublina, ale návrat do reality občas působí jako ne úplně domyšlenej epilog, a tak doufáme, že se to letos změní k lepšímu a festival se oproti loňsku dost poučil. A to nejenom v logistice.

Pak je tu hygiena. Klasika, kterou zná asi každej větší fesťák, ale zároveň přesně ten detail, kterej lidi řeší víc, než by se mohlo zdát. Fronty na toi toiky, jejich stav, málo sprch, chybějící místa pro základní hygienu nebo občasně prázdná pitná voda v odložených barelech v areálu. Nic, co by bouralo celej zážitek, ale dost na to, aby se z „legendární víkend“ občas stalo „legendární víkend, ale proboha kde si umeju ruce“ či „proč sakra neteče voda.“

Podobně se opakuje i jídlo. Nabídka je široká, ale jakmile člověk řeší veganství, bezlepek, bezlaktózu nebo obecně specifičtější stravu, prostor pro posun tu pořád je. Raději oželíme opakující se stánky s burgery a místo toho tam dejte něco pro vegany.

VELKÝ JMÉNA JSOU FAJN, ALE RFP STEJNĚ ČASTO STOJÍ NA ŠTIKÁCH

Mezi letošními „neprošvihnout“ jsme se v týmu shodli na pár jménech, která stojí za to. Jinými slovy: Rock for People podle všeho pořád umí být nejen bezpečná sázka, ale i prostor pro objevování.

Tchert

Pekelný projekt Toma Rothschedla (Skywalker) a Jakuba Hlaváčka (Scoop, Silent Generation) se zrodil v temnotě časů léta páně 2021 s pohledem upřeným do mrazivých a mlžných severských lesů.

Destroy Boys

Destroy Boys koluje v žilách divoká krev. Ostatně i Spotify je označilo za jeden z nejzajímavějších objevů roku 2024. Punk rock je sice svedl dohromady, ale rozhodně nerespektují jeho hranice. V textech se věnují bolestným vztahům, nepochopení i izolaci, tedy tématům současné mladé generace. Na turné pak doprovodili hvězdy jako blink-182 nebo Pierce The Veil.

Basement

Basement jsou britská rocková kapela z Ipswiche v hrabství Suffolk, která svým jedinečným spojením ema, punku a alternativního rocku devadesátých let pomohla formovat novou generaci kytarové hudby.

Loathe

Loathe vtrhli na britskou undergroundovou heavy scénu v roce 2014 a jejich originální pojetí metalcoru dnes inspiruje celou novou generaci kapel. „Píšeme hudbu především pro sebe, protože máme pocit, že tím vyplňujeme mezeru – něco, co nám samotným chybí,” říká kapela.

letlive.

letlive. nejsou jen kapelou, jsou nezkrotitelným živlem. Vznikli v roce 2002 a rychle se stali nejenergičtější formací na alternativní scéně. Frontman Jason Aalon Butler není jen zpěvák, je duší celé kapely, která spojila na první pohled nespojitelné – hardcore, punk, R&B a soul.

Yonaka

Hudba kapely YONAKA je jako emoce samotné – neustále se mění. V jednom okamžiku burácí v napjaté distorzi a o chvíli později se uvolní do jemných elektronických pasáží.

Scene Queen

Metal se postupně mění a Scene Queen, vlastním jménem Hannah Collins, stojí v čele této revoluce. „Přesně takhle si s metalem pohrávám,“ říká zpěvačka. „Předstírám, že nevím, co jsou to žánry, i když to samozřejmě moc dobře vím.“

Knocked Loose

Od prvních riffů v garáži až po status celosvětového fenoménu. Knocked Loose posouvají hranice hardcoru daleko za mantinely undergroundu, aniž by do své hudby vpustili jediný čistý vokál. Zůstává tak jen jedna otázka – jak vysoko může vystoupat kapela, která odmítá kompromisy a sází výhradně na scream?

Ecca Vandal

Hlasitá, žánrově nezařaditelná a nebojácná Ecca Vandal je jednoduše originál. Jako dítě se věnovala jazzu a její vášeň pro jazzovou improvizaci ji dovedla až k punku. Díky tomuto zázemí nemá problém míchat soulové melodie s nekompromisní punkovou silou. Na stage vtrhá s neúnavnou energií a má za sebou turné po boku světových velikánů, jako jsou Queens of the Stone Age, Incubus a The Prodigy.

GAEREA

GAERA je metalová záhada zrozená z tvrdého zvuku a naprosté vášně. Za necelé desetiletí se tato maskovaná skupina, založená v portugalském Portu, probojovala temnými zákoutími metalu až na vrchol.

VOWER

VOWER je nový projekt britských hudebníků Rabea Massaada, Joshe McKeowna, Roryho McLeana, Joea Gosneyho a Liama Kearleyho. Jejich hudba v sobě mísí post-rock, vrstvené aranže progresivního metalu i energii post-hardcoru a nebojí se jít po hlavě do neznáma.

unpeople

unpeople jsou britská čtyřčlenná kapela, která spojuje syrové emoce, mohutné riffy a chytlavé melodie. Jejich hudba je reakcí na chaos světa a jeho dopad na lidi.

As It Is

Mezinárodní pop-rocková kapela, kterou tvoří Patty Walters (zpěv), Patrick Foley (bicí), Ben Langford-Biss (kytara/zpěv) a Alistair Testo (baskytara) uhranuli scénu v roce 2015 s debutovým albem Never Happy, Ever After. Od té doby nasbírali přes 130 milionů streamů a vysloužili si chválu od prestižních magazínů jako Rock Sound, Alternative Press, Upset nebo třeba Outburn.

ROCK FOR PEOPLE JAKO MALÝ MĚSTO, KTERÝ POŘÁD FUNGUJE HLAVNĚ DÍKY TOMU, ŽE ŽIJE

Z toho všeho vlastně vychází jedna věc: lidi sem už dávno nejezdí jen na konkrétní kapely nebo podle toho, jak atraktivní je pro ně lineup. Jezdí sem především proto, že Rock for People nabízí něco, co se blbě měří tabulkou – pocit, že čtyři dny funguješ v prostoru, kde je pořád co dělat, pořád kam jít a pořád šance, že tě něco překvapí. Ať už v dobrém nebo i v tom horším případě.

Ale pokud je největší problém festivalu to, že se z něj blbě odjíždí, možná je to vlastně trochu kompliment.