Klenoty pod čarou. Jaká rapová alba letos unikla Andělskému radaru?
Hugo Toxxx, Viktor Sheen. Yzomandias. Tak zní trojice, která se letos porve o nejprestižnějších rapové ocenění u nás. Nominace na žánrové Anděly vzbudily opět spoustu emocí a nás vlastně přiměly váš hudební radar obohatit o tři skvělá rapová alba, která by v oné kategorii ostudu rozhodně neudělala.
Zároveň se jedná o tituly, které nahlíží na žánr jinak nebo ho naopak zdařilou cestou přibližují i okrajovému posluchači. O svůj pohled na věc se tentokrát z pozice insidera podělí příslušník rapové policie Austy z legendárního Bbaráku. O albovou selekci se postaral Gumi.
Naším vzácným hostem se stal Austy z Bbaraku. Jak tři vybrané desky vnímá rapový insider?
NEDOCENĚNÁ REVOLUCE
Idea – Tempo (Ty Nikdy Label)
Když velký Pepek zakončoval svou předchozí a rovněž skvělou desku Stop Play proroctvím „Chci jenom cítit a tříštit rap, aby byl fakt víc vidět. A nemusel svítit, ani znít líbivě…“, tak asi málokdo čekal, jak moc budou tato slova sedět i na jeho aktuální titul.
Tempo je totiž jen těžko zkousnutelnou a na „první dobrou“ těžko uchopitelnou deskou. Musíte jí zkoumat, nesmíte to s ní vzdát po prvních posleších a dostanete desku, která překračuje žánry, a trochu paradoxně možná osloví i mimorapové zvědavce. Tempo je vyloženě těžká deska, která popírá jednotvárnost. O skvělé, a u nás, troufnu si říct, neslyšené beaty, se postaral slovenský mág FVLCRVM, který svým neortodoxním přístupem redefinuje zajeté postupy. Nejvíce je to asi slyšet v nejlepším tracku desky Independent s hostující grime kometou Painem (zde si vzal beat na starosti Hey Emil). Idea se zároveň nebojí hrát si s tempy a moody, což prokazuje například v trojboji Piko 1-3, které začne na dojezdu a zakončuje ve spurtu. Hardcorové fanoušky na konci desky potěší naléhavý křik Banána. Celkově se jednalo o velmi nákladný produkt, což potvrzuje i videoklip Sme to my natočený za pomocí camerbotu.
Tahle deska je o všem, jen ne o jistotách a zavedených postupech. A musíte s umět ní číst mezi řádky a prokázat velkou dávku trpělivosti i vnímavosti. Tedy atributy, které dnešní rapový konzument vytratil. I přesto se jedná o jednu z nejzajímavějších domácích desek loňského roku, která ve výše zmíněných nominacích zkrátka chybí.
Austyho pohled:
„Každá cesta, jež se neubírá zaběhlým směrem, s sebou přináší celou řadu nepříjemných nástrah. Kdekdo v této roli neobstojí, ale nebyl by to oligarcha tuzemské stáje Ty Nikdy, aby se s touto úlohou nepopasoval s grácií. Pepek alias Idea se vrhnul do neznámých vod obklopen produkcemi, kterým přijdeš na chuť až s bedlivým nastražením svých sluchovodů. Futuristický zápřah spojený s nadstandardní technikou a slovní zásobou přináší lahodný požitek pro všechny fajnšmekry, kteří chtějí od žánru i něco navíc. Dle dostupných indicií by mohlo být toto dílo doceněno až s odstupem času, ale již dnes mu nelze upřít kreativitu a chuť posunout hranice zase o kousek dále.“
SUPEKRÁSNÝ VÝLET DO SUTERÉNU
Pokoj25 – Noční hudba
Je to avantgarda? Je to rap? Nebo snad moderní šanson? Scorniště Sviště má za ušima. A taky má velký talent. Za těžko definovatelným projektem Pokoj 25 stojí pražský multitalent Scorn, které můžete registrovat i jako hyperaktivního DJe na koncertech dalšího nepřehlédnutelného ultravaganta Hoštyho.
Během loňského roku se ale jeden z nejmladších představitelů pražského rapového sklepa rozhodl kopat i za sebe a vyplatilo se. O debutu „Noční hudba“ se začalo rychle šuškat jako o jednom z nejautentičtějších děl nové generace, kterému nechybí nadhled ani opravdovost. A třeba song „superkrásný“ by se dal považovat za novou hymnu pražské (ne)zlaté mládeže. Vína, nonstopáče i první zkušenosti na záchytkách…rozhodně se jedná o jednu z nejrealističtějších story „nové vlny“.
Austyho pohled:
„V dnešním moři releasů je možné najít i kusy, které kladou prostředky na nevšední hodnoty. Co se asi honilo v hlavě studenta Pražské konzervatoře, když tvořil své debutové album „Noční hudba“? Přesně tyto otazníky budou taženy při poslechu, které mají osobní náhled do složité mysli. I díky tomu, že je výsledkem vysoké okrajové zájmy, kterou mnohokrát prezentujete barevný svět ubírá z pěkně černobílého pohledu. Démoni v hlavních dílech, které se objevují v díle, kteří mají svůj vlastní svět. Že by se Scorn stal tuzemským rapovým Tolkienem? Chcete-li ověřit čas, kontaktujte i slavný autor celé řady knižních titulů se dočkal uznání až později.“
BLÝSKÁ SE POPRAPU NA LEPŠÍ ČASY?
Renne Dang – Thái (Blakkwood Records)
Z Renneho Danga se během pár let stala jedna z nejvýraznějších mladých tváří na rapové scéně. Jeho poslední dva projekty Con Lai a Zmrdlife3 se (tehdy ještě v desetinočním systému) umístili mezi TOP 10 uplynulých dvou let. Daleko od toho nebyla ani aktuální deska Thái.
Thai navazuje na předchozí zmíněnou solovku Con Lai a zastihuje Danga v ještě přesvědčivější formě. Rychnovskému patriotovi se povedlo zapracovat na svých silných stránkách (zpěvné linky, sociální tematika, koketování s pop rapem), které na novém albu dotáhl takřka k dokonalosti. Zároveň tu máme i trochu vtipný paradox. Renne, který se v rané fáze své kariéry orientoval na tvrdé songy, náhle vyčnívá v love sonzích a vyloženě pop rapových momentech (Neboj se, Smích a pláč, Kytky z pumpy, Kudy jít).
O tom, že vykročil správnou cestou, napovídá sedmý nejpřehrávanější klip na domácím Youtubu a zlatá deska ještě před vydáním alba. Renne Dang je důkazem toho, že se dá dělat komerční hudba s přesahem, důstojností a velkou kvalitou. Této desce se budeme věnovat ještě ve speciální recenzi, protože opravdu stojí za probrání.
Austyho pohled:
„Na každém interpretovi je zajímavé sledovat jeho osobní vývoj, jež se následně promítá i v jeho hudební tvorbě. Rodák z Rychnova nad Kněžnou byl na počátku toho všeho pln zloby a hněvu na okolí. Vyrůstání v neúplné rodině, problémy s rasovými narážkami na jeho původ, ale i poměry malého města mu pomohly stát se cílevědomým jedincem, který si jde za vytyčenými cíly. S vydáním druhého sóla se dá konstatovat, že se mu to povedlo. I díky získaným benefitům a respektu dozrál, přestal kolem sebe kopat a více se soustředil na sebe sama. Album „Thái“ je anabází do hlavy dospívajícího muže, který vnímá odpovědnost, která leží na jeho bedrech. Přesto nezapomínejme, že se stále jedná o mladou krev, která si chce život užívat každým douškem. Kloubení rapu s prvky popu vyvažuje enormní zájem tuzemské veřejnosti, jež nečítá jen čistokrevné konzumenty žánru.“
Jaká rapová deska vás loni nejvíc zaujala nebo v našem výčtu chybí? Dejte nám vědět v komentářích na FB!
SLEDUJ KLUBOVNU 👇
