Dal jsem flašku už před koncertem. To jen abyste věděli, že můj pohled může bejt trochu zkreslenej. Realita je přecejen zkreslená lidma co jí vyprávěj. The Hu jsem prvně slyšel až nedávno a řikal si, že je to zase něco jinýho a zábavnýho. Myslel sem, že je to jeden z mejch úletů a tak sem čekal, že to bude věc, která bude bavit jenom mě a moji kámoši u toho zase budou nechápavě kroutit hlavou. Bál sem se poloprázdný Lucerny a potkal jsem ji skoro plnou. Velký překvapení.

Začíná předkapela Fire from the Gods a sází tam klasickej dobře odvedenej metalcore, kterýmu dává přidanou hodnotu zpěvák, kterej má dobrej černej hlas. Já už nevim jestli neni rasistická poznámka to napsat, ale prostě víme, že černoši zněj jinak žejo? Prostě příjemně.

Naštěstí to tomu klasickýmu metalcoru uteče víc ke zpívání a tak to funguje. Proběhne pár proslovů o bratrství, lásce a tak podobně, který mě už celkem otravujou, (otravujou mě teda od doby, co se začaly dělat), ale dobrý. Celý je to jinak příjemný a skvěle odvedená práce.

Jakmile nastoupěj The Hu, tak mi tam chybí ten tlak na začátku. Je zvláštní mít jako první našláplou kapelu a až pak následovat něčim, co je postavený na atmosféře, klidnějšim tempu a v podstatě pochodovosti. Lucerna je ale dobře naladěná a postupně se do toho tempa dobře vmasíruje. Lidi maj tuhle kapelu očividně rádi a dobře jí podporujou.

Vskutku hezké – nečekal bych. Jelikož sem starej nedočkavej dědek, kterej by byl nejradši, kdyby koncerty trvaly 30 minut, tak se pro mě už to tempo stává pomalym a utahavajícím. V půlce setu mám akorát, i když to pořád funguje dobře. Jen tam není nic, co by člověka znova profackovalo. Takhle kapela pro mě bude určitě na klidnější poslech doma, nebo do sluchátek mezi lidma, kde pak máte pocit, že jdete na nějakou šílenou výpravu, nebo se postavit svýmu úhlavnímu nepříteli.

Text: VelkáTlustá0 / Foto: Dáša Malinová