November 2nd pokřtili stejnojmennou desku ověnčenou cenou Anděl (Report)
Kapela v čele s charismatickou zpěvačkou a kytaristkou Sašou Langošovou pokřtila 25. 4. v Café V lese svoji čtvrtou studiovou nahrávku. A že jsme si počkali… Jednalo se totiž o první album po dlouhých 11 letech. Čekání se ale vyplatilo a nahrávka ještě před svým oficiálním pokřtěním sklidila zasloužené ovoce (i ovace). Listopadovému LPčku se totiž stihlo dostat nejen fanouškovské obliby, ale také ceny Anděl za nahrávku roku.
November 2nd nejsou na české hudební scéně žádnými nováčky, což jasně dokázali i včerejší jistou a zdařilou show. Čtveřice ve složení Alexandra Langošová, Roman Helcl, Jakub Vejnar a Petr Ptáček nás již od první desky Night Walk with Me spolehlivě zásobuje kvalitním mixem rocku a písničkářství. Kapela však ve své tvorbě nestagnuje, právě naopak. S novou nahrávkou se neostýchala přihodit do mixu také více soulu a elektroniky a celkově se posunout lehce hlučnějším, agresivnějším stylem. A nás jen těší, že si tak přímo žádá o více zasloužené pozornosti.
Vezměme to ale hezky popořadě. Co by to totiž bylo za hudební večer bez předskokana? Tím se pro včerejšek stal Jakub Stehlík alias St. Johnny, který nás přislíbil rozehřát v „mírném bluesovém průvanu”… A jak řekl, tak udělal. Plnící se Café V lese tak svým hlubokým chraplákem rázem teleportoval někam doprostřed Ameriky 50. let. Ale nezůstali jsme jen u bluesu. Vzápětí se totiž objevují třeba záchvěvy boogie i čistý, ničím nefalšovaný rock and roll. Jedno ale zůstalo konzistentní napříč setem – hlas jako zvon a důvtipné úvody ke každému songu, které naladily sympatickou atmosféru prolínající se celým večerem.
Pak už ale přišel čas zodpovědět jednu zásadní otázku: Je snad něco, co desce oceněné kritiky i posluchači doteď chybělo? Dovolím si tvrdit, že ano… byl to přesně ten živák, kterého jsme se včera dočkali. Živák, kde kouř a světla potemnělého sálu vykouzlili tu správnou atmosféru, live vokály více než obstály (jak ostatně dokázala už úvodní „Lights Are Out”) a hudebnický talent všech členů kapely dostal svůj prostor plně zazářit. (Tedy, aspoň takový prostor, jaký zdejší natěsnaná stage dovolila).
To vše doplněné o ten správný kovbojsky vibe nastolený nejen outfity téhle moravské čtveřice. Místo prachu prošlapaných cest se nám však do očí valila atmosférická pára. Místo ostrého posledního slunce nás zahřívalo koncertové teplo Caféčku příznačné. A místo koltů se v téhle rockové westernovce tasil jeden mistrný riff za druhým. A my se tak nechali uvolněně unášet cestou napříč kompletním novým albem doplněným o pár starších chuťovek jako „Fullmoon Blues“, v jejímž případě máme na Sašinu otázku: „Něco staršího… může být?” jasnou odpověď: Rozhodně, když to zní takhle dobře!
Jediné však nezaznělo – song který by nemělo co nabídnout. „I Got Soul”? Riffy na rozdávání, místy chytře doplněné o zvuk tamburíny dodávající onu žádanou třešinku na dortu. „What It Feels Like” a „zádumčivá a melancholická” „100 Years”? Chvilky, kdy si uhrančivý hlas Saši řekl o pozornost takovým stylem, že nebýt v tuto chvíli již zapařeného Caféčka, naskočila by husina snad okamžitě. „Love Me or Leave Me”? Kytarové sólíčko a build-up večera. „I Feel Love” a „Dirt in the Ditch”? Jasné příklady toho, že se kapela s novým albem nebála přitvrdit a persona pravých rockových hvězd jim také více než sluší. A dostalo se i na speciální hosty, kterými se pro tento večer stali kmotři nové desky, Kateřina Žbirková a producent Boris Carloff.
Na pozici přídavku se nakonec krásně blýskla ta správná rocková bomba „Island” a došlo i na obdarování CDčkem jisté klubovním čtenářům dobře známé hokejové tváře, která rychlostí blesku správně uhádla, že je to právě tento song, který jako jediný z nového alba ještě nezazněl. (Zda to bylo díky Kačerově pilné domácí přípravě, či ostřížímu zraku a setlistu na nízké stagi, to ať si už každý domyslí sám… Každopádně gratulujeme :D)
A tak zazněl poslední gon-… teda, buben a plně užitý večer dospěl ke svému povedenému konci. A já ho nemohu shrnout jinak, než slovy samotné Saši: „Choďte na živou muziku! Děkujeme!”
