Jako již tradičně jsme si pro vás připravili souhrn toho nejlepšího podle Klubovny. A to už popáté. Zpětně můžeme konstatovat, že se tentokrát jednalo o velice silný ročník se spoustou nahrávek, které se dříve či později zapíšou do historie. Co nám letošní rok, který byl plný pozitivních i negativních zpráv, přinesl?

Postupně se od všech zástupců Klubovny dozvíte vyhodnocení  jejich TOP: 10 NEJLEPŠÍCH DESEK, 5 OBJEVŮ ČI PŘEKVAPENÍ, 5 AKCÍ A ZKLAMÁNÍ ROKU.

Jako první přichází na řadu tradičně hlava celého projektu – Gumi. Ten i tentokrát pojal celý souhrn hodně zeširoka. Dočkáme se pestrého souhrnu s velmi překvapivými jmény. Roky na scéně dělají zkrátka svoje a s ním se mění i jednotlivé chutě. Co Gumiho letos nejvíc oslovilo?

Pro začátek je však nutné dodat, že se jedná o čistě subjektivní vyhodnocení autora, se kterým můžete, ale samozřejmě také nemusíte souhlasit. Trefil se vám Gumi do vkusu? Souhlasíte s jeho názorem? A kdo vám zde naopak chybí? Dejte nám vědět v komentářích pod článkem!

10) Renne Dang – ZmrdLife 3

Svou pozici v peletonu i letos obhájil zástupce domácího rapu s vietnamskými kořeny. Kvalitativní tahoun někdy až pohrdaného labelu Blakkwood Records navázal na formu z loňské desky Con Lai a na závěr své ZL trilogie. Mixtape, který se nese na vlně vnitřních monologů, celospolečenské kritiky a vlastní sebereflexe posouvá totiž celou záležitost ještě o level dál. Úspěch předchozí desky vykompenzoval strach o vlastní soukromí, sociální oběti, které vám nezaplatí žádná kreditka na světě, a touha tohle všechno vykřičet ven. To vše navíc v autenticky uvěřitelném hávu.

Renne Dang dospěl do věku i stadia, kdy se nebojí mluvit o vlastních běsech (mimořádně povedené songy Paranoia a Mám Strach) a kdy má sílu oslovit masu, aby se zamyslela i nad mnohem globálnějšími problémy, tak jako v protixenofobním manifestu Haló. Pokud má mít “nová generace” hlas, za kterým půjde, který jí má možnost skutečně něco předat, je to právě Renne. Sílu, skills i odvahu na to skutečně má. A snad z nastolené cesty neustoupí ani na chystané albové novince.

9) Sunset Trail – Reflections

Z Rychnova se přesuneme do Olomouce, kde prožila svůj nejzásadnější ro(c)k místní chlouba Sunset Trail. Místní bandě poctivců se totiž s novou deskou Reflections konečně podařilo definitivně získat celonárodní uznání a navíc se utvrdit ve správnosti vlastní cesty. Reflections šlape už od samého začátku jako namydlenej blesk, který navíc těží z přidané nu-metalové hodnoty. Sunseti na desce nezapomněli na svoje začátky a těží z toho celá deska.

Album má díky skvělé zvukařské práci studia Davida Spilky opravdu hutný zvuk, breakdowny jsou zdrcující, kytary řežou a Sigi prodává i další, dosud studiově příliš neobjevené, vokální atributy. Trochu mínus jsou pak rapové pokusy, kterým oproti jejich žebříčkovému předchůdci chybí trochu propracovanější flow, ale to je zřejmě jediné znatelné mínus nahrávky. Sunseti se po letech poctivé dřiny dostali mezi nepopiratelnou domácí žánrovou elitu a s novou deskou mohou sebevědomě směřovat i za hranice.

8) Twenty One Pilots – Trech

Pozice Twenty One Pilots byla opravdu nezáviděníhodná. Obrovská očekávání a ještě větší tlak. Sympatickému duu zbývaly dvě cesty. Buď se všemu zmíněnému podřídit a sáhnout na jistotu, nebo zariskovat, počítat s ubýtkem views a jít si svojí cestou. Tyler a Josh si vybrali variantu “B” a udělali dobře. Ano, té desce oproti předchůdcům dost možná chybí hity, ubylo přímočarosti a v celkovém kontextu desky se dá poměrně snadno ztratit. I přesto je to velmi kvalitní mainstreamová nahrávka, která zásadně těží právě z toho, že není tak snadno čitelná.

Není to deska na první poslech. Za těmi songy si musíte jít. TØP ty songy zaseli a rostou vám před očima. A je jen na vás jestli je necháte růst, nebo je sesekáte deletem z vašeho playlistu. Trpělivost se však v tomhle případě vyplatí. Trench nemá takový tah na bránu jako Mania od Fall Out Boy nebo Pray For The Wicked od PATD!. A jak už zaznělo na desce… “Just don’t believe the hype“. V menší recenzi na našem YT kanálu to ostatně trefně shrnul i Roth Wellden. Za zmínku taky stojí velmi povedený konec s jednotlivými klipy a postupnými leaky k desce i odkazy do minulosti.

7) Architects – Holy Hell

Přiznám se, že právě kvůli hypu jsem si nechal Holy Hell až na úplný závěr roku. Architects se dostali do takové trochu zvláštní pozice, kdy se o nich mluví vlastně jen v superlativech, ale třeba jejich poslední dva koncerty mne úplně nevytrhly a vždycky mě víc bavili While She Sleeps. Nechtěl jsem tu desku předem strhávat ať už do pozitivna, nebo negace. Chtěl jsem mít odstup. A to je přesně to, co při poslechu HH potřebujete.

Nasávat to. Hledat významy. Rozkrývat texty a Samovu emoci v hlase. Udělat si čas. A taky se naladit na desku plnou sentimentu, bolesti i znovu nalezených nadějí. Musí přijít ta správná nálada a pak sdělení desky pochopíte naplno. V plný palbě. Architects se i na Holy Hell podařilo obhájit post asi nejrespektovanější kapely svého žánru, která navíc obhajuje titul “velký stadionový kapely” se ctí a bez maškarád.

A mimochodem: songy z jejich nový desky se jako jedny z pramála corů derou nahoru i ve virálních žebříčcích českýho Spotify. Nejen za to patří Architektům žánru velký dík!

6) The Fever 333 – Made An America

Příjemnou společnost ve viralu na Spotify jim dělá kometa letošního roku The Fever 333. Letošní předskokani BMTH na jejich evropské tour jsou někým označováni za nejlepší live kapelu současnosti a tyto hlasy nejsou úplně mimo. Kapela, která na stagi vypadá i zní jako aktualizovaná verze Rage Againts The Machine, umí nasadit opravdu ďábelské tempo, a třeba ve Vídni si pro sebe ukradli titul kapely večera.

Trojčlenka bývalých členů kapel Letlive, The Chariot a Night Verses trefila hřebíček na hlavičku i na desce. Respektive ho tam pořádně zatloukla. Formace si totiž přenesla veškerou energii i do nahrávky, která oplývá hravostí, zajímavými texty a na featu se zde mihnul třeba spřátelný rapper Yelawolf. Velmi americky znějící nahrávku, která je však atraktivní i pro evropské uši, neminula nominace na Grammy a neušla ani tomuhle radaru.

5) Marmozets – Knowing What You Know Now

Vysoké ambice nikterak netajila ani druhá deska sourozenecké formace Marmozets. A deska je to výborná. Už úvodní song Play má takovou energii, že by uvedl do provozu i proud ve vypadlé elektrárně. Becca a její parťáci prodávají na Knowing What You Know Now jednu chytlavou vypalovačku za druhou a s druhým albem pravdy obstáli na výbornou. Pravda, první polovina desky s hity jako Habbits, Meant To Be nebo Major System Error nabízí o něco zábavnější materiál. I přesto to celé funguje velmi hravě a těch 45 minut uteče lusknutím prstu.

Zábavnost materiálu prokázali Marmozets i na letošním Rock For People, kde právem patřili k tomu nejlepšímu, co letos zahrálo. A za nějaké další opakování bychom se určitě nezlobili.

4) Mac Miller – Swimming

Rozchod nakombinovanej s bojem s vnitřními démony může zamávat s kdekým. Ty nejkreativnější nevyjímaje. Mac Miller i díky tomuto boji vykouzlil svou pátou a pravděpodobně nejlepší desku. Album, jehož vyznění naplno poodhalila tragická událost. Byl by ale nesmysl tuhle rozchodovku nadhonocovat nebo dehonostovat právě kvůli tomu, co se stalo. U Swimming totiž v zásadě platí to samé, co u Holly Hell od Architects. Tohle je přesně ten typ alba, na který musíte mít náladu.

Pokud žijete v blankytném světě, kde všechno ideálně funguje, tuhle desku nepochopíte, nedoceníte, nebudete jí rozumět. V opačném případě doceníte hudební podzimní terapii, která je podávaná s takovou upřímností, až z toho mrazí. A přitom to není deska o ublíženosti, je to spíš pokus o vlastní smířlivost, snaze jít dál. Pokusit se o vlastní self care.  Takových nahrávek sice ve světě současného rapu vychází přehršel, málokomu se však povedlo natočit materiál s takovou civilností, hudební variabilností a z tolika úhlů pohledu.

3) Panic At The Disco! – Pray For The Wicked

A opět tu máme jednu zmiňovanou paralelu. Tentokrát mezi Twenty One Pilots a Brendonem Urie, tedy Panic! At The Disco. Zatímco TØP se pokusili oddálit vpád do spárů nejmainstreamovějších vod, P!ATD jej naopak vítají s otevřenou náručí. Brendon Urie, coby komplexní umělec nové doby, zkonstruoval desku, která se nikterak netají tím, že si jde pro trofeje, ale dělá to s takovou gracií a pompézností, že mu to zkrátka nelze nepřát.

(Fuck A) Silver Lining, Say Amen, Hey Look Ma, I Made It nebo aktuální High Hopes jsou čistokrevný radiový hity, který si ale poslechnete na denním pořádku rádi i mezi BMTH a Northlane. Brendon zároveň demonstruje svou kreativitu i ve videoklipech, kde se s rád stává akčním hrdinou nebo panáčkem ve spárech hudebního bussinesu. Deska, kterou u nás nedávno zrecenzoval i The Lighthouse Journey, má neuvěřitelný drive, přesně ví, kam cílí a daří se jí to s neuvěřitelnou lehkostí. Tohle je popová nahrávka roku.

2) Ty Nikdy – Akta X

Po letech odříkání, nenaplněných přání a ztrát nadějí se fanoušci dočkali nové desky rapového Ty Nikdy Labelu. A čekání za to opravdu stálo.  Akta X je totiž mnohem celistvější a zábavnější deskou, než byl o šest let starší předchůdce. Rapová pětice doplněná ještě o nováčka Matyse se totiž v zásadě ve všech případech nachází v životní formě, kterou se jim podařilo přenést i na společnou placku.

V záplavě egotripů a bezobsahového žvatlání pak Ty Nikdy Label opět ukázat, kdo momentálně drží prapor nad obsahovým rapem. Na desce tak najdete hravé songy jako Scrabble, burany kritizujícího Souseda, “týmové bangry” jako Akta X s Vojnou a mír, ale taky doják Nekonečno. Deska, která sedla zejména triu Boy Wonder, Matys a Idea,  prezentuje výbornou žánrovku, která však může oslovovat i posluchače, kteří jinak s rapem nepřijdou do styku.

Ty Nikdy label letos zažil asi nejzásadnější rok své existence. O top desítku se pak mohlo porvat hned několik titulů v čele s debutem Matyse, Restartem od Resta nebo trochu utajenou novinkou ze světa barů NonStop, kterou pod Ty Nikdy vydal jeden z letošních objevů – Prezident Lourajder.

1) Pilot Season – A Deep Dive

Na nahrávky, které vyjdou na začátku roku, se obvykle zapomíná, ale na to my v Klubovně samozřejmě nehrajeme –  a mým vítěžem pro letošní rok se stávají Pilot Season! O PS se dlouhodobě mluví jako o jedněch z největších talentů na scéně, což dokázali na A Deep Dive beze zbytku prodat. Na úvod možná překvapí, že na albu chybí tak výrazný hit jako byla před třemi roky přelomová singlovka Morning Promises.

Na nové desce se čeští Piloti soustředili na tvorbu celistvějšího a vyrovnanějšího materiálu. A nelehký úkol splnili. Pilot Season v každém momentu působí jako sebevědomá a sehraná kapela, která umí tvořit famozní chytlavé písničky, které se neztratí na festivalu jako Fajtfest, a zároveň mají potenciál oslovit vaši progresivní hudební babičku. Kapela přitom ještě zapracovala na jistých stránkách, mezi kterými vyniká především skvělý projev výborně zpívajícího kytaristy Aleše.

Následuje otázka, co dál. Část členů se odstěhovala do UK s cílem splnit si svůj velký hudební sen, kde vidí větší uplatnění, než ve specifickém českém prostředí. Nezbývá nám, než držet palce. Můj titul za rok 2018 jim už nikdo nevezme.

POD ČAROU:

CHARLI XCX – POP 2

Tenhle klenot vyšel ještě loni. V době, kdy už jsou všechny žebříčky uzavřené a unikl i mně. Narazil jsem na ni po sepsání loňských topek a nestačil jsem se divit. Znovu budu opakovat to slovo “klenot”. Charli dala dohromady dost možná nejlepší popovou desku posledních let. Věc, která dokáže znít alternativně, neprobádaně, jinak a přitom tak, jako byste to znali už od dětství. To poslední, čeho se zde dočkáte, je sázka na jistotu. Ve chvílích, kdy si myslíte, že posloucháte cloud rap naskočí do hry španělsky znějící sweet pop, který rozbije raveovej beat.

Výborná je i volba “parťáků” v čele s MØ, Brooke Candy nebo Tommy Cashem. S touhle deskou jsem letos podle Spotify strávil nejvíc času a snad pochopíte, že by byl zločin ji nezmínit 🙂

 

další alba pod čarou:

Matys – Martin, Mike Shinoda – Post Traumatic, Glad For Today – Ready For a Show, Aiko – Aiko, Rest – Restart, Severals – Glitch

 

OBJEV / PŘEKVAPENÍ:

Severals – Tahle plzeňská kometa šla za poslední rok ohromně nahoru. Zlepšili se však ve všech aspektech včetně clean vokálů a náhle je z nich jedna z nejzajímavějších domácích core kapel.

Matys – Relativní nováček v Ty Nikdy Labelu okamžitě vystrčil drápky a ukazuje, že nepřišel rapovat druhý housle. Sympatický i velmi charismatický slovenský mládenec se letos podílel hned na třech albech (Martin, Dropbox a Akta X) a jen tak nepoleví. Charakterizuje ho solidní nápěv i konkrétnost v textech.

Hošty – Fanton pražských klubů, unikátní zjev i hvězda naší poslední pražský Pouštěčky. Hošty je přesně ten typ, kterej Vás nenechá chladným a to samé platí i během pro jeho mimořádně divoký shows.

Glad For Today – Taky GTF prošli zásadním rokem, kdy na sobě dost zamakali na stagi a taky ve studiu. Jejich novinka Ready For a Show atakovala i letošní TOP10.

The Lighthouse Journey – Solový projekt Tomáše Červinky z We On The Moon. Tomáš se netají vysokými ambicemi a nic nepodcenil. A dokonce to neuniklo ani Kerrang radiu. Všechny aspekty se jeví už od začátku na vysoký úrovni a já jsem mimořádně zvědavej, jak uchopí další pokračování.

ROZHOVOR ZDE

ZKLAMÁNÍ:

refundace na některých letních festivalech