Currents s bohatým doprovodem rozproudili pražské Futurum (Report)
Metalcorová neděle jako malovaná, v jeden den nám totiž RfP Concerts dopřáli hned čtyři parádní zářezy. Kromě headlinera Currents to byli ještě Being As An Ocean, Oceans Ate Alaska a Sentinels. Futurum praskalo ve švech a emoce stříkaly jako Bohuš Matuš před školní družinou.
Nedělní večůrek zahájili s krátkým zdržením kvůli technice ďáblové z New Jersey, kteří si říkají Sentinels. Tahle kapela pro mě bylo jedinou nedělní novinkou a poslechy ze Spotify zněly víc než nadějně.
O to větší zklamání pak byla jejich zhruba 20minutovka. Zvuk mezi muzikanty na pódiu zrovna neladil a propracované kreativní skladby z ranku progmetalu naživo zněly spíš jako taková sprostější rubačka.
Zpěvák s vizáží mušketýra Kenny Stroh pak rozhodně nelil z hrdla poctivý 80% rumík, ale spíš takovou ukřičenou nudu. Většina davu pak stejně jako já působila celkem znuděně, malý circle pit se ale na několikátou Kennyho výzvu přecejen rozjel. Za mě ale spíš mrzení a vlažný start, jediná pochvala tohoto setu tak jde k vizuálu za kapelou a dobré práci se světly.
Nepopsatelně silnější vlnou energie nás pak spláchl jediný neamerický zástupce line-upu, a to birminghamští Oceans Ate Alaska. Výborně se v Oceans uvedl hlavně nováček za majkem, Joel Heywood z kapely Spitting Teeth.
Čisté zpěvy možná ještě nebyly na jedničku, ale do screamů a growlů se opíral parádně a hlavně dodával celému sálu obrovskou porci energie. Střihnul si i seskok mezi lidi a nálada ve Futuru šla při setu Oceans strmě nahoru. Probudili se i crowdsurfeři a můj highlight setu byl song Nova, který patří mezi nejnovější.
Ve 20:30 pak přichází na řadu můj headliner, Being As An Ocean, který s sebou tentokrát ale přináší obrovskou neznámou. Jak budou BAAO znít bez Joela a s Djamilou z Ithacy jako záskokem. Pro ty, kteří nevědí, Joel se rozhodl tour z nečekaných rodinných důvodů vynechat, což samozřejmě chápeme a doufáme, že bude všechno v pořádku <3!
Už od prvních tónů bylo jasné, že BAAO mají prostě svůj jasný zvuk a i přes zpěváckou rošádu je pořád jasně rozpoznatelný. Se screamovanými party si pak Djamila poradila fantasticky a bylo to ve finále zajímavé osvěžení. Kde to podle mého pokulhávalo byly „mluvený“ party a emotivnější věci, tam Joel chyběl. V těchto pasážích jsem místy Djamilu slyšel dost málo a ani celkové vyznění nevyvolávalo tolik slziček jako jindy.
Absencí Joela pak možná ještě o něco víc vynikly čisté vokály basáka Michaela a divočinky touring kytaristy Davida, který si střihl i poctivý crowdsurf. Po oblíbené a prozpívané „The Hardest Part…“ (já nebrečim, ty brečíš) pak vlastně někdo z pódia (nevim kdo, byl jsem too happy too vnímat) vystihl moji myšlenku. BAAO není o 4 lidech na stage. Je to o celém klubu, komunitě, lásce, naději a tom všem. Takže i když jinak a netradičně, Being prostě zase skvěle!
Mezitím, co jsme vydýchávali (čti kropili piva na baru) BAAO, nastoupili Currents o 10 minut dřív a trochu zhatili naše plány najít si na headlinera fajn místečko. Ne že bych se neprocpal, ale ono fakt nebylo kudy. Futurum totiž reálně připomínalo surrealistický obraz, který bych nazval něco jako „Hejno sardinek v konzervě mířící k pekelným branám“. Takhle natřískaný to bylo.
V kotli to vřelo jakoby show moderovala Michaela Jílková a snad celej sál včetně šatnářek poctivě headbangoval od prvních tónů. Zvukově i výkonem fantastická show plná emocí a procítěných zpěvů. K tomu pozitivní nálada a singalongy byly slyšet až ve Staropramenu. O to větší škoda pak podle mého bylo, že většinu času se pod pódiem odehrávalo spíš gumídkovské (nemyslím klubovního bosse, ale medvídky z pohádky :)) hopsání než pořádné moshe.
Závěrem pak asi dvě drobnosti, show takovýchhle 4 kapel by za mě klidně snesla větší prostor než Futurum (nic proti, jen too much tlačenky) a pak doporučko pro lidi. To, že jdeš na koncert neznamená, že se musíš nutně vylejt do hoven a když jo, tak zůstaň trochu člověkem. Ale konec moralizování, dopisuju větu a mířím na dnešní Knocked Loose! Díky, bylo to krásné a ahojte rockeri!
Text // Gerli & Foto // Jáchym Belcher
