Green Day – Saviors pohledem Klubovny
Po čtyřech letech jsme se dočkali další desky od populární americké kapely Green Day. Album Saviors je jejich v pořadí již čtrnáctým studiovým albem. Klubovní Green Day crew celý měsíc poctivě analyzovala každý tón a každé slovo, které se v nové tvorbě objevilo. A jak to nakonec celé dopadlo, a jestli u nás deska obstála, si povíme v následující recenzi.
Co si o albu Saviors myslí…
Kačer:
Víte, co je nejtěžší? Když vaše nejoblíbenější kapela vydá nové album a lidi se vás ptají, co na to říkáte. Minimálně týden jsem se zmohl jen na: „Je to boží!“ Nedokázal jsem se k tomu víc vyjádřit. Teď s odstupem času se toho moc nezměnilo… (smích), ale pokusím se ve zkratce popsat svoje pocity.
Green Day po letech kompromisů zase nahráli skvělou desku, a to i díky tomu, že se drželi toho, kvůli čemu je milujeme! Možná posíláme i „poděkování“ do USA, jelikož pan Trump z kluků dostal opravdu to nejlepší a máme tu dalšího „amerického idiota“. A na tento popud mě strašně baví názory, že Green Day jen kopírují to, co dřív fungovalo, ale když například Rolling Stones nebo AC/DC vydají po letech album, které je založené na minulosti, tak jsou z toho všichni hotoví. Nepochopím, ale co se dá dělat… Já jsem nadmíru spokojený!
Co se zvuku týče, tak tam těžko najdeme předchůdce, který by se Saviors vyrovnal! Další plus hledám v tom, že album dobře působí jako celek, takže je dost těžké si v něm najít oblíbenou skladbu. A co je pro mě nejdůležitější? Skladby zní skvěle naživo! To je za mě výhra v loterii… a jsem rád, že tohle nemusím soudit pouze dle YouTube, ale byl jsem toho svědkem! Když Green Day hráli v pařížském Bataclanu, tak se dostalo na „The American Dream Is Killing Me“ a „Look Ma, No Brains!“, které zaznělo hned dvakrát a po jedné dávce jsme se dočkali dosud nevydaného „1981“! Jak znějí ostatní skladby naživo si ještě musíme počkat. Ale nebojte! V červnu si dám Green Day v Berlíně a na závěrečné show evropského tour ve vyprodaném londýnském Wembley, takže report samozřejmě bude! No nic… Kecání bylo dost, pojďme si trochu pohrát a jednotlivé skladby zařadit tam, kde by se v minulosti mohly objevit.
Anett:
Poslouchat Saviors je jako potkat na ulici starýho kamaráda, kterýho jste neviděli čtyři roky. Pořád v něm vidíte všechno z jeho minulosti, jenom v nový (a možná dokonce vylepšený) verzi. Ať už je to způsobeno jedinečným rukopisem Green Day nebo obnovenou spoluprací s producentem Robem Cavallo (a magií roků končících číslem 4), hlavní je, že to stále funguje.
První zveřejněný singl jasně naznačil, že můžeme od Saviors očekávat další vyjádření k aktuální politické a společenské situaci. Doba pokročila, problémy holt zůstávají, chaos graduje a vše si žádá patřičné odezvy. Jestli ale někdo doufal v další konceptuální album, toho další singly vyvedly z omylu. Green Day se nám rozhodli nabídnout výběr skladeb, jejichž různorodost připomíná průřez všemi jejich dosavadními érami (a že jich bylo, Saviors jsou čtrnáctým albem). Z toho důvodu poslech alba doprovází neodbytný pocit, že každý song něco připomíná – a nejen diskografii Green Day, jak už upozornily internetové diskuze o recyklovaném riffu ze „So What“ od P!nk.
Romance i kritika, odlehčenější punk i úderná balada, textová klišé i vyspělost, nostalgie i novost. Právě vyvážená rozmanitost je nakonec tím, co celou desku spojuje. Na Saviors jednoduše najdeme tematicky i hudebně všechno, co jsme si kdy na Green Day oblíbili. A neznamená to, že si zastánci Dookie éry oblíbí jen dvouminutový songy, každou skladbou proplouvá vliv minimálně dvou ér Green Day a kdokoliv si v nich může najít to svý. To dokládá i skutečnost, že názory fanoušků na jednotlivé skladby se sice rozcházejí, všichni ale souhlasí s tím, že jsme se po letech dočkali jednoho z „těch lepších alb“. Taky proto si víc rozebereme, na čem se (ne)shodneme v rámci naší „klubovní Green Day army“. Jaké místo budou Saviors zaujímat v celé Green Day diskografii, to ověří až čas.
Nikkita:
Green Day budou mít nový album? Cože? A nebude to stejný fiasko jako Father of All Motherfuckers, že ne? Obava, která napadla asi ne jednoho zarytého fanouška Green Day, který má zafixovanou kapelu hlavně s legendárními alby Dookie a American Idiot. Nechcete další album, který bude výkřik do tmy. To k týhle bandě nepasuje. Naštěstí kluky osvítil duch svatý a vrátili se ke starým dobrým klasikám, na které jsme zvyklí a hlavně je máme rádi. Experimentování je super, ale ne u kapely, která je na hudební scéně bezmála čtyřicet let. Možná unpopular opinion, ale stojím si za ním.
Už když vyšel první song „The American Dream Is Killing Me“, tak jsem věděla, že tohle album bude víc než jenom dobrý. Textově jsem ucítila závan desky American Idiot a to ve mně probudilo silnou naději na vydařený pokus o vydání kvalitní muziky. Prosím, hlavně už ne jednorožce zvracejícího duhu. Myslím, že moje požadavky nejsou zase tak moc vysoký. „Look Ma, No Brains!“. Song o totálním looserství, v pořádku. Tak jo, it’s happening, bude to dobrý, hlavně klid.
Na tuhle pecičku jsem nedočkavě čekala až do půlnoci, protože kdybych si neověřila, že to kluci zase nezvorali, nemohla bych v klidu usnout. A dobře jsem udělala, ta radost po přehrání celé desky byla totiž nepopsatelná. Tohle je to, co jsem chtěla. V co jsem doufala. Návrat ke klasice, k politické situaci, globálním problémům a aktuálnímu dění ve světě. Žádné experimentování, nic moc nového, šli na jistotu. Já si nestěžuju, já jsem naprosto spokojená. Saviors je láska na první poslech. Není to album, do kterého bych se musela nutit jenom proto, že to přeci jsou moji oblíbení Green Day. Tady to šlo samo. Na téhle kapele jsem vždycky měla ráda hlavně to, že když se jí něco nelíbí, tak to řekne. Napíše drsnej text, natočí kontroverzní videoklip a pustí to do světa. A přesně to jsem po dlouhé době taky dostala.
1. The American Dream is Killing Me
Kačer: Když Green Day vydali pilotní singl „The American Dreams Is Killing Me“, tak jsem se hned vrátil o 20 let zpět, kdy hitparády bořila deska American Idiot! Říkal jsem si, že kluci ze šuplíku vytáhli klenot, ale opak je pravdou. Tato skladba byla posledním dílem, který zapadl do skládačky jménem Saviors a šuplík prý zůstal zamčený.
Anett: Už jen název obsahující slovo „American“ na první dobrou evokuje „American Idiot“ otevírající stejnojmenné album, nemůžeme se vyhnout ani srovnání s 21st Century Breakdown, i když problémy reflektované v hudebně vyzrálejším „The American Dream Is Killing Me“ jsou novější a tiktoková parafráze na death and taxes by dřív vzniknout nemohla.
Nikkita: Song, který doslova ječí American Idiot vibe. Je to podobné, ale zároveň jiné. Přijde mi to jako message, abychom nezapomněli, že kluci pořád mají co říct k politickému dění, které se odehrává za velkou louží. Opustili jsme zvracející jednorožce a vrátili jsme se ke staré dobré klasice, výborně!
2. Look Ma, No Brains!
Kačer: Druhý singl „Look Ma, No Brains!“ je jasná Dookie vypalovačka. Už jen díky samotnému klipu, který nás vrací zpět k songu „Basket Case“. Tady není co vytknout! S tímto klipem zároveň kapela představila koncertní plány na letošní rok.
Anett: Odlehčenější a punkovější singl, co je nejen díky klipu jasným bratrancem „Basket Case“ z Dookie.
Nikkita: Nemůžu si pomoct, ale já v tom melodicky slyším „2000 Light Years Away“ z Kerplunku. Ale stylem videoklipu je to jasný „Basket Case“, bez debat.
3. Bobby Sox
Kačer: Těžké, těžké, ale když tak přemýšlím, tak desce Warning by tento song slušel! Každopádně další song, který bude naživo znít skvěle!
Anett: Jestli nad něčím váhám, tak je to „Bobby Sox“. Když jsem si před poslechem alba četla texty, právě tenhle mě zaujal nejvíc (a nejen kvůli možnému queer vyznění, repetitivnost refrénu mě popravdě po čase omrzela). Klasický Billieho text, akorát interpretačně ozvláštněný o přechody z čistých vokálů do vykřičenýho refrénu. Romance, kterou lze proložit jakýkoliv album.
Nikkita: Stylově by se mi hodil k desce ¡Dos!. Podle mě by totiž úplně zapadl mezi písně „Amy“, „Stray Heart“ a „Lady Cobra“.
4. One Eyed Bastard
Kačer: Jasné Revolution Radio! Tvrdší kytary se mi hned vybaví u desky z roku 2016. V rámci turné se kapela představila i ve Sportovní hale Fortuna, kde jsem si odbyl koncertní premiéru. I když ten podobný riff písně „So What“ od P!nk je do uší bijící.
Anett: Revolution Radio, bez diskuze. A videem nás provází St. Jimmy nový generace?
Nikkita: Ano, ano Revolution Radio, to snad musí slyšet úplně všichni. A klipově to ve mně evokuje „21st Century Breakdown“.
5. Dilemma
Kačer: Hudební koncepce alba American Idiot! Sem by tento sedl neskutečně. „Dilemma“ vyšlo jako třetí singl z alba a hned mi bylo jasné, že tohle bude top!
Anett: Od zveřejnění třetího singlu si „Dilemma“ spojuju s trilogií a moc dobře si uvědomuju, že za to může automatická asociace mezi tématem skladby a určitým životním obdobím Billieho.
Nikkita: Dilemma je moje oblíbená skladba, protože mi zase textově připomíná American Idiot, ale po zhlédnutí videoklipu… alkohol, bavící se lidé na párty, hrající kapela… jasný „Kill the DJ“ z desky ¡Uno!.
6. 1981
Kačer: Jeden ze tří songů, který zazněl v pařížské klubovce. „1981“ je rychlá vypalovačka, která sedí do trilogie ¡Uno!, ¡Dos!, ¡Tré!.
Anett: Zábavnější rychlá záležitost ve stylu trilogie, což usuzuju z čistě subjektivního hlediska, protože trilogie jsem se za celý ty roky naposlouchala nejvíc a „1981“ mě jednoduše baví. Politice se ale stejně nevyhneme, protože: „She is a Cold War in my head and I am East Berlin!“ Kytarově se tam taky projevuje mix alb Dookie, Nimrod a Warning.
Nikkita: Skladba nás vrací zpět v čase, ať už názvem nebo i melodickým zpracováním. Slyším v tom trilogii, ale taky mi celkem naskakuje song „In the End“ z Dookie.
7. Goodnight Adeline
Kačer: Když kluci den před vydáním Saviors vydali krátké úryvky na sociální sítě, tak jsem měl husinu jako prase. Co jsem měl ale u tohoto songu? Totálně emoční kolaps… díky, že máme venku další topovou baladu a teď s ní do koncertního setlistu! A kam s ní? Zpět na střední a období ¡Uno!, ¡Dos!, ¡Tré!.
Anett: Silný balady Green Day umí. A zrovna „Goodnight Adeline“ si dokážu představit na trilogii jako jinou verzi „Brutal Love“, může za to určitě i úsměvný „some days are holidays, some days you call your mother“, protože podobných veršů, které se téměř nehodí ke zbytku textu, je trilogie plná.
Nikkita: Tohle je krásný. Mám z toho podobné pocity jako třeba z „Wake Me Up When September Ends“ nebo jako z „Ordinary World“. Tyhle songy, který ve mně dokáží probudit emoce, jsou moje slabost. Musím se přiznat, že k téhle písni chovám asi největší sympatie z celého alba.
8. Coma City
Kačer: Hned se mi vybaví „Murder City“ z desky 21st Century Breakdown! A není to jen tím názvem, ale hlavně hudební koncepcí.
Anett: Budování atmosféry podobný 21st Century Breakdown, za mě novodobý pokračování „The Static Age“ nebo „Murder City“. (Ale repetitivnost refrénu bych si odpustila i tady!)
Nikkita: Tři dny jsem chodila doma po baráku a neustále dokola zpívala COMA CITYYY. Nerada se opakuju po kolezích, ale 21st Century Breakdown k tomu pasuje. Jo a taky tam je mockrát zmíněný Coma City, kdybyste si nevšimli (přesně 24x). COMA CITYYY.
9. Corvette Summer
Kačer: S mojí angličtinou mohu hodnotit maximálně tak zvukovou stránku… od textů tu mám slečny, a proto se nebojím song zařadit do alba Warning!
Anett: Zábavný a chytlavý. Vliv garage rocku, nic hlubšího v tom není. Jako kdyby Rob Cavallo produkčně vylepšil song z poslední desky Father of All Motherfuckers.
Nikkita: Já se omlouvám, ale mě to nějak nebaví. Přijde mi to, jako kdyby si kluci vzpomněli, že vlastně zapomněli „Corvette Summer“ hodit na poslední desku, a tak ji dali sem.
10. Suzie Chapstick
Kačer: Balada, která by se hodila do trilogie, ale stejně tak do American Idiot… snad mi Anett promine, ale její topku fakt nedám.
Anett: Baladickou „Suzie Chapstick“ vnímám jako další přírůstek do „nostalgický Whatsername série“, protože každý má toho jednoho člověka, za kterým se retrospektivně ohlíží po celý zbytek života. Znovu musím zmínit trilogii, jen ve snovější podobě. Pro znalce vedlejších projektů Billieho: něco takovýho by klidně hráli The Longshot (vzpomněla jsem si na „Body Bag“).
Nikkita: Další emocionální song, to Nikita ráda. Ale nemůžu si pomoct, že tomu něco chybí. Asi mi to nejvíc pasuje na trilogii.
11. Strange Days Are Here to Stay
Kačer: Podobný riff jako u skladby „Nuclear Family“ nebo mojí oblíbené „Letterbomb“. Tohle je prostě Green Day song jako přes kopírák, což není vůbec zlé, ale kam s ním? Dáme zase přednost Uno!, ¡Dos!, ¡Tré!.
Anett: Díky „Strange Days Are Here to Stay“ se ocitáme někde mezi Revolution Radio a American Idiot. „Ever since Bowie died, it hasn’t been the same.“ zní jako přímá návaznost na album z roku 2016, s hudebním vlivem „Letterbomb“.
Nikkita: „Lonely boy with a heart made of hate“ nebo „They promised us forever but we got less“ zní jako z příběhu „Jesus of Suburbia“ z desky American Idiot. Hodně by mi tam textově pasovala.
12. Living in the ’20s
Kačer: Opět jasné Revolution Radio! Tvrdší kytarový riff, který by albu zcela jistě slušel.
Anett: 21st Century Breakdown nebo Revolution Radio a Father of All Motherfuckers dohromady. Pardon, ale s Father of All Motherfuckers by se radši nic (natož společensko-kritickýho) míchat nemělo.
Nikkita: Text je lehkou recenzí na dnešní zvrácenou dobu. „Another shooting in a supermarket“… za mě je to mix American Idiot díky textu a Revolution Radio díky melodii.
13. Father to a Son
Kačer: Jasný příklad toho, že kapela dospěla do fáze, kdy se mění životní priority. Těžko bychom mohli skladbu hledat na albu Dookie, ale American Idiot je pro skladbu jako dělané.
Anett: Po dvaceti letech se „Wake Me Up When September Ends“ z American Idiot dostalo nového úhlu pohledu, ale to je asi tak všechno (možná to docením za dalších dvacet let).
Nikkita: Doják. Nikkita brečela. Přijde mi, jako kdyby Green Day tady v té skladbě na chvilku vyrostli a uvědomili si, že vlastně už nejsou v pozici synů, ale otců. American Idiot it is.
14. Saviors
Kačer: 21 Century Breakdown jako vyšité! Hudebně podobné se skladbami „The Static Age“ nebo „Last of the American Girls“. Docela by mě zajímalo, proč je album pojmenované zrovna po této skladbě? Hmm.
Anett: Čekala jsem „Homecoming“ nebo „Forever Now“ tohohle alba. Délka tomu sice neodpovídá, ale… jo. Tohle k ničemu přirovnávat nebudu, prostě Saviors track, ve kterým jsou Green Day ve svý aktuální nejlepší formě.
Nikkita: „We’re all waiting on the summer but the sun is out of view“ je přesný popis toho, jak se celou zimu cítím, hah. Hodně se rozhoduju mezi American Idiot a 21st Century Breakdown, tak sem napíšu obě alba, protože mi to přijde mix obojího. A taky jsem možná čekala trošku větší pecku, když celé album nese název po právě zmíněném songu.
15. Fancy Sauce
Kačer: Nevím proč, ale nějak mi neseděl ten akustický začátek, který Billie zveřejnil na svém Instagramu. Skladbu bych klidně hudebně zařadil na album Nimrod, kde by si mohla dát battle s legendární baladou „Good Riddance“.
Anett: „Fancy Sauce“ mě zmátlo názvem. Nebyla to láska na první poslech, postupně si ke mně ale hledá cestu (dokonce jsem ji zvažovala umístit do svých TOP 3 nahrávek ze Saviors). Přijde mi, že Green Day si pokaždý dávají zvlášť záležet na výběru posledního tracku a vyšlo to i tentokrát. Zrovna „Fancy Sauce“ může mít hromadu významů, ale na mě má podobný účinek jako „Outlaws“ z Revolution Radio nebo „X-Kid“ z trilogie – pronásleduje mě takový štiplavý existencialisticko-nostalgický dojetí.
Nikkita: Pomalá pecička. Velmi cením ukončení celého alba veršem „We all die young someday,“ je to takové krásně poetické. Co víc si na konec přát. Souhlasím s Anett a skladbu zařadím na Revolution Radio, protože to ve mně nechalo „Outlaws vibe“.
BONUS – Fever
Kačer: Chyba, že se song nedostal do finálního součtu alba. Za mě parádní věc, která má pozitivní energii a doufám, že ji brzy uslyšíme i na streamovacích službách! Takový Kid Rock styl. Šup s tím na moje „oblíbené“ album Father of All Motherfuckers.
Anett: Společně s „Corvette Summer“ má atmosféru letního singlu, co se hodí k roadtripu. Že by tohle zůstalo z nahrávání Father of All Motherfuckers?
Nikkita: „Fever“ mi připomíná hodně „Graffitia“ z posledního alba. Asi úplně neurazí, nenadchne, ale viděla bych ho spíš na zmíněné album s jednorožcem.
TOP 3
Kačer
1. The American Dreams Is Killing Me
2. Goodnight Adeline
3. Dilemma
Anett
1. Suzie Chapstick
2. 1981
3. Strange Days Are Here to Stay
Honorable mention: text Bobby Sox
Nikkita
1. Goodnight Adeline
2. Dilemma
3. Father to a Son
