Vysloužil si Rock for People opět titul akce roku? Našlápnuto má víc než slibně! (Maxireport)
Málokterá akce v nás vyvolává tolik emocí jako tahle každoroční výstavní skříň kvalitní hudby, talentů a zážitků. Rock for People jsme loni vyhlásili jednoznačnou akcí roku a také letos se tomu stoprocentně minimálně přiblíží. RfP je pro nás eventem, na který se celý rok stejně jako vy těšíme a dáváme mu 100% focus… snad to bylo vidět i letos. A co si budeme letos, tentokrát jsme se těšili dvakrát tolik. Ne snad ve stínu nedávných událostí, ale protože nás baví, kam se tento festivalový gigant zase posunul. A jak to letos v Parku 360 podle početné klubovní crew, která si pro tentokrát kromě klasického reportingu, střihla i live rozhovory a Pouštěčku na Silent Party, vypadalo?
PRVNÍ DOJMY NELHALY
Letos naše crew najela do stanového městečka o den dříve a ihned jsme si všimli pár novinek a inovací. Krom názvu stagí se měnil i jejich rozměr a například kdysi hlavní YouTube stage se zvětšila údajně až čtyřikrát (což zní dělá největší stage v Čechách). Rokáč se navíc neostýchal napínat nás i v ohledech již tradičních secret shows. Ty letos kontumačně ovládli Palaye Royale, kteří se v českém kontextu po tomhle vydařeném překvápku pseudonymu „Zdena“ už jen tak nezbaví.
A ani my jsme se neflákali! Pořídili jsme pro vás celkem 14 rozhovorů. V blízké době se můžete těšit na Palaye Royale, Neck Deep, Alpha Wolf, Shame, Fit For A King, Against The Current, Missio, Casey i Delilah Bon. Z domácích řad jsme si pak sedli s Renne Dang, Glad for Today, The Truth Is Out There, Fast Food Orchestra či Annou Vaverkovou.
Část pokeců vznikla přímo v hangáru pivovaru Clock, kterým tímto děkujeme za prostor a důvěru! Ještě víc nás, ale potěšil reálný zájem o Klubovní Pouštěčku, která nalákala zhruba 100 pařmenů se sluchátky. I přes to, že nám jako indikátor mohl sloužit už zájem po zveřejnění, tak tohle jsme fakt nečekali! Na druhou stranu štěstí přeje připraveným, a tak za námi dorazila i posila z řad nejvyšších, Hadrabák a afterparty Jekyll & Hyde, DJ Nagano. Bylo nám ctí! Navíc se za námi dostavil i Smack One a podle všeho se dobře bavil nejen on.
Vylepšení se dočkalo i sociální zařízení (ač místy stále přeplněné), které ale dostalo pořádně zabrat ještě dříve, než stihlo dojít k jakýmkoliv notorickým festivalovým střevním krizím – hned na úvodní kapele. Gutalax z jihočeské Křemže potvrdili svou pověst a přistavená ToiToika byla rázem na odpis. Lepší úvod na probrání jsme si snad ani nemohli přát. Bylo to jasný, rokáčovská atmoška je zpátky!
HLAVNÍ HVĚZDY ČTYŘ VEČERŮ
Zároveň jako by úvodní vystoupení spustilo narativ, který dokazoval, že se tuzemští interpreti mohou rovnat se světoznámými jmény. Například brilantní set vděčného Smacka přímo kontrastoval s tolik zmiňovanými P.O.D., kde by se snad hodilo dodat: „Mnoho povyku pro nic.“ Stejně vyznělo i přímé srovnání mezi legendárními, leč zazenitními The Offspring, na které nechali necelou hodinu poté zapomenout famózní Neck Deep, kteří si po celou kariéru drží sympatickou nálož lidskosti a uvedli hned první den stan před E2 stagí do stavu euforie.
Ale teď už k samotným headlinerům. Bring Me The Horizon odehráli na letošním Rock for People svůj možná dosavadně nejvýraznější tuzemský koncert a mezi všemi velkými jmény výrazně odskočený set. Tahle show měla všechno, a ještě něco navíc. Od drobných sneakpeeků v podobě létajícího kosmonauta, přes vyloženě technologickou revoluci v podobě dronů, mluvící virtuální identity s natitulkovaným vstupem určeným pro české fanoušky, wow momenty typu jednoho evidentně zaskočeného featuru z davu, až po obligátní výbuchy. BMTH se ale především podařilo překlenout vlastní stín, zbavit se nálepky kapely jednoho muže a nadále budovat a posouvat vlastní odkaz, který taktéž náležitě opečovávají. Oproti rozporuplnému setu z roku 2019 tady nikdo nepochyboval, že tady šlo o nejpovedenější zářez mezi letošními headlinery.
Od koho jsme nečekali skoro nic, a přesto se dočkali nečekaně sebevědomého výkonu, to byl Yungblud, ke kterému nebylo třeba ani žádných serepetičtek kolem. My, co jeho cestu sledujeme už delší dobu a pamatujeme si například jeho první koncerty na Rock for Churchill nebo v pražské Roxy, vidíme ten obrovský progres, který tenhle soběstačný soudobý interpret učinil. A nemáme zároveň problém přiznat, že jsme mu na pozici headlinera Rokáče příliš nevěřili. Yungblud si však sám sebe bez problému obhájil a svou hyperaktivitou a pokorou si řekl o další nové fanoušky. Dobrá volba.
U co-headlinerů je hodnocení i vzhledem k široké paletě jmen trochu složitější. Nejlépe nám z něj však vychází loučící se Sum 41. Skvělý set plný energie, vděčnosti a dojetí bral nejen za srdce, ale zároveň překvapil tím, s jakou intenzitou do toho Sum 41 stále buší. Deryck si rozpomněl na svá nejlepší léta a létal po stagi, jako by mu bylo kolem 20, a přesto nepůsobil jako sebeparodující diblík.
Značná únava materiálu byla naopak znát na Avril Lavigne, která si to na KB stage naštrádovala s poměrně depresivním výrazem na tváři. Pro Avril sice ve všech ohledech hraje nostalgie, bangery našeho mládí ale i tak nezakryly minimálně rozporuplný dojem. A chvílemi až Free Britney vibes…
Solidně z toho naopak vyšli Parkway Drive. Nejprve rána jak u Verdunu a poté set proložený megalomanskou současností i zásadními hity z alb Deep Blue nebo Atlas. I tady si můžeme letmo zavzpomínat, kdo nám to z Abatonu před očima vyrostl až k největší stagi v Čechách. A i když jejich současná tvorba cílí především na německý trh a starší publikum, všechen ten hype světa si za svou poctivost jednoznačně zaslouží.
NENÍ TO JEN O HEADLINERECH
Ale co si budem povídat, my na RfP kvůli headlinerům úplně nejezdíme. Zajímají nás především jména, se kterými jsme dosud neměli tu čest. A zřejmě v tom nejsme sami. Snad více než kdy dříve jsem si totiž povšimli, že se návštěvníci nebáli zabrousit i do méně probádaných vod. Stage se tak plnily prakticky všude a bez ohledu na denní dobu. Možná jen škoda, že se tak chvílemi dělo trochu na úkor velikosti davů hlavních jmen. Aspoň ale skalní fanoušci nebyli ochuzeni o možnost užít si přeci jen o kousek osobnější vystoupení.
V moshích vládli Sanguisugabogg i nezastavitelní Crystal Lake
Hrát set proti BMTH není zrovna výhra. A když proti sobě máte rovnou i Sum 41, moc velká očekávání mít nemůžete. Syrová deathmetalovka Sanguisugabogg ale přesto přinesla tvrdost bez příkras a jeden z nejbrutálnějších moshů, kde přítomné desítky lidí přesně věděly, proč obětovaly větší ryby nadupaného line-upu.
Lehčí obavy jsme měli před začátek setu Crystal Lake, kapela je ale okamžitě rozmetala. Relativně nově příchozí náhrada za Rya – John Robert Centorrino – brzy nasedl s japonským tajfunem na stejnou vlnu a vzniklá energie byla neskutečná. Další crowdová divočina a nejlepší možná pozvánka na blížící se show na Mighty Sounds. Na téhle show rozhodně nikdo nechtěl stát v koutě. Možná na tom měli jistý podíl i stále se lepšící Dying Wish, kteří téhož dne v čase poledního neklidu nastolili krutovládu a dali řádně prošlapaným paletám na E2 co proto.
Dojáky i headbangery
Tahle stage si i přes místy nevyvážený a přeřvaný zvuk získala naše srdce nejvíc a drželi jsme si na ní co nejčastěji fleka. Aby taky ne, když tu ve stejný den hráli třeba La Dispute, jejichž emíčko rvalo naše srdce. A že je to jejich na správném místě se zase ukázalo, když svůj set nedokončili po jednom ze zranění v pitu. (A tímto bychom chtěli dát shout out i přítomnému publiku, které vzorově následovalo koncertní etiku a ukázalo, jak se v takový moment zachovat.)
Dojímalo se i na ČT Art, kde Casey navzdory technickým potížím, nefungujícímu metronomu pro půlku kapely i bubenický záskok v podobě Ashleyho Greena z Holding Absence předvedli solidní výkon, který minimálně jejich fanoušky zanechal v transu a se slzičkou na tváři.
Také jedna z nejvíce formativních metalcorovek UNDERØATH má i po svém návratu stále co říct. Budoucnost bude naopak patřit Alpha Wolf, kterým by pořád přeci jen víc sedla menší stage, ale jejich vrstevnatá palba dokázala uhranout i dosud neseznámené přihlížející YouTube stage.
Aviana nebrala ohledy na to, že z nás lilo ve fyzickém kontokorentu a ždímala nás jako pomeranče. Podobně jako nepříjemné výkyvy počasí se měnily i okolnosti pro Enter Shikari. Vítězové situace, kteří si vzali slot za nepřijevšího Coreyho Taylora, se prali s lehčími technickými problémy, ale i přesto svou energií urvali všechno pro sebe a tu vhozenou rukavici pro mnohem větší crowd sebrali a poradili si s ní více než se ctí.
Dalšími navrátilci z roku 2022 byli například jejich krajani Hot Milk. Když jsme je tehdy pozorovali, jak otevírali festival na E2 stagi, vůbec by nás (snad kromě MIN, ta jim věřila od začátku) nenapadlo, že za dva roky předvedou na Fatyně show hodnou velkých kapel! Progres nebyl pouze ve vystupování, ale také v žánrovosti. Přesun k tvrdším kytarám kapele prospěl, i když je trochu mrzeníčko, že ze setlistu vyšoupl „Wide Awake“, což Šárka s Kačerem těžce nesou…
Svoji rokáčovskou premiéru si naopak střihli The Amazons, pro které byl hradecký festival až do čtvrtečního dne prokletý. Svůj zrušený slot z let minulých nám však vynahradili se vším všudy a kdo po obědě zabloudil k hlavnímu pódiu, dostal skvěle naservírovaný dezert. Bezchybná kytarová senzace – asi tak by se dalo shrnout, co se na KB stagi odehrálo! S podobnou grácií na ní vládli také Against The Current, kteří dokázali, že nejsou jen kapelou hitu „Legends Never Die“. Pod pokličkou toho skrývají daleko víc… možná i spoustu lepších skladeb, které naživo fungují a mají až stadiónový přesah. Zpěvačce Chrissy byste naměřili sotva 160 cm včetně podpatků, ale když se do toho opře, tak vám spadne brada. Z vokálního hlediska jedno z nejlepších vystoupení.
A ještě jeden zářez pro Fatynu; kdyby švédští hokejisté hráli jako jejich krajané na hlavní stagi, jen těžko bychom se radovali ze zlaté medaile na Mistrovství světa v hokeji… Royal Republic předvedli, jak vypadá nálož rokenrolu! Za nás velká škoda, že svůj set odehráli v pátek, jelikož tento den byl zasvěcen daleko jiným kapelám… ale i tak toto vystoupení řadíme vysoko.
Brutální Brutalismus a další objevy
Jak už od nás zaznělo několikrát: Je nám sympatická snaha posouvat se v rámci line-upu dál. Pro mnohé z nás se tak stalo nejlepším setem festivalu slovensko-řecké duo z Berlína, Brutalismus 3000. Tenhle hardstyle byl opravdu hard a jejich agresivní rave otřásl celým areálem. A nabouchaný pátek neležel ladem i díky provokativním creeperům IC3PEAK, kteří s sebou nesou i silný protiputinovský statement.
Ještě na sklonku sobotního večera jsme si dali suprově surové Soft Play v čele s multiinstrumentalistou s hodně atypickým stylem bubnování Isaacem Holmanem. Show plná improvizací a překvapivých momentů dala vzpomenout například na dnes už legendární výkon Gallows ještě za časů Franka Cartera. A specifický nádech nesl i set australských Royel Otis, kteří mohli na první dobrou působit, že z vystoupení mají respekt… moc s publikem nekomunikovali, ale popravdě to ani nebylo tolik potřeba! Za vše mluvilo skvěle odehrané vystoupení, které muselo bavit všechny milovníky alternativního rocku. Těšíme se na listopadové repete v Lucerna Music Baru!
Jeden z největších pitů a oblaků prachu se pak zvířil na Pendulum, kteří dokázali jako jedni z mála postavit na nohy unavené sobotní osazenstvo. Podobný majstrštyk se podařil i jednomu z největších letošních objevů, švédským Solence, kteří na svém vůbec prvním evropském festivalovém vystoupení naordinovali plnému stanu nevídanou dávku energie. Až nás ta míra řádění donutila vzpomenout si na loňský výkon While She Sleeps.
Zaujala nás také americká metalcorovka Until I Wake, která si svou opravdovostí na české premiéře podmanila publikum a nadšení a vděk sálaly nejen z plnící se Conference stage, ale také z kapely samotné. A objevem se do jisté míry stali také HANABIE., další z japonských ohňostrojů kombinujících hned několik prvků a popkulturních odkazů. Bohužel se na nich ale ukázala i jeden ze slabin letošního ročníku – dostat se na ČT Art stage byl místy boj… a občas bohužel předem prohraný. Na druhou stranu loňské umístění Sleep Token v kontrastu s reálným zájmem už asi nic nepřekoná.
DOMÁCÍ REPREZENTACE NEZKLAMALA, NĚKTEŘÍ PŘÍMO EXCELOVALI
Nezapomínali jsme ani na tuzemskou scénu, zvlášť když jsme byli i letos svědky několika skvělých výkonů, které se mohly směle poměřovat se slavnějšími kolegy. Například set grimového správce Smacka předčil veškerá očekávání a na ČT Art byl tak k vidění vůbec nejzajímavější výkon středečního dne. Strašnický patriot měl narváno a skutečně fungovalo „tak se hejbej, bejbe“. Současný porotce Wrapu, podobně jako jeho loňský předchůdce MC Gey, pochopil vibe festivalu a nasadil průřez svou dosavadní tvorbou. A na závěr odměnil dav i náslechem tvorby nové.
„Lepší než obvykle,“ tak by se dal kategorizovat výkon John Wolfhooker, kteří ze sebe dostali to nejlepší a šlo o jeden z jejich nejpovedenějších výkonů za poslední dobu. Beatdownoví obhájci loňského vítězství soutěže Planetrox, No Face No Case, zase výrazně zapracovali na své live performance a na komornější Conference stage se mohli opřít o solidní support. Když už jsme u toho Planetroxu, tak jen pár hodin předtím převzali žezlo Fall From Everest, kteří nejen že udrželi titul na domácí půdě, ale především jako jediní z účastníků strhli fans ke skutečným nepořádkům. Za branami kanadského snu naopak skončili sympatičtí Janet A.
Skywalker jsme už sice viděli ve větší fazóně, ale možná je to i tím, že si fanoušci stále zvykají na novou tvorbu z depresivnějšího alba All News Is Bad News. S časem za trest a slotem za odměnu si během závěrečného dne s přehledem poradili Glad for Today a především The Truth Is Out There, kteří jako by nabrali druhý dech a letos budou pravděpodobně mířit hodně vysoko. Absolutním tuzemským highlightem se pak stal úvodní set festivalu Gutalax. Za vše asi mluví naše video s circle pitující ToiToikou, které v tuto chvíli čítá přes 1,5 milionu views!
Nesmíme opomenout ani české Blinky! Bitter Season svůj set odehráli na Conference Stagi a přesto, že část publika už čtvrtý den zrazovaly nohy a přišla jim vhod tribuna, pořád se našli tací, co dole pod pódiem rozjeli solidní moshpit! Bohužel jsme set stihli jenom z půlky, jelikož jsme byli přihlédnout na svatbě našich fanoušků Kristý a Mika; tímto ještě jednou gratulujeme!
Zavítali jsme i mezi interprety a žánry, které přes rok tolik nesledujeme. Dojem na nás udělala například sugestivní show Anny Vaverkové. Mezi nejvýraznější vokální výkony pak patřil set Anety Langerové. Skvěle to sedlo také Sofianu Medjmedjovi, jehož set měl rockovější nádech… jako by v rámci specifičnosti akce ještě víc přitvrdil. Aby taky ne, když jej opět poháněl stroj jménem Petr Hataš.
PODRTŽENO, SEČTENO
Ať už jste na Rokáč dorazili kolumbovsky objevovat nové přírůstky vašich playlistů, nebo si pohlídat vysněný flek na svého favorita… Ať už jste dorazili chillovat s kamarády, nebo naběhat maraton mezi plejádou stagí… Jedno je jasné – Rock for People zas a znovu obhájil své výsadní postavení mezi tuzemskými festivaly i v našich srdcích a potvrdil svou pozici aktuálně jednoznačné festivalové jedničky. Asi žádný jiný festival u nás ani v zahraničí nás nedokáže přirozeně udržet v areálu 15 hodin v kuse bez toho, abychom vůbec pomysleli na návštěvu stanového městečka. Tenhle svátek hudby nás i po roce naprosto pohltil, a přesto nepřestával překvapovat. Z pohledu hudebního media musíme navíc ocenit i skvělou a profesionální spolupráci s press centrem, kde jsme dostávali vždy jasné informace, letos navíc s velkým předstihem.
Rock for People se etabloval, opět posílil a umně rozehrál útok hned na několik cílových skupin, ve kterých působí zcela relevantně, a daří se mu vystrkovat růžky i za hranice. Aktuální vítěz instagramové soutěže Impericonu opět přivezl spoustu zajímavých neokoukaných jmen, ale přesto neztratil nic ze svého přirozeného a stále osobitého kouzla. Za nás jako Klubovnu můžeme jedině smeknout, poděkovat a netrpělivě vyčkávat první informace k jubilejnímu třicátému ročníku. Už teď je jasné, že bude mnohem větší, než byl ten letošní. Dominanci současné síly a atraktivity RfP ostatně dokládá i fakt, že jednoznačně ční nad celým zbytkem festivalového pelotonu ve všech elementech, na které se můžeme jako recenzenti, návštěvníci, a především fanoušci zaměřit…
Děkujeme, smekáme. Vaše Klubovna.
SLEDUJ KLUBOVNU
Text // Gumi, Kačer, Šárka x Foto // Min & Adam Rowe
