THE GOLDEN ERA. HALFLIVES ZRAJÍ JAKO VÍNO. I S MALOU ÚČASTÍ SE DÁ UDĚLAT POVEDENÝ KONCERT (REPORT)
Icon for Hire, Halocene, Palaye Royale nebo třeba Smash Into Pieces či Courage My Love. To jsou vypíchnuté kapely, které pomohly Halflives se dostat více do podvědomí. Původně kapela, nyní sólovka Lindy Battilani opět dorazila do Prahy a tentokrát podruhé coby headline s novým EP How Much a Heart Can Take Before It Breaks. The Golden Era tour bylo tentokrát velmi trefné, protože můžu říci, že tentokrát jsou ve skvělé formě – hudební, vizuální a Linda zraje jako víno ve všech směrech. A už teď se těším na další éru, kterou nám Linda v budoucnu naservíruje.
I přesto, že Rock Café nepraskalo ve švech, ale zároveň neznělo ani prázdnotou, tak koncert měl svoje kouzlo, které bylo ještě víc kouzelnější než loňský headline ve vyprodaném Café v Lese. I když jsem si upřímně myslela, že Rock Café je pro Lindu ještě poměrně velké sousto, předčila mě, že si s tím dokáže poradit a koncert od koncertu si je na stagi jistější, divočejší a interakce s publikem častější. Baví mě je sledovat ať už živě, tak i na netu a je vidět, že Linda je čím dál víc kreativnější a nebojí se experimentovat se zvukem. Většina ví, co bylo inspirací pro nejnovější EP, ale ti co jsou od počátku, tak vědí, že inspirace sahá ještě dál do ranných začátků, kdy Halflives byli ještě v plenkách.
Pro support nešli daleko a zalovili na doporučení Fall From Spring v domovině a k tour se připojili Lost Zone. Příjemný italský punk-rock, který utekl jako voda. Chytlavé songy, riffy, ale i vizáž, kdy se frontman Florian nebál využít oční stíny a evokoval tak emo éru, a že je oukej se malovat, i když seš kluk. HAHA. Lost Zone je rozhodně kapela, která by se dala považovat za objev a po očku je sledovat jak budou růst, protože mají skvěle našlápnuto. Samozřejmě vsadili na kartu typu “Seš nováček a nikdo tě tady nezná? Prskni tam cover!” a vsadili dobře. Na „Drown“ od BMTH se jim podařilo získat pozornost a dokonce i částečný chorál od publika.
To, co pro mě Halflives znamenají netřeba (znovu) připomínat. V pořadí devátý koncert a na Rokáči oslavíme společné jubileum. Nespočet zážitků, ať už ty vlajkové, nebo třeba v podobě Naginiho v roce 2020 už ani nestojí za zmínku. Jsem s nimi od počátku vzniku tohohle projektu (a taky dávno předtím) a každý člen, který se kdy vystřídal ještě v tehdejší kapele tam zapadli (samozřejmě chybíte Oscare a Fede). Průřez setlistem byl vyvážený. Nejnovější EP zaznělo kompletně celé, vrátil se do setlistu „Fugitive“ a taky nechyběl ikonický taneček v „jelaous.“ Překvapením byl featuring s Florianem na „Mayday“ a kdo věděl, tak už se při „Vibe“ chystal do pitu, kam se vydala i Linda.
Snaha u „Rockstar Everyday“ říct dny v češtině byl stejnej fuckup jako loni v Café v Lese, ale rozhodně bylo o co stát. A každá správná kapela má svůj „Oblivion“, kdy jádro místo světel jednoduše využilo pohupování kolem ramen a já se snažím zase nebrečet. No co už, byl to určitě pot!
Na encore nemělo smysl čekat a tak sporadicky jsme si vyřvali one more song a jelo se dál! „Pernament Damage“, „Victim“ a LGBT hymna „Immortals“, která tentokrát měla rozhodně větší grády než česká premiéra loni na podzim v Roxy, kdy mi upřímně ten song vůbec neutkvěl v paměti, ale tentokrát to sakra hitnulo. Nikdy by mě nenapadlo, že se z toho stane tak silnej song, jako to zaznělo tady. Každopádně chci vypíchnout fanbase. Překvapení, že tam bylo málo (pro mě) známých lidí a je úsměvné, jak wolfpack v Čechách pomalu, ale jisté sílí a davový chorál je čím dál víc hlasitější a nemusí to bejt světová kapela. Jen tak dál!
A kdo je nestihnul tady v Rock Café a chtěl by jim dát někdy a někde šanci, tak další možností je Rock for People, kam se vracejí po čtyřech letech po nepovedeném setu, který zhatila bouřka. Tentokrát budou hrát v neděli, tedy v narozeninový den!
A tím, co pro mě Halflives znamenají, tak foťák zůstal doma, a tak se budete muset poprat jenom s písmenky, ale třeba to příště napravím! Jednoduše to byly golden memories.
SETLIST:
No way out
Fugitive
Everybody Knows It
Snake
jealous.
Perfectly Broken
Mayday (With Florian of Lost Zone)
Oblivion
Vibe (party in da pit)
Rockstar Everyday
Dynamite
Eat Sleep Work Die!!! Repeat
Encore:
Permanent Damage
Victim
Immortals
