Thrown a Crystal Lake rozpoutali v MeetFactory metalové peklo (Report)
V závěru minulého týdne se k nám za poslední rok už potřetí vrátila švédská partička Thrown na svůj dosud největší český sólo koncert. Téměř vyprodaná akce proběhla v pražském klubu MeetFactory. Podobně očekávaný byl i jejich speciální host v podobě vyhlášené japonské corovky Crystal Lake.
Akci odstartovali nadějní britští nu metalcoristé Graphic Nature. A na podiu se jim opravdu dařilo. Kapele nechybí drive ani ryzí metalová energie a fanoušky brzy strhla. Ti se hned rozeskákali a rozjeli první mosh pity. Zpěvák Harvey Freeman se postavil za ty, kteří trpí psychickými problémy, a poukázal na negativní vliv toxické maskulinity na mentální zdraví mladých mužů.
Ještě víc se dav odvázal během setu následujících UnityTX, přestože šlo o hudebně nejměkčí kapelu. To ale fanouškům nezabránilo rozjet v pitu pořádnou divočinu, roztočit circle pity a vrhat se ve velkém počtu z podia. Vystoupení UnityTX samo o sobě však daleko víc než metal připomínalo rapový/hip hopový videoklip (jen bez drahých aut a zlatých řetězů), čemuž nasadil korunu frontman Shaolin G, když vyzval přítomné dámy, aby pro něj tancovaly v pitu, a na závěr je pochválil, jak krásně při tom vypadaly. Poprvé na metalovém koncertě, Shaoline?
Následující Crystal Lake byli naštěstí o poznání sympatičtější a vrátili nás zpět do světa poctivého coru, což se pod podiem setkalo s oprávněným nadšením. Tihle tokijští borci se na scéně pohybují už přes dvacet let a i dnes patří k tomu nejlepšímu, co japonská metalová scéna vyprodukovala. Jejich jméno něco znamená i daleko od ostrovů, z nichž pochází, a byli proto téměř stejně očekávaní jako headlineři. Navíc se v Praze neukázali přes pět let. Poprvé se v hlavním městě také objevili s novým frontmanem, Američanem Johnem Centorrinem, který v roce 2022 nahradil na postu zpěváka Rya Kinoshitu. A šlo o skvělou volbu, protože jeho vokál je brutální a hutný a jeho vystoupení s dalšími členy Crystal Lake bylo naprosto nekompromisní.
Všech v sále jako by se zmocnil amok, pit se rozšířil až ke stagi a nastala divoká strkanice, kdy na podium proudily davy stagedivujících fans. Kapela sama při jednom songu přítomné vyzvala, aby se k nim na podiu přidali a následně se vrhali zpět do davu. Fanoušky měli pánové omotané kolem prstu, přiměli je k hromadnému dřepu s výskokem, na povel se rozsvěcely telefony a když jejich čas vypršel, nikomu se nechtělo tyhle talentované chlapíky z podia vůbec pouštět. Kytarista YD si ještě na poslední chvíli z fanoušků vystřelil, když jim při odchodu ze stage „ponechal“ svou kytaru (potom se pro ni ovšem vrátil, takže cenný suvenýr si domů nakonec nikdo neodnesl).
Crystal Lake nasadili laťku tak vysoko, že je už Thrown nedokázali předčít, byť jejich vystoupení nebylo špatné. Se čtyřčlennou kapelou se podium zdálo být poněkud prázdné a set působil spíše rutinně, přestože šlo o rutinu dobrou. Ani frontman Marcus Lundqvist nenabídl angažovanost nebo přidanou hodnotu nad rámec odzpívaných vokálů. Ubylo také moshpitů a stagediverů. Fanoušci si ale užili své oblíbené songy naživo, i když jejich prezentace v ničem moc nevynikla.
Kapela odehrála prakticky celé své debutové album Excessive Guilt (až na píseň „Ignored“) a stejně tak téměř celé EP Extended Pain (kromě „Fast Forward“). Zazněla tak v podstatě veškerá její tvorba. Jejich set byl ale i tak hodně krátký, částečně i proto, že mu chybělo jakékoliv encore nebo alespoň velkolepější závěr, což přidávalo na pocitu jakési odosobnělosti kapely od publika. Králi nedělního večera tak bezpochyby zůstávají Crystal Lake.
Text: Kai Klen
