The Amity Affliction s sebou přivezli kvalitní koktejl plný slz a walls of death (report)

I přesto, že dobu covidovou jsme (snad!) překonali, některý akce se prostě nepovede uskutečnit v původním termínu. Takovým příkladem byl i koncert The Amity Affliction v Akropoli, který byl přesunut z října minulého roku. Nezměnilo se jen datum, ale i kapely, které s sebou TAA přivezli, a tak jim včera stáli po boku Seeyouspacecowboy, Gideon a Fit For A King. Slušnej package!

Jako první ovládli stage Seeyouspacecowboy. Kdo je zná, tak ví, že za touhle kapelou stojí hodně temnej příběh jejich zpěvačky Connie, která se hlavně na poslední desce vypořádává se všemi svými traumaty. Na stagi sice tancovala jak v Noci v Roxbury, ale všechny ty emoce tu lítaly jak blesky. Pronikavej vokál v kombinaci s riffy, který se vám zařežou až pod kůži, breakdowny, ze kterých vám skáče husina, a opar temnoty, se kterou se spousta z nás už v životě nejednou setkala. Seeyouspacecowboy zkrátka hned zkraje rozpoutali peklo a naladili nás na pokračování.

O další set se postarali Gideon, jejichž vzezření vám v případě premiéry může evokovat spíš country saloon, ale nenechte se zmást. Tihle týpci nezapřou svoje Alabamský kořeny, ale za dobu svého působení museli ujít dlouhou cestu od křesťanských tradic až k opuštění víry a jinému směru seberealizace. Biblický už je dnes v jejich tvorbě pouze název kapely, i když musím říct, že nám včera nebesky nakopali prdel. Walls of death jsem po chvíli přestala počítat, mosh jel na plné obrátky a kapela udržovala nekompromisní tempo. Překvapuje mě, že tohle všechno mi nestačilo k tomu, abych byla z celý show nadšená, ale možná to bylo špatnou konstelací hvězd.

Chvilka na usušení trika, na baru fronta jako prase, takže to radši vzdáš a jedeme dál. Fit For A King si Akropolis okamžitě podmanili, ačkoli oproti Gideon došlo k určitýmu zvolnění tempa, teda alespoň po hudební stránce. Dostáváme se tady sice k té melodičtější části večera, ale moshpit mluví jinak, aneb na nádech máš čas jenom při refrénech. Fit For A King pro změnu reprezentují zástupce křesťanského metalcoru, ale vře to tady pekelně. Potěší mě vokální projev nejen frontmana Ryana, ale i basáka Ryana a sóla kytaristy Daniela hladí po duši.

Cílová rovinka patří The Amity Affliction, jejichž set je od začátku pastvou pro ucho! Amity jsem měla možnost naživo slyšet poprvé a musím říct, že po hudební stránce to byla fakticky nádhera. Čistej zvuk, harmonický vokály, emotivní kytary, mělo to prostě úplně všechno, co to mělo mít. Když jsem se rozhlídla po lidech, viděla jsem dojatý tváře i slzy, tady bylo jasný, že s kapelou spousta z přítomných prožila ty nejhorší období v životě. Nebo jenom pubertu, to máte jedno! Nicméně, zase se tady potvrzuje nepsaný pravidlo, že čím melodičtější a zpěvnejší metalcore, tim víc lidem v moshi hrabe. Miluju tyhle kontrasty mezi zpívajícím sálem, uslzenýma očima, naprostým šílenstvím a rozkopanejma hlavama, hehe. Na konci „I Bring the Weather With Me“ zazní kytarový sólíčko, ze kterýho skoro brečím i já, tak si říkám, že bych měla na chvíli taky vlítnout do moshe, ať mi to zase moc nevleze do hlavy. Co čert nechce, jakmile to udělám, přistane mi něčí loket na čelisti, až se mi zamotá hlava, takže si říkám: “Ok, dneska není ten den,” a vychutnám si zbytek koncertu v klidu. Na konci setu jsou všichni úplně dojatý a vyřízený, kapela ještě hodí přídavek v podobě “Soak Me in Bleach” a večer je u konce. Metalcorová smetánka nezklamala a já se budu těšit na příště!

Text: Péťa // @petra.fekete__
Foto: Matěj // @kormitch_videography

klubovna logo banner

13. 2. 2013 – v toto na oko banální datum vzniklo něco, co z původního skromného a ne úplně sebevědomého článku přerostlo v nynější podobu. Právě v tento den totiž světlo světa poprvé spatřila Klubovna. Z původně hudebně publicistické rubriky na jednom z webzinů vznikl samostatně soběstačný projekt, který se však snaží navázat na původní ideu. Nedělat ze svých fanoušků pouhé bezduché konzumenty, ale aktivní součást celého mimořádně interaktivního projektu.

Sleduj nás na: