Sleep Token naprosto pohltili Archu a zanechali půlku obecenstva v slzách

Nedělní koncert Sleep Token v Divadle Archa byl beznadějně vyprodán a mně vyrazil dech natolik, že o tom píšu až dva dny poté.

Málokdo o Sleep Token ještě neslyšel, především po letošním Rock for People, díky kterému jsme se dostali i na tuhle pražskou uctívačku. Tohle byla jedna z mála akcí, kde neuvidíte žádnou předkapelu a neuslyšíte ani žádná slova ze strany kapely, ale odejdete se zážitkem na dalšího půl roku. 

Stejně jako se dalo očekávat vyprodání koncertu, dala se očekávat i šílená fronta, která se táhla až daleko za roh Archy. Přicházím sice o hodinu a půl dříve, ale i tak mám nervy v kýblu, protože tady se bohužel neodehrává běžný scénář „tak kdyžtak missnu první kapelu, no.” Naštěstí se ale dav rychle hýbe, a tak už po chvíli stojím v Arše, kde už je před stagí značně narváno. Začínám si uvědomovat, že hýbat se z místa už nebude moc dobrej nápad, a tak je přede mnou ještě hodina čekání, která samozřejmě všechna očekávání ještě ztrojnásobí. 

Sleep Token jsou naštěstí dost dochvilní týpci, protože začínají včas, ale celej sál naprosto šílí ještě pět minut před tím, než se na stagi vůbec někdo objeví. Pak to konečně přijde – otevíračka v podobě Chokehold a já už při prvních tónech nevěřím svým uším. Je pravda, že ze začátku se Vesselův zpěv trochu utápěl v davu, ale když se mi podaří prodrat se trochu blíž ke stagi, všechno se vytříbí a už následuje jen naprostá magie. 

Tihle chlápci prostě všichni oplývaj neskutečným talentem, a tak nestíháte přepínat mezi obdivem zpěvu, bubnů nebo kytar. Nutno dodat, že i doprovodný zpěvy zaslouží nemalý credits. Dav je naprosto šílenej, všichni zpívaj jako o život, mávaj nad hlavou rukama a připadáte si fakticky jako na nějakým rituálu. Bohužel teda všichni statečně mávaj i telefonama ve snaze zachytit to všechno na video, takže chvílema vidim prdlajs, ale i tak mě tahle show naprosto pohlcuje.

Dle mýho názoru si Sleep Token dobře uvědomují, jakou moc nad náma mají, protože si i oni koncert náležitě užívají, tancují po stagi, vztahují k nám ruce a nechybí ani goofy momenty, jako když Vessel nasazuje kytaristovi iv čepici a ten pak dává pusu basákovi iii. A všichni řvou jak na koncertě Justina Biebera. Připadám si jak puberťák a nejspíš v tom nejsem sama.

Celej set je zahalenej do pro kapelu typickýho tajemna, mezi skladbami nic neříkají, jen do nás sypou čistý umění. Nechyběly hity jako The Summoning, Hypnosis nebo Alkaline a když jsem si myslela, že už to nemůže být lepší, přišel ještě banger Rain a už mi začala cukat brada. Že přehánim? Stačilo se rozhlídnout po sále a bylo jasný, že tady bulí půlka lidí. A když zrovna nebrečej, tak jsou vysmátý jak po 13. platu, protože tyhle emoce byly opravdu nezapomenutelný. 

Set pomalu končí a já se modlím, ať to pokračuje ještě další hodinu. Naštěstí se dočkáme ještě dvou přídavků a vřelýho rozloučení, který je sice beze slov, ale o to silnější. Ti šťastnější dokonce i chytnou nějakou paličku nebo jinej kus aparatury. 

Vracím se zpátky do zadních řad se slzama v očích a vstřebávám všechno, co jsem právě zažila. Jestli vám teď tenhle report připadá moc ubrečenej, tak fakt zkuste jít na Sleep Token. Věřte, že to pochopíte.

Worship.

Text: Péťa // @petra.fekete__