PALAYE ROYALE VYTASILI NA KONCI ROKU EPČKO SEXTAPE. ROZPOLCENÝ POCITY Z TOHO NAKONEC UDĚLALY EP ROKU (RECENZE)
První prosinec a první vlaštovka v podobě „Dead To Me“ v nás zanechali spoustu zvláštních pocitů, jak se k tomuhle vůbec postavit. Palaye Royale jsou známí pro svůj punk-rock’n’rollový zvuk, takže slyšet Remingtona (skoro) rapovat je poměrně nečekané, i když ne nereálné (rapové prvky se objevily už v „Tonight Is The Night I Day“) – a je to sakra dobrý! „Dead To Me“ je vyprávěný v rapovém formátu a co je na tom tak dobrý? Zápletka! Jak příběh postupuje a nabírá na intenzitě, tak jsou Leithovy vokály rychlejší a agresivnější, navíc podkreslený panikou. Pro vypravěče je to realistický tónový posun a zaslouží si velkou pochvalu. Způsob předání textů je sice jinej, ale instrumentální doprovod zůstal ve stejné sféře jako jejich Fever Dream z roku 2022.
Celkově název EP Sextape a jeho vizuál je něco, na co nejsme u téhle party vůbec zvyklí, ale na druhou stránku je to možná dobře. Vylezli zpoza opony, z cirkusu ve Fever Dream, a nasáli mnohem realističtější sound. Sextape dost jasně ukazuje, že jiné podání textů dokáže změnit nejen sound, ale i pohled na celou nahrávku. Je tohle to, co Remingtonovi sedí? Uřvaný, rychlý a agresivní sound? Některé živáky jsou toho důkazem a Sextape se stal důkazem studiovým.
K EPčku se dokonce nechala slyšet i samotná kapela: „Sextape je okamžikem úplné extáze, kdy svět a problémy, které s sebou nese, padají pod pás. Kde můžete zapomenout na to, kdo jste a užívat si potěšení.“
Sextape čítá na pět různorodých songů, na kterých vnímáte hlas Remingtona Leitha snad v každé náladě. Zpracování a EP jako celek ukazují žánrovou škálu, se kterou si kapela bravurně pohrává. Úvodní „Striped“ a uvolněný beaty dávají letní nádech v nemilosrdné a kruté zimě. Na to pozvolna navazuje „Desire“, kde převažujou zkreslené rapy a ke konci se objevují Removy zajímavé growly, které celkově noří skladbu do tvrdšího žánru a EPčko začíná gradovat. Rozhodně bude v tuhle chvíli zajímavý, zda se „Desire“ objeví na setlistu, protože aktuálně přitvrzují s každou další show. Následuje gradace v podání „Dead To Me“, který jsme si už rozebrali, ale i tak je potřeba znovu vypíchnout agresivní a panicky gradující rap – už teď vím, že pokud se „Dead To Me“ ocitne na setlistu, tak to bude top. Husinu mám už jen při té představě. Zajímavou vsuvkou mezi dvěma agresivními songy („Dead To Me“ a „Closer“) je „Season of the Witch“. Tak trochu balada, tak trochu jamování, možná soundtrack k zajímavé scéně. Příprava na závěrečný cover „Closer“, se kterým se poprali bravurně. Po funky začátku tvoří skladbu se zajímavými beaty, které v kombinaci s dobrými kytarovými riffy nutí k tomu, aby album završili v tom nejlepším. A ten vizuál? Panečku, to je porno pro oči! Kdo má rád horory a psycho srandy, tomu by neměla uniknout klipová podívaná ke „Closer“.
„Nahrávání této desky bylo jako návrat do doby, kdy jsme se poprvé zamilovali do hudby,“ pokračují. „Tato deska je do značné míry o víře v sebe sama, o sebezmocnění a o překonání všech překážek, které vám život staví. Je to poprvé, co jsme v naší hudbě zaujali skutečně nadějný přístup.“
Jak vlastně zařadit Sextape? Něco mezi corem a rapem, rockem a punkem, ale především jsme se shodli na jednom: je to hodně špinavý rock ‘n’ roll, který nejen zarytým fanouškům ukazuje, čeho Palaye Royale dosáhli v roce 2023 a čeho ještě můžou dosáhnout v budoucnu. Cesta na vrchol byla vydlážděna tímto divokým mixem žánrů, a tak je jasné, že se Palaye Royale čím dál víc vtírají lidem pod kůži.
Od vydání Fever Dream v roce 2022 kapela udělala velkou díru do světa. Následovalo turné po Evropě, USA a Velké Británii, kde mimo jiné vyprodali i Eventim Apollo v Londýně. V tuhle chvíli mají Palaye Royale oznámeno několik festivalů, ale Česká republika mezi nimi pořád není.
Sextape:
1. Stripped
2. Desire
3. Dead To Me
4. Season Of The Witch
5. Closer
A samozřejmě, jak začít nejlépe nový rok? Přece novým EP! Jejich Songs For Sadness je hudebně protikladný sourozenec Sextape, protože kapela přijala své dřívější emo vlivy, syntezátory z 80. let a baladu. Je to jemnější, skoro až romantická a introspektivnější stránka Palaye Royale – v ostrém kontrastu s těžšími prvky jejich předchozího EP. O tom ale až jindy.
