Satisfvcktion: „Rádi pracujeme s osvědčenými lidmi. Vlastní pivo byl nápad našeho fanouška.” (Rozhovor)

Nedávný rozhovor s Majkláčem z The.Switch slavil opravdu veliký ohlas, a tak jsme se rozhodli posvítit si i na jejich jihočeské generační současníky, které jsme v onom rozhovoru ostatně nejedenkrát zmiňovali. Satisfvcktion se po osmi dlouhých letech vrátili ve skvělé formě s albem Leaver, které jsme se rozhodli nenechat ležet ladem.

Proč nahrávací proces tak dlouho trval? Proč populární Satis nedají dopustit na pevné vazby? A v jakém stavu je podle nich současná jihočeská scéna? Nejen o tom jsme si popovídali s frontmanem Broňou, kterého možná někdy opět uslyšíme i ve spřátelených Atari Terror! 

Zdravím do Českých Budějovic, momentálně máte dost plodné období, které taky pořádně probereme. Máme tu začátek roku, tak se Vás nemohu nezeptat, když plánujete, jak moc Vám Vaše plány ohraničuje leden a obecně start roku?

Kromě toho, že je zima, tak žádné ohraničení vlastně necítíme. Stále přemýšlíme a pracujeme na tom, jak dostat naši novou desku k co nejvíce lidem. Plánují se koncerty, rozhovory atd… Nespíme.

Aktuálně máte venku novou desku Leaver, která mě dost potěšila. Jak dlouho vznikala? Od posledního EP Reflection přeci jen uplynulo 8 let.

Vznikala vlastně celých těch osm let, jsou tam i starší šuplíkové nápady. Největší část ale vznikla během covidu, kdy jsme měli spoustu času. Navštěvovali jsme se navzájem (i když se to nesmělo) a pracovali.

Je vidět, že dáváte na dlouhodobé spolupracovníky. Grafiku jste svěřili Danu Kurzovi, natáčeli jste v osvědčeném studiu v Lipově, ve studiu Šopa Stani Valáška. Jsou pro Vás důležité dlouhodobé vazby?

Ano, rádi pracujeme s osvědčenými lidmi. I když je to částečně sázka na jistotu, tak je to vždycky dobrodružství. Kurzík je skvělý profík, známe se spoustu let, zpívali jsme spolu v Atari Terror a byl vždycky velkým fanouškem Satisfvcktion. Většinou mu navrhneme nějaký vizuál a pak už jen čekáme, čím nás překvapí. U Leaver to podle nás uchopil skvěle a pro mnohé možná i nečekaně. Obal má samozřejmě příběh, ale to by bylo na delší vysvětlování. Každý ať v tom zkusí tu symboliku najít sám.

Co se týče Šopy a Stani Valáška, tak u něj jsme točili už album Penumbra a když jsme se rozhodovali, kam půjdeme točit Leaver, tak to byla jasná volba. Staňa je výborný muzikant, naprosto pohodový chlapík a velký srdcař a obrovská pomoc při natáčení.

Naopak v rámci produkce jste vykročili celkem odvážným směrem, když jste oslovili dánského mága Tue Madsena. Jak jste se k němu dostali a jaký z jeho předchozích počinů Vás oslovil nejvíc?

Už dříve jsme se s klukama bavili o tom, že by bylo skvělé někdy nechat udělat naši desku nějakému světovému producentovi. Vlastně jsme k tomu nikdy neměli příležitost a dost odvahy. Nicméně když jsme dokončovali práce na Leaver a nechávali jsme to poslechnout různým známým a kamarádům, tak nám zavolal Rena Paveza z Locomotive a říká: „Hele, nechtěli byste tu desku nechat udělat Tuemu Madsenovi? Jsme kamarádi a já bych vám s tím pomohl.” No a tak to vlastně začalo. Splnili jsme si sen.

Co se týče počinů, které Tue dělal, tak je to u každého z nás asi jiné. Jeden by řekl Sick Of It All a další třeba Meshuggah. Mě třeba hrozně zaujali dánští MØL.

Doneslo se ke mně, že chcete k releasu Leaver přidělat i vinyl. To je teď celkem ožehavý téma, neboť zájem a poptávka převyšují reálné výrobní síly. Kde si vinyl necháváte vyrábět? A s jakým předstihem se musí o výrobu v dnešní době žádat?

Také jsme z toho měli obavu. Ukázalo se ale, že to není až tak nereálná věc.

Firmu jsme sehnali a může to být vyrobeno i v relativně krátké době. U nás se momentálně stala kamenem úrazu délka nahrávky. Leaver je na vinyl příliš dlouhý, což nám vlastně vůbec nedošlo, a ani jsme popravdě nevěděli, že je na vinyl nějaké minutové omezení.

Takže teď řešíme co s tím.

Broňo, Ty jsi jednu dobu dost aktivně přebíhal mezi Satisfvcktion a Atari Terror. Jak na tohle období vzpomínáš? A umíš si tohle dvojákování ještě představit?

Bylo to krásné, i když náročné období. Měl jsem malé děti, rekonstruoval jsem barák a do toho jsme se vždycky trefili s oběma kapelama do natáčení desky. Dalo se to zvládat jen díky práci, kterou jsem v té době měl. Hodně jsem jezdil v autě, a tak jsem vymýšlel po cestách zpěvy, po večerech nahrával a posílal klukům z Atari, nebo chodil na zkoušky se Satis. O víkendech jsem míval dvojáky i trojáky a pendloval mezi kapelama. Přijel jsem domu v noci a ráno mě budili zedníci, ať jdu makat.

Dneska si to už moc neumím představit, i když jak se znám, tak bych se asi hecnul. Náš Radim (bubeník) takhle jede pořád a dává to.

Jako milovníka piva mě zaujala Vaše spolupráce s minipivovarem. V jakém nákladu se speciální Satis 13ka vyráběla? A jak moc jste byli do procesu výroby zapojení?

To byl nápad našeho velkého fanouška, kamaráda a provozovatele Minipivovaru Krajinská 27 v jedné osobě, Peti Šmídka. Zrovna jsme dotočili Leaver a oni připravovali na čep 13 speciál. Takže ho napadlo, že by se to pivo mohlo jmenovat po nás. Samozřejmě nás těší, když je nad výčepem napsané pivo našeho jména. Do výrobního procesu jsme nijak nezasahovali. Vzhledem k tomu, že jsou u nich všechna piva skvělá, tak to ani nebylo zapotřebí.

Jinak si ho na koncerty necháváme stočit do pet lahví, takže si ho mohou koupit i fanoušci po celé republice.

Jste jednou z nejzásadnějších kapel jihočeské scény. Jakou z místních kapel byste nejvíc vyzdvihli?

Děkujeme za pochvalu. Spíš už jsme takoví jihočeští dinosauři.

Je tu spousta skvělých kapel, počínaje těma staršíma jako Oceán, Locomotive, WKM, Better Way, Dead Set Against, mladšíma jako Lex Barker, Znitra, MAAE. A za nastupující generaci například DEADROOTS.

Když Vám hodím do placu kapely jako Marked As An Enemy, Nondescript, SCOOP, Melted Ice, YI – jaká z těchto kapel Vás baví nejvíc?

Tady se moc omlouvám všem jmenovaným kapelám, ale znám jen MAAE. Slibuji ale, že si doplním vzdělání a všechny si je poctivě poslechnu. Je skvělé, že nové kapely stále vznikají, mám z toho hroznou radost a přeju jim, aby je to bavilo co nejdéle jako nás se Satis. A přeju jim i trochu toho štěstíčka, protože bez něho to úplně nejde.

Jste nesmazatelně spojeni s Dead End Festem, kde mě letos dost zaujal line-up, který obsahoval třeba již zmíněné MAAE, Severals nebo Crippled Fingers. Jak Vás tahle generace po Vás baví a oslovuje? A podle jakého klíče vlastně kapely na DEF vybíráte?

Tohle je otázka spíš na Radima, který Dead End organizuje, ale vím, že vybírají vždy to nejlepší z klubové scény za daný rok. K tomu podporují lokální kapely a snaží se o pozvání většího jména ze světa jako takovou třešničku na dortu.

Jaké máte plány s DEF dále?

Snaha je se neustále se zlepšovat po všech stránkách. Náklady jdou sice nahoru o desítky procent, ale věříme, že i tak bude Deadend navštěvovaná akce, jako doposud. Poslední pátek v listopadu bude vždy svátkem pro všechny milovníky živé muziky a rodinné deadenďácké atmosféry.

Zaujal mě také Váš předvánoční unplugged koncert. Jak dlouho na podobně specifickou show cvičíte?

Unplugged koncerty už hrajeme několik let, měli jsme vlastně dlouhodobě nacvičený repertoár. Nicméně s příchodem Leaver jsme museli zařadit i nějaké novinky. Nebyl to až takový problém, protože spoustu našich věcí skládáme akusticky. Unplugged koncerty s námi hrají taky Miloš Švec a Pavel „Dvorkys“ Dvořák. To jsou ale takoví zabijáci, že si to poslechnou, stačí jim dvě zkoušky a můžeme jít na plac.

Prý se z něj chystá také live na DVD….

Ano, to už máme v plánu několik let. Teď jsme se soustředili hlavně na novou desku. Už jsme se ale bavili s klukama o tom, že bychom to konečně měli zvěčnit, takže plán by byl.

Když se ještě budeme držet v Budějovicích, jaký je podle Vás ideální poměr hraní v domovském městě na rok? Vystřílet si to nemůžete, ale také se musíte svým nejvěrnějším pravidelně připomínat…

To je těžká otázka, někomu by nevadilo nás vidět desetkrát do roka a někoho bychom otravovali už podruhé 🙂 My se tu snažíme hrát tak, abychom se, jak jsi říkal, nevystříleli a na druhou stranu neupadli v zapomnění. Za nás si myslím ideál tak max. třikrát do roka. Hrajeme i různě po okolí, takže komu by se stýskalo, tak si za námi přijede.

A taková ta fanouškovsky vděčná otázka na závěr – jaký význam má ono „V” v názvu Satisfvcktion?

Když nám bylo 15 a vymysleli jsme ten název, tak nám to přišlo strašně geniální a jak by se dneska řeklo „cool“. Nikomu to nevadilo, v časopisech ani v televizi to nikdo neřešil. Jedině, kde nám to dělalo trošku šlamastiku, bylo na turné v Anglii, ale ani tam to nebyl zas takový problém. Bohužel s příchodem internetu a platforem jako YouTube, FB atd. přišla různá omezení. Protože máme uprostřed názvu hanlivé slovo, tak nás všechny vyhledávače okamžitě omezují. Takže jsme přemýšleli, jak se tomu vyhnout. Takže bylo nasnadě buď zkrátit název na „Satis” (jako to kdysi udělali třeba naši kamarádi z Colp), a nebo vymyslet něco jiného. Proto to „V” uprostřed našeho názvu.