PALAYE ROYALE: Hudba je o tom nedodržovat pravidla (Rozhovor)

Kapela je svou oddaností Praze už proslulá a jejich „Praha je krásná a hrozně to tady milujeme” jim pěkně žerem. Do Prahy se trojice zamilovala už při své první návštěvě počátkem roku 2019 a od té doby ji nevynechají na žádném evropském turné. Praha je natolik učarovala, že byla nejednou inspirací v nejnovějším albu Fever Dream, které tu letos v lednu kluci představili. A my jsme se je rozhodli den před pražským koncertem vyzpovídat.

Strávili jste v Praze docela dost času. Jaká jsou Vaše oblíbená místa? Objevili jste tu tentokrát něco nového?

Remington: Jo, začal jsem chodit do místních knihoven. Nevěděl jsem o nich, ale jedni hrozně milí fanoušci mi o nich něco poslali. Pokaždý, když jsem tu byl předtím, jsem se pochopitelně byl podívat na Karlův most, na Hrad a podobně. Tentokrát jsem navštěvoval víc budov, byl se podívat na jejich interiéry, což bylo úžasný.

Emerson: Já jsem šel na balet a na operu.

Sebastian: Já do obchoďáku Palladium.

Remington: To je skvělej obchoďák!

Sebastian: Koupil jsem si tam puzzle s Harry Potterem.

Když jste tu byli tak dlouho, máte pořád Prahu rádi? Nebo už Vám to tu stačilo?

Sebastian: Zatraceně ji milujeme!

Remington: Pořád ji máme rádi. Je to zvláštní, ale když jsme se vrátili z Paříže zpátky do Prahy, uvědomil jsem si, jak moc tohle město miluju. Cítil jsem se tu, a pořád cítím, tak dobře… Je to, jako bychom tu strávili strašně času.

Emerson: Kostel svatého Mikuláše, ten je tak zatraceně krásnej.

Ten jsi hodně sdílel na svých stories na Instagramu.

Emerson: Dělám z toho něco jako uměleckej dokument. Než skončíme turné, bude už pravděpodobně venku. Moje paměť to nezvládne všechno obsáhnout.

Remington: Milujeme vás.

Máte v plánu se sem po skončení evropského turné vrátit?

Remington: Jo, myslím, že se vrátíme v červnu. Budeme hrát na festivalu Rock for People.

Dokážete si představit, že byste se do Prahy přestěhovali natrvalo a žili tady svoje každodenní životy?

Sebastian: Myslím, že se pro nás víc hodí venkov, pláže a teplo. Takže jsme se rozhodli pro Itálii. V současnosti řešíme víza. Myslím, že na nějakou dobu pojedeme na Bali. Jestli nebudem moct zůstat v Evropě, pravděpodobně pojedem tam.

Kromě Prahy jste navštívili taky Karlovy Vary. Proč jste vyrazili zrovna tam? A jaký jste z toho měli dojem?

Remington: Jeli jsme tam kvůli tomu filmu s Queen Latifah… fakt. (smích)

Sebastian: Poslední prázdniny.

Remington: Jo, kvůli tomu filmu Poslední prázdniny. Queen Latifah v něm jede do hotelu v Karlových Varech. Z nějakýho důvodu jsme ten film jako děti milovali. Pořád ho miluju.

Sebastian: Já se na něj nedávno díval.

Remington: Takže jsme tam jeli, pili minerální vodu a tak.

Sebastian: Byli jsme tam jen 7 nebo 6 hodin, ubytovali jsme se na hotelu a když jsme ho opouštěli, týpek se nás zeptal: „To jste magoři, nebo fakt odjíždíte?” Řekl jsem, že jo, jsem magor.

Takže jste zkusili naši minerální vodu. Ochutnali jste taky nějaký český jídlo, něco z české kuchyně?

Remington: Jo, jak se jmenuje ta věc… je to skoro jako donut, je obalená ve skořici. Uvnitř je zmrzlina a nutella a jahody.

Trdelník.

Remington: Jo. Ten miluju.

Co třeba řízek, svíčková?

Remington: Všechno mi zas nechutná.

Sebastian: Jedli jsme hlavně steak a brambory.

A co české pivo?

Remington, Emerson a Sebastian: Nepijeme pivo.

Tak jaký alkohol máte rádi?

Remington a Sebastian: Tequilla!

Remington: Absinth! Jo, když ho objevím, dám si absinth.

Sebastian: Byl jsi v absintovém baru Green Devil’s, když jsi byl v Praze?

Remington: Jo, tam jsem byl.

Během Vašeho pobytu tady jste v ulicích Prahy potkávali české fanoušky. Jací byli? Byli v pohodě, nebo naopak šíleli?

Remington: Byli tak hrozně milí, všichni. Tak hodní. Tak ohleduplní.

Emerson: Protože lidi okamžitě našli místa, kde jsme byli, podle stories na Instagramu a tak. A taky před našim apartmánem jsou lidi pořád. A jsou hrozně milí. Poprosí o fotku, hezky si popovídáme, něco podepíšeme a když u sebe třeba mám nějakou cetku, tak jim ji dám.

Remington: Jo, hlavně pořád něco podepisujeme.

Jsou čeští fanoušci v něčem jiní než fanoušci z ostatních zemí?

Remington: Jo, vy jste tady po mně nikdy nechtěli sdílet, co zrovna vidím, a za to jsem zatraceně vděčnej. Takže děkuju celé České republice, že to po mně nechce, protože to úplně nesnáším.

Remingtone, ty sis tady nechal udělat nový tetování a nechal sis taky propíchnout obě uši…

Remington: Jo. Praha mě mění.

Proč ses pro to rozhodl zrovna tady v Praze?

Remington: Vlastně nevím, je to pro mě prostě takovej evropskej příspěvek.

Sebastian: Já si tu nechal potetovat jedno žebro.

Remington: Nechal jsem se tu potetovat, protože je to skvělá vzpomínka. Miluju to tady.

Když už mluvíme o těch tetováních – taky máš na předloktí velké tetování Znamení zla.

Remington: Jo, to mám.

Takže jste Potterheadi?

Remington: No jasně! Bylo skvělý, jak jsme teď dělali naši první módní přehlídku na molech v rámci Fashion Weeku v Paříži a můj outfit vypadal přesně jako nebelvírský oblečení.

Jo, to jsem viděla na fotkách!

Emerson: Já vypadal jak Ron Weasley.

Remington: Jo, ten svetr byl hodně v jeho stylu. Já měl radost, protože to bylo moje první přehlídkový molo a zrovna mě oblékli do oblečení jako pro Nebelvíra.

To muselo být skvělý!

Remington: Byl to ten nejúžasnější den!

No a do jakých bradavických kolejí byste se zařadili?

Remington (ukazuje na sebe): Zmijozel.

Remington (ukazuje na Sebastiana): Mrzimor.

Sebastian: Emerson by byl Brumbál.

Remington: Emerson by byl profesor.

Emerson: Já bych tam ani nechodil. Jen bych se procházel po hradě.

Ok. Pojďme teď mluvit o vašem albu Fever Dream. Je venku tři měsíce (v době konání rozhovoru) a když jste ho tady v Praze hráli naposled, zahráli jste poprvé naživo singly „Fever Dream” a „Broken”. Z davu to vypadalo dost intenzivně, všichni zpívali s Vámi a Vy jste na stagi vypadali hodně emocionálně. Jaký jste z toho měli dojem Vy?

Sebastian: Byli jsme nervózní. Ale zítra zahrajeme asi šest songů a dalších asi deset bude z Fever Dream.

Remington: Vy to tady uslyšíte celý.

Sebastian: Jo, budem hrát všechno. Přeskočíme jen asi dva nebo tři songy, protože nemáme tolik času. Hodně jsme cvičili. Poslední tři dny byly dost intenzivní, takže jsme trochu unavení. Ale zníme skvěle.

Remington: Máme 48 hodin a pak vyrážíme.

Všimla jsem si, že Váš videoklip k singlu „Oblivion” byl natočený na Karlově mostě…

Remington: Jo, teď mu říkáme „Most Oblivion”.

Bylo těžké zorganizovat natáčení na takovém místě?

Sebastian: Překvapivě ne.

Remington: Ta holka, co pro nás videoklip dělala, je česká režisérka. Bylo to zatraceně skvělý. Ti, co na tom pracovali, a vůbec všechno bylo neskutečný. Ale vstávali jsme asi v pět nebo šest ráno, proto tam bylo prázdno. Šlo to hladce. Upřímně, ty dva pražský videoklipy patří k těm nejjednodušším, jaké jsme kdy točili. I to prostředí.

Asi dva měsíce zpátky (v době konání rozhovoru) jste nahráli španělskou verzi dalšího singlu z Vašeho nejnovějšího alba, „Broken”. Co Vás vedlo k tomu, nahrát tenhle song ve španělštině?

Remington: Miluju španělštinu a chtěl jsem ji víc využít (smích). Je skvělá. A hlavně, v Mexico City jsme nehráli čtyři roky, a tak jsme chtěli udělat něco tak trochu speciálního jako oznámení, že se vracíme zpátky. A bylo to naprosto neskutečný, ta reakce jaký se nám v Mexico City dostalo, když jsme to hráli. Pochopitelně doopravdy španělsky neumím, ale snažím se, jak můžu, a zdá se, že to jde docela dobře.

Sebastian: Možná ho přimějem nahrát jednu i v češtině.

Remington: Jen potřebuju překladatele. Je to těžká řeč. Jediný, co znám, je „ahoj“ (hodně zkomoleně).

Emersone, oficiální lyrics video k songu „Lifeless Stars“ (taky z alba Fever Dream) má hodně cool vizuál inspirovaný Prahou. Podílel ses na jeho tvorbě?

Emerson: Jo, vytvořil jsem to celý. Je to cool. Všechno, co se týká Prahy, cokoli, je ode mě. Budovy, všechno.

Musím říct, že je to opravdu krásné.

Emerson: Díky. Spolupracoval jsem na tom s kamarádem. Nikdy jsme se nepotkali, jenom si píšem. Pracuje se nám spolu fakt dobře.

Tak to jsme si popovídali o Fever Dream. Máte nějaké další plány? Víte už, co přijde po Fever Dream?

Remington: Jo! A totálně vás to rozseká.

Sebastian: Mám pocit, že tohle říkáme pokaždý.

Remington: Tak to bych měl asi radši říct, že to bude stát za hovno.

Emerson: Jo, je to pěkně na nic.

Remington: Vlastně si tu novou desku vůbec nekupujte, je to propadák.

Sebastian (smích): Mohl by být. Až vyjde, děcka, co nás poslouchaj, si nejspíš radši koupí Fever Dream.

Emersone, Remingtone, když jste tady v Praze teď strávili tolik času, můžeme očekávat novou hudbu nebo kresby inspirované Prahou?

Emerson: Vlastně nevíme. Napsali jsme tu nějaké songy…

Sebastian: Já napsal skvělej text k novýmu songu.

Emerson: Já něco zveřejnil. Už jsem to ale udělal předtím. Psal jsem hodně. První den, co jsem sem přijel, jsem si sedl a psal svojí knihu Manifesto asi osm hodin v kuse. Na prvních stranách vyprávím o tom, jak tam sedím a dívám se na Karlův most a na Hrad.

To zní skvěle.

Emerson: Miluju spisovatele Franze Kafku. Je tak depresivní a skvělý. Strašně jeho práci zbožňuju.

A v jeho muzeu tady v Praze jsi byl?

Emerson: Ne, měl bych tam někdy zajít.

Teď trochu jiná otázka. V kolika letech jste si uvědomili, že máte talent na umění a hudbu a že to je to, co v životě chcete dělat?

Remington: Loni. Ne, připisuju to naší mámě. Chtěla nám dát dar, který nám nikdo nebude moct vzít. A tím darem byla hudba, kreativita a život.

Sebastian: Já nebyl jako dítě kreativní.

Emerson: Filozof Buckminster Fuller říká, že každé dítě má schopnosti být tím nejlepším člověkem na Zemi, závisí to jen na okolnostech. Takže když vás někdo podporuje, abyste se stali umělcem… Na začátku to rozhodně nebude vypadat nejlíp. Jo, já byl příšernej spoustu let. Ale je hrozně důležitý mít tu podporu od lidí, kteří ve vás věří a inspirují vás, abyste pokračovali. A myslím, že to se snažíme dělat i pro naše fanoušky. Dát jim platformu. Můžeme je zviditelnit v našich novinách, můžeme obdivovat a šířit jejich umění, hudební vyjádření a tak. A to je taky schopnost ostatních soldiers, The Royal Council (fanouškovská základna Palaye Royale), vzájemně se podporovat. Potkal jsem tady kapelu, kterou založily čtyři hrozně milý holky. Seznámily se na našem koncertě a daly se tam dohromady.

O nich už jsem slyšela. Mám v úmyslu zajít na jejich příští koncert.

Emerson: Já chtěl jít na ten včerejší, ale naše zkoušení se hrozně protáhlo. Tak jsem jim aspoň poslal hezkou zprávu.

Tak snad to příště vyjde. No a byly hudba a umění Vaše oblíbené předměty i ve škole?

Emerson: Ne. Nenáviděl jsem je.

Remington: Hlavně hudbu. Naučil jsem se, jak v ní být kreativní, ale ve škole jsme museli dodržovat pravidla. Přitom v tom tkví krása hudby, že v ní nemusíte dodržovat pravidla. A proto jsem se do ní zamiloval. Zamiloval jsem se do ní, když jsem byl kreativní ve svém volném čase a tvořil jsem hudbu, kterou mám rád. Protože se mi nedaří, když mi ustavičně říkaj, abych nevystupoval z řady a dodržoval pokyny. Všechny televize v mém domě skoro padají ze zdi, protože nedodržuju pokyny. Nedokážu se držet ani návodu z Ikea.

Emerson: Já to dotáhl asi jen do šestý třídy a pak jsem se na to vykašlal. Moje zkušenost s učiteli umění a hudebními programy na škole je taková, že vás naučej jen ty nejgeneričtější verze. Nic víc v tom není. Chápu, proč to dělaj, ale myslím si, že s hudbou a uměním je na každém člověku, aby si je objevil sám. Máte pro to technologické možnosti, váš telefon je technologicky pokročilejší než to vesmírný vozítko, co přistálo na Měsíci. Takže když využijete dnešní technologie k sebevzdělávání, za hodinu se můžete naučit to, co by vám ve škole zabralo dva roky studia. Jen se nezasekněte na sociálních sítích.

A co Vaše celková zkušenost se školní docházkou? Hodně muzikantů bylo utvářeno školními léty, ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu. Je to i Váš případ?

Remington: No, mně řekli, že ji ve městě nemáme…

Emerson: Fuck you.

Remington: Ne, bylo to rozhodně těžký. Je to celý založený na něčem tak hloupém. Nemůžete si udělat obrázek o někoho talentu jen na základě nějakého úkolu. To o nikom nic nevypovídá. Myslím, že každý je talentovaný a celé je to o tom najít ten drive a lásku k tomu, co je pro vás důležitý.

Sebastian: A taky ty děcka už nikdy neuvidíte.

Emerson: Prostě dělejte to, co vás dělá šťastnými. Je to těžký, je to hodně těžký, být v tom systému a mít nějakou individualitu. Ale stačí si pamatovat, že to bude v pohodě, protože už je nikdy neuvidíte.

Dobře, další otázka. Je něco, co byste si přáli, abyste objevili nebo se o sobě dozvěděli dřív?

Emerson: Myslím, že všechno se nakonec nějak vyplatí. V životě jsem udělal věci, o kterých jsem netušil, proč jsem je udělal… to přišlo až o spoustu let později. Myslím, že jsme všichni udělali chyby a něčeho ve svém životě litujem. A každá taková věc mě dovedla do tohohle okamžiku. Pokud bych těď mohl něco udělat jinak, myslím, že bych neměl… Přeju si, abych se naučil hrát na housle. Myslím, že je to krásnej nástroj. Umím na ně celkem hrát, ale ovládnout je zabere roky a roky a roky.

Sebastian: Já v tebe věřím.

Remington: Pokusil se hrát nám cestou domů taxíkem. Bylo to hrozný.

Emerson: Nebylo mi dobře.

Remington: A my ti řekli: „Zahraj nám něco, brácho.”

A je něco, co jste vždycky chtěli udělat, spirituálně nebo fyzicky, ale ještě jste to neudělali?

Sebastian: Jo, chceme si zajet do Indie.

Remington: Je tam jedno místo, jmenuje se Ellora Caves.

Sebastian: Spíš kvůli architektuře než spiritualitě, ale věřím, že nějaký pocit osvícení mi to přinese. Anebo ne. Třeba to budu nesnášet.

Remington: Já bych rád viděl Cairo a Marrákeš. Chtěl bych nějakou dobu cestovat.

Emerson: Je důležité vidět svět. Za hranicemi našeho pohodlí leží tak krásný, rozlehlý svět.

Kdybyste si mohli vybrat jednoho slavného člověka, živého či mrtvého, a promluvit si s ním, kdo by to byl?

Remington: Asi Ježíš.

Sebastian: Larry Damon.

Poslední otázka. Vaše hudba je často o tématech jako psychické nemoci, deprese, sebenenávist, sebepoškozování, osamění. Co byste vzkázali Vašim fanouškům, kteří se s něčím z toho potýkají?

Remington: Myslím, že je důležitý, aby věděli, že kdykoli se cítí na dně, připadají si nejistí, mají tyhle momenty, že je to běžná věc. A myslím, že je důležitý to ostatním lidem dát najevo. Sám jsem měl v životě hodně takových chvil, kdy jsem se cítil osaměle, a připomínám jsem to těm lidem, kteří se cítili stejně. Někdy na tom takhle prostě budete. Někdy je to normální, někdy ne. Ale když se přes to dokážete dostat, je to krásný a je to připomínka, že někdo jiný se přes to dostat dokázal. Myslím, že to dává ostatním malý kousek naděje, když vědí, že ty jsi to dokázal a oni to můžou dokázat taky. Vždycky si chci být jistej, že ve svých textech říkám absolutní pravdu. A myslím, že to je to nejdůležitější. Jsem vděčný za život, jaký jsem měl, život, jaký jsem vytvořil. Jo, nebylo to nejsnazší a zažil jsem temný chvíle, kdy jsem myslel, že už nepřijde žádný zlepšení, že nebude žádný světlo na konci tunelu. Ale vždycky tam bylo. Prostě jsem se pořád snažil přes to dostat a to je to, co chci, aby moji fanoušci věděli. Nevzdávejte to, protože pak můžete najít tenhle krásný, kouzelný život, který si sami tvoříte.

Jak už kluci prozradili během rozhovoru, tak se na ně můžeme znovu těšit na letošním ročníku Rock for People a kapela tak poprvé okusí český festival a my se neskutečně těšíme!

O rozhovor se postarala Kája Klenková