Odvážným štěstí přeje. A Fall From Everest odvahu rozhodně měli (Report)

GUMI:

Divadlo Archa.

Asi by mě nikdy nenapadlo, že zrovna tady prožiju páteční večeř při svíčkách návštěvě lokálního, převážně corového večera. Tohle místo je totiž spojeno hlavně a především s osobou Jana Krause, který zde zatápí týden co týden hostům na nejslavnější červené pohovce v Čechách. Tentokrát zatápěl pod kotlem pražský hudební výkvět, který tvořilo trio Lighthouse Keeper, VelkáTlustá0 a Fall From Everest, ti si tenhle mezník vzali na starost.

A nutno uznat, že velmi poctivě. Do dvoupatrového království “vyšší kultury” jste se dostali skrze místní uvaděče, hned u prvního schodiště na Vás svítila obrazovka s emblémem FFE a o tom, že bude v sále všechno (až v nezvyklém) pořádku hovořila možnost platit na baru kartou (konečně!), i možnost uvelebit své zadnice na přistavěné tribuně. Něco takového jsem zažil v podstatě jeden jednou, a to v Německu na Impericon Festu. Samotný neokoukaný prostor, kam drtivá většina návštěvníků zřejmě zamířila poprvé, pozvedával páteční mecheche výš.

Večer odstarovali Lighthouse Keeper, které jsem toho večera viděl poprvé. A musím uznat, že jsem byl velmi mile překvapen. Na to, že koncertní výčet LK nepřekračoval skromnou číslovku pět, jsme mohli sledovat velmi dobře sehranou sebranku, která má poměrně dost jasně v tom, co a jak chce hrát. Frontman Oli zároveň pobavil svým polosedem, kterým tu víc, tu míň přistupoval a odstupoval od první řady. Zvuk Lighthouse Keeper připomíná trochu Touché Amore, trochu La Dispute, bohužel zatím na nějaký ty nahrávky budeme muset počkat, protože v tuhle chvíli najdete na internetech jen Lines/Consequences, ale už teď se těšíme, co z téhle sebranky vyleze. Za jediný mínus páteční show považuju to, že kluci úplně nevyužili prostor a možnosti stage, a jako by se podvědomě mačkali pořád trochu na pětníku menších klubů, kde zatím něco odehráli. Jinak se budu opakovat, ale celkově jsem byl příjemně překvapen.

Málokterý interpret je tak spojen s naší Klubovna Friday Night jako VelkáTlustá0. I proto jsem byl zvědavej, jak si poradí s dosavadní největší výzvou, před kterou se svým divnoprojektem stál. Lukýno nám představil svojí aktuální desku „Kráčíme skrze sklo“, které se skládá přeci jen z více intimních tracků, který budou hlavně rezonovat na menších placech, kde můžete zavřít oči a nechat se unášet jeho destruktivní melancholií, ve které se nejde pro sebeironii a společnou kritiku daleko.

Bohužel, toho večera to na mě úplně nefungovalo, a to i kvůli zvuku, kterej se mi většinu času příliš nepozdával. Lukáš Sochorů to ale dokázal kompenzovat minimálně svým tradičním kulometem hlášek a charismatem, který z něj čiší až do vrchních řad hlediště. V prakticky každé mezipauze se pak sálem neslo „Rybíz“, který davu Nula na samotný závěr poVémolovsku doručila.

PANDA:

Když mám psát reporty, většinou si do telefonu hodím aspoň pár poznámek, to kdybych měla vysokej párty level (rozuměj alkoholu hodně, paměti málo), aby bylo od čeho se odpíchnout. Zapsala jsem si tedy takhle při pátečku, kterej probíhal pod taktovkou Fall From Everest, za sebe větu: “Můžou Everesti konečně dostávat pozornost, kterou si zaslouží?“. Kdo tuhle čtveřici viděl na živo, asi se mnou bude souhlasit. Návštěvnost koncertu byla poměrně velká, dneska člověk nevynechá nic, kdyby náhodou začal další lockdown, tak je třeba si předpařit trochu do zásoby. Přesto byl v Arše prostor, kterej by určitě vyplnilo pár dalších lidí, ty ale odlákala oslava Nikoly Džokiće (zdravíme a přejem všechno nejlepší ❤).

FFE při živáku kladou důraz na show, prostory stage využili do posledního centimentru, basák Sádlo klasicky ohrožoval ostatní členy kapely svým akrobatickým dynamickým basáctvím, tahounem show pro mě je ale Jirka Popelka, jehož vokály posouvají everestí hudbu na tzv. next level. Charismatickej frontman Jidáš si během jejich setu postupně zval na stage hosty, a to předskakující VelkouTlustou0 a hlavně dokonalou Hellwanu, která mě vystřelila z tenisek. Během setu padly starší věci, ale i novinky z dlouho očekávané desky St. Nightmare’s Day, která vyjde v září.

Text: Gumi a Panda // Foto: Lucka Kramperová

klubovna logo banner

13. 2. 2013 – v toto na oko banální datum vzniklo něco, co z původního skromného a ne úplně sebevědomého článku přerostlo v nynější podobu. Právě v tento den totiž světlo světa poprvé spatřila Klubovna. Z původně hudebně publicistické rubriky na jednom z webzinů vznikl samostatně soběstačný projekt, který se však snaží navázat na původní ideu. Nedělat ze svých fanoušků pouhé bezduché konzumenty, ale aktivní součást celého mimořádně interaktivního projektu.

Sleduj nás na:

This error message is only visible to WordPress admins

Error: No feed with the ID 2 found.

Please go to the Instagram Feed settings page to create a feed.