Leoniden: Hledali jsme si prostě jiný výzvy, abychom se nezbláznili (Rozhovor)
Ahoj Jacobe! Naposledy s tebou dělala Klubovna rozhovor před dvěma lety, kdy Rock For People slavilo dvacet pět let existence. To je už skoro dva roky zpátky. Pak nastala celá ta situace s pandemií. Jak jste se od té doby měli?
No, jak se to vezme. Důvod, kvůli kterýmu to celý děláme, to hlavní prostě chybělo. A to koncerty. Během pandemie jsme zjistili, že je prostě nic nenahradí. Žádnej stream, žádný alternativy koncertů, jak máme v Německu, kde se sedí po deseti lidech, pak je velká mezera a dalších deset lidí a tak dále. Je to ok, ale kouzlo koncertu je pryč, to jde najít jen v normálním regulérním koncertu. Což je fajn vědět, ale bylo to náročný. Nahráli jsme album, který vychází za týden (rozhovor se konal během RFP týden před vydáním alba, pozn. red.). Měli jsme už 14 hotových věcí někdy ke konci roku 2020. A říkali jsme si, že na podzim určitě budeme moct jet na tour, potřebovali jsme se namotivovat. Jenže pak už jsme věděli, že album může vyjít, ale tour s ním neodjedeme. Tak jsme si řekli, že budeme pokračovat ve psaní, což je důvodem proto, že nám teď vychází tenhle double vinyl. Bez pandemie by album nemělo takovej rozsah, nebylo by tak pestrý a rozmanitý. Takže pro album to bylo vlastně dobře, ta pandemie. Ale pro nás, a to potvrdí asi každej člověk ze scény – to bylo špatný. Včera mi někdo, kdo hraje v kapele řekl, že ani nevěděl, jestli chce po pandemii pokračovat. Řekl jsem na to jen “Jseš normální?”. Prostě to konečně spusťte a dáme tour. Ale nechceme být nezodpovědní. Takže když to zatím nepůjde, tak se holt nepojede, je to prostě v pořádku.
Jednou jsi řekl, že když jseš v kapele, tak jseš pořád na tour a do toho věčně píšeš nový věci. A pak zase jedete tour a píšete, a takhle prostě pořád dokola. Tohle se ale, krom toho psaní, evidentně změnilo. Jak jste to zvládali, nějak se z toho, s prominutím, neposrat, když jste nemohli hrát?
To je dobrá otázka. Hledali jsme si prostě jiný výzvy, abychom se nezbláznili. Řekli jsme si, že naše zkušebna už stojí za hovno a tak je třeba ji dát trochu dohromady. Dva měsíce nám trvalo ji celou zrekonstruovat a postavit si vlastní nahrávací studio, ale bylo to super. A teď je to skvělý místo na psaní, kde jsme nahráli dost částí z novýho alba. A tak si myslím, že pandemie donutila každýho kreativce být ještě víc kreativní. A asi jsou kapely, který dělaly streamy a sedělo jim to, protože je na to jejich hudba líp stavěná. Já si myslím, že každá kapela potřebuje mít publikum před pódiem. Ale určitě to některýmu typu kapel sedělo víc než nám, protože to maj udělaný třeba víc poslechově, než jako show. Ale pro nás to bylo jako rozsudek smrti. Potřebujeme lidi a jejich energii. Vycházíme z punkrockovýho a hardcorovýho prostředí a bez té energie je to takový o ničem. Takže jsme zahráli první stream a když jsme skončili, tak jsme věděli, že byl i poslední.
Myslím, že streamů už mají všichni plný zuby a dělat dál je nikdo nechce. Každej si to zkusil a bylo to fajn, aspoň jsme se z té situace úplně nezbláznili. Ale pro kapely musí bejt hrozně těžký, nedostat po odehrání žádnej feedback. Ačkoliv Landmvrks říkali, že dělali stream, kde měli i chat a že to bylo vlastně fajn, vidět to, co si lidi myslí o jejich setu a hudbě, když právě hrajou. Ale že i tak to bylo vlastně takový “už nikdy víc”.
No přesně, tak jsme to měli i my. Vidíš tam spoustu srdíček a dalších emoji, což je milý. Ale to ticho mezi songama úplně zabije ten vibe. Vrátí tě to do reality, kdy si uvědomíš, že je to všechno prostě jen náhrada a nepřirozený, prostě to není opravdovej koncert. Je skvělý, že máme technologie takhle pokrokový. Ale koncert tím nenahradíš, prostě to nejde. Ale jsem rád, že si i lidi uvědomí, jak důležitý koncerty jsou, až se na ně budou moct vrátit.
Jo, já si taky myslím, že si všichni uvědomili, v čem jsou ty pravý hodnoty. Já jsem hrozně vděčná, že tu můžu být. Včera jsem byla hrozně emotivní, říkala jsem si, jak je neuvěřitelný, že jsou všude lidi a všichni tancujou, užívají si to a je to skvělý.
No když si vzpomenu na první show po pandemii – po třech tónech jsme měli všichni slzy v očích. Ale to je takovej ten “dobrej” pláč.
Myslím, že díky pandemii teď dokážeme věci víc ocenit. Dřív pro nás bylo všechno dostupný, kdykoliv jsme chtěli. Takže aspoň tohle nám to dalo. A kapela je váš jedinej zdroj obživy, nebo máte ještě nějakej job?
Souhlasím. Od roku 2018 nám to nájmy zaplatí.
A co jste teda dělali v době pandemie? Dostali jste nějakou formu podpory od vlády?
Naštěstí jo. Tím, že jsme pop rocková kapela, tak nás hodně věcí tak trochu vyřadí – nehrajeme klasickou vážnou hudbu… V Německu se to tak srandovně rozděluje, na E-Musik a U-Musik. E-Musik je “ernst Musik”, to znamená vážná hudba. A my jsme “entertainment music”, takže se i ty peníze rozdělují dle toho, kam spadáte. Ale jo, něco jsme dostali. A byli jsme hrozně opatrní, neřekli jsme si “Wow, tady máme pět tisíc eur, takže každej dostane litr a hotovo”. Ale řekli jsme si, že když dostaneme peníze, tak musí každej z nás dostat stejně a musí nám to vydržet na 24 měsíců. Taková pojistka na dva roky života. A když se tak na tu pandemii dívám, tak nám to vyšlo.
A jak velkou radost máš z návratu na podia? Asi se to ani nedá vyjádřit, co?
Nedá. Jsem hrozně šťastnej!
Moc se těším, až vás dneska uvidím. Máte vždycky strašně pozitivní energii, i když jsou některý texty smutnější.
My to nazýváme “euforickou hudbou pro smutný lidi” a je to podle mě pravda. A funguje to i na nás. Když na tebe dopadne smutek světa, hudba pomůže.
Letos jste vydali pár singlů, který budou předpokládám na novým albu s názvem Complex Happenings Reduced To A Simple Design. Jak se na vydání alba těšíte?
Strašně, hlavně proto, že to můžeme odehrát naživo. Jak jsem říkal – kdyby nebyla tahle možnost, tak bychom vydali ve 2022 asi čtyřvinyl, haha.
Vím, že Boston Manor vydali někdy loni, tuším v březnu, album a nemohli s ním odjet tour. Říkali, že už s tím tour ani nepojedou a to je takový smutný.
Napíšou nový věci. Ale to jsme my nechtěli, takže mám radost, že to vyjde. Má to 21 písniček a je to, jak jsem říkal, dvouvinyl. Vydání jsme oznámili minulej prosinec. A protože je tam tolik písniček, mohli jsme každej měsíc vydat aspoň jednu a to nám pomohlo, to vědomí, že jednoho dne k tomu budou zase i koncerty.
A taky jste k těm songům vydali vždycky klip, to je docela šílenej zápřah.
Jasný, ale je skvělý moct vydat sedm věcí a pořád mít čtrnáct v záloze.
To rozhodně. Song New 68 je o aktivismu. Vy jste k tomu dělali i nějaký rozhovory, bohužel v Němčině, takže jsem nerozuměla ničemu. Můžeš mi k tomu říct víc? Třeba jakej byl záměr s touhle písničkou?
Pravděpodobně asi znáš uskupení Fridays For Future – je to takový celosvětový aktivistický uskupení zaměřený na klima. My jsme hráli na jedný jejich demonstraci a byli příjemně překvapení tím, kolik mladejch lidí se zajímá o politiku. Protože když jsem byl mladej, tak v mým městě byla protináckovská demonstrace, kde bylo tak osmdesát, devadesát lidí. A teď jsme hráli na akci pro dvanáct tisíc lidí ve věku, nevím, 16, 17 let, kteří říkali “Takhle to dál nejde.” Přesně proto jsme to dali dohromady, to je politika. A ty tři holky, který jsme vyzpovídali – jedna je z Fridays For Future, druhá je politička od nás z Kielu a třetí je ze Sea Watch, takže zachraňuje lidi na moři – imigranty, před utopením. Byla to hezká mozaika zážitků a bylo to důležitý. Vždycky jsme se orientovali na politický témata, protože když vyrůstáš v punkové scéně, tak to ani jinak nejde, ale je to super. Jen jsme trochu bojovali s tím napsat dobrej politickej song, ono to není úplně jednoduchý. Může to znít lacině, nebo to může být moc metaforický a nikdo pak nepochopí, o čem to vlastně je.
Myslím, že je důležitý to udělat spíš jednodušší, aby tomu lidi rozuměli a zároveň to moc “nesílit”.
Přesně!
A proč si myslíš, že je důležitý o aktivismu mluvit zrovna teď?
Protože čas běží a už je to dost evidentní.
Všechno hoří, nebo je zatopený.
Všechno hoří, stejně jako plneta na našem coveru. Myslím, že aktivismus je důležitej i kdyby jen v malé míře. Hodně lidí řekne, že toho moc nezmůžou. Prostě něčím začněte. Ti lidi z Fridays For Future, nebo prostě mladí obecně – to jsou lidi, na něž to celý jednou dopadne. Myslím, že koncept snahy o záchranu planety by měl být, nebo spíš musí být, trochu pohrocenej. Musí se na to tlačit. A to je přesně o tom, že aktivisti v ulicích a v politice by měli pracovat spolu a my musíme dál vytvářet tlak. Protože už teď je pozdě. A může být ještě hůř.
Takže tímhle chcete podpořit lidi v tom, aby byli sami tou změnu, kterou chtějí ve světě vidět?
Přesně tak. Ať si za něčím stojí, ať něco udělají. Ideálně něco, co je pro klima a pro lidi.
A co děláte vy, krom té hudební části?
To je moc dobrá otázka. Je to složitej souhrn věcí, který se pokusím co nejvíc zjednodušit (“So it’s a complex happening and I will now reduce it to a simple design!” – název novýho alba, pozn. red). Haha. První je třeba si uvědomovat, že všechno, co děláš, má nějakej dopad. A to i ve zlým – s ohledem na klima. A tak, když se rozhodneš použít bambusovej kartáček, tak je to pro planetu lepší, než ten plastovej. Ale neměl by ses nechat paralyzovat svou vlastní odpovědností. To si myslím, že je hrozně důležitý. Protože když jsme vydali New 68, tak samozřejmě někteří poukázali na to, že “Podívejte, pijou z plastovejch lahví, tak co nám zrovna oni chtějí vyčítat?” A já na to říkám: “Musíte se na to dívat jako na celek. To není jen o nás, není to jen o vás, jde to až úplně nahoru”. Proto je aktivismus důležitej. A co pro to teda děláme? No, využíváme toho, že jsme vidět a slyšet. Vydali jsme tenhle song, což není výmluva pro to teď pár let nic jinýho nedělat a plýtvat věcma apod. Ale je důležitý, když už máte publikum, něco říct. Je to vaše odpovědnost, nemlčet.
A zvažovali jste třeba veganství, nebo něco takhle podobně proklimatickýho?
Jasně, krůček po krůčku. Například náš catering – když jseš v kapele, tak si můžeš říct, co budeš chtít jíst. My to máme kompletně vegetariánský, i když někteří z našeho třináctičlennýho týmu jí maso. Protože pořád je třináct vegetariánskejch jídel za den nějakej krok, nějakej rozdíl.
Ještě bych se ráda zeptala na můj nejoblíbenější song Disappointing Life. Konkrétně na videoklip, protože tam byly štěnátka! Jak skvělý to bylo na stupnici 1-10?
Byl to nejlepší den v mým životě. Byl to náš nápad, řekli jsme si, jak hezká je metafora pro to, bejt ve psím kostýmu, hrát si s pejskama, ale nebejt součástí jejich světa. Jakože jsme smutní, že tam nepatříme. Ale když se zrovna netočilo, tak jsme si hráli s hromadou štěňátek zlatejch retrívrů, což bylo prostě skvělý! Jsou v takové euforii, šťastní.. Nejšťastnější tvorečkové na světě, to prostě nic nepřekoná!
A co song Funeral, byl nějak založenej na životě v téhle pandemické době? Protože “We met at the funeral of the world” = potkali jsme se na pohřbu tohoto světa je docela pandemickej vibe. A Blue Hour tě taky přenese do světa člověka zavřenýho v lockdownu.
Vtipný je, že obě věci jsme měly napsaný ještě před pandemií. U Funeral to bylo tak, že jsme to dali dohromady, když se blížily prezidentský volby v Americe a my si říkali, jak je ten svět v prdeli. Proto jsme napsali Funeral, kterej je, když se podíváš do hloubky, o dvou lidech, kteří se do sebe zamilovali a milujou se, což je nejlepší věc na světě. Ale když se na to podíváš s větším odstupem, tak je to o tom, že celej svět hoří. A tak se člověk někdy cítí… Že vlastně nevíš, kam se podívat. Když tě frustruje aktuální dění a vlastně ti to brání vidět na světě to hezký, je důležitý se zaměřit na ty malý hezký věci, který nás dělají tím, kým jsme. A s Blue Hour to bylo tak, že jsem začal mít někdy v roce 2017 panický ataky a deprese. A jak jsem říkal, píšem euforický písničky pro smutný lidi. Jenže já se tehdy necítil na to napsat něco tak narovinu o tom, co se mi děje, protože jsem se bál reakce od lidí, kdy si řeknou “Hm, to máš teda blbý no. Já si chci ale zatancovat”. Tak jsem si to nechal pro sebe a až s tímhle albem jsem řekl ostatním, jak to mám a že bych to chtěl asi napsat a oni mi řekli “Tak jseš normální? Dělej, napiš to,” no a za dva dny to bylo hotový. A to, jak to lidi přijali, je tak neuvěřitelný, že je mi líto, že jsem to neudělal dřív.
Je to skvělý. Já s úzkostma bojuju už strašně dlouho a na začátku jsem ani nevěděla, co se mi děje. Víš, že je něco špatně, ale nevíš, co to je. A loni se mi toho sešlo hodně ve stejnou dobu – covid, rozchod, stěhování do novýho bytu, nová práce. Bylo toho hodně a úzkosti mi jely naplno. Takže pro lidi jako já je dobrý vědět, že si někdo prochází nečím podobným a že mi někdo rozumí, že v tom nejsem sama. A je dobře, že se o tom dneska tolik mluví. Ze tvýho úhlu pohledu coby muzikanta je super dát lidem vědět, že máš taky problémy a prostě je to OK, svým způsobem.
No přesně! A když se na to podíváš, tak nejdivnější je, že mně lidi platí za to, že jim zpívám o tom, jak mi je. Takový to je, bejt v kapele, která dělá takovouhle “upřímnou” hudbu. Toho jsem musel využít. Pro mě to bylo hrozně jednoduchý, mluvit o tom, i když je to pro mě těžký téma. Hodně těžký téma, abych pravdu řekl. Ale kdybych byl třeba právník, tak bych řekl šéfovi, že se necítím už dva týdny dobře a on by na to řekl něco jako: “Musíš si zasportovat, vyvětrat se, dát si trochu vody...”
Prostě se projít a nemyslet na to, žejo, haha.
Přesně. “Prostě na to nemysli, nebuď smutnej a užívej si ty pozitivní věci.”
Řekneš si „Wow, tohle mě nikdy nenapadlo zkusit!“
A najednou je všechno v pořádku, žejo, haha. A přesně proto je to tak důležitý, protože jak jsem řekl, pro mě to bylo těžký a pro někoho to může být ještě těžší. Myslím, že na základě reakcí na tu písničku a té hromady zpráv, který jsme k ní dostali, to lidem pomáhá. Dává jim to ten pocit, že “Tohle je prostě nemoc, já jsem nemocnej a to není žádný stigma”. Každej může někdy onemocnět. Moje vyjádření k tomu bylo v Němčině, což mi teď dochází, že je trochu blbý. Ve zkratce si člověk první myslí, že to nic není. “Prostě jsem jen trochu vystresovanej, unavenej, to je asi jen fyzická únava nebo něco takovýho.” A pak přijdou panický ataky a úzkosti a jo, prostě je to nemoc. A cítíš se strašně osaměle, i když sám nejseš. Další krok je to, že se cítíš, že to zvládneš, že to ustojíš. A pak je to horší a horší a horší a jednoho dne ti dojde, že je to v prdeli a že potřebuješ pomoc. Já šel k doktorovi v roce 2017. Předepsal mi léky, který jsem si nebyl jistej, že chci vůbec brát. Ale pak jsem to zkusil a zjistil, že se mi hrozně ulevilo. Hledal jsem si terapeuta, ale je to strašně těžký, někoho si najít. A ten zdravotnickej systém u nás je tak pěkně debilní, takže to nepomáhá.
Jo, já jsem zrovna v čekačce na terapeuta, už asi tři měsíce.
To je bezva, viď. Prostě počkej dva roky. Srovnal bych to s tím, když by si někdo při fotbalu vymknul kotník, šel do nemocnice a tam mu doktor řekl: “Hele, zaběhni maraton, vylez tuhle horu a pak ti někdo pomůže.” Tak jsem se totiž cítil. Byl jsem zničenej, když jsem došel k doktorovi a řekl mu, že nevím, co je se mnou špatně. A on mi řekl: “Tady máš deset adres, mají momentálně plno, ale třeba tě někde vezmou, “ a já se přitom necítil na to takhle obvolávat doktory. Takže jsem přestal hledat a dali jsme ven Blue Hour. A ty reakce, který jsme dostali, mi dodaly strašně moc sil, který jsem pak sesbíral a někoho si konečně našel. A je to skvělý a doteď lituju, že jsem to neudělal už dřív. Ale funguje to. Já osobně považuju terapii za nejlepší věc na světě. Můj terapeut je nejvíc milej, vtipnej a já si pořád jen říkám, když něco řešíme “Tyjo, to mě vůbec nenapadlo”. A to jsem si myslel, že jsem to ve svý hlavě probral ze všech možnejch úhlů, za ty uplynulý roky. On mi dá novej pohled na věc a mě přijde šílený, že je tohle tak nedostupný pro většinu lidí. Proč to nemůže být tak, že bys ve 25 letech prostě nastoupil na rok na terapie, aby sis mohl věci líp srovnat? To by bylo podle mě skvělý.
Já jsem toho názoru, že by na terapie měl chodit každej. Kolikrát totiž ti, kdo tvrdí, že to nepotřebujou, je potřebujou ze všech nejvíc, haha.
V Německu jsme měli někdy do roku 2009 povinně rok na vojně, nebo v sociálních službách. Dneska už je to dobrovolně. Ale představ si, že by takhle byl povinně rok na to, aby ses “postaral” sám o sebe, jeden psychologickej rok. To by bylo skvělý.
Moje poslední otázka je na ty písničky, co jste doposud stihli vydat. Jaká byla odezva od lidí?
Bylo to skvělý, opravdu moc moc dobrý. Dostali jsme se na spoustu míst, kde jsme mluvili o spoustě věcí, což by se nám dřív nepodařilo. Třeba v jedněch intelektuálních německých novinách jsme řešili klimatickou krizi a aktivismus, ale i deprese. Byl tam obří článek na téma deprese, jehož součástí jsem byl i já. Jak jsem už zmiňoval – od chvíle, kdy se nám podařilo zaplatit si nájmy, jsou všechny ostatní věci jen třešničkou na dortu. Mám radost, jak se všechno vyvíjí – hrajeme, tvoříme a já jsem šťastnej. Ještě jedna věc, kterou chci dodat ohledně pandemie. Pro tebe byl lockdown v kombinaci s rozchodem a vším ostatním, hrozně náročnej. Pro mě to byl proces, kterýho jsem se hrozně děsil. Bál jsem se nicnedělání a toho, jak nebudu moct nic řešit. A pak jsem měl prozření, když jsem seděl vedle mojí přítelkyně a řekl jsem si: “Nevím, kdy budem hrát další koncert, ale jsem vlastně šťastnej. Nebo ne jen šťastnej, ale i když to zní dost lacině, tak cítím, že mám jako člověk nějakej smysl a hodnotu.” Protože jsme od 2012 konstatně hráli, byli pořád na tour a já to miloval. A pak jsem čekal, že když někdo takhle všechno vypne, tak budu hotovej. Ale jen tak sedět, koukat na nějakou blbost na Netflixu.. Říkal jsem si: “Jo, myslím, že jsem dobrej člověk,” a byl to pro mě takovej silnej moment. Takže jsem nakonec z toho všeho měl i nějaký pozitivní pocity.
Myslím si, že bejt doma jen s vlastníma myšlenkama pomůže člověku taky růst. Sice pořád s něčím bojuješ, ale dokážeš pak i na takový situaci najít něco pozitivního… Určitě nám to hodně dalo.
Pro soustu lidí bylo problémem to, že neměli nikoho, kdo by je v té situaci nějak “vedl” a to je pak strašně jednoduchý, cítit se ztracenej. Když máš možnost terapie, tak je to pro tebe jednodušší, srovnat se s tím vším nějak.
And here is an english version:
Hi Jacob! The last time Klubovna did an interview with you the Rock for People celebrated 25 years of existence. It two years ago and then this has happened. You know, the whole pandemic thing… So how have you been doing since then?
I think this is a question that has a lot of different sides. Because of course the main thing that we love, the reason why we do what we do, is missing – the concerts. And what we have learned through pandemic is that nothing can replace a concert. No streaming show, not even the shows we sometimes have In Germany with separated pods of ten people, which are are separated by a big gap and there are the next 10 people in there. Which is fine, but the magic of a concert is only found in the concert. Which is kind of great I think. But it was hard. We recorded our album which comes out next week. We had 14 songs ready, it was I think late 2020. We thought that in Autumn we can we can tour of course, which we needed for motivation. And then we thought: “OK, the album can come out but we can’t tour.” So we said let’s just continue writing. Which is the reason why it has become like this double vinyl. Without the pandemic this album wouldn’t be this broad, bright and colorful. So in a weird way the pandemic was good for our album. But for us and for our mindset of course I think every artist will say the same – it’s bad. Yesterday someone told me (who plays in the band) that in the meantime he didn’t even know if he wanted to continue and I was like: “Are you stupid”? For us it’s like just hit the start button and we’ll be back on tour. But we don’t want to be stupid. So if there’s no touring, there’s no touring, that’s fine.
You have once said that when you’re in the band, you’re always touring and writing new stuff in the meantime. And then there is more touring and more writing. Ummm, this has obviously changed, apart from the writing part I guess. How did you manage to keep your shit together (pardon my french) when you were not able to perform and do what you love?
Yeah that’s a good question. We just looked for different challenges. We were like “Our rehearsal space looks like shit, let’s go to the hardware store and build a new one.” So we took two months to build our own studio which was great. And now it is a great place to write, where we recorded many parts of the album and yeah, the pandemic forced everybody that is creative to be even more creative. And I guess there are bands that were streaming shows or something which fit them really well because they do the kind of music which is ok for this kind of shows. But I think every music needs people in front of the stage. But there are some bands for sure that are like … more for just a listening. But for us – it’s like the death sentence for our music. We need people and we need this energy. Our background is 100% punk rock and hardcore shows from earlier and without that it’s bland. It doesn’t work. We played one streaming show and it was the first and the last one and we all knew it when we went off the stage.
I think everybody is done with streaming. Everybody tried it and it was OK. And it kept us all a bit sane. But for the bands it must be super hard not to get the feedback. Even though the Landmvrks – they did this stream and they had a chat option for the fans to talk to them, so they said that they never got the thinking of the fans during the show and now they could see thanks to the chat what the fans were thinking about the set during the set and it was super nice. But the other part of it was like “never again”.
Exactly. It was the same for us. You have there something like spam heart emojis and you see a lot of heart emojis in the chat which is cool. But it’s the silence between the songs that really kills all the vibe, that really shows you that the setting is 100% artificial and it’s just not the nature of a true concert. But like I said on the other hand I think that’s kind of great that our technology is so advanced but you cannot replace the live concert. You cannot. What I really love is that I think people will know now how important the show is when they’re back someday.
Yeah I think everybody realized the true value of everything. I’m super grateful to be here. Like yesterday I was so emotional. I was like “there’re people and everybody’s dancing, it’s so lovely” it made me really emotional.
Yeah the first show we played after the pandemic we were instantly in tears like 3 notes… the whole audience… But it’s beautiful because it’s a good cry.
I think the good thing about pandemic is that it makes you appreciate the things you thought they are just there every single time you want it. So that has set a different tone for everyone. Anyways, is the band your only job or do you have some other jobs aswell?
Totally! Since 2018 we can pay our rents by music.
So what have you done this past two years instead? Did you get some government support?
Yeah we got some thankfully. Because as a kind of pop rock band there are many filters that filter you out. You’re not a classical musician, you’re not like … In Germany we have this funny difference between wha we call it “E-Musik” and “U-Musik” which stands for ernst Musik – like honest music and just entertainment music and we’re entertainment music. But yeah – we got something. And the thing is we were really careful with our money, we were not like “wow we got €5000 on our bank account so everybody gets 1000”. We were more like – if we pay us, we have to make sure that every one of us can get the same amount for 24 months, like a two years safety. And if you look at the pandemic, it kind of worked out until now.
And how happy are you that you are able to perform again? Probably beyond words, right?
Yeah it’s definitely beyond words. I can say I’m really happy.
I’m looking forward to see you tonight because I’ve seen you previously and there was such a positive energy in all the songs even though the lyrics are sometimes a bit sad.
We say it’s a euphoric music for sad people and it’s a bit true. And it’s the same for us – when world pain gets you down, music helps.
You have released the singlett New 68 and some of the songs are probably gonna be on the album which is coming out next week. The album is called Complex Happenings Reduced To A Simple Design. Are you excited about the release of the album?
Yeah especially because we are able to play it live. Like I said if that wouldn’t be an option the album would be like 4 vinyls in 2022.
I know that Boston Manor released an album last year in March I guess and they couldn’t tour with it and they said that they will probably not tour with it at all which is sad.
They will write a new record. And we didn’t want that so I’m really excited. The album has 21 songs, like I said double vinyl, and we officially announced it in December last year. And because there are so many songs on it we could release singles every month. It was just enough to keep us fixed on the idea of a concert someday.
And you’ve made videos for each of the new song! That’s insane.
Yeah, but it’s it’s great to be able to release like 7 songs and still have 14 left.
The song New 68 is about activism. And you did some interviews, unfortunately in German so I couldn’t understand a thing but can you tell us more about the song, about the purpose?
So you probably know the Fridays For Future movements – it’s like a worldwide klima activist thing and we played on one of those demonstrations and we were really positively struck by how many young people are into politics. Because when I was young I was at this anti Nazi demonstration in my hometown was like 80 people 90 people. And we played in front of 12 000 people under the age of I don’t know 16, 17 who were just saying: “no you can’t go on like this” and that little spark in us – that we wrote this empowering thing for all the people getting into the right mindset, it was politics. And the three people we interviewed – one of them is like from Fridays For Future, and the other one is a politician from Kiel where we come from and the other one is from Sea watch so she rescues people drowning in the sea, like immigrants. And it was a nice mosaic of experiences and yeah it was important. We were always uh political people… like growing up in the punk spirit and punk scene of course you have to be. And it’s great. But we were really struggling with writing a good song about politics. Because it’s not that easy. It can sound kinda cheap but it can also be too hidden metaphorically that you don’t even understand what it’s about.
I think the task is to keep it simple so people can understand it but also not to be too pushy.
Yeah yeah yeah, true!
And why do you think it’s important to talk about activism now?
I think the clocks are ticking and it’s obvious.
Everything is on fire or flooded.
Especially on fire like our album cover the burning planet. So I think activism is really important even when it’s just small. Because I know many people struggling saying: “I can’t do so much”. Just do something. And the people on the streets from Fridays for future, or the young people – those are the people on whose shoulders all this thing will go down someday. It’s just important that a global concept of saving the planet will be, well it has to be, pushed a bit. That’s the thing – that’s activism on the streets and the activism in politics – they have to work together and we have to keep the pressure higher. Because it’s already too late but it can be even more too late.
So by doing this you wanted to encourage people to be the change they want to see in the world?
Right right! And standing up for something! Not just something, maybe something that is pro climate and pro human. And not the other side.
And what do you do to change things apart from doing music obviously?
That’s a great question, that’s a really great question. So it’s a complex happening and I will now reduce it to a simple design! Haha. First of all you have to see that everything you do has an impact. Even bad wise – like for a climate. And yeah – if you use a wooden toothbrush, it’s better than to use a plastic one. But you shouldn’t be paralyzed by your own responsibility. I think that’s really really important. Because after we released New 68 there were people like “ah they drink out of plastic bottles – so what’s that all about” and I’m like “yeah you got to see the bigger picture. It’s not just us, it’s you and it’s even a lot more concepts way higher than we are.” Because of that the activism is so important. And yeah, what do we do to change? I think we use our voice now. We did this song, which is not an excuse for the next couple of years where we can be like wasting a lot of stuff. But it’s important for people that have an audience to say something. I think that’s a really important responsibility, not to be quiet.
And have you considered going vegan or to do this kind of pro climate stuff?
Yeah. Like small steps. For example in our catering. When you are in a band you can always say what kind of stuff you want eat. For us it’s completely vegetarian because even if some people from us still eat meat, it’s like we are 13 people traveling. And 13 vegan or vegetarian meals per day – it’s a step.
My next question is about my favourite song Disappointg Life. I want to ask you about the video, because there were puppies! How great was it on a scale 1-10?
It was the best day of my life honestly. It was our idea of course and we were like “how simple but nice is the metaphor to be in a dog costume playing with dogs but not being one, not being a part of that”. Like yeah, we’re really sad because we don’t belong there. But behind the scenes we had a lot of baby golden retrievers, it was so great! They’re like those naive euphoric happy.. like the happiest things in the world, you just can’t beat that.
And what about the song Funeral? Was it based on the feeling of living in times like these? Because “We met at the funeral of the world” is definitely a vibe. And also the Blue Hour also gets you to the state of mind of a person being stuck in a lockdown.
The thing is that both songs were conceptually finished before the pandemic was there. And for the Funeral it was more like – I think we finished it when the elections in America were in a sight and we were like “This world is so fucked.” This is why we wrote Funeral, which is honestly about – if you zoom in – it’s about two people just loving each other beautifully, like the best thing in the world, and if you zoom out it’s just the world on fire. And sometimes you feel like this, you don’t know where to look. If you just get frustrated by, like I said, the world pain, like the big black cloud getting louder and louder. All you enjoy are the things that are still real and beautiful and make us human.
And for Blue Hour it was more like in 2017 I struggled a lot with panic attacks and depression. And because we write, like I said, euphoric music for sad people… But I didn’t feel ready for the putting an obvious song about this topic out throughly on it and because I don’t want it people to be like: “Wow, bummer… I just wanted to dance.” So I just kept it with me and then for this album I told the others and they were like “Are you stupid? Just do it, just do it, just write this song”. And it was written in two days. And the reception was so phenomenal that I just regret not doing this earlier .
It is great because I struggle with anxieties for many many years and at first I didn’t even know what was happening to me. You feel something’s wrong but you don’t know what that is. And last year a lot of stuff happened to me at the same time – it was pandemic, I was sick with covid going through a breakup, changed a job and moved to a new place. It was a lot so the anxiety was on full mode. So for people like me knowing somebody is going through the same thing, it helps a lot. It’s great that nowadays we can talk about this kind of stuff more. How was the pandemic in this for you? From your point of view, from being a musician it’s great to set the message there that you are struggling and it is ok in a way.
Exactly! exactly, not just in a way. And the weirdest thing is that when you abstractly look at it I get paid by singing about my emotions. That’s like being in a band that does honest music and yeah I just needed to use this. So for me it was easy, it was a really easy way to speak about this even if it’s hard. Still super hard. But like if I was just working as a lawyer somewhere and I would go to my boss and be like: “I don’t feel so well for two weeks,” and he would be like: “Gotta do some sport, do some exercise, open the window, just drink a glass of water…”
Just take a walk, don’t think about it, haha.
Yeah exactly, “just don’t think about it, just don’t be sad just and enjoy the good things.”
It’s like “Wow, I never thought about this!”
And suddenly it’s all gone! Haha. And this is exactly why it was so important. Because like I said for me it was hard but for some people it’s a lot harder. I think and what I got through the receptions, and we got a lot of messages for the topic, that this helps people… Just to be like “Yeah, I’m sick. That’s OK.” Everyone can get sick. My statement was in German that was stupid I now recall … But first in the process you think it’s just nothing, maybe I’m just tired or stressed out or something bodily so… And then when you see the panic attacks and anxiety, and yeah, that’s an illness. And then you feel super alone even if you aren’t. And then the next step is that you feel responsible and you are like I can go through this, I can do this. And then it gets worse and worse and worse and worse and one day you will be like: “fuck, I need help” . I went to the doctor 2017, he just prescribed me some pills, I was like: “I don’t know if I wanted to take them” but I started taking them and everything went better. I was looking for a therapist but it’s really really tough to find one through the medical system it’s fucked.
Yeah I’m currently in a queue for a therapist, I’m waiting for three months now.
Well that is super great. Just wait two years. It is like when someone who plays football sprains his ankle and he goes to the hospital and the doctor says: “Yeah you gotta run this marathon, and then climb this mountain and then you can get help.” I felt like this. I was broken down when I was at the doctors and I was like: “I don’t know what’s wrong with me,” and he told me: “Here are ten addresses, they don’t have any vacancies left but you just call them and maybe something happens.” I was like I cannot call someone right now and yeah, I stopped looking for one and I released Blue Hour. And I got so much feedback and I took all the power I had and I have found one. And it’s great and I just regret that it didn’t happen earlier. But it it works! For me therapy is the best thing ever. My therapist is super nice and funny and most of the time I’d be like: “Oh I haven’t thought about that” I thought I have thought everything through my head during all the years. And he gives me this new outlook on things and I feel like it’s insane, why is this so unapproachable. Why can’t you just be like when you’re 25 you just take one year of therapy just to see where you are. That would be great I think.
I think everybody should go to a therapy. I have noticed people tend to think that they don’t need it but they usually need it the most.
In Germany, I think it was till 2009, after you’ve finished your school you had to be in the military or to do some social service for one year. Now it is up to you, it is voluntarily. But just imagine after school you would have just one year of taking care of yourself. It would be like the one psychological year. It would be awesome.
My last question is – what was the feedback to the songs that were released from the new album so far?
It was awesome, it was really really really awesome. We got to a lot of places where we could talk about stuff, that we couldn’t get to before. Like in Germany in this intellectual kind of newspapers and yeah – now we talk about climate change and activism, and about depression too. There was a big big article about depression of which I was a part of.
I think I said it before but since I paid my first rent this is just all cherries on the top. I’m happy about everything happening. I’m just playing shows, writing music and I’m happy. Also one thing I want to add about the pandemic because for you, like you said the lockdown featuring break up featuring everything and it’s like a spiral downwards. For me the lockdown was a great process in some kind of way because I I feared it a lot. I was so scared of doing nothing and being able to do nothing but I had this epiphany where was sitting on my couch with my girlfriend and I was like: “I don’t know when I play the next concert but I’m happy. Or not just happy. It sounds cheesy but I feel worthy as a human.” Because since 2012 I was constantly touring and that was my life and I loved it. And I thought if you just pull this plug I’m done. Just sitting there, watching some stupid Netflix show… I’m like: “yeah, I think I’m a good guy,” and that was really a strong moment. so got some good feelings in the end.
I think that being home alone with your own thoughts it also helps you with your growth as a person. To be able to struggle and then find something good about everything. In a way it was so good for us.
The problem was that many people in lockdown times didn’t have a guide and then you can get lost really fast I think. When you have like therapy spot it’s easier to cope.
Rozhovor vedla @pandaxsranda, fotky dodal @feeldvision
