Karlín v plamenech! Parkway Drive ho opět spálili na popel

Na poslední chvíli dostávám echo, že se uvolnilo místo na GL vyprodaného koncertu Parkway drive v karlínském Fóru a já tak dostávám jedinečnou příležitost, účastnit se něčeho, co nejspíš nebudu schopen popsat v následujících řádcích. Pokusím se to však alespoň přiblížit.

Přijíždím do Karlína a vymotávám se z poloprázdné tramvaje, již od zastávky Křižíkova je mi jasné, že se blížím k něčemu velkému. Karlín, který obvykle hraje barvami se dnes převlékl do černé. Lokálové si s nevěřícími pohledy fotí štrůdl lidí, čekající na vpuštění dovnitř. Fronta se táhne až za roh do Thámovy ulice. Já jsem naštěstí tohohle martýria ušetřen a můžu se protáhnout ke vstupu a najít si místo v klubu. Osobně jsem Fóra, jako mnoho jeho návštěvníků, velkým odpůrcem. Trochu se předběhnu a řeknu, že tahle premisa ode dneška neplatí.

Není k dispozici žádný popis fotky.

Je lehce po 7 večer, a já scházím schody do rozsvícené v tu chvíli ještě v podstatě prázdné haly. Pouze před podiem je vidět dav největších nadšenců, kteří pro místo v první řadě neváhali přijít pravděpodobně už ve 3 odpoledne. Kupuju si pivko, zabírám si místo v přední polovině sálu a netrpělivě vyhlížím úvodní hvězdu večera STYG. Plánovaný start je 19:30, sál se začíná plnit lidmi. Říkám si, je příjemné vidět, že tyhle koncerty už nejsou jen pro corové nadšence. Na vteřinu přesně se s půl osmou na ciferníku, objevují STYG na podiu a bez řečí se pouští do práce. První song začíná a publikum se začíná pohybovat, zatímco sál se ještě stále plní. Už od druhého songu je jasné, že tenhle večer bude probíhat ve velkém tempu. Oznamuje se „Nobody“, výzvy k circle pitu jsou ihned vyslyšeny a ve stále plně osvětleném prostranství se otevírá první dokola se pohybující se pit. Kluci na podiu s ničím nečekají a sází do publika jeden song za druhým. V pitu je živo, jako jsem na první kapelu večera takhle na rozjezd nečekal. Samo za sebe mluví posádka nekompromisních veslařů v několika řadách vedle sebe. Když se ozývají tóny hitu We still believe, je už ve Fóru asi každý, kdo tam měl v plánu zajít a všichni si užívají koncert. Jediné co mi v tu chvíli kazí dojem z toho co vidím je neustálá myšlenka na to, proč ještě není zhasnuto. S dvacátou hodinou Stickové mizí z podia, dav vypadá spokojen a jelikož je koncert nekuřácký, odebírám se na ven na cígo. Dobrovolně přenechávám místo v přední části mladšímu osazenstvu. Dalším účinkujícím totiž není nikdo jiný než Asking Alexandria, což zrovna nepatří mezi kapely, které vyhledávám.

Není k dispozici žádný popis fotky.

V půl desátý se z útrob Fóra začínají ozývat další hutné riffy a já částečně z povinnosti a částečně ze zvědavosti zaujímám místo v zadních řadách, sledujíc podium plné britských šviháků. V sálu je konečně zhasnuto a světelné efekty se projevují na plno, tedy v tu chvíli si to ještě myslím. Uvědomuji se, že je obrovská škoda, že horní patra jsou uzavřena. Na tohle bych se fakt rád mrknul z vyšší perspektivy a trochu nahromadil energii, na to co ještě přijde. O nic bych tam nepřišel, protože jestli fórum něčím fakt vyniká, pak je to naprosto výbornej zvuk všude. Lidi v pitu jsou ale nadšený a objevují se první crowd surfingy. Škoda, že takhle velký akce nepřejí stage divům, bylo by to určitě ještě o něco zajímavější podívaná. Celý set trvající cca 45 minut mi utekl vcelku rychle, a já se zase během poslední písničky vykrádám ven „na čerstvý vzduch“ do kuřárny, kam bych si o pár minut později měl problém dostat.

Není k dispozici žádný popis fotky.

Zpátky do sálu se vracím po čtvrt na deset s pivem v ruce (na který se nějakou záhadou dneska ani nestojí kilometrový fronty) a vyhledávám místo v dostatečné blízkosti ke stagi. Z repráků se line hudba, aby návštěvníci nevychladli a mě dochází, jak precizně je show připravena. Vždyť jsem celý večer neviděl nikoho zvučit, pro mě fakt nezvyk J V půl desátý zahalí sál tma a na podiu se objevují obrysy členů kapely, zatím bez bubeníka. Začínám rozeznávat úvodní melodii Wild Eyes a dav to sborově podporuje. Po úvodním chorálu spadne opona, následuje oslepení vším, co na podiu je a zjevují se PWD v kompletní sestavě, včetně bubeníka sedící v něčem co nápadně připomíná obří kolo z akvárka pro křečky. Výbuch energie, nostalgie, emocí. Vzduchem lítají kelímky piva a všichni od první minuty propadají tomu co vidí. Celá kapela funguje jako rozjetá mašina, riffy, breaky i pauzy naprosto úžasně doplňují světelné a plamenné efekty. (Malá vsuvka – plameny, uměle zastavované circle pity a setlist postavený téměř celý na IRE songs mě na nich hrozně zklamal na letošním BA). Do publika se to valí v obrovském tempu, Carrion, Sleepwalker, Karma bez přerušení pitu. Jsem v nebi. Celý Fórum se hýbe jako jedna obrovská masa.

Není k dispozici žádný popis fotky.

Po zhruba půl hodince setu přichází bubenické sólo, a otázka kola pro křečky je vysvětlena nevěřícím přihlížejícím názorně. Kolo i s hrajícím bubeníkem se na konci Vice Gripu roztáčí kolem svojí horizontální osy, a on to tam sype i vzhůru nohama. Jestli tam byl předtím ještě někdo, koho to nechytlo, tak to je teď už historie. Jen co se dotočí kolo na podiu, roztáčí se další kolo pod pódiem v rytmu další pecky. V totální euforii si nejsem schopný vybavit posloupnost songů co následovali, ale určitě tam pak byly Dark days, který končili plamenem a improvizovaným zvukovým výbuchem, který všechny lehce vyděsil na vteřinku. Největší a nejdivočejší pit se suverénně utvořil na Boneyards. Must see, must feel. Set po krátkém oddechu zakončili hitovkami z posledního alba „Crushed“ a „Bottom Feeder“. Boží, vzduchem v tuhle chvíli lítá už úplně všechno, a bubeník to odehrává točíc se dokola.

Není k dispozici žádný popis fotky.

Ta show byla tak plná, že si teď nejsem schopen všechno vybavit, určitě jsem toho hromady zapomněl, každopádně přiložené fotky to snad dokreslí za mě! Parkwayům s jejich současným projevem takovéhle prostory sluší.

Není k dispozici žádný popis fotky.

Pro Klubovnu Endu a Romana Kovacs

13. 2. 2013 – v toto na oko banální datum vzniklo něco, co z původního skromného a ne úplně sebevědomého článku přerostlo v nynější podobu. Právě v tento den totiž světlo světa poprvé spatřila Klubovna. Z původně hudebně publicistické rubriky na jednom z webzinů vznikl samostatně soběstačný projekt, který se však snaží navázat na původní ideu. Nedělat ze svých fanoušků pouhé bezduché konzumenty, ale aktivní součást celého mimořádně interaktivního projektu.

Sleduj nás na: