Karlín v plamenech! Parkway Drive ho opět spálili na popel
Na poslední chvíli dostávám echo, že se uvolnilo místo na GL vyprodaného koncertu Parkway drive v karlínském Fóru a já tak dostávám jedinečnou příležitost, účastnit se něčeho, co nejspíš nebudu schopen popsat v následujících řádcích. Pokusím se to však alespoň přiblížit.
Přijíždím do Karlína a vymotávám se z poloprázdné tramvaje, již od zastávky Křižíkova je mi jasné, že se blížím k něčemu velkému. Karlín, který obvykle hraje barvami se dnes převlékl do černé. Lokálové si s nevěřícími pohledy fotí štrůdl lidí, čekající na vpuštění dovnitř. Fronta se táhne až za roh do Thámovy ulice. Já jsem naštěstí tohohle martýria ušetřen a můžu se protáhnout ke vstupu a najít si místo v klubu. Osobně jsem Fóra, jako mnoho jeho návštěvníků, velkým odpůrcem. Trochu se předběhnu a řeknu, že tahle premisa ode dneška neplatí.
Je lehce po 7 večer, a já scházím schody do rozsvícené v tu chvíli ještě v podstatě prázdné haly. Pouze před podiem je vidět dav největších nadšenců, kteří pro místo v první řadě neváhali přijít pravděpodobně už ve 3 odpoledne. Kupuju si pivko, zabírám si místo v přední polovině sálu a netrpělivě vyhlížím úvodní hvězdu večera STYG. Plánovaný start je 19:30, sál se začíná plnit lidmi. Říkám si, je příjemné vidět, že tyhle koncerty už nejsou jen pro corové nadšence. Na vteřinu přesně se s půl osmou na ciferníku, objevují STYG na podiu a bez řečí se pouští do práce. První song začíná a publikum se začíná pohybovat, zatímco sál se ještě stále plní. Už od druhého songu je jasné, že tenhle večer bude probíhat ve velkém tempu. Oznamuje se „Nobody“, výzvy k circle pitu jsou ihned vyslyšeny a ve stále plně osvětleném prostranství se otevírá první dokola se pohybující se pit. Kluci na podiu s ničím nečekají a sází do publika jeden song za druhým. V pitu je živo, jako jsem na první kapelu večera takhle na rozjezd nečekal. Samo za sebe mluví posádka nekompromisních veslařů v několika řadách vedle sebe. Když se ozývají tóny hitu We still believe, je už ve Fóru asi každý, kdo tam měl v plánu zajít a všichni si užívají koncert. Jediné co mi v tu chvíli kazí dojem z toho co vidím je neustálá myšlenka na to, proč ještě není zhasnuto. S dvacátou hodinou Stickové mizí z podia, dav vypadá spokojen a jelikož je koncert nekuřácký, odebírám se na ven na cígo. Dobrovolně přenechávám místo v přední části mladšímu osazenstvu. Dalším účinkujícím totiž není nikdo jiný než Asking Alexandria, což zrovna nepatří mezi kapely, které vyhledávám.
V půl desátý se z útrob Fóra začínají ozývat další hutné riffy a já částečně z povinnosti a částečně ze zvědavosti zaujímám místo v zadních řadách, sledujíc podium plné britských šviháků. V sálu je konečně zhasnuto a světelné efekty se projevují na plno, tedy v tu chvíli si to ještě myslím. Uvědomuji se, že je obrovská škoda, že horní patra jsou uzavřena. Na tohle bych se fakt rád mrknul z vyšší perspektivy a trochu nahromadil energii, na to co ještě přijde. O nic bych tam nepřišel, protože jestli fórum něčím fakt vyniká, pak je to naprosto výbornej zvuk všude. Lidi v pitu jsou ale nadšený a objevují se první crowd surfingy. Škoda, že takhle velký akce nepřejí stage divům, bylo by to určitě ještě o něco zajímavější podívaná. Celý set trvající cca 45 minut mi utekl vcelku rychle, a já se zase během poslední písničky vykrádám ven „na čerstvý vzduch“ do kuřárny, kam bych si o pár minut později měl problém dostat.
Zpátky do sálu se vracím po čtvrt na deset s pivem v ruce (na který se nějakou záhadou dneska ani nestojí kilometrový fronty) a vyhledávám místo v dostatečné blízkosti ke stagi. Z repráků se line hudba, aby návštěvníci nevychladli a mě dochází, jak precizně je show připravena. Vždyť jsem celý večer neviděl nikoho zvučit, pro mě fakt nezvyk J V půl desátý zahalí sál tma a na podiu se objevují obrysy členů kapely, zatím bez bubeníka. Začínám rozeznávat úvodní melodii Wild Eyes a dav to sborově podporuje. Po úvodním chorálu spadne opona, následuje oslepení vším, co na podiu je a zjevují se PWD v kompletní sestavě, včetně bubeníka sedící v něčem co nápadně připomíná obří kolo z akvárka pro křečky. Výbuch energie, nostalgie, emocí. Vzduchem lítají kelímky piva a všichni od první minuty propadají tomu co vidí. Celá kapela funguje jako rozjetá mašina, riffy, breaky i pauzy naprosto úžasně doplňují světelné a plamenné efekty. (Malá vsuvka – plameny, uměle zastavované circle pity a setlist postavený téměř celý na IRE songs mě na nich hrozně zklamal na letošním BA). Do publika se to valí v obrovském tempu, Carrion, Sleepwalker, Karma bez přerušení pitu. Jsem v nebi. Celý Fórum se hýbe jako jedna obrovská masa.
Po zhruba půl hodince setu přichází bubenické sólo, a otázka kola pro křečky je vysvětlena nevěřícím přihlížejícím názorně. Kolo i s hrajícím bubeníkem se na konci Vice Gripu roztáčí kolem svojí horizontální osy, a on to tam sype i vzhůru nohama. Jestli tam byl předtím ještě někdo, koho to nechytlo, tak to je teď už historie. Jen co se dotočí kolo na podiu, roztáčí se další kolo pod pódiem v rytmu další pecky. V totální euforii si nejsem schopný vybavit posloupnost songů co následovali, ale určitě tam pak byly Dark days, který končili plamenem a improvizovaným zvukovým výbuchem, který všechny lehce vyděsil na vteřinku. Největší a nejdivočejší pit se suverénně utvořil na Boneyards. Must see, must feel. Set po krátkém oddechu zakončili hitovkami z posledního alba „Crushed“ a „Bottom Feeder“. Boží, vzduchem v tuhle chvíli lítá už úplně všechno, a bubeník to odehrává točíc se dokola.
Ta show byla tak plná, že si teď nejsem schopen všechno vybavit, určitě jsem toho hromady zapomněl, každopádně přiložené fotky to snad dokreslí za mě! Parkwayům s jejich současným projevem takovéhle prostory sluší.
Pro Klubovnu Endu a Romana Kovacs
