Missio

„Jako lidé prožíváme zkušenosti, které nemůžou být vystihnuté jen jednoduchou nálepkou. Jsme mnohem komplexnější…” Missio se rozpovídali o novém albu, cestě k sebedůvěře i možnosti pražského koncertu. (Rozhovor)

Třetí den letošního Rock for People jsme si v rámci naší festivalové série rozhovorů sedli s oběma články elektronického alternativního dua Missio. Texaští sympaťáci David Butler a Matthew Brue se rozpovídali o aktuální tour s The Haunt, které jsme si na Rokáči mohli vychutnat v rámci secret show, myšlenkách za megalomanským projektem I Am Cinco i motivacích, jež stojí nejen za jejich plánovaným čínským turné, ale byly i hnacím motorem, když se v roce 2021 jako jediní umělci z USA zúčastnili Rock for People Hope. A jak to bude s pražskou headline show, kterou nám stále dluží? I to se dozvíte…

Rozhovor jsme pro vaše čtenářské pohodlí přehodili do mateřštiny, ale kdo by přeci jen preferoval trochu autenticity, může zascrollovat níže i pro originální anglickou verzi.

(Šárka, David Butler, Matthew Brue)

Takže ještě jednou „Ahoj!” Vítejte zpátky na Rock for People. Jak se máte?

Ahoj… výborně.

Je nám skvěle… dneska fakt skvěle.

Jak si zatím užíváte festival? Koukala jsem, že už jste stihli udělat i meet and greet…

Jo, to bylo super – moct si zas promluvit s řadou lidí, co tu byli už v roce… 2021?

Jo, 2021.

Takže to je fakt cool, vidět spoustu lidí zpátky… těším se na tu show.

Skvělý! Vy jste teď uprostřed evropského turné, kde hrajete jak festivaly, tak vaše vlastní shows… Jaký to je, hrát jeden večer v klubu a hned další na festivalové stagi? Vnímáte v tom nějaký rozdíl?

Upřímně, je to super. Předvčírem jsme hráli první z festivalů… a večer na to jsme v takovém malém, otrhaném klubíku s kapacitou 150 lidí… takže fakt maličký, žádnej prostor na stagi. Ale ono to má taky svoje kouzlo.

No a pak přijedeš na festival a ta stage je obří… a to s sebou nese zas úplně jinou energii. Takže je to pro mě celkem zábavný takhle pendlovat mezi jedním a druhým… Je to sranda.

Jo, je to dost jiný. V klubu to můžeš udělat víc intimní… lidi nám tam můžou být mnohem blíž. Víc mezi songy mluvíme, protože máme trochu víc… není to tam tak časově nalajnovaný jako na festivalu. Na druhou stranu, být obklopený tisícovkami lidí a spoustou hudby má něco do sebe. Obojí je skvělý.

A máte přeci jen nějakou preferenci? Intimnější shows vyloženě s Vašimi fanoušky, nebo šance si získat některé nově příchozí?

Od obojího trochu. Baví mě to tak jako tak. (smích)

Já miluju velký davy. Miluju festivaly. Tam je to vždycky zábava.

Jo, tak to asi bude. Mě táhnou spíš komornější koncerty, jeho spíš velká show…

Vy tohle tour jedete společně s The Haunt, které jsme tu dneska moc rádi viděli v rámci jedné secret show. Moc milé překvápko! Proč jste se rozhodli tourovat zrovna s nimi? Znali jste se už předtím, nebo…

Potkali jsme se poměrně nedávno… Pracovali jsme na nějaký hudbě a dostali jsme na ně kontakt. Jsme u stejného labelu, tak nás propojili a něco jsme společně napsali. No a tou dobou jsme současně hledali někoho, kdo by s námi odjel turné, takže to tak hezky vyšlo…

Na to jsem se taky chtěla zeptat – nedávno jste spolu vydali collab. Jaké to bylo, psát společně?

Upřímně to bylo dost rychlý. Strávili jsme spolu jeden den ve studiu a souzněli jsme na tématu, o kterém ten song je… A moc jsme si to užili, fakt že jo. Psali jsme to tehdy v LA… v Los Angeles.

Tak super. No a když už jsme byli u toho tourování, máte teď docela plno. Až skončíte v Evropě, tak se chystáte do Číny, že?

Přesně tak.

Musíte být nadšení…

Jsme. Budeme tam vůbec poprvý…

Přijde mi, že moc evropských nebo amerických kapel do Asie obecně nejezdí. Je to čistě kvůli tomu, že je to organizačně o tolik složitější, nebo je v tom možná i strach, že tam nebude dostatečná fanouškovská základna?

My dokonce museli od Číny dostat oficiální pozvání, takže myslím, že i kdybychom chtěli sebevíc, jinak by to nešlo. Získat to potvrzení byl celkem náročnej proces… Dostali jsme ho doslova týden před tím, než jsme odjeli sem. Takže to bylo celý dost nejistý.

Fíha…

Ale moc se těšíme, že budeme moct poznat novou kulturu. Máme tam spoustu fanoušků, o kterých jsme ani nevěděli, že existují, což je úžasný. Takže jsme z týhle zkušenosti nadšení.

Jsem si jistá, že fanoušci musí být taky nadšení…  Já si říkala, že je mezi tím oznámením a daty koncertů strašně málo času.

Jo, přesně.

Dalším tématem, které tu musím zmínit, je Vaše nové album. 26 songů, jo? To je dost ambiciózní projekt.

Jo, jo… (smích)

Proč jste se rozhodli jít do něčeho tak velkýho? A jak dlouho jste na tom všem dělali?

Celý to trvalo kolem 18 měsíců. A co se týče toho „proč tak velký?“… No, měli jsme napsáno, řekl bych, tak kolem 10 nebo 12 tracků, u kterých jsme si říkali, že patří na album, a byli jsme si jimi fakt jistí. No a v ten moment se stalo, že jsme tak nějak furt psali dál a dál… A tak jsme se začali ohlížet za materiálem, který jsme už měli…

A u každého Missio alba vždy platilo, že bývají dost různorodá. Nedržíme se jednoho žánru. Spíš se na každém albu snažíme vyprávět nějakou zkušenost, v tom to je. Ale u tohohle jsme začali vidět takové menší shluky skladeb. Říkali jsme si: „Hele, tady máme několik smutných songů,“ a tak nějak jsme souzněli s myšlenkou, že jako lidé prožíváme zkušenosti, které nemůžou být vystihnuté jen jednou jednoduchou nálepkou. Jsme mnohem komplexnější…

A proto tam máme těch 5 různých epizodI Am Sad, I Am Awesome, I Am Angry, I Am Crazy, I Am High. Všechno to jsou stavy, ve kterých jsme se nějakou dobu nacházeli. A tak jsme desku dokončili psaním z pohledu každého z nich. Funguje to jako 5 různých EPček i jako jeden velký celek, taková… různorodost a koření života. Takže ať už si v jakémkoliv rozpoložení, můžeš to použít skoro jako recept. Jakože: „Hele, dneska je mi nanic. Pustím si něco smutnýho od Missio a tam to nechám.“

Ve finále to byla zábava, ale taky spousta tvrdý práce. A zároveň si taky říkám, že 5. album bylo rozhodně něco, u čeho jsme chtěli, aby mělo nějaký význam. Není to jen „další pátý album“ nebo něco, co děláme jen tak pro nic za nic. Děláme to, protože milujeme psát. To je ta pravá inspirace za naší prací.

Zmínili jste také, že témata textů se na tomhle albu odvíjí od „nedostatku sebevědomí, který se proměnil v sebevědomí.“ Máte nějakou radu pro kohokoliv, kdo s tímhle bojuje? Kdo by tuhle změnu rád udělal, ale možná neví, kde začít?

Já se, myslím, s nedostatkem sebevědomí za svůj život potýkal mnohokrát. Pramení to ze zbytečných pocitů viny a studu, který si na sebe nakládám. Takže myslím, že v prvotně kouknout se do zrcadla a zkusit si říct (i když tomu nutně nevěříš): „Mám tě rád.“ Protože je to fakt těžký, být milován. A je těžký mít rád sám sebe, pokud se potýkáš s nějakým vnějším studem a vinou. Ale když se tak trochu donutíš si tohle říct, může to být dobrý první krok.

A potom je třeba začít žít život, který tě dělá šťastnou… a tím nemyslím jen napovrch. Takový, kdy jsi na sebe pyšná. Kdy i když máš z něčeho strach, tak se ten den možná pokusíš hecnout a překonat ho. A přesně v tom vzkvétá špetka sebejistoty.

Nebo jestli máš nějaký projekt, do kterého se chceš pustit, ať už je to, nevím, řezbářství, cokoliv… začni těmihle malými kroky, které ti pomůžou překonat část toho strachu. Protože třeba na sobě vidím, že jsem se furt potýkal se spoustou úzkostí a depresí. Ale pokaždý, když jsem se zvládl nějak překonat, byť jen trošku, říkal jsem si: „Hele, to bylo docela fajn.“ V tom je ten pomaličkej proces budování sebejistoty. Ale upřímně je to asi něco, s čím budeme vždycky bojovat… bohužel.

To je krásná myšlenka. A přivádí mě to na téma takového toho odhodlání, které je, zdá se, za vším, co děláte. Zmínili jste tu třeba Rock for People Hope (2021). Ten rok jste byli vlastně jediní umělci z USA, kterým se tam podařilo dorazit. Pamatujete si ještě ty překážky, které jste tehdy museli překonat, abyste tu jednu show vůbec mohli odehrát?

Jo, těch bylo… Ale upřímně, byly za tím stejné důvody, jako proč teď chceme jet do Číny. Nebo když jsme původně dostali možnost hrát v Rusku a na Ukrajině, ještě před situací, kterou máme teď. Prostě bychom oba chtěli být ambasadoři skrze hudbu, věříme tomu.

Zejména jako Američan miluju, že můžu být ambasadorem pro USA a potkávat všechny ty lidi napříč světem… a vlastně s sebou nést myšlenku lásky a otevřenosti. Máme to privilegium, že můžeme naše hodnoty sdílet se zeměmi po celém světě. A máme strašné štěstí, že máme tu možnost je navštívit. Prostě když stojíš s lidmi tváří v tvář, i když máte tak odlišnou kulturu, jak to jen jde… cítíš tu lásku, cítíš spojení, cítíš lidskost. A pak můžeme jet zpátky domů a šířit tohle poselství i v Americe. Na to jsem fakt pyšný.

Už jen přijet v covidu… Říkali jsme si: „Hele, to nějak vymyslíme!“ Vzpomínám si, že jsme si pak často mysleli: „Tak co, zruší se to? Promrháme spoustu peněz? Víš co, to máš jedno, prostě… nějak to zvládnem.“

Let’s go!

Myslím, že to tehdy pro ty lidi, co tam přišli, byla strašná vzpruha. Pamatuju si, že jsem si říkala: „Ty jo, ok, možná fakt zas bude líp,“ víte, jak to myslím…

To je krásný.

No ale i když to byla skvělá show, pořád nás trochu štve, že jsme přišli o pražský headline koncert. Bylo to totiž přesně v ten den, kdy měl proběhnout, když přišel zákaz akcí nad 100 lidí… Tak co, je pořád nějaká šance, že se ho v blízké budoucnosti dočkáme?

To si piš!

Rozhodně. V Praze určitě hrát budeme, doufejme příští rok. Pořád dotahujeme kdy, kde, jak… ale je to jedna z našich absolutních priorit. Milujeme to tu a nemůžeme se dočkat, až k tomu dojde…Víš co, prostě musíme.

Je tu až moc lidí, kteří jsou na ten koncert ready, včetně nás. Musíme to nějak udělat.

Budeme do té doby trpělivě čekat. Ale prozatím, máte nějakou závěrečnou zprávu pro Vaše české fanoušky?

Upřímně, nevzdávejte se naděje. Vím, že svět je teď v chaosu, zejména v téhle části světa se všemi těmi válkami a vůbec vším… Udržte si naději. Zkuste si najít únik v hudbě nebo umění nebo čemkoliv kreativním a tím se odprosit od části těch sraček.

To je skvělá tečka na závěr. Ještě jednou díky za rozhovor a užijte si zbytek dne.

——————————————————- anglická verze ——————————————————-

Hi once again! Welcome back to Rock for People. How are you?

Hello… So good.

Feeling very great… very great today.

How are you enjoying the festival so far? I saw that you’ve already managed to do a meet and greet…

Right, that was really great! Getting to talk to a lot of the people that were here in… 2021?

Yeah, 2021.

So yeah, it’s really cool to see a lot of people back… I’m excited to see the show.

Amazing. Right now you’re on your European tour and you’re playing both headline shows and festivals… So, how does it feel to play in a club one night and then move on to a festival stage the next one? Is there any difference to you?

It’s honestly amazing. The show before yesterday was our first festival… Then we were playing this small, 150-capacity, really small grungy club… no space on stage. But that has energy in and of itself. Then you go to a festival and the stage is huge… And that brings a whole different energy. So, it’s actually fun for me to kind of go back and forth… It’s fun.

Yeah, it’s very different. The club shows are getting more intimate… you get a more intimate, closer feel to us. We talk a little more between the songs, ‘cause we have a little more… the time is a little less structured than it is on a festival. Then, there’s something amazing about being around thousands of people and experiencing really lot of music. They’re both great.

having the chance to maybe win over some newcomers?

Variety. I like them both. (laughter)

I love big crowds. I love festivals. It’s always fun.

I think that’s how it is. I lean toward the more intimate shows, he leans toward the bigger shows…

And you’re doing this tour with The Haunt, who we were very excited to see at a secret show earlier today, which went great. Why did you guys decide to tour with them? Had you known each other before, or…

We met them pretty recently… We’ve been doing some songwriting and we got connected with them. We’re on the same label and we got connected with them and did some writing together. And at the same time, we were looking for an opening band, so it just worked out...

I also wanted to ask about that, because you just released a collab together. What was it like writing music together?

It was pretty quick, to be honest. We got in the studio for one day and ended up just kind of resonating over a certain topic, which is what the song is about… And we had a great time. It was really fun. We wrote that in LA… Los Angeles.

Great. And since we were talking about touring, you’re going to be quite busy, because when you’re finished in Europe, you’re going over to China, right?

Right.

So that’s exciting…

Yeah, it’ll be our first time there…

I feel like we don’t see that many bands from Europe or the US touring Asia in general. Is it strictly because it’s that much more complicated logistics-wise, or maybe people are scared that the fan base won’t be there?

We actually had to get invited by the country of China, so I don’t even think… even if we wanted to, I don’t think we could have. It was a pretty difficult process to get approval… so we literally got the approval the week before we ended up leaving. It was kind of… we were unsure…

Oh, wow.

But we’re very excited to go experience a new culture. We have lots of fans over there who we didn’t even know existed, which is also amazing. So, I’m very excited to experience that.

I’m sure the fans must be so excited as well… Yeah, I was wondering, because the announcement was quite… It’s a very short time between the announcement and when the show’s actually happening.

Yeah, very.

Well, another topic I wanted to mention is your new album. So, 26 songs, huh? That’s a very ambitious project.

Yes, yes.

So why did you decide to do something so big, and how long did it actually take to make the whole thing?

We worked on it for about 18 months, and I think the ‘why so big?’ was like… We had about, I’d say, 10 or 12 songs written, and we felt these were album songs that we really felt confident in. And we were kind of at this moment where we just happened to keep writing a whole lot… And so, we started to kind of look over the songs we had…

And something that’s always the case on a Missio record is it’s very diverse. We don’t stick to one genre. So, we usually just curate an experience for a record, and that’s what it is. But on this one, we started to see little pockets of songs. We were like, “Hey, there’s these sad songs,” and we just started resonating around the idea that as humans, it’s not just a simple experience that can be summarized by one simple thing. We’re all very complex…

And so we have these five different segments – I Am Sad, I Am Awesome, I Am Angry, I Am Crazy, I Am High. And all these different states are kind of different states that we spend time in. And so we spent time finishing the record, writing from each of those. It functions as five different EPs individually, or it functions as one whole thing, which is like, hey, diversity and the spice of life. So, wherever you’re at, you can kind of use it almost medicinally. It’s like, “Hey, I’m feeling sad. I’m going to listen to that Missio sad stuff here, and that’s going to stay in this.”

So, we had a fun time, and it was a lot of hard work. And, definitely, I think doing the fifth album as well is something that we just wanted to be significant. It’s not just another fifth album, or just like, “Hey, we’re doing this for whatever reason.” We’re doing it because we love writing songs. That’s truly the inspiration behind what we do.

You’ve also mentioned that the lyrical themes on that album ‘stem from lack of confidence that turned into confidence’. So, do you have any advice for someone who may struggle with that? Who wants to make that change, but maybe doesn’t know where to start?

I think I’ve struggled with the lack of self-confidence many times in my life, and it comes from unnecessary guilt and shame that I kind of put on myself. So, I think the first is, even if you don’t necessarily believe it, looking into a mirror and just trying to tell yourself: “I love you.” Because it’s really hard to be loved. It’s hard to love yourself when you’re dealing with some of the external guilt and shame. And just by kind of forcing yourself into telling yourself that, that kind of is a nice first step.

And then I think after that, it’s living a life where you’re happy. And I don’t mean that on the surface level… Where you’re proud of yourself. Where you’re like, if you’re afraid of something, maybe that day try to challenge yourself to get past that fear. And there’s a small amount of confidence that grows there.

Or if you had a project that you wanted to work on, or if it’s woodworking, whatever… start taking these very small steps into pushing yourself past some of the fear. Because I think, for myself, I was dealing with a lot of anxiety and depression all the time. And every time I would just push myself a little bit, I’d be like, “I feel that made me feel pretty good.” And it’s just like this very slow process of building this confidence. But I think it’s something we’ll struggle with forever, honestly… unfortunately.

That’s an amazing message. And it brings me to the topic of this determination that seems to be behind everything you do. You’ve also mentioned that you played here at Rock for People Hope in 2021. Actually, that year you were the only artists from the USA who managed to get here. So, do you remember the obstacles you had to overcome to actually get here to play that one show?

Yeah, I mean, honestly, it’s a similar reason why we want to go to China. And initially, we got the opportunity to go play in Russia and Ukraine before the situation we have now. It’s like, we both believe in being ambassadors for people’s music… Specifically from America, I love to be an ambassador for America and meet all these other people around the world. And basically have a message of love and open-mindedness. And we’ve been privileged to get to share our truth with countries all over the world. And we’re blessed with the opportunity to see them.

It’s just like, when you see people, even if the culture is as different as it can be… you just see face to face, you feel love, you feel a connection, you feel humanness. And so, we get to go back and we get to spread that message to America too, as we go back there. And I just take great pride in that.

And even just coming during COVID, it was like, “Yeah, let’s just figure it out!” There were many times, I remember when we were like, “Is this going to get canceled? Are we gonna waste a bunch of money?” Whatever, you know, we’re just gonna… yeah, we’ll do it.

Let’s go.

I feel like it was such an uplifting message at that time for the people who came to the festival. Because I remember feeling like, “Oh wow, okay, maybe things might get better again,” you know.

That’s beautiful.

But while we loved that show, we’re still kind of bummed that the Czech headline show got canceled. Because the day that it was supposed to happen, the ban dropped on all events with over 100 people… So, is there still a chance that maybe somewhere in the near future we might get that?

Hell yes!

Absolutely. We’re absolutely playing a headline show in the Czech, hopefully next year. We’re still working out when and what, and how, but that’s on our absolute priority list. We love it here and literally can’t wait for that to happen… It is a must, you know.

Too many people are ready for that show, including us. We have to make it happen.

Well, we’ll be patiently waiting for that. And until then, do you have any final message for your Czech fans?

Honestly, just stay hopeful. I know the world is chaotic right now, especially in this part of the world with just the wars and all that shit… Stay hopeful. Try to bury yourself in the music or art or something creative that will kind of push the boundaries of some of the bullshit.

That’s a great note to end on. Thank you very much once again.

Rozhovor: Šárka Foto: Adam Rowe

klubovna logo banner

13. 2. 2013 – v toto na oko banální datum vzniklo něco, co z původního skromného a ne úplně sebevědomého článku přerostlo v nynější podobu. Právě v tento den totiž světlo světa poprvé spatřila Klubovna. Z původně hudebně publicistické rubriky na jednom z webzinů vznikl samostatně soběstačný projekt, který se však snaží navázat na původní ideu. Nedělat ze svých fanoušků pouhé bezduché konzumenty, ale aktivní součást celého mimořádně interaktivního projektu.

Sleduj nás na: