cleopatrick + Chastity – Halloweenský večer v rytmu špinavých riffů (REPORT)
Po dlouhé době mě vítá známé červené světlo u vchodu do Fuchsu. Tenhle klub už zažil nejednu probdělou noc a tentokrát se jeho betonové zdi chystají vibrovat v rytmu syrového kytarového rocku. Devatenáctá hodina je na koncert možná trochu brzo a bylo těžko říct, kdo z kolemjdoucích v kostýmu míří na tematickou párty a kdo na koncert, ale i přesto se klub postupně plnil. Praha se tenhle večer rozhodně nenudila.
Jako první na stage nabíhá vlasatý dlouhán s mikrofonem a bez zbytečných řečí spouští první špinavé riffy. Projekt Chastity, za kterým stojí Brandon Williams z kanadského Whitby, přiváží svůj charakteristický mix melancholie, punku a hardcoru. Hudba balancuje mezi emotivními pasážemi a špinavými grunge výkřiky.
Zazní i nadšené „Happy Halloween“, protože v Kanadě se tenhle svátek slaví asi přece jen o něco víc než u nás. Chastity působí syrově, upřímně a bez snahy o pozlátko. Brandon po posledním songu prostě sebere své oblečení a odchází ze stage. Žádné velké loučení, žádné efektní finále, jen energie která chvíli visí ve vzduchu. Asi to nebylo wow překvapení večera, ale rozhodně poctivý a autentický úvod, který dobře naladil dav pro hlavní act.
Po osmé už je klub pomalu nacpaný. Zhasínají světla, z podia se line pomalé intro a s prvním akordem se Fuchs2 okamžitě probouzí. Kanadské duo cleopatrick, tvořené Lukem Gruntzem a Ianem Fraserem, dokazuje, že i ve dvou se dá dělat skvělá hudba. Tentokrát ale přijeli v rozšířené čtyřčlenné sestavě, kdy se pomocní kytaristé přidávali primárně k novějšímu repertoáru.
Rytmus je nekompromisní, riffy se nesou sálem a zvuk je tak čistý, že se člověk jen nechává unášet a jen těžko by rozeznal živou show od nahrávek. cleopatrick se do Čech vrátili poprvé od roku 2022, kdy hráli na Rock for People, kde zanechali v leckom rozporuplné pocity. Tentokrát přivezli novinky z aktuální desky FAKE MOON. Ta ukazuje jemnější, melancholičtější stránku kapely. Ne každý fanoušek byl z jejich pomalejších kousků nadšený, v sále bylo vidět pár znuděných obličejů těch, kteří se těšili na pořádný moshpit. Já jsem si naopak ploužáky z nového alba užila mnohem více, jejich zvuk mi přijde fakt zajímavý a charakteristický, zatímco ve starší tvorbě je cítit větší vliv jejich idolů. Celé album naživo funguje skvěle.
Z vlnícího se moře lidí se přeléváme do divokého moshpitu a zpátky. Frontmanův nakřáplý vokál a upřímný projev dělají své. Při emotivním ploužáku „2008” zpívá s kapelou celý klub: „I remember how it was before, If you got it in ya anymore, If you ever really cared at all.” V ten moment jde mráz po zádech a cleopatrick dokazují, že i rock může být intimní.
Závěr večera je upřímný a skromný – stejně jako samotní kluci z kapely. Po show stojí frontu na podpisy, fotí se s fanoušky, žádné hvězdné manýry. Jen čistá radost z hudby a z toho, že si s publikem rozumí.
Halloween ve Fuchsu se tentokrát obešel bez duchů a převleků, ale zato s poctivou dávkou kanadské energie. Chastity přivezli melancholický punk, cleopatrick zase připomněli, že rock má pořád co říct. A že někdy stačí jen správnej parťák a ve dvou se dá zahrát skvělá show.
