Ethel Cain v Praze: Vyprodaná Lucerna oněměla a byla v slzách i v extázi (Report)
Ethel Cain v Praze! Vyprodaná Lucerna oněměla a byla v slzách i v extázi: Temný rituál, zpověď i katarze, ale i noc plná ticha, bolesti a krásy. Koncert, na který fanoušci jen tak nezapomenou! Cain proměnila Prahu v oltář a pozvala publikum do svého temného světa, ze kterého se nikdo nechtěl vrátit zpátky. Viděli jsme nejniternější a nejsilnější koncert tohoto podzimu.
Ethel Cain je umělecké alter ego americké muzikantky Hayden Silas Anhedönia, která vyrůstala v prostředí křesťanského konzervativního jihu. Ve své tvorbě se nechává inspirovat temnými příběhy, náboženskou indoktrinací, sexualitou a rodinným traumatem. Je také první veřejně otevřenou trans umělkyní, která dosáhla na Top 10 v americkém žebříčku Billboard 200. Její hudba propojuje prvky americany, folk rocku, indie popu, někdy také shoegaze a goticko-spirituální atmosféry. Debutové album Preacher’s Daughter (2022) přineslo Cain kultovní status a s druhým albem Willoughby Tucker, I’ll Always Love You (2025) pokračuje ve vytváření komplexního narativu.
Je také tvůrkyní poměrně propracované vizuální identity – kostýmy, scénografie, světla i způsob pohybu na pódiu mají silný narativní náboj. Turné The Willoughby Tucker Forever bylo oznámeno v březnu 2025 ve spojení s vydáním druhého alba. Začalo 12. srpna 2025 v Seattlu a bude pokračuje přes Severní Ameriku, Evropu a Oceánii až do července 2026. Turné má i svůj charitativní aspekt – část výtěžku z každé vstupenky směřuje do organizací podporujících trans komunitu skrze The Ally Coalition. Turné je tedy víc než jen koncertní série – je to součást širšího vyprávění (narativního, osobního i sociálního) a zároveň potvrzení rostoucího významu Ethel Cain jako umělkyně, která přetváří své trauma v umění, své příběhy v obřady a své publikum ve svědky. Není tedy divu, že celé turné je téměř na všech zastávkách vyprodané.
Večer začal s předkapelou 9Million, která publiku přinesla temnější i rušnější tón, a připravila tak atmosféru a dav na éterickou Ethel. Ethel Cain poté vstoupila do scény evokující katarský obřad: tlumená světla, kouř, minimalistická kulisa a silueta postavy obestřená stíny. Její hlas v kombinaci s banji, ambientními syntezátory a hlasitým rytmem vytvářel zážitek, který byl méně „show“, a to jsme i chtěli – šlo totiž o vizuální zážitek, kterému nechybělo vůbec nic. Setlist obsahoval skladby z alba Willoughby Tucker, např. „Janie“, „Nettles“, „Dust Bowl“, „Onanist“, „Tempest“ a završení dostalo podobu největších hitů „Crush“ a „American Teenager“.
Ze scény přetékala citlivost – například při „Nettles“ se publikum zastavilo, jako by naslouchalo zpovědi, a při „Dust Bowl“ se energie zase změnila v surovou sílu. Ethel Cain ukázala, že umí vyprávět příběh skrze hudbu a její pěvecký výkon nejde jen tak poslouchat, on se prožívá celou dobu její performance a doznívá ve vás ještě velmi dlouho po koncertu. Vizualita byla intenzivní, došlo na střídání barev, kontrast mezi tmou a světlem a na momenty ticha, během kterých se dalo slyšet, jak publikum dýchá. Atmosféra byla intimní, přesto kolektivní – plný sál lidí sdílel jeden moment a jednu emoci. Nevýhodou pro diváky však mohlo být, že pro některé fanoušky, očekávající spíše „typické“ koncertní tempo, byla forma koncertu Ethel možná méně přístupná, jelikož zpěvačka nešetří introspekcí a dramatickými pauzami. Ale právě to je její síla.
Celkově koncert patřil k tomu nejlepšímu, co tento podzim přinesl, a překonal běžné koncertní večery. Pražské publikum mělo to štěstí, že mohlo být součástí tohoto výjimečného zážitku. Vyprodaný Velký sál Lucerny se proměnil v něco mezi zasvěcením a rituálem. Když vyšla na pódium Ethel Cain, sál byl najednou nabitý očekáváním, potem a tlumeným světlem. Nebyl to jen koncert, ale noční jízda do dna a výše zároveň, ve které se mixovala spiritualita, gotická estetika a živelná zpověď. Pokud jste byli v Lucerně, tak víte, že hlas Ethel Cain šel všem pod kůži, její tóny dostaly smysl a důvěrnost se mísila s tajemstvím.
