Stray from the Path se naposled rozloučili s Prahou (Fotoreport)
O konci SFTP se ví už dlouho, čas smutnit ale nastal až teď. Tohle bylo definitivně poslední vystoupení kapely u nás. K poctivé rozlučce je doprovodili australští Alpha Wolf, mladí Graphic Nature a alternativnější Calva Louise. Rozlučka krásná, jen kdyby byla v lepším klubu…
Prvním, kdo se v pátek snažili rozparádit „nový“ klub Distrikt (dřív Storm), bylo venezuelsko-francouzsko-novozélandské trio Calva Louise. Tuhle bandu jsem viděl poprvé a zaujala vícejazyčnými texty (krom angličtiny i španělština) i alternativním zvukem. Klidnější melodie prokládané screamy zpěvačky Jess, která nahodila i povedený halloweenský make-up. Odlehčenější záležitost oproti zbytku večera, ale na start proč ne.
Po Calvě následovali britští Graphic Nature. Ty jsem viděl potřetí a jejich výkonnostní křivka za mě stále stoupá. Hlavně zpěvák vypiloval svůj projev. Graphic Nature doručili do Distriktu už slušnější náznaky moshe, do kterého zavítal i frontman Harvey. Kluci si pochvalovali „best crowd of this tour“ a že prej „fucking love Prague“. Jasně, kdo tohle neříká, ale nutno uznat, že crowd opravdu fungoval překvapivě dobře.
Blížíme se k silnějším jménům, třetí páteční vlaštovkou (nebo spíš tasmánským čertem?) byli australští Alpha Wolf. Na to, že jsme byli v Distriktu (Stormu), byl zvuk stále překvapivě celkem ok (ok nebyly jiný věci, zmíním později). Alpha Wolf předvedli tak nějak standardní show. Viděl jsem je v lepší i horší formě.
Určitě nezklamával frontman Lochie, jehož screamy a energie fungovaly spolehlivě. Horší za mě byly některé backvokály a světla, které nejspíš ladil někdo, kdo má na Praze 3 soukromou oční kliniku. Au. U show Alpha Wolf přibylo výzev ke crowdsurfingu, a to s docela slušným úspěchem. Povedená rozehřívka před headlinerem, zakončená hymnou Akudama.
Pojď si ještě trsnout naposled… Ne s Hello Marcel, ale s legendami Stray from the Path. Frontman Drew Dijorio pojal Halloween opravdu vážně a dorazil stylově v kostýmu Alexe z Mechanického pomeranče. Tato tematika se (jak jistě víš) line celou novou deskou Clockworked. Po lehce vlažnějším nástupu se show víc rozjela se starší ale stále textově aktuální peckou First World Problem Child.
Stagediveři si dopřáli letecký den a všichni v klubu včetně kapely si to naposled chtěli užít naplno. Ze setlistu potěšila třeba Goodnight Alt-Right pro všechny náckoidní chcanky a samozřejmě mimořádně epický Fortune Teller na závěr. Milé bylo i připomenutí toho, proč kapela končí. Prostě chtějí dělat jiný věci, ale rozcházejí se s láskou a čistým štítem, tak to máme rádi. Určitě kluci nekončí s hudbou a jsem zvědavej, s jakými projekty přijdou.
Při jednom z posledních stagedivů pobavilo rozkopnutí jednoho ze světel, což mě vede k myšlence „kéž by si majitelé klubu řekli, že takovou divočinu už tady nechtějí“. Proč? Divnou smrado-vůní extrémně přepálenej prostor, vedro, ale hlavně hodinová fronta na šatnu přes celé schody a naprosto tristní nabídka baru bez točeného piva s třetinkovým Heinekenem za 65 korun? Jasně, o tomhle to není, ale rozhodně to akci nepřidá. Takže SFTP děkujeme za krásnou rozlučku a Distriktu děkujeme, pokud příště přenechají svůj prostor jiným cílovkám.
text: Gerli // foto: Adam
