Kdo bude letošní největší kometou? Tohle je 20 vyvolených, které se na domácí scéně vyplatí sledovat!
Klubovna přichází jako každý rok se seznamem KLUBOVNÍCH KOMET, tedy jmen talentů, které se v letošním roce nejvíce vyplatí sledovat. Pro účely tohoto již tradičního článku a seriálu jsme se ovšem rozhodli pro zcela novou formu. Místo dvou „vyvolených“ se nás na selekci podílelo celkově pět. Gumi, Lucka, Tomáš, Šárka a nejnovější klubovní posila Paul se zároveň rozprostřeli mezi několik žánrů. Kromě ostřejších kytar jsme letos zabrousili výrazněji i do rapu či alternativy.
Současně jsme se snažili zvýraznit i jména, o kterých jste se u nás zatím příliš nedozvídali. Stejně tak jsme se pokusili sledovat reálný pohyb na scéně. Proto jsme opomenuli například Branko’s Bridge, které jsme zařadili do výběru před dvěma lety, nebo nezapisovali .themayrevolution, kteří tuto kategorii už jednoduše přerostli. A naopak jsme se snažili upozornit na nové hrdiny. Tohle je 20 jmen, kterým pro letošek v Klubovně věříme a jsme mimořádně zvědaví, kam se do konce roku 2024 posunou a kam budou směřovat jejich cesty.
Black Row
Nejedná se asi o nic, co bych ještě neslyšel. Přesto jde z téhle party cítit, že přesně ví, co chce, kam míří i pro koho chce hrát. Nu-metalu u nás zbylo jako šafránu a Black Row si z jeho zlatých časů berou to nejlepší. Základnu mají zatím v domovském Brně a mě bude dost zajímat, jak si poradí i v jiných městech. Čerstvě mají potvrzený třeba Fajtfest. Nahrávky nezní vůbec špatně, ale zajíci se budou počítat až po hraní, tak uvidíme. Jsem zvědavej. (Gumi)
Nehasit, hoří – a v tomhle případě bude moshpit opravdu doutnat! Už podle prvních shows je patrné, že shows CRYOUT by dokázaly nahodit klidně radiátor ČEZu. Energie téhle partičky, která si bere to nejlepší ze svých bývalých i souběžných kapel (Depression Islands, Week In Paradise, Initium), je nakažlivá a rozhodně nejde o nováčky v tom ryzím slova smyslu. Ze členů kapely je vidět na stagi přímo hmatatelná radost a zaujmou i kvalitní vokály. Stejně jako tvorba samotná, která ani zdaleka není jen o beatdownových rubačkách, ale čítá v sobě například i vlivy emo-hardcoru. A ačkoliv mají venku zatím jen pilotní singl „I Hate My Death“, je patrné, že s přibývajícími singly a koncerty půjde o velký příslib letošního kalendářního roku. (Gumi)
Dero
Boom bap rap, oldschoolovej poctivej bar s nádechem Darewin vibu z jihočeského Tábora. Mladá nezastavitelná krev, která má pořád co říct svým nadhledem k obyčejnému životu a vlastním pocitům. Na kontě má zatím jedno EP s názvem ?, ale myšlenky ven posílá pravidelně ve formě singlů. Tenhle klučina má dobře našlápnuto a co vím, tak do toho v tomhle roce bude šlapat ještě víc! (Paul)
Composer a live performer, debutoval současně klasickým albem Vortex a v roce 2022 vydal své zatím poslední album Improvisation for Dance. Jak už název napovídá, složil ho při svých hudebních improvizačních doprovodech ve spolupráci s umělci v oboru současného tance a pohybového divadla. Tento 29letý čerstvý otec má neskutečný hudební sluch a jeho živé koncerty zanechají dlouhotrvající pohlazení na duši i u těch, kteří si ve vážné hudbě tolik nelibují. (Paul)
Pražská kapela, která hraje dobře propracovaný indie rock, který má takový až letní vibe. Tato pětice skvělých muzikantů má na kontě již několik singlů a album s názvem Irreality. Skupina se také zúčastnila Czeching showcasu Radia Wave a ten následně vyhrála. Účastnili se tak největšího evropského showcasového festivalu Eurosonic Noorderslag v Nizozemsku. (Lucka)
Tento rapový projekt spojil dva umělce, a to Mikuláše Hamerla a Jiřího Machů. Žánrově je můžeme zařadit do experimentálního rapu. Co nás na LAOKOON baví jsou určitě chytlavé beaty a tvrdší texty s dadaistickým přesahem. Minulý rok kluci vydali album s názvem DOPING, kde můžeme slyšet i chytlavý feat s Fæ Bestia, kterou uslyšíte naživo 2. května na United Klubovně v Elpíčku. (Lucka)
Rappový projekt herců Jana Nedbala a Adama Ernesta, který jsme již zaznamenali před pár lety. Dva herci, kteří se nepotkali na koncertních prknech, ale na prknech, která znamenají svět. Hudba je pro ně únikem od rolí a scénářů. Hudebně jsou kluci někde mezi skupinami PAST a Mutanti hledaj východisko. Nejvíce jsme je mohli zaznamenat, když vydali singl „Virust“, který má silný refrén, za který by se prý dle jejich slov nemusel stydět ani Ben Cristovao. Tento rok očekáváme jejich návrat, tak jsme zvědaví, čím nás tohle duo opět překvapí. (Lucka)
Midnight Swimmers, to je záruka světově znějícího indie rocku doplněného o dotaženou melancholickou atmosféru. A aby taky ne. Ačkoliv jejich kořeny sahají do našich končin, takhle partička byla zformována v Londýně, kde také ve studiu ICMP nahrála své dosavadní singly „Brown & Red“ a „Green Creature“. V šuplíku prý ale čekají minimálně další čtyři a my bychom se tak na jaře měli dočkat EPčka i následného tour. A jak dokazuje záznam live session z olomouckého Jazz Tibet Clubu, určitě bude o co stát. (Šárka)
Folk/alternativa, mladé písničkářské seskupení z Ostravy, které si založil jako bokovku Marcyn Hampel. Ten začínal jako bubeník v kapelách February a Places a nakonec zakotvil v generačně starší legendě Buty jako perkusionista a backvox. Právě vliv Buty je v Moři velice znát a tím se tahle až psychedelická popovka stává krásným trnem reality do dnešní rychlé doby. (Paul)
Název roku bychom tu měli, ale čím dokáže Nadnárodní obrození zaujmout dál? Je toho hodně. Hlavně rukopisem, který výrazně spojuje předchozí tvorbu zpěváka Zikyho, který často a rád zvukově experimentuje ve svém projektu Zuckmantel a zároveň má za sebou plodné období v kapele Tři a pět minut. Další výraznou postavou kapely je nevšední kytarista a příležitostný rapper Norbert Morava. Nově vzniklá alternativní formace si bere na paškál to nejhorší z té naší povahy české a nebojí se zabrouzdat ani do drogové tematiky. Ostatně, jak už stojí v kapelním biu, jedná se o tvorbu „upřímné rodinné korporátní atmosféry exportující tradiční české pokrytectví“. Narozdíl od Kapitána Dema se tu ale nerozdávají punchlines za bodíky, ale krásně vypointované texty, někdy často hodně za rohem. Nadnárodní obrození nemá ambice plnit náměstí a nejspíš ani kluby, jeho cílem je bavit se a zároveň ze sebe nejupřímnější formou vychrlit všechno, co ho na životě kolem sebe sere. (Gumi)
Noyada
Noyadu jsme objevili už loni, ale důvodů proč ji dál sledovat bude i tak víc než dost. Od loňského podzimu u ní v podstatě nezůstal kámen na kameni. Obměnila tým, podepsala se pod label EXIGEN a dost výrazně pozměnila svou flow. Fanoušci začali brblat, Noyada si za svým rozhodnutím stojí. Cukne, nebo se naopak víc zatvrdí? A začne koketovat i s jinými žánry, k čemuž má bezesporu potenciál a dispozice? Tolik otázek! (Gumi)
Boom bap rap, oldschoolová klasika, která mi dost připomíná Divokej Západ. (Paul)
prazdniny
V jedné z našich epizod Hodnotíme vaše kapely z toho prazdniny vyšly skoro nejhůř ze všech. Ačkoliv se nám track jako takový líbil, bylo to celý tak trochu soft. Při nedávné exkurzi v Olomouci jsem s komunikativním kytaristou Michalem hodil na tohle téma řeč. Uznal, že je to v daný moment trochu zpražilo, ale vlastně jim to trochu i ukázalo zrcadlo. Prazdniny verze 2023 už byla jiná písnička. Někdejší vítězové Startéru do toho začali nečekaně řezat a tyhle utržený prazdniny budou i naše čtenáře bavit výrazně víc. Prazdniny začaly výrazně experimentovat se soundem a promítly v sobě i vliv propojení s výrazně tvrdšími The Complication. Z klídeček a pohodička režimu přepli do amo moodu a sešláplý pedál složený ze synťáků, drum machines a softcoru jim vyloženě sedí. Podle informací z nedávného přehledu CZ releasů víme, že bychom se letos měli dočkat debutové desky. A nevím, jak vy, ale já se dost těším. Jeden z černých koní našich TOPek na konci roku! (Gumi)
Stále aktivní bubeník, který se ale postupem času stále více prosazuje coby rapper a především producent. Nejnovější přírůstek ústeckého 100K má velice výrazný rukopis, který v sobě nezapře vlivy dark & cloud rapu, které se propisují jak do jeho autorské tvorby, tak do producentského katalogu. Nejvýrazněji na sebe upozorňuje spojením s dalším ústeckým patriotem Robinem Zootem, který mu na aktuálním počinu PONYA svěřil osm z celkových čtrnácti možných produkcí. To už značí velkou důvěru v jeho rukopis. Asi tak nepřekvapí, že stojí za nejpovedenějšími tracky z desky „Wow“ a „Okej“. Po důkladné rešerši nás však baví i dřívější zářezy jako „Proud“, kde se objevil jeden z aktérů naší blížící se rappové United Klubovny – Cringe Prince. Pokud udrží současné tempo 400 km/h, bude o něm slyšet ještě víc napříč celou rapublikou. (Gumi)
Hardcore/chain punková banda plná skvělejch kluků, kteří vědí, co dělaj. Řezavý riffy, naštvaný vokály a krásnej špinavej zvuk. Už 29. 2. se můžete těšit na jejich debutové EP Curb Justice! (Tomáš)
Sideway sundays, tak zní název pop-punkového (s důrazem na tu „pop“ část, jak kluci sami uvádí na svém Spotify) tria, které se zhruba před rokem vytasilo s debutovým singlem „Wasted Life“. V linii líbivého snadno zapamatovatelného zvuku a chytlavých pop-punkových beatů s příměsí synťáků a EDM pak pokračovali napříč všemi třemi dalšími loňskými releasy. Tohle je prostě feel-good hudba jako stvořená pro páteční skákačku někde v klubu. A já tak jen nedočkavě vyhlížím oznámení nějakého toho živáku, protože pokud kluci zvládnou přinést aspoň půlku energie z nahrávek, bude to těmhle songům sakra slušet. (Šárka)
Skrytý poklad prosincových TOPek. Album Post Party Depression si sice v konkurenci Mc Gey, Tcherta a vítězů Good Times Only získalo nic neříkající umístění pod čarou, ale něco mi říká, že jejich hlavní spotlight přijde až letos. O kvalitě teplického materiálu si nejen v Praze šuškají už i vrabci na střeše a dá se očekávat, že se jim 21. března podaří narvat Café V lese. A nepůjde jen o Prahu, organický hype materiálu mi připomíná soustavně sílící pozitivní šuškandu okolo Pacina s Půl litrem země. Zabralo to pár měsíců, ale deska se dostala ke spoustě lidem, kteří si ji pak vzali za svou a hlavně ji chtěli slyšet na koncertě. Post Party Depression se dokáže opravdu zarýt pod kůží a věřím, že bude rezonovat napříč kluby po celé republice. (Gumi)
TMA
Poděbradský synth mág s předlohou Thoma Yorka nebo Briana Ena je víc než jen pouhý projekt, ale hlavně vnímání, cítění a svoboda tvořit. Oproti prvnímu EP Pohledy z roku 2015, které napsal čistě na PC, je jeho poslední počin Xylitol z minulého roku pravým opakem psaným na všem, jen ne na PC. TMA je rychle rostoucí producent a milovník hudby a to je krásně vidět při jeho improvizačních elektro vystoupeních, kde ho doprovází kamarád Bariel, nebo ve společnosti seskupení Viah. TMA rozhodně vidí světlo na konci tunelu a to vám i letos přinese do uší. (Paul)
Hudebnice a producentka Pavla Bastlová, která o sobě říká, že by chtěla být takovou „Anetou Langerovou českého rapu“. Pavla je již držitelkou ceny Vinyla za rok 2022. Její hudba se vyznačuje propracovaným zvukem a upřímným sdělením. Svůj hudební pseudonym TOKYO DRIFT převzala ze skladby Tommyho Cashe a díky uměleckému jménu cítí, že může být sama sebou. (Lucka)
Brněnská skupina, kterou tvoří pětice hudebníků. Žánrově nám nabízí směs slowcoru a dream popu. Jejich až hypnotizující beaty jsou doprovázeny krásnými vokály zpěvaček Barbory Hora a Soni Amran. Tento rok je očekáváno jejich debutové album s názvem Bruises, které vydají Day After Records, pod kterými např. vydává i skupina Kalle. Album pokřtí 22. února ve svém rodném Brně v Kabinetu Múz. (Lucka)
Jakému objevu pro letošní rok věříte nejvíc? A je někdo, kdo vám v našem seznamu naopak chybí?
