Goran Muz: „Těch podnětů je hrozně moc… Není to, že bych neměl o čem psát, to by bylo mnohem lepší. Bylo by to super, mohl bych psát o lásce a nic špatného by se na světě nedělo.“ (Rozhovor)

Dnes přinášíme něco z trochu jedinečného soudku. Český písničkář Goran Muz, který se na české hudební scéně právě začíná usazovat, nám věnoval několik minut času a my ho zvládli vyzpovídat. Rozebrat jsme stihli jeho hudební inspirace, nově začínající živá vystoupení i něco k jeho plánované desce, která má vyjít ven již tenhle rok.

Zdravíčko za Klubovnu! Moc díky, že sis na nás udělal čas. Začneme otázkou na uvolněnou – jedeš až z Brna, tak cos poslouchal při cestě sem do Prahy?

Při cestě sem do Prahy jsem jel i s přítelkyní, takže jsem poslouchal přítelkyni. (smích)

No tak to je přece na cestu nejlepší! Tak teď už vážně a celkově k Tvé tvorbě. Na začátek se nám představ. Kdo jsi a jak bys představil svou tvorbu?

Jsem Goran Muz. Jsem písničkář a asi básník. To mi vždycky přijde hrozně vznešené, takže to moc neříkám, ale vlastně se snažím skloubit básničky s hudbou, o čemž ta písničkařina je… Že autor je nejvíce zaměřený na samotný texty. Takže jsem ve zkratce písničkář.

Jak ses dostal k hudbě?

Hudbě? Úplně od dětství. Vždycky se mnou byla. Můj táta taky hraje na kytaru a je do hudby hodně zainteresovaný, vlatně i moji dva bráchové. Tudíž jsem s tou hudbou rostl a ještě jsem měl tu výhodu, že jsem od každého rodinného člena měl trošku jiný proud, takže jsem s tím vždycky byl tak nějak automaticky.

Takže sis tak nějak našel v hudbě to svoje skrz svoje okolí?

Jojo, tak nějak.

Vždy mi dělá radost, když lidé s hudbou vyrůstají. Dnes to je u umělců již poměrně časté. Podobná navazující otázka – co Tě při tvorbě inspiruje? Kde bereš inspiraci?

Všude kolem sebe… To je žití, když se na něj člověk umí zadívat, inspirace je všude kolem. A pak samozřejmě nějací autoři, které třeba mám rád a se kterými jsem vyrůstal. Které jsem poslouchal.

Klidně můžeš zmínit konkrétně.

Je to Vlasta Třešňák. To je třeba písničkář, kterého mám rád. Určitě Karel Kryl. Karla Plíhala mám také rád. To je jemnější styl a to mám taky hrozně rád… Je to sice apolitická hudba, ale poeticky je naprosto nádherná. To mám hodně rád. Vlastně i od Jarka Nohavici jsem dřív hodně poslouchal starší alba. S ním jsem se ale potom hodně rozešel lidsky, ale furt si vážím jeho starší tvorby z písničkářské hodnoty. 

A mnoho dalších, ale to bych jmenoval hrozně dlouho. (smích)

Máš něco, co Tě motivuje k tvorbě dál? Jelikož stále vydáváš, máš v plánu nové album… Co Tě sune kupředu? Co Ti dává chuť tvořit?

Mě to asi hrozně naplňuje všestranně, takže to mě sune kupředu. Třeba teď s Piedestalem, na který byl větší ohlas, což mi udělalo hroznou radost. Hrozně moc lidí mi napsalo nebo jsem s nimi diskutoval, když jsem je potkal, a viděl jsem, že to spoustu lidí ocenilo nebo jim ty texty něco předaly, což mě určitě žene dopředu. Ale určitě hlavně i ta samotná tvorba.

Skvělá odpověď! Podle mě bychom všichni měli víc tvořit a nenechat se sebrat tím každodenním životem.

Mhm, určitě. Ta všednost člověka umí hrozně sebrat.

Ty se hudebně hodně zaměřuješ na sociální a politická témata. Zejména Piedestal a singl „Politická P(l)íseň“. Jak vnímáš propojení politiky a hudby?

Hmm… Vnímám to tak, že se tam se ty postoje hodně pěkně vyjádřit tím způsobem, který mi vyhovuje, to poetické zpracování té věci. Vnímám to i tak, že k té písničkařině to vždy patřilo. Písničkáři odjakživa vyjadřovali diagnózu společnosti v umění. Samozřejmě to není pravidlo, ale vždy to k písničkařině patřilo a spousta písničkářů, kterých hudba mě obklopovala, tam ty témata měli a dotýkalo se to jejich textů. Takže mi to je tak nějak blízké.

Ono to je hodně propojené, ale píše se Ti lépe o politice, nebo naopak raději směřuješ k ostatním tématům? Máš úplně skvělou básničku na téma zneužívání soudní moci, někdy naopak silnější politické skladby… K čemu máš Ty osobně blíž?

Je v tom pro mě obrovský rozdíl. Třeba když píšu písničky, které jsou apolitické, tak tu inspiraci vnímám kolem sebe nebo to na mě přijde samo. U těch politických i sociálních to většinou má nějakou rozbušku. Často mě něco naštve a na základě toho ze mě vyletí nějaký text tohohle typu.

Vlastně ty politické se mi píšou určitě jednodušeji, protože tam člověk má v sobě to dané téma, které je ještě třeba i emočně vypjaté. Třeba je z něj smutný, nebo ho naštve. Takže potom se na to hodně lehce píše text, protože člověk je v tom emočním vypjetí, ve kterém to prostě jde.

Naprosto souhlasím a je za mě hrozně dobře, že stále jsou hudebníci, kteří to propojují a mají stále zájem dávat ty důležitá témata do popředí. Když se trochu víc napojíme k aktuálnímu dění, Ty jsi teď začal s živými vystoupeními. Jak se cítíš, když vystupuješ před lidma? Jaký to pro Tebe je?

Pro mě to je hodně komplikovaná sféra. Jsem hodně introvertní člověk. Možná se toposledních pár let mění a začínám být víc extrovertní, ale mám docela veliký problém s trémou. Takže to první vystoupení pro mě bylo docela sousto, ale potom, ač jsem to ani nečekal, to pro mě nakonec bylo příjemné a bylo mi před lidma dobře.

Takže si myslím, že asi pro mě – čím víc budu dělat koncertů, tím víc se mi to bude dařit lomit. A nakonec si myslím, že budu schopný se dostat do bodu, kdy si to budu i užívat. Ale těžko říct. Jsem trémista, takže je to složité. (smích)

Jak jsme zmiňovali a Ty jsi to již nakousl… Chtěl bys v tom pokračovat a dělat víc koncertů?

Určitě.

Skvělé, tak doufáme, že brzy dorazíš do Prahy! Zas něco volnějšího, čemu se rád věnuješ ve volném čase, když nejsi zrovna hudebně aktivní?

Rád trávím volný čas s přítelkyní a naším společným pejskem, to mám rád. Potom ho hodně investuju do umění. Samozřejmě mám normálně práci, takže pro mě ten volný čas je hodně o tom umění a hudbě. Většinu volného času, když zrovna nepíšu nebo něco, tak se buď věnuju přítelkyni a kamarádům. Prostě lidem se kterými rád trávím čas, nebo vlastně permanentně hraju na kytaru.

Já jsem takový člověk, že každý den, i když nepíšu, tak potřebuju minimálně dvě až tři hodiny v součtu z toho dne brnkat. (smích) Myslím, že přítelkyně to už brzo nebude chtít mít doma.

Chápu, ale za mě je to super! Ty máš teď v plánu nové album na tenhle rok. Co od něj můžeme čekat?

Hmm… od nového alba… Myslím si, že se v jistém spektru ponese podobně jako Piedestal. Ale myslím, že jsem tam tentokrát zahrnul více apolitických písní. Ne že bych ty politické nechtěl dělat, spíše naopak, ale chtěl jsem jistou část alba trošku oprostit od toho politična, abych tam mohl zahrnout takovou tu jinou poezii, oproštěnou od těhle témat.

Ale samozřejmě se v albu nacházejí i politické písně, i písně zaměřené na sociální problémy. Myslím si, že to bude něco podobného jako Piedestal.

Taková doplňující otázka, veškerá Tvá alba jsou mixem písní a čistého přednesu básní, což není něco obvyklého, ač jsem toho velká fanynka. Máš v plánu nové album nést v takovém duchu a protkat to čistými básněmi?

Ano! Zatím tam mám jednu báseň, možná přidám i další. Básní mám napsaných spoustu, ale do alba bych rád zahrnul jednu až dvě. Jednoho dne bych chtěl vydat básnickou sbírku, ale to je široká budoucnost. Teď se chci hlavně soustředit na ty písničky, ale určitě chci alespoň jednu nebo dvě básně zahrnout, jako to bylo v Piedestalu.

Hudba a poezie se hodně propojují a je škoda, že to propojení je dnes taková vzácnost. Když se vrátím ještě k politice, v dnešní době se zdá, že musíme být stále více slyšet s tím, kam dnešní doba spěje. Máš v plánu i dál být politicky vokální ohledně toho, co se děje, nebo bys raději zavítal do osobnějších a jemnějších rovin jako Tvá předešlá alba před Piedestalem?

Já to vlastně hrozně rád kombinuju… tu jemnost s tou kritikou. Takže rád to nějak kloubím dohromady a doufám, že se mi to daří. Za mě album nemůže být pouze politické, protože to je moc, ale zároveň pro mě nemůže být jenom jemné, to by mě taky nenaplnilo. Takže já potřebuju obě ty roviny vystřídat.

Ale myslím si, že ta politická tam bude vždycky. Já jsem na politické a sociální dění, obzvlášť v naší zemi, citlivý a myslím si, že i kdybych s takovou tvorbou chtěl přestat, tak nepřestanu. (smích) Ono se to tam nějak samo vždy infiltruje. I když si řeknu, že se zaměřím na apolitické písně, tak ze mě stejnak čas od času vyletí nějaká politicky zaměřená.

Ono na to dneska nejde nereagovat… Je to výrazný, hlasitý…

Těch podnětů je hrozně moc… Není to, že bych neměl o čem psát, to by bylo mnohem lepší samozřejmě. Bylo by to super, mohl bych psát o lásce a nic špatného by se na světě nedělo.

Moc hezky a poeticky řečeno! Závěrečná otázka – je něco, co bys rád vzkázal lidem, co jsou ať už fanoušci, nebo Tě zatím ještě neznají? Sneak peak do nového alba nebo cokoliv?

Tos mě teď dostala do úzkých. Hmmm… Těm, co již mě znají a jsou to příznivci, tak bych rád vzkázal, že si jich vážím a vážím si toho, že jsou příznivci.  A těm, kteří neznají, bych doporučil, aby se stali příznivci… (smích) To je sranda samozřejmě.

Určitě bych jim ale doporučil, aby tomu dali šanci. Tenhle styl hudby a celkově folk vlastně dřív dost ovládal hudební scénu, ještě než přišla moderní vlna rapu a dalších takových. A ten folk, který já miluju, se v tom hrozně ztratil… celkově ta písničkařina. A já bych byl hrozná rád, kdyby to získalo na té scéně znova místo. Dělám pro to všechno a byl bych rád, kdyby lidé, kteří jsou tomuhle žánru zavření, mu dali šanci. Aby ten žánr měl zase znovu šanci mít širší zastoupení.

S tím naprosto souhlasím! Za nás je to takhle všechno. Moc díky a těšíme se, co všechno pro nás tenhle rok připravíš!

Rozhovor zpracovala: Zana