Frontmani a kytaristé v jednom kole: The Hara rozohnili brněnský Kabinet MÚZ (Fotoreport)
„Je lepší Brno, nebo Praha?“ Na to se uprostřed koncertu v Kabinetu MÚZ optal publika frontman kapely The Hara. Odpovědět si bude muset sám po pražské zastávce ve Futuru Music Baru. Brněnská show pouze dokázala, co bylo dávno zřejmé – The Hara zbožňují své české fanoušky a čeští posluchači zase zbožňují The Hara. Britské trio je totiž aktuálně na svém evropském turné, v rámci kterého si vyhradilo hned dva večery Česku. První z nich – za doprovodu Call Me Amour – se nesl v duchu rockového chaosu, a to v tom nejlepším slova smyslu.
Přizvaní Call Me Amour nejsou pro české publikum žádnými nováčky, roli předskokanů si už střihli na koncertech Against the Current nebo Set It Off. Tentokrát na evropském turné doprovází své kamarády The Hara. Fanoušky si zřejmě při předchozích návštěvách stihli posbírat i v našich končinách, o čemž svědčil občasný zpěv několika jedinců. Počáteční vlažná atmosféra se s každou další skladbou slušně rozehřívala, např. „Chasing Bugs“ roztančila i poskytla dostatek příležitosti k headbangingu.
Rozestupy v davu se postupně zmenšovaly a případná nedůvěra před (pro mnohé) neznámou kapelou šla stranou, a to především díky frontmanovi Harrymu Radfordovi. Ten odstartoval první moshpit večera, a ačkoliv se brzy uchýlil zpátky do bezpečí stage, mezi posluchače se vrátil společně s kytaristou, kterého obklopil dav při písni „Good Day“. Frontman při tomto vystoupení rozdělil účastníky na dvě části – South Brno a North Brno. Jeho část davu – „samozřejmě ta vítězná“, čímž si okamžitě získal minimálně polovinu Kabinetu MÚZ – zpívala či křičela v průběhu skladby společně s Harrym „cut it out, cut it out“. Kytaristova polovina publika pak navazovala s textem „cut it out, cauterise the feeling“. Energická a zábavná forma participace, která svým žárem předznamenala hřeb večera.
Probíhající turné The Hara začalo v domovské Velké Británii, přesun do dalších evropských zemí ale poznamenala zdravotní indispozice frontmana Joshe Taylora, a tak několik koncertů proběhlo pouze za účasti kytaristy Zacka a bubeníka Jacka. Brno se proto stalo první zastávkou, při které trio opět vystoupilo společně. Na úvod se zahrálo na pomalejší notu – nadcházející novou éru kapely ohlásila skladba „Stay“ a černá kápě, kterou frontman zanedlouho odložil, aby se mohl oddat svému klasickému energickému nasazení. O hlasovém výkonu však bohužel nemůžu příliš referovat, protože z mého místa se zpěvákův hlas ztrácel mezi nástroji a křikem fanoušků.
Kapela v průběhu večera mísila starší pecky („Fool & The Thief“, „Fire“, „We All Wear Black“) s novinkami („Easier To Die“, „Trophy“, „Violence“), které se objeví na jejím nadcházejícím albu. THE FALLOUT vyjde 23. ledna 2026 a již nyní máme přislíbeno, že se k nám The Hara vrátí v rámci turné k albu. Vděk vůči českým fanouškům byl všudypřítomný, což posluchače nenechalo chladnými. Podlaha se otřásala, horko se stupňovalo a rocková párty došla až do bodu, kdy musely být otevřeny dveře sálu, aby prostorem proudil alespoň nějaký vzduch. Tradičně došlo také na „Rockstar“ s rekvizitou v podobě červeného telefonu, sólo kytaristy v davu nebo frontmanův crowdsurfing, při kterém naštěstí nedošlo ke srážce s projektorem (ačkoliv měl namále).
Fanoušci měli v určitou chvíli příležitost vybrat si pomocí aplausu další skladbu, která zazní – nad „Jesus“ tak zvítězila „Talk to the Manager“, která se dočkala hlasité odezvy i během vystoupení. Prostor Kabinetu MÚZ sice na první pohled nedisponuje žádnou znatelnou „obětí“ frontmana, na kterou by ze zvyku mohl vyšplhat, ale nakonec si zpěvák přeci jen vyhlídnul konstrukci u stropu, kam se pověsil, zatímco kytarista hrál sólo ve své masce pandy z videoklipu Animals. Jak již bylo zmíněno v úvodu – rockový chaos, ale jen v tom nejlepším slova smyslu. Koncert tradičně vyvrcholil moshpitem s frontmanem a kolektivním skákáním při „Friends“.
Něco zůstává při starém, ale nová éra už klepe na dveře. The Hara prokázali, že umí prezentovat všechna období své tvorby a že je stále na co se těšit. Tak co, Praho, jaká budeš ty?
Text: Anet // Foto: Artem Akinfeev
