Kdo zamířil do Akráče, chybu neudělal. Hardcorové legendy i přísliby vytvořily mezigenerační most (Fotoreport)
Pokud jste se v pátek 14. listopadu rozhodli vyrazit do víru velkoměsta, možností na vás vybaflo možná až moc. Pražská hudební mapa blikala ze všech směrů – Forum Karlín obsadili Electric Callboy, Vitamin X zase smíchovské Subzero, Modestep úřadovali v Rock Café a mohli bychom pokračovat. My vzali za vděk Palác Akropolis, kde se spojila současnost s důstojnou hardcorovou nostalgií.
Vybíháme si tak krpálek nad Lipanskou a finišujeme s lehčím náskokem u vstupní brány Akráče. Tenhle klub má spoustu zastánců i kritiků, ale osobně k němu mám pořád nostalgicky pozitivní vztah. Právě tady jsem začal chodit na první koncerty a návrat je to vždycky veskrze pozitivní. A ačkoliv se tenhle večer nesl především na nostalgické notě, hned na úvod přišla jedna z nejzajímavějších kapel současnosti.
Za svižný půlhodinový set jsme se dočkali must-have „Doin‘ fine“ i zbrusu nových singlů „Good Enough“ a „Wearing Thin“, které naživo fungují rovněž výborně. Krásná show a zbývá jen doufat, že se jich příště dočkáme v rámci sólového koncertu, či aspoň nějakého festivalu v důstojném časovém slotu.
Nebudeme to okecávat, No Pressure pro nás zároveň nepokrytě fungovali jakožto osobní headlineři večera a do Akráče jsme vyrazili především za nimi. Necítíme se ale příliš provinile. Soudě dle hromadných škatulata batulata po prvním setu tomu bylo podobně i u další zhruba stovky návštěvníků. Řady se přeskupily, do předních linií nastoupily po emo/pop-punk kids dvoumetrové hordy a na stage (nejen) jejich miláčci Terror. Co dodat – pověst říká, že tahle hardcorová legenda nikdy nezklame. A nezklamala.
Extrémní energie, která stagedivery donutila k šíleným kouskům a hromadnému vodopádu těl z hrany pódia. Pražskou show obohatil hned na začátek i feat Anushky, kterou místní mosheri budou určitě znát. Terror předvedli set, kterému i přes okamžitou explozi energie nikdy nepadla noha na plynu, a opět smetli všechno, co by se jim snad odvážilo postavit do cesty.
My se pak už definitivně přesouváme z předních řad do zadních pozic, odkud jsme sledovali hlavní jméno večera – legendární Gorilla Biscuits. V tomhle případě neužíváme přívlastku lehkovážně, vždyť se formace podílela na vzestupu hardcoru a jeho principech v 80. letech. A tak nám během setu běží hlavou myšlenka, že ten, kdo stál za seskládáním tohle line-upu, je v podstatě génius. Nejprve side svěží vítr, potom demolice a nakonec positive hardcore.
Na první dobrou by se možná mohlo zdát, že k sobě tohle spojení nemůže pasovat, ale opak byl pravdou. Každý typ návštěvníka si přišel na své a namísto klasického modelu, kdy se člověk musí k hlavní kapele kolikrát probojovat skrze podobně znějící mid supporty, tu každá z formací reprezentovala originální přístup i fanouškovskou základnu, která byla celkově i pestře zastoupena napříč generaci v publiku. Gorilla Biscuits ukázali i po letech sílu a i když jejich tvorba možná místy trpí jednotvárností, bavili upřímností a energií.
V rámci line-upu tedy nemáme jediné námitky. Co nás naopak trochu zamrzelo, byla lehká předimenzovanost sálu. Takhle narvanej, možná až přervanej Palác Akropolis jsme snad ještě nezažili a možná by pomohlo, kdyby se kapacita stáhla o trošku níž. Jinak ale odcházíme v maximální spokojenosti.
Foto // Tomáš Text // Gumi & Šárka
