Escape The Fate: Milujeme trdelník! Dát si třetí, večer se nehneme (rozhovor)

V úterý 12.2. se Praha otřásala v základech a to především v okolí Smíchova. V MeetFactory se předvedla partička Trash Boat, kterou jsme měli možnost vyzpovídat (ale na ty teprve dojde). Tu doplnili ještě LANDMVRKS, Stray From The Path a hlavně While She Sleeps, kteří nás totálně odrovnali.

O kousek dál, ve smíchovském Futurum Music Baru, se zase jako první ukázala kapela The World Over, jejichž zpěvačka Tiaday nám vyrazila dech. Tuto kapelu znalo jen minimum příchozích, ale odvedli parádní výkon a české publikum si je pochvalovalo.

Další na řadě byla americká post-hardcore formace Slaves, o které bylo během tour slyšet hlavně díky nečekanému odchodu zpěváka Jonnyho Craiga. Toho ze dne na den nahradil zpěvák Matt McAndrew, kterého někdo může znát z americké verze soutěže The Voice. Nutno říci, že se svého úkolu zhostil na výbornou. Skladby z alba “Beautiful Death” jsme tak mohli slyšet v odlišné podobě a Matt si většinu z nás získal. Slaves odehráli super koncert a my budeme určitě sledovat, jak bude tahle kapela pokračovat.

Večer však patřil kapele, která vyrazila na tour v rámci 10. výročí od vydání alba “This War Is Ours” – Escape The Fate. Naše Káča měla možnost s klukama před show chvíli posedět a pokecat. Tak pokud tě zajímá, jak trávili kluci z ETF den v Praze, nebo třeba jak snáší kritiku na jejich tvorbu, pokračuj ve čtení!

Bylo asi půl sedmé a já čekala sama v backstagi, kdo z kapely se objeví na plánovaný rozhovor. Najednou přiběhl Craig (zpěvák) s karikaturama od jedné fanynky (annannas.s.), hrozně se omlouval, že jde pozdě. Chvíli jsme ty malůvky obdivovali a pak jsme začali. V průběhu našeho pokecu se přidal ještě bubeník Robert. Takže nádech, výdech.. Jdeme na to.

K: Ještě jednou ahoj! Jsem ráda, že jsme se tady potkali. Jak se těšíš na dnešní koncert?

Craig: Ahoj! Je to super, hrozně se na večer těším.

V Praze nejste poprvé. Ve Futuru už jste taky hráli několikrát. Naposledy loni…

Craig: Jasně. Loni jsme tady hráli dokonce ve stejnou dobu. Sice ne přesně na den, ale měsíc je stejný. Vlastně tady hrajeme skoro pořád. Pamatuju si, že první koncert jsme snad odehráli někde jinde, ale už si nevzpomenu, kde to bylo. Jen vím, že to bylo vtipný. Někdo mě tam zval na panáky – byl to absinth. Z toho večera jsem si potom nic moc nepamatoval.

Jasný, stane se. Měli jste dneska možnost se projít po Praze?

Craig: Akorát jsme se vrátili z města, proto jsem přišel pozdě a ještě jednou se omlouvám. Čekali jsme na taxi. Vždycky si uděláme program. Tak trochu tradičně chodíme na Staroměstské náměstí. Dneska jsme si taky dali trdlnex.. Říkám to správně? Ne, viď. Jak se to jmenuje?

Myslíš asi trdelník, že?

Craig: Joo, trdelník. Ten jsme si dali a pane bože, je to hrozně dobrý. Já jsem si dával i svařák, protože jsem si zapomněl mikinu a byla mi hrozná, ale fakt hrozná zima. Pomohlo to.

Koukala jsem, že někdo z vás byl i ve fitku?

Craig: Haha, tak to byl klasicky Robert. Vždycky si najde nejbližší fitko a jde si zacvičit. Je to blázen. My s klukama jsme si prošli město a jeli jsme zpět do Futura.

Super. Tak pojďme k vaší tour. Slavíte 10. výročí od vydání alba “This War Is Ours”, na hudební scéně působíte od roku 2005…

Craig: Ty jo, od roku 2005? To je fakt dlouhá doba.

Robert: Hele, oficiálně vlastně od roku 2004. Jo, byl to prosinec 2004.

Měsíc bych vám ubrala, to se omlouvám. Řekněte mi, jak jste se změnili za ty roky? Jako lidi, kapela..

Craig: V pohodě… měsíc sem, měsíc tam. Taky jsem si to neuvědomil. No já si myslím, že jsme se rozhodně změnili spíš jako lidi, než jako kapela. Jasně, je očividný, že kapela taky prošla změnou. Tak nějak jsme vyzráli a dospěli. Ale to je podle mě normální průběh. Změna nás samotných není tak úplně vidět.

https://www.youtube.com/watch?v=XleCTkNECko

Četla jsem článek, ve kterém jste řekli, že je stále spousta lidí s docela drsnými názory, kteří odsuzují vás i vaši hudbu. Jsou tohle momenty… (a nastalo ticho, nějak mi vypadla myšlenka)

Robert: Výpadek, v klidu. Než budeš pokračovat, musím se ti k něčemu přiznat. Hrozně se mi líbí tvůj obal na mobil.

K: Vážně? Máš rád duhový jednorožce? Byl to dárek.

Robert: A kdo ne? Už vím, co potřebuju…

Já ti ho seženu. Ale budeme pokračovat… Jsou tohle momenty, které vás dokážou naštvat? Nebo nad tím jen mávnete rukou… Někdo si totiž může myslet, že po těch letech jste zvyklí na všechno.

Craig: Hele, tohle je vždycky hlavní téma, když se zavřeme do studia a děláme nový songy. Někdo má oblíbený song na tomhle albu, potom přijde něco novýho, to se mu nelíbí a hned je všechno špatně. My děláme to, co máme rádi a jak nejlíp umíme. Nemůžeš se zavděčit všem.

Robert: Pokud jde o mě, zjistil jsem jednu věc. My.. nebo teda já jsem rozhodně nejhorším kritikem naší kapely. Cokoliv zlýho o nás někdy někdo řekl už bylo řečeno mnou… daleko horším způsobem. Já jsem ten nejpodlejší kritik nás samotných. Když pak někde něco čteš, tolik tě to nepřekvapí a nezraní, protože jsme to vlastně už slyšeli. Nezapomínejme na to, že nikdo na týhle planetě nemůže být perfektní, víš jak…

Jo, to chápu. Mrkneme se teď na vaše nejnovější album “I Am Human”. První věc – líbí se mi přebal alba. Váhy s mozkem na pravé a se srdcem na levé straně. Schválně, která strana u vás převažuje?

Craig: Páni, díky moc. Dlouho jsme o finální verzi diskutovali. Rozhodli jsme se pro rovnováhu. Víš, upřímně si myslím, že nikdo neví, která strana je lepší vůdce. Častokrát tě to nejlogičtější rozhodnutí zraní ze všech nejvíc. Nebo poslechneš srdce a pak zjistíš, že jsi udělal šílenou pitomost. Tohle je fakt těžký.

Robert: Dobrá otázka. Sám se snažím tyhle věci nějak vybalancovat, ale někdy prostě musíš riskovat a jít proti tomu, co ti říká hlava, nebo naopak srdce.

Craig: Zrovna se mi vybavil film Hook s Robinem Williamsem. Tam se jeho role řídila hlavou od samýho začátku. Logicky, mám dobrou práci, mám z čeho platit účty… No a až na konci filmu vlastně zase najde svoje srdce – happy end. Takže… tak.

Hledání rovnováhy v tomhle směru je dost možná hledáním na celý život. No, tak se zase posuneme. Máte připravený nový videoklip k songu “Do You Love Me”, který měl premiéru na Valentýna. Viděla jsem nějaké ukázky na Instagramu a vypadaly docela vtipně, ale ten text zase tak vtipný není. Celkově… většina songů je o zlomených srdcích a o tom, jak je člověk sám. Mám z toho takový smutný pocit. Tak spusťte, co ty texty?

Craig: Joo, tentokrát to přišlo z takový temnější stránky. Ale ve finále tomu říkáme “happy heartbreak”. To je oblíbený téma Roberta.

Robert: Ha, přesně tak. “Happy heartbreak”. Nevím, jak ostatní, ale když jsem v pohodě tak prostě nerad píšu. To se radši podívám na fotbal, víš jak… Když mám potřebu něco napsat tak je to většinou z důvodu, protože se cítím nějakým způsobem zraněný. Myslím, že tak to většinou chodí a určitě je super pak nějak “oslavit” to, že ses přes tyhle věci dostal. No a občas je prostě lepší si z takových věcí udělat srandu, jako právě v klipu k “Do You Love Me”. Tohle slovo tady teď lítá furt, ale prostě… “happy heartbreak” – To by mohl být název dalšího alba. Uvidíme, co kluci na to.

Craig: Hrozně se těším, až tohle video vyjde. Jsem zvědavý, co na to lidi řeknou. My jsme si to natáčení fakt užívali, byla to neskutečná sranda. Nemůžeme být pořád tak vážný, že jo.

No, jsem na to zvědavá. Kluci, tour se blíží ke konci. Jaké město v Evropě máte nejradši?

Craig: Upřímně, fakt mám rád Prahu. A to nekecám.

Robert: Ty jo. Asi si teď budeš myslet, že to říkáme podle města, ve kterým jsme, ale Prahu mám já osobně fakt rád. Vždy, když jsme tady, projdeme si Staré Město, byli jsme na Hradě. Máte tady opravdu hezký památky.

Craig: Jako vážně. Byli jsme tady několikrát a tohle město nás baví. Je tady toho tolik…

To se hezky poslouchá. Fajn, budu vám věřit.

Robert: Jídlo! Nesmím zapomenout na jídlo a na ten… trdelník?

K: Trdelník, opět. Koukám, že ten má u vás fakt úspěch.

Robert: Pane bože, promiň, ale měl jsem dva! Jeden s čokoládou a druhý s nutellou. Přemýšlel jsem ještě o dalším se zmrzlinou, ale to už bych se asi nemohl večer hýbat.

Dobrá práce. Tak jídlo má úspěch… No a co fandové na evropské tour?

Craig: V Německu… Je Německo v Evropě? Ehm, blbá otázka, že jo. Tak za sebe musím říci, že Německo je pro nás asi top místo. Tam je to takový až skoro rodinný. Potom asi Londýn a Paříž.

Robert: Jo, na Paříž bych zapomněl. Tam jsou super lidi. Ale jo, všímám si rozdílů mezi fanouškama v různých zemích. Myslím, že to bylo v Norsku? Tam byli lidi… Nevím, moc se jim nechtělo. Stáli, koukali, občas zakývali hlavou a bylo to celý divný. Tam se nám moc dobře nehrálo. Opakem toho jsou fandové v Německu. To jsou sakra blázni. Takový publikum milujeme.

Doufám, že s dnešním publikem budete spokojení.

Craig: Praha je vždycky skvělá.

Tak… a co je v plánu dál? Léto, festivaly…?

Craig: Pořád ještě přemýšlíme, co bychom mohli dělat, ale asi se zaměříme na tvorbu další desky. Na to se těším asi nejvíc.

Robert: Nebudu lhát. Myslím, že všichni z nás potřebují menší pauzu. Pořád jsme koncertovali a tak bude fajn na chvíli vypnout. My jsme nejvíc koncertující kapela, aspoň loni tomu tak bylo. A fakt toho je hodně.

Craig: No vážně. Vyšel nějaký souhrn za rok 2018, kde byly kapely, co odehrály nejvíc koncertů. My jsme byli na prvním místě. Ale jo, zaměříme se teď na sebe a další album.

Je vidět, že vás to baví a hlavně, že to baví lidi. Za chvíli budou začínat The World Over takže se s váma budu muset rozloučit.

Craig: Doufám, že zůstaneš na koncert. Pak můžeme dát ještě řeč a drink.

Jasně, dám vám zpětnou vazbu. Tak mám asi všechno. Moc děkuju, že jste si udělali čas a doufám, že si užijete večer.

Craig: Jasný, není vůbec za co. My děkujeme.

Robert: Jo, byl to fajn pokec. Rád jsem tě poznal. Jo a ten obal na mobil… Mysli na mě!

Tak až přijedete příště, hledej duhu. Ještě jednou děkuju!

Koncert ETF se povedl. Fandové, kteří Futurum zaplnili tak z poloviny, vypadali spokojeně a všichni si atmosféru užívali do poslední chvíle. Zazněly snad všechny oblíbené songy, každý si přišel na své. Po skončení koncertu došlo i na legendární Queeny a jejich “We Are the Champions” – všichni zpívali. Všichni.

No a jak kapela slíbila, po odehrané show se objevila na baru a u merche. Fotky, podpisy, pokec.. znáte to.

Docela nečekaně jsme večer zakončili přesně tak, jak jsme ho začali – s Craigem, se kterým jsme zhodnotili celý průběh večera, ale také třeba zavzpomínali na koncert v roce 2014, kdy jim předskakovala naše domácí kapela Abyss, Watching Me. A světe div se, Craig si tenhle koncert pamatoval moc dobře.

Nebudu lhát. Nevěděla jsem, co od setkání s touhle kapelou mám čekat a možná jsem se i trochu bála. Lidi toho napovídají a napíšou spoustu. Já jsem si nakonec užila pokec s dvojicí milých a vtipných týpků, na který budu ráda vzpomínat. Tak zase někdy!