Ach Mighty Sounds, ty umíš vzít za srdce (Report)

Jeden z nejznámějších českých festivalů se po delší prodlevě vrátil v plné síle zpátky na scénu. Expedice do Tábora se tento rok skládala z tří členek – jednou z nich byla ostřílená Mighty štamgastka Panda, druhou fotící a storiečkující motorová myš Marťa a třetí Mighty benjamínek – Daniela. Takže vlastně taková light verze hobití výpravy do Mordoru (prostě jsme malý – relevance je v tom, že na koncertech nic nevidíme, proto nás berte s rezervou). Pohledy na festival zcela odlišné, nebo shodné? To se dozvíte se na konci pořadu. Jedno ale musíme říci, pokud jedete na Mighty poprvé a jste za ta léta zvyklí na festivaly, kde se pečete zaživa, mohlo váš letošní jihočeské počasí pěkně vyvést z míry. Teploty okolo 15 stupňů bez tlusté mikiny a holinek chvílemi dávaly zabrat nejednomu návštěvníkovi, tak alespoň že jsme byly vybavené pláštěnkou. Ostatně po zkušenostech z Mighty Sounds předchozích let minimálně Panda věděla, jak to tu chodí a že je lepší být ready na to nejhorší počasí. Štěstí přeje připraveným a tak dál, znáte to. Ale teď už k samotnému programu.

Mighty atmosféra // Vojta Florian (zdroj: Mighty Sounds FB)

Páteční bouře přišla ještě před festivalem. Dva dny před začátkem Mighty Sounds byl bohužel z vážných rodinných důvodů zrušen set hardcore party Our Hollow, Our Home což jsme skoro obrečely, protože jak jsme avizovali v článku vyzdvihujícím největší lákadla letošního Mighty, OHOH byli jednou z položek na must see seznamu. Booking manažeři ale nezaváhali a na jejich místo rychlostí blesku dosadili domácí Lighthouse Keeper, kteří před pár týdny na Rock for People předvedli vynikající výkon. Což ostatně potvrdili i při jejich pátečním setu na Jameson stage a zahráli, nejen dle jejich vlastních slov, ale i slov jejich fanoušků, doposud nejlepší show. Po OHOH získali skvělý hrací čas a dostalo se jim tak odměny v podobě celkem početného publika. Jejich show měla snad vše – mosh, šplhání na konstrukce i sing along jejich nejznámějších singlů

(zdroj: Lighthouse Keeper FB) // foto: Neny

Po jejich setu bylo potřeba promrzlý dav ještě více rozproudit a proto na stage naběhl Redzed, který téměř plněný stan málem zbořil. V tu chvíli nám rozhodně zima nebyla, ale co o zimě může vyprávět Redzedův hypeman bez trika, to fakt netušíme. Redzed je ale sázka na jistotu (a v tomhle případě je tohle klišé naprosto na místě, protože se může neosvědčit tak možná na Horeckých strunách v Horce nad Moravou), takže díky za něj, bavily jsme se a evidentně jsme nebyly samy.

Během dne jsme několikrát zaběhly před akustickou Black coffee stage poslechnout si třeba Fail Together, název, který asi napsal sám život, haha. Tahle poměrně početná kapela nás pobavila svými texty a chytlavými melodiemi, takže velmi doporučujeme. Na tradiční Lucky Hazzard stage jsme jako první odchytily valašské KRANG, kteří to, teď už tradičně, skvěle odehráli a hodili nás do příjemné festivalové nálady. Já nevím, jak vy, ale já ten jejich tzv. banter mezi songama miluju.

Headlinerem prvního dne byli hvězdní Social Distortion. Téměř všichni návštěvníci se hromadně sešli pod pódiem a vytvořili SD tu nejlepší atmosféru, kterou tito matadoři zkušeně využili. Ačkoliv se dle našeho pohledu mohl dav víc zapojit, zažily jsme přesně ten typ koncertu, na který s láskou dalších pár let vzpomínáte.

Paralelně se Social Distortion se na druhé stage chystali domácí John Wolfhooker. Legendární Lama del Rey se (možná po posledním úrazu frontmana Martina Čupky, kterse na ní – rozumějte – nafukovací lamě až příliš rozvášnil) bohužel na pódium nedostavila, ale i bez ní se nejeden člověk pod stage unášel na vlně energií nabité atmosféry, kterou John Wolfhooker umí již zkušeně vytvořit. Ostatně si za ty roky na domácí scéně vytvořili silnou fanouškovskou základnu zvanou Pigeon army.

V sobotu nás vyhnali z postelí (čti tvrdých karimatek) Burning Steps, kteří odehráli již třetí set na Mighty a ne nadarmo se říká, že do třetice všeho dobrého – za nás milé překvapení téhle pražské party. Počasí nás bohužel zahnalo zpět pod střechu, ale u Black coffee stage nám to nijak nevadilo, protože nám k tomu zanotovali akusticky Burning Steps a Frankie.

Na světlo světa jsme se znovu dostaly až s prvními tóny legendárních Agnostic Front. Newyorkský hardcore punk (nebo jak říká Speedy – newyorský Kabáti) nás svým setem plným nejprofláklejších songů (Gotta Go ale navždycky ceníme, co si budem povídat) připravili na set Anti-flag. Jejich vystoupení se v našich myslích (opět) neslo v duchu nostalgického vzpomínání na koncerty z let minulých, k tomu přičtěte kritické texty, ve kterých si neberou servítky a je jasné, že jsme dostaly přesně to, na co jsme se celý týden těšily.

Vojta Florian (zdroj: Mighty Sounds FB)

Od setu Agnostic Front jsme se od hlavní stage prakticky nehnuly, protože přišel náš osobní headliner celého Mighty – her majesty Royal Republic. Rock and roll hvězdy rozproudily krev v žilách všem přítomným návštěvníkům, tihle hudební nerdi jednoduše nikdy nezklamou. Hudebně naprosto perfektní výkon, kterému přidává k dokonalosti energická interakce s publikem. Že jsou to skvělí chlapi ukázali, když za námi dorazili na pivo nenucený small talk do backstage baru, kde to byli právě oni, kdo pod taktovkou Djského dua Tomsna a rozhýbali osazenstvo sobotní after party. Milovníci dud si přišli v sobotu na své u folkpunk party z Austrálie, The Rumjacks. Ti si za své působení střílí Mighty už potřetí a snad ne naposled.

Mighty se letos odvážně vydalo vstříc také rap fans, s cílem sdružit dvě dle od prvního pohledu odlišné scény a rozšířilo tak line-up o zajímavá jména. Takže na to jsme na jinak punk/ska/core festivalu byly celkem zvědaví. V sobotu nám ale Maniak ukázal, že to umí i s lidmi mimo jeho běžnou cílovku, takže klobouček.

Nedělní program po poledni odpálili HOPES. Většina mighty people se bolestivě probouzela po předchozích dvou dnech a člověk by tak skoro čekal, že takhle brzo bude kapelu čekat mrzení v podobě nedostatečné účasti, ale opak byl nakonec pravdou. Lidí přišlo požehnaně (ale aby ne, bavíme se tu o jedné z nejlepších hardcorových kapel u nás) a moshovalo se o sto šest. Štafetu si na Jameson stage předali s Abbie Falls a hlavně s kanadskými Get the Shot. Brilantní set, ze kterého číšil temperament a nasranost, Jean-Philippe je zvíře a nikdo tak nezůstal jen nezúčastněně stát. Jednoduše “Hardcore still lives”!

Na stejné stage se ještě odehrál koncík české grindcore legendy Gutalax. K tomu vlastně asi nemáme moc co dodat – kdo na Gutalax někdy byl, ten ví, kdo ne, ten nechť to napraví. Je to zážitek na celej život. Kamarádi z Austrálie byli naprosto zaskočení tím, co viděli a neustále na to vzpomínají. Holt kapela, která se jmenuje po projímadle, to je kumšt.

Obecně jsme se na neděli těšily jednohlasně nejvíc, obě dvě jsme tu měly své favority. Ti shodou okolností hráli ve stejnou dobu. Dája s Marťou se tak vydali na naději francouzského hardcoru Landmvrks a Panda na australský hardcore punk Clowns. U Landmvrks jsme sice nedostali jako obecenstvo na Vainstream festivalu croissant, zato nám ale naservírovali další bezchybný set, kterému tedy nebylo co vytknout. Trošku nás zamrzelo menší zastoupení fanoušků, zřejmě proto, že všichni již nedočkavě stepovali před main stage, kdse připravovali podat očekávané výkony Dropkick Murphys.

Nebo byli s Pandou na Clowns, kde se opět ukázalo, že Australani ví, jak za to vzít. Clowns byli na Mighty Sounds už potřetí, v Česku obecně nejsou žádnými nováčky, zveme si je sem poměrně často (a je to dobře). Sebranka z Melbourne se dva roky v covidu (ten byl pro australský kontinent, co se týče restrikcí, ještě horší, než u nás) netrpělivě těšila na otevření hranic a možnost vycestování do světa. A bylo to znát. Kapela nahodila nový look v podobě dress codu – trenky délky Haberovek v devadesátkách tak nahodili atmosféru, která málem zbořila stage. Nebo to bylo prostě jen lačností kapely po tom všem, co jim bylo tak dlouho odpíráno. Stage byla narvaná k prasknutí, frontman Stevie stagedivoval, jak je u něj zvykem a celkově si podmanil i ty, kdo přišli jen omrknout, o co tady jde a zůstali až do konce. To jsou prostě Clowns, cirkus z Austrálie.

Co nás, nebo minimálně nového návštěvníka festivalu (Danielu) překvapilo, byl neskutečný výběr jídla. Kdybychom měly spočítat všechny stánky s jídlem, které v areálu byly, stojím na pláni ještě doteď. Výběr jídel byl pestrý a ani vegan nebo vegetarián neumřel hlady, tím by se mohly ostatní festiivaly do příštího roku trošku inspirovat (mrk, mrk).

Jak už bývá zvykem, na Mighty najdete spoustu stánků s oblečením nejrůznějších brandů od skate a street wear po all black punk/metal outfity, což nevybavení návštěvníci jako my (Daniela) ocenili. Stejně tak není žádným tajemstvím, že si MS dává záležet na svém grafickém vizuálu (ten měl roky na starosti Woody z Rocket Dogs – jestli tomu tak bylo i letos, nevíme, ale opět ceníme). Proto nebyla ani žádným překvapením velikost merch stanu s výběrem od trik po vlastní pivo. Trošku nás mrzí, že jsme se nestihly podívat na výstavu Anatomy of music art, kterou pořadatelé připravili ve spolupráci s místním tetovacím studiem a vybranými ilustrátory (tu můžete mimochodem navštívit až do konce srpna). No a to bylo Mighty Sounds 2022 v kostce. Když vynecháme téma ucpaných toi toiek (což možná cení Gutalax fans), tak to bylo i navzdory počasí zase moc fajn. Mighty Sounds je prostě srdcovka. Tak díky a příště zas!

Text: Dája Plšková @heycallmedanielle, Kateřina Ondráčková @pandaxsranda

Foto: Marťa Pešková // @mandybiers

SLEDUJ KLUBOVNU 

FACEBOOK

INSTAGRAM

YOUTUBE

SPOTIFY

klubovna logo banner

13. 2. 2013 – v toto na oko banální datum vzniklo něco, co z původního skromného a ne úplně sebevědomého článku přerostlo v nynější podobu. Právě v tento den totiž světlo světa poprvé spatřila Klubovna. Z původně hudebně publicistické rubriky na jednom z webzinů vznikl samostatně soběstačný projekt, který se však snaží navázat na původní ideu. Nedělat ze svých fanoušků pouhé bezduché konzumenty, ale aktivní součást celého mimořádně interaktivního projektu.

Sleduj nás na: