Limen Overboard 2026 – komorní setkání punkrockových srdcařů (Report)
Rok se s rokem sešel a nadešel čas se opět vypravit do Žlutého psa v Pardubicích, kde se konal pátý ročník festivalu Limen Overboard.
Počasí nám přálo, občas nějaký mráček přiskotačil zastínit slunko, teplota krásně letní, takže jsme nebyli vystaveni otravným dešťovým kapkám ani neprožívali peklo na zemi jako na červnových festivalech v Hradci a v Táboře.
Na baru jsem drapnul chrudimskou jedenáctku s názvem Kašpárek a zamířili jsme do venkovního areálu útulného pardubického klubu na hudební divadlo, kde bylo postupně připraveno pět uskupení. Oproti loňskému roku byl počet zredukován o polovinu, ale rozhodně se bylo nač těšit. Start byl naplánován až na 16:30, ale na travnatém koberci či na lehátkách nebo u stolů chillovaly pouze nižší desítky návštěvníků.
Program festivalu otevírala v podstatě místní kapela, poněvadž Přelouč je od Pardubic doslova co by kamenem dohodil. Od sekerníků Cacophonia, kteří povstali po nějakých 11 letech z popela a začali znovu hrát, jsme dostali nekompromisní sypačku hardcoru lízaného thrash metalem v našem rodném jazyce. Zazněly třeba songy „Ničitel“ nebo „Peklo má taky hlad“ a písně sprintovaly ve zběsilém tempu, jedna za druhou, tudíž ani nepotřebovali 50minutovku, která byla vyhrazená každé z kapel k prezentaci své tvorby. Ještě bych ocenil outfit baskytaristy, kdy si ke kraťasům vzal černou košili či mikinu s dlouhým rukávem, kšiltovku téže barvy a hlavně stejnobarevnou kuklu bez jakéhokoliv otvoru na hlavě. Zajímavý kombo.
Druhý v pořadí byl dobře připravený a znějící soubor The Shifty Grifts. Do krásného festivalového počasí se jejich ska-core trefil jak šíp z luku do desítky na terči. Do houpavého rytmu svižného skáčka sbratřeného s punkrockem se nešlo nevlnit a neužít si ještě relativně novější kousky „Anxiety“ a „One Last Big Job“ nebo kupříkladu starší flák „52 Demons“ z placky Joyful Doom. Hudebníci, mezi které patří i zpěvák Honza či pozounista Spurňák (poslechnout si je můžeme i v kapelách Fail Together a Jet8), v čilém tempu obšťastnili hudební buňky přítomných a prokládali to slovy o sociálních a společenských tématech, která trápí většinu z nás, jako například nesmyslné ceny pronájmů a nemovitostí. Za to kluci potlesk! Do uší se nám vedrala ještě petarda „Keeping Me Sane“, která je na streamovacích platformách nahraná právě s kamarády z Jet8.
Následovala rocková partička 1st Choice, která na scéně působí již čtvrtstoletí. Borci za sebou mají kromě jiného i účast na Rock for People nebo zahraniční koncerty. Název mi byl povědomý, ale nikdy jsem na ně naživo nenatrefil a hudbu si taky nepouštěl, tudíž i když jsou dlouho hrající, pro mě taková velká neznámá. Čtveřice muzikantů hrající svou tvorbu v anglickém jazyce nám nabídla setík takového pohodového festivalového rocku, který se dal využít k poslechu z pohodlných lehátek. Provedli nás svým starším materiálem jako „Upside Down“ nebo „System Change“, ale i věcmi z nově připravované desky, která by měla vyjít tento rok, a občas se mezi písněmi v rychlejším tempu vyskytl pomalejší kousek.
Předposlední slot byl obsazen nekorunovanými králi českého skatepunku Krang. Čtveřice z Valašska, která úspěšně dobývá severoamerický kontinent při tour po Kanadě a Spojených státech, nám dopřála náš milovaný melodický punkrockový set ve vší parádě, jak to máme rádi. Po úvodu, kde zazněly hity jako „Melt All The Guns“, „I Wanna Be Hellboy“ anebo „Rory Gilmore“ jsme měli možnost ocenit krásné covery „Wicked Game“ a „There She Goes“. V podání Krang naprosto na podtrženou jednotku.
Nesměly chybět ani protivladimirovské „Cocktail Of Freedom“ a „1968“, kdy (jak je již tradicí) baskytarista Stano vypráví s ukrajinskou vlajkou příběh, jak u sebe před lety po vypuknutí války nechal nějaký čas bydlet rodinu z této bohužel stále okupované země. Respekt a dojetí jako vždy, Stano! Songy odsypávaly jak sůl ze solničky do talíře pana Pávka – „Bird Is Going Down“, „TinTin“, „Millennial Song“, „Top Fun“, „Homeless Man“… Při poslechu této kapely by určitě i kůň z erbu Pardubic, který je vyobrazen jen z půlky, doplnil podvozek o skateboardovou desku a jel se prohánět do nejbližšího parku pro milovníky čtyř koleček na prkně. Došlo taky na přátelskou popichovačku s Ondrou z Limenu, že konečně dorazili na jeho festival. Ještě nakonec želvy ninja, tudíž „Cowabunga“, a přišel čas předat štafetový kolík poslední bandě.
Program Limen Overboardu pro rok 2026 zakončovala jediná zahraniční kapela This World Stands Still, která dorazila ze země helvétského kříže. Melodický punkrock, který by klidně zapadl do 90. let minulého století, zněl svižně a s prvky emíčka nebo hardcoru to byla lahůdka jako z cukrárny. Místo rakviček a laskonek do nás švýcarské čtyřhlavé komando narvalo pecky jako „No Escape“, „Sorry Not Sorry“, „Faster“ a „I’m In Your Head“. Mezipauzy využíval zpěvák s blonďatým přelivem k pokusům o vtípky v češtině, burcování fanoušků či promluvám o antifašistických názorech a lidských právech, s nimiž můžu jen souhlasit.
V průběhu setu už byly hlavně dolní končetiny přítomných hojně atakovány otravným hmyzem, po kterém zůstalo plno kousanců. Na úplný závěr jako třešnička na dortu zazněla předělávka od Blink-182 „All The Small Things“ s účastí několika pěvců z publika na pódiu. Na druhé straně areálku ve stánku s oblečením Limenu si to na kytaru vystřihl taky kytarista Gabo z Krang. Skvělá jízda, které by slušelo repete třeba v nějakém menším pražském klubu příští rok.
Letošní Limen Overboard bych shrnul, že i když akce byla menší a i přes celkově nižší účast, jednalo se o velmi podařené mecheche s přátelskou a usměvavou atmosférou, skvělým občerstvením z klubu i výborným jídlem ze stánku Noisebar crew, kde bylo na výběr jak pro masožrouty, tak i vegany. Potlesk pro kapely, co vystoupily, také pro každého jednoho příchozího a samozřejmě největší aplaus pro Ondru z Limenu, páč bez něj by taková skvělá akce vůbec nebyla. Díky, bro, za to, že to děláš, a už se těšíme na další ročník!
