Vousáči z Four Year Strong mají opět co nabídnout (Recenze)
Je pop punk mrtvý? Říká se to. Ale v případě Four Year Strong se věci pomalu mění. Album ‚Brain pain‚ vydané na konci února snadno předčí všechny škatulky tohoto žánru. Ale abychom se tu neomezovali hudebním stylem a pomyslnými hranicemi melodií, album ‚Brain Pain‚ dokáže zaujmout i jemnějším a umělečtějším pojetím.
Jaká jsou pozitiva alba? Básníky omílané klišé – album se nese v duchu energie, ale zároveň nostalgie. To jest mládežnická rebelie, která z trpělivě odrostlé nerozvážnosti ještě stále číší, jelikož na scéně hrají ve stejném složení dobrých 21 let, a proto mimo jiné vzpomínají na svá mladá léta v songu ‚Seventeen‚. Prokousávání se celým dílem je na první poslech složitější. Po vícero posleších jsem byl spokojenější. Z prvu se ozývá chorál s názvem ‚It’s cool‚. Je to cool, je to fresh, je to přijetí výzev, které členy potkalo, a se kterými se hodlají dále poprat.
Po konečném hřmění a maskulinním zpěvu vás umělci přehodí přes hranici a děj může začít. Druhý kousek s názvem ‚Get out of My Head‘ označí přísnou linii a představí jasný začátek alba špinavým riffem. Popová náchylnost k punku se potvrzuje i v ‚Talking Myself in Circles‘ nebo ‚Learn to Love the Lie‘ – nápaditost a vize tu mají své místo. Hit za hitem, riff za riffem ale pak, jak už se to stává, vyvstanou i negativa alba.
Po výše uvedených hitech je na první poslech těžké určit, jaký song již skončil a který začal. Občas se to jeví jako různá změť nápadů a ohraných klasik tohoto žánru. Cením větší propracovanost a snahu o rytmické protichody, ale ve většině tvorby je to jak tlačení na pilu. Třísky létají vzduchem, plnovous plný pilin, ale pila se nejednou zasekne o suk kvality. Byl jsem moc rád, když jsem si mohl oddychnout při jednodušší verzi refrénu. Tvorba těchto lumber krasavců nikdy nestepovala na místě, ale pokud se rozhodnou na albu zpomalit jako například v ‚Be Good When I’m Gone‚, je to velké plus a oddělení od stejně znějících songů.
Abych shrnul všechny své pocity a dojmy – děj tohoto díla končí smířlivou a krásnou tečkou ‚Young at Heart‘ a ukazuje i více uměleckou část. Vesměs je album velmi kvalitní. Malými krůčky se sápe přes všechny škatulky pop punku a boří tak dogmata žánru. FYS i po letech dokážou hrát a přijít s něčím neookoukaným. Vzhled jakoby tyto dřevorubce z Massachusetts sice u někoho pořád předčívá samotnou tvorbu, ve které stále sází na kombinaci vysokých tonů, ale i uhlazenějších částí. Rozhodně se album vyplatí si poslechnout, hlavně při domácích mejdanech. A i po letech je to zábava.
Text: Lukáš Kratochvíl
