Že nikdo nechce večírek? Tak to v Polsku rozhodně neříkejte! (Fotoreport)

Závěr října nám přichystal pořádně nabitý hudební program, takže po velevydařeném Halloweenu v Crossu na nás čekaly třeba koncerty Enter Shikari nebo pražská zastávka na posledním tažení Stray From The Path. Jelikož už jsem ale nějakou dobu věděl, že momentálně moje nejoblíbenější kapela CF98 nás potěší novou deskou a následně dvěma koncerty nazvanými RELEASE PARTY X2, rozhodl jsem se navštívit právě je.

V kombinaci s tím, že je na obou koncertech doplní další moji oblíbenci KRANG a že v tu dobu budu mít narozeniny (nejsem typ, co slaví vlastní narozeniny – spíš se někam zašiju a udělám si hezký den), nebylo s čím váhat. Koncerty se konaly ve Varšavě a Krakově – a ne… ani taková vzdálenost mě neodradila od toho se v úterý večer sebrat, nasednout na Florenci na bus a vydat se nočním spojem směr Polsko.

Co si budeme povídat… spaní v autobusu není úplná lahůdka, a tak jsem za devítihodinovou štreku proklimbal přibližně třetinu času. Po příjezdu nebylo po slunci ani památky a polský „New York“ (jak Varšavě říkám) se probouzel do studeného podzimního rána. Varšava je město, kde se moderní výškové budovy mísí s historií – tady bych zmínil zejména Varšavské povstání roku 1944, kdy po dobu 63 dní polští povstalci statečně vzdorovali okupující nacistické verbeži. Městem vedou také dvě linky metra, které bylo uvedeno do provozu až v roce 1995, ale důležité je, že tam existuje – co by za to v Bratislavě dali, že?

V den příjezdu byla středa a já dorazil den před prvním koncertem. Na doporučení jsem ráno navštívil jeden z mléčných barů. Ceny jídel jsou na těchto místech opravdu lidové, jelikož jsou tyhle podniky dotované státem. Vešel jsem a u pokladny si objednal pomerančový džus a vegetariánskou snídani. V tom za mnou od stolu, kde seděla početnější skupinka místních, přišla jedna ženština s tím, že jednu takovou snídani mají plonkovou a zda-li ji nechci zadarmo. Tak určitě! Nabídku jsem přijal, poděkoval, zaplatil jen džus a šel se pustit do plnění prázdného žaludku po dlouhé cestě. Polská dobrosrdečnost ukázkově již na úvod.

Během prvního dne a prozkoumávání hlavního města Polska jsem jakožto milovník zlatavého moku musel navštívit bar Piw Paw, kde mají jako dekoraci po zdech nalepené pivní zátky. Ale co je důležitější – pivo se zde čepuje na neuvěřitelných 79 pípách. Ano, čtete správně – 79!

Následující den jsem se ráno probouzel s tím, že jsem zase o rok starší, ale jak už léta říkám: „věk je jen číslo“ – a za tím si prostě stojím. Čtvrtek jsem si zpříjemnil flat whitem a skvělým cheesecakem, později odpoledne potom teriyaki crêpe, což je taková slaná palačinka, a v kavárně, kde jsem byl, mi ochotně vyměnili kuře za vejce, jelikož už pár let nepatřím do kategorie masožrout. Blížil se večer a čas přesunout se konečně na koncert do klubu Chmury, což v polštině znamená „mraky“ – a skutečně pršelo vydatně. To mi ovšem nemohlo zkazit náladu. Po příchodu do klubu se vítám se členy CF98 a hned přisedám ke stolu ke Krang, kde borci mastí karetní hru Magic. Mezitím si s kluky povídáme a po nějaké době říkám, že to vypadá moc hezky, ale že tomu absolutně nerozumím. Kytarista Gabo mě uklidnil, že on taky ne. Na čepu měli Kozla z Velkých Popovic a jeden měl pocit, že jsme v klubu někde u nás.

Otevírající kapela pro večer ve Varšavě nesla název SEKS W CZASACH WOJNY, která do nás za nějakou půlhodinku nasypala punk rock inspirovaný například starými horory nebo hrami z PlayStationu. Banda mladých lidí lehce přes dvacet se zpěvačkou Wiktorií nám nabídla například písně „Nie wiem co zrobić ze sobą po liceum“, „Szpik“ nebo „Lalka“ a připravila klub, který bych velikostně přirovnal třeba k dejvické Klubovně, pro kapelu druhou.

Naši oblíbení Krang z Valašska solidně zaplněnému klubu jako první naservírovali „Make Arcade Great Again“ a rozdováděné publikum od začátku spustilo skatepunkovou taškařici jak má být i s moshpitem. Následovaly „Melt All The Guns“, „Rory Gilmore“ nebo „Bird Is Going Down“. Mezi skladbami baskytarista Stanley čile komunikoval s publikem v polštině, jelikož jeho maminka pochází ze země našich sousedů. Před skladbou „1968″ připomněl v ruce s ukrajinskou vlajkou, kterou vozí na každý koncert, že válka tam stále trvá, a s přítomným obecenstvem se s prostředníčky vztyčenými do vzduchu a aplausem na dálku „vyfuckoval“ Vladimir Vladimirovič.

Nedávno KRANG pořádali sbírku, kde z prodaného merche výtěžek ze svého zdvojnásobili a nakoupili generátory pro okupovanou zemi. Nezbývá než smeknout a zatleskat! Díky moc za to! Od mikrofonu mi čtveřice popřála k narozeninám a já byl lehce dojatý, jelikož jsem to vůbec nečekal. Děkuju ještě jednou!

Za tónů „Tin Tin“, „Brand New Leader“ a například ještě „Time Is Ticking“ se set chýlil ke konci. Zazněla ještě píseň z první desky „Lions Of Kurdistan“ a přídavek „Homeless Man“.

Po nezbytné pauze napochodovali CF98 a na fialovo-růžově nasvícené stagi nás za zvuků starteru „Hate My Life“ pozvali na skatepunkrockový výlet do Kalifornie. „Dead Inside“ a „Double Sunrise“ z předešlých alb udělaly můstek k dalšímu songu z nového alba Stupid Punk, a to sice „Find Your Own Way“, při které si vždy vzpomenu, že cesta, kterou nyní jdu, je ta správná – ta jediná, kterou jsem si vybral.

Skrze další písničky jsme se dostali do bodu, kdy se za kapelou nahoru vyhoupl Dan z Krang a spolu s Karolinou spustili třetí novinku „It Will Never Work Out“. Musím říct, že hostovačka se povedla na výbornou!

A dostáváme se do bodu, který ze skvělého koncertu dělá momenty, na které nikdy nezapomenu. Než zazněla „One Day At A Time“, popřáli mi k narozeninám z pódia i moji milovaní CF98!!! A co víc – Karolina poprosila všudypřítomné milé lidi, aby mi zazpívali nějakou polskou obdobu Happy Birthday, a celý klub pěl v jednu chvíli na mou počest… tak to už jsem byl opravdu dojatý! Přiběhlo několik okolostojících a za okamžik už jsem plul nad hlavami na crowdsurfu!!! Za odměnu jsem klubu na popud Karoliny ukázal kapelní tetování, které zdobí moje pravé předloktí. Nezapomenutelné! Děkuji mnohokrát!

Ale dost už o mně – pojďme se vrátit ke koncertu jako takovému. Jako na každé show zaznělo pár předělaných úryvků – zde konkrétně od Sum 41, blink-182, Jimmy Eat World a Wheatus. Rozhopsaný dav si tudíž mohl vychutnat další dvě letošní bomby „1993″ a „Nobody Wants to Party“, při které si s kapelou zazpíval hudebník Jonasz Gubera. Následovalo společné foto a bonusová Fuck You, konec vystoupení a čas pomaličku, polehoučku, plný pozitivních dojmů zamířit do hotelu.

Páteční den jsem se čtyřhodinovým transferem autobusem teleportoval do Krakova, kde jsem uspokojil chuťové buňky polskými pierogi se zelím a houbami – opět v mléčném baru, akorát tentokrát mě nikdo nepozval, takže hezky za své zloté. Šel jsem se ubytovat a večer vyrazil do klubu Gwarek, který se nachází v objektu vysokoškolského kampusu. Jelikož byl Halloween a bydlel jsem pěšky asi jen dvě minuty od místa dění, vzal jsem na sebe kostým lišky, triko mých polských oblíbenců a vyrazil.

Klub byl o něco větší než ve Varšavě a opravdu krásný – s obrazy a vinyly na zdech. Jak jsem se dozvěděl, byl relativně nedávno po rekonstrukci.

První skvadrou v pořadí byli NATYOURGIRL s tvorbou v místním jazyce, se zpěvačkou za mikrofonem a odění v černém. Nové uskupení fungující teprve nějaké dva roky, ve stávající sestavě prý jen něco přes měsíc, naservírovalo trochu něco jiného – alternativní rock říznutý nu-metalem a punkem. Zpěvačka věnovala jednu z písní „Memento Mori“ zesnulému kamarádovi a v průběhu setu se vypravila i do publika.

Vystoupení jak Krang, tak i CF98 se nesla v podstatě ve stejném duchu jako předchozí večírek, takže budu krapet stručnější. Hoši z naší domoviny krom výše zmíněných tracků zahráli „Cocktail Of Freedom“, „Life Is Like A Mortal Kombat“, „Cowabunga“ či „Food Song“. Před „Rory Gilmore“ se basák Staňo ptal publika, jak se v polštině jmenuje seriál Gilmorova děvčata, kterým je song inspirovaný. Odpověď zněla Kochane kłopoty – a jak jsem si představil verzi s místním dabingem, málem jsem se osypal. Kdo někdy viděl něco s polským dabingem, jistě pochopí.

Jako poslední zahráli domácí krakovští CF98 znovu jízdu plnou chytlavých melodií a zpěvných poppunkových refrénů. Z písniček, co jsem nejmenoval předešlý večer, to byly „Clever“, „Oh Boy“ a „Honestly“. Dan z Krang si střihl znovu s grupou „It Will Never Work Out“. Zaplněný klub rozjel moshpit, kterého jsem se ale tentokrát skoro nezúčastnil, jelikož bych se jako liška uvařil – už tak jsem byl celý propocený.

CF98 nám na obou večírcích nabídli rovnou polovinu nové desky, která vyšla jen týden předem. Tudíž vsadili na jistotu – pět singlů, jež vyšlo v průběhu roku. Obal na novotinu nakreslil Oscar Puig, a nutno dodat, že se výtvor vydařil výtečně jak po stránce grafické, tak hlavně po té hudební – pro mě osobně pop punková deska roku!

Možná, že nějakou další novou skladbu, co nezazněla, uslyšíme příští únor v Praze, kde CF98 vystoupí jako support britským WSTR. Budeme se moc těšit!

V sobotu mě čekala už jen krátká procházka po Krakově, nějaké to pivko, zapiekanka na Okrąglaku a více než sedmihodinový přesun s přestupem v Ostravě zpátky domů do Prahy.

Na závěr bych chtěl ještě jednou poděkovat za vše CF98, speciálně Karolině, a taky klukům z Krang. Všechno to jsou nejen výborní muzikanti, ale hlavně úžasní a milí lidé. Jít za svým srdcem se vyplácí – a člověk narazí na nezapomenutelné zážitky na celý život. Vybral jsem si správně…

Text // Zdenislav Foto // @piataesencja