Rave, nebo koncert? Aneb The Living Tombstone a světla SaSaZu (Fotoreport)
Byl takhle jeden obyčejný den 8. července a krom Pride pochodu, který se odehrál v odpoledních hodinách (Happy Pride!), nás čekalo ještě jedno překvapení. V pozdních podvečerních hodinách se SaSaZu proměnil v útočiště pro nás, kteří jsme takzvaně chronically online. Přijeli nás totiž opět navštívit The Living Tombstone a s sebou přivezli i talentovaného Tokyo Machine!
Fronta se zdála nekonečná, ale v SaSaZu, ostatně jako vždy, vše probíhalo rychle a lidí před klubem rychle ubývalo. Uvnitř SaSaZu bylo vše takové, jaké to už všichni známe. Pódium bylo lehce vyzdobeno pro set nadcházejících The Living Tombstone a klub byl dokonce i půl hodiny před začátkem předskokana již překvapivě zaplněný.
Zvuk, světla a jdeme na to!
Celý večer otevřel ve 20:00 Tokyo Machine. Američan s japonskými kořeny je celosvětově známý DJ, který má za sebou řadu úspěšných collabů a hudební produkce pro videoherní průmysl. Jeho hudba kombinuje tradiční tracky z videoher jako Undertale nebo Animal Crossing a živelné beaty inspirované americkou modernou.
Tokyo Machine však preferuje zůstat anonymní, prezentuje se primárně skrze animace. Naživo nás však překvapil a i přes anonymní prezentaci na pódiu stál po celou dobu velice akční frajer, který se nebál to v průběhu svých tracků pořádně rozjet. Anonymitu si zachoval pomocí masky přes ústa a černých nasvícených brýlí, což společně s delšími vlasy zakrylo celý obličej umělce po celou dobu jeho setu.
Za nás musíme říct, že je to skvělý výběr předskokana, ale i tak by se takové vystoupení hodilo spíše na nějaký rave než na poměrně skromnou klubovinu. Publikum se však na energii Tokyo Machine naladilo extrémně rychle. Částečně možná taky proto, že DJ často využívá známých skladeb z her a tradičních videoher.
Světelná show byla část, která připomínala rave snad úplně nejvíc. A možná právě až moc. Světla byla extrémně agresivní, neustále problikávala a člověk zahlédl snad každý odstín duhy. Něco takového rozhodně patří třeba na rave, ale pro uzavřený a ještě vcelku malý klub tohle byla prostě síla. Světla často oslepovala a blikání společně se změnami barev způsobilo nepříjemnou bolest hlavy do pár minut. Možná by nebylo na škodu příště ubrat na intenzitě či nemířit veškerá světla publiku přímo do očí. Možná klidně dát předem i varování pro jedince, kteří by třeba mohli na světlo být citlivější. Lidé chodící na koncerty asi se světelnou show počítají, ale tohle skutečně připomínalo víc rave než koncert.
Set, který byl energický a skvěle připravený přímo pro tour, se kvůli nepříjemným pocitům ze světel zdál sice nekonečný, ale přesto vcelku zábavný a publikum se rychle zahřálo. Vše fungovalo bez technických potíží a perfektně načas, což, co si budem, je taky obrovské plus.
Přenášení onlinu do offline světa?
Hlavní akt v podobě The Living Tombstone startoval taktéž skvěle včas a hned od začátku celé publikum doslova jásalo. Nástup kapely v barevných kostýmech a celkové (konečně jemnější) osvětlení byly naprosto magické, energií nabité a zkrátka něco, co s sebou kapela přivezla do Česka zatím pokaždé. Barvy, vtípky, míchání živých nástrojů a performance s elektro rytmy a tóny… Skvělý na poslech i na pohled!
Celý set otevřely již dobře známé skladby. Jedna z nich se objevila i ve velice známé české videohře Beat Saber, se kterou má The Living Tombstone oficiální collab – „I Wanna Be A Machine“. Dále zazněly například „I Can’t Fix You“ nebo „It’s Been So Long“, která probudila zejména fanoušky herní série Five Nights At Freddy’s. A že jich nebylo málo. V celém publiku bylo nespočet tématických kostýmů od kreativních make-upů až po plnohodnotné cosplaye. Někdy by ale možná bylo fajn, kdyby se lidé před tvorbou kostýmů zamysleli. Kostýmy jsou sice super a kreativní, ale nespočet vysokých a robustních uší na vrcholu hlav nejspíše zkazilo nejednomu člověku výhled. Pro kreativitu jsme tedy určitě, ale buďme k sobě navzájem ochotní a zkusme si v rámci možností navzájem nepřekážet.
Ve stejném duchu ještě musíme zmínit využití telefonů – určitě je super si natočit oblíbenou skladbu, dva nebo třeba i vícero kratších úryvků, ale cpát se jeden přes druhého co nejvýš po téměř celý set snad není třeba. Přiznejme si, kdo se na videa z koncertů dívá na pravidelné bázi? Je fajn mít vzpomínky, ale někdy je možná ještě lepší žít v přítomnosti, užívat si, co má člověk před sebou, a u toho neblokovat 10 dalších lidí za sebou s nonstop telefonem nad hlavou.
Co nás na The Living Tombstone ale bavilo a baví úplně nejvíc, je kombinace poměrně lehkých a silly témat s těmi politickými a hlubšími. Zatímco ve skladbách jako „No Mercy” a „It’s Been So Long“ se setkávám s čistě zábavnými videoherními tématy, tak skladba „Be Alone“ se zase dotýká silně politických témat a nebojí se na féra se pustit do aktuální politiky a společnosti. Přidána hodnota kapely, kterou málokdo ocení – alespoň soudě dle hypu, který tato skladba dostala oproti třeba těm videoherním.
Další skvělá věc je chemie, kterou spolu dva hlavní členové sdílí. Dlouholetí přátelé Sam a Yoav, kteří spolu tvoří hlavní duo The Living Tombstone, jsou nerozlučná dvojka a na jejich chemii on stage je to prostě znát. Muži, kteří se nebojí obejmout, ocenit a pochválit, na nás působí prostě dobře. A že jim ta muzika společně jde kurva dobře i naživo!
Na stagy došlo k oslavě narozenin basisty, k promu na plánovaný muzikál Sama, ale třeba i k výkřikům „Fuck AI“ a k podpoře Pride. A nakonec jsme Sama i Yoav viděli i bez masek, dostalo se poděkování všem členům kapely i tour managementu a po sladkém rozloučení už i ta příjemná světla zhasla.
Podtrženo, sečteno…
Skvělé nazvučení u obou artistů, zprvu agresivní světla, později však už o mnoho lepší a hlavně skvělá energie crowdu!
Jako návštěvníci mysleme na to, že si hlavně máme užívat přítomnost a ne si vše točit a zároveň buďme k sobě ochotní – vysoké propky a kostýmy nechat doma a ten telefon zkusit nemít neustále nad hlavou. Uvidíte, že si tak show užijete více třeba i vy.
Text: Zana // Foto: Marri
