Pearly Seconds podle Klubovny: Alba a EP

Konec roku opět klepe na dveře. A to znamená jediné: jdeme zase rozsáhle bilancovat! Letošní rok byl v mnoha ohledech speciální a specifický. A to i z pohledu Klubovny, kterou potkal velký přerod, profesionalizace a výrazné doplnění kádru. Reprezentativní vzorek se tudíž letos rozšířil na doposud rekordní počet 14 hlasujících členů naší bear army, kteří pro vás na denní bázi reflektovali dvanáctiměsíční hudební dění, sledovali aktuální releasy a téměř na denní bázi navštěvovali klubové i halové koncerty.

Z pohledu Klubovny šlo o naprosto zásadní rok. Oslavili jsme 10 let existence, toto jubileum jsme v květnu velkolepě zakončili vlastním festivalem, tradičně si vzali do parády tři Halloweenská patra v Crossu a na závěr oznámili spolupráci s United Islands, která od příštího roku přinese unikátní koncertní tour United Klubovna! Hlavně jsme ale konečně po té dekádě začali naplňovat vlastní potenciál a utvořila se parta, která společně může dokázat opravdu velké věci. Dost bylo o nás, pojďme se věnovat skutečným hudebním hrdinům letošního roku.

A začneme s královskou kategorií ALBUM / EP, která letos byla, i díky většímu žánrovému rozptylu v naší hlasující crew, mimořádně zajímavá a dramatická. Pro větší transparentnost jsme upravili i náš hlasovací systém, který udělil 1 bod nahrávce či nominaci, která se umístila v první trojce. Půlbod pak vyinkasovaly nahrávky takzvaně „pod čarou„. A jak tohle hlasující drama dopadlo? Možná budete překvapení, ale věříme, že jsme jak doma, tak za hranicemi, posvítili na ty nejlepší letošní počiny.

DOMÁCÍ SCÉNA

A hned na úvod nebudeme chodit kolem horké kaše. Podobně jako v loňském roce se dočkáváme jednoho překvapení. Žezlo pro nejlepší nahrávku přebírají od Brighter Days pražští Good Times Only, kteří nás uhranuli svou kreativní deskou Teď na to myslim. Pestrá, hravá i citlivá deska, kterou táhnou skvělé české texty, se dočkala 5 ze 14 možných hlasů, což v letošním roce stačilo celkem jasně na vítězství. Alespoň jedné nominace či zmínky se dočkalo celkem 34 lokálních nahrávek. V této konkurenci jde bezesporu o velmi cenný výsledek, gratulujeme!

Na děleném druhém místě s 4 nominacemi se umístili Tchert s čerstvým prosincovým počinem Inti a silná autorská deska O tatínkovi, který usnul od MC Geye. Není bez zajímavosti, že se první tři interpreti účastnili naší květnové oslavy. V tomto kontextu tedy můžeme o Klubovna „10“ Festu mluvit jako o jedné z nejlépe obsazených akcí letošního roku. S 3 body nás upoutala také nová deska John Wolfhooker – The New Past, s 2,5 zářezy zabodovalo také pop-punkové Poslední léto z dílny rappera Renneho Danga a na 2 celé nominace dosáhli ještě Dead Stone a I Love You Honey Bunny. Dále už šlo o sólové výstřely, kde se dostalo cti třeba Abyss Above, Empty Hall of Fame nebo Viktoru Sheenovi.

Dlouho jsem neměl tak jasnou trojici jako letošní rok. První částí roku mě nejvíc provázela deska headlinera naší desetileté oslavy – MC Geye. Gey ze sebe konečně shodil masku baviče a přinesl svou nejosobnější desku, na které se nebál otevřít, a to včetně témat jako je úmrtí v rodině. Sílu materiálu pak dokázalo to, jak si svou novou tvorbu suverénně obhájil i na festivalech pro primárně kytarové fanoušky. Další dva počiny naopak pocházejí ze závěru roku. S prvním se vytasili Good Times Only, kteří přišli s očekávanou deskou Teď na to myslim plnou zvukových i přístupových experimentů. Tyhle songy zrají a rostou s každým poslechem. A na závěr roku mi do sluchátek vtrhnul TCHERT, který dokázal, že se velké dílo dá zaznamenat do třinácti minut. Masivní sound, propracovaná vizuální identita a skvělé fúze moderního hardcoru s klasickým metalem. Návštěvník koncertní mše Tcherta navíc nejde úplně do neznáma, neboť většinu těch songů už na koncertech slyšel, a tak ví, že to má tahle formace obhájený i naživo. Tohle je mimochodem taky aspekt, ke kterému jsem letos celkem přihlížel. Všichni tři zmiňovaní interpreti zní s novou tvorbou dobře nejen ve sluchátkách, ale i na stagích, o čemž jsme se přesvědčili i letos v Crossu.

Honourable mentions: Sorry Holka – Post Party Depression, Renne Dang – poslední léto, Empty Hall of Fame – Sirény a zvony, Viktor Sheen – Planeta opic

Empty Hall of Fame – Sirény a zvony

Starý dobrý emotivní hardcore punk partičky z Libiny nedaleko Šumperka, nové EP obsahuje 4 vály a neztrácí nic, co měli jeho předchůdci. Singl „Světlo“ je hodně naléhavý atmosférou i textově.

008 – V tomhle světě se nevyznám

Melodický punk rock z Mníšku pod Brdy a zatím nejlepší počin 008. Chytlavé songy reflektující nejen dobrou náladu a párty, ale také aktuální problémy světa a špatné lidské chování.

Kung-Fu Girlz – To nejlepší z konce světa

Melodický punk trošku jiného střihu než 008 a jejich nové EP. To nejlepší z konce světa je rychlé, melodické a celkově skvělé, jejich hudební rukopis se nezapře a líbí se mi jejich podpora Ukrajině.

Na CZ/SK scéně se poslední roky rodí hromada zajímavé fresh hudby, tak mi dalo dost práce vybrat TOP3.. Podle mě je rap u nás stále na vzestupu, což se nakonec odrazilo i v mém žebříčku. Na začátku roku si mě jako první získala deska O tatínkovi, který usnul, synťákový melodie s osobitými texty? Miluju. Další musím zmínit i Babie leto v podzemí, album, které je definicí post-punku/alternative rapu, který udává směr undergroundové scéně.

Honourable mentions: RNZ – Below the Surface

Hele, tak já k tomu letos taky něco málo napíšu… Vybrat nejlepší český desky letos bylo docela lehký, ale dost ovlivněný tím, že jsem si letos jel hodně rap. RNZ je absolutní bůh a to jak z producentský, tak z lyrický stránky. Na skvěle poskládaným albu Below the Surface můžete slyšet jak klidný a melancholický songy, tak naprostý klubový bomby. Darewina (který je btw. i na featu u RNZ) poslouchám už dlouho, ale tenhle rok jsem si ho oblíbil natolik, že jsem ho měl jako druhýho nejposlouchanějšího na Spotify. Trochu mě mrzí jenom kadence, jakou Darewin vydává svý projekty… 5 projektů za rok + mrtě singlů mi prostě přijde moc. Třetí místo obsadil geniální MC Gey. Je to geniální. Nic víc dodávat nechci.

Honorable mentions: Idea – Puls, James Cole – DOWN4LIFE, Yzomandias – Yzomandias II.

Highlightem (a milým překvapením) roku pro mě byla nová deska I Love You Honey Bunny, We Just Had a Wonderful Time. Ne že bych snad klukům nefandila už předtím, ale tohle album je oprávněně vystřelilo do nových výšin. Propracovanější produkce, větší láska kytarám i závěrečná pecka „Mess“, tohle se prostě povedlo. Za zmínku z domácí tvorby určitě stojí taky Good Times Only, kteří albem Teď na to myslim trochu okořenili náš lokální rybníček a dokázali, že i čeština může v hudbě znít moderně. A kdybyste oproti téhle notě potřebovali raději trochu přitvrdit, můžu doporučit Seeing Things s EPčkem Dead Inside. Jde sice jen o čtyři skladby, ale tenhle metalcore, okořeněný o trochu elektro zvuku, je sakra našlapaný.

Já se vám všem teď k něčemu přiznám. Česká scéna jde skoro úplně mimo mě, ale jedno album chytlo moji pozornost pořádně, a to je The New Past od John Wolfhooker. Zaujalo mě tím, jak je žánrově rozmanité a to mě baví. Je originální a občas trochu mišmaš, ale bez experimentů a zkoušení nových věcí se nikdy nikdo nikam nedostal.

Vojta je takový můj tajný český oblíbenec už od dob kapely New Element, kde společně s Christopherem Mumbou nahradili původního člena Honzu Bendiga. Pocity jsou Vojty první vydané album na jeho sólo dráze a určitě stojí za zmínku. Jak sám napsal na svém Instagramu, vepsal na to album opravdu všechny svoje pocity, který za těch 28 let navnímal.

A teď zase trošku přitvrdíme. Všichni víme, že mám ráda rock a ten Škwoři dělají bombově. Letos je to už čtvrt století, co je tahle kapela na scéně a pořád má posluchačům co předávat. A i když českou scénu moc nejedu, tohle album si určitě ještě pustím.

Good Times Only – Teď na to myslim

Když mě Gumi obeznámil s tím, že budu dělat rozhovor s kytaristou GTO Zdendou Prokopcem, tak jsem vůbec nevěděl, o koho se jedná. Na českou scénu moc nedám, ale tohle mě hned chytlo! Proč? Bylo to něco jiného, a to mě hrozně baví. Album je multižánrové a každý si najde to svoje. Třeba skladbu „Takhle se nedá žít“ z hlavy dlouho nedostanu.

Sebastian – sBohem

Nová éra? Když si vzpomenu na song „Toulavá“ a pak si dám novinku „Nezapomínám“, tak si fakt řeknu: „Kde se to do pí*i zvrtlo?“ Multižánrovost je teď v kurzu a tady se opět zadařilo.

Renne Dang – poslední léto

Český styl ala Machine Gun Kelly? Rapper Renne Dang natočil pop-punkové EP.

Snová atmosféra vytvářená podmanivým hlasem Aiko a spojením několika žánrů. Alternativní pop je na desce Fortune’s child výrazně obohacený o rockové kytary, což mě dost baví.

The New Past od John Wolfhooker je další deska, která sází na experimentování s více hudebními vlivy, zaujaly mě hlavně tvrdší skladby jako „Kingdom Fall“ nebo „Free Your Mind“.

Albem We Just Had a Wonderful Time od I Love You Honey Bunny zas nese melancholický podtón, ale oživují jej elektronické momenty a pár chytlavých songů, mezi mé oblíbence patří „Masterplan“, který bych si ráda dala naživo.

Honourable mentions: Anna Vaverková – Pozdravy z polepšovny, Katarzia – Šťastné dieťa

ZAHRANIČNÍ SCÉNA

Ještě napínavější byla tradičně situace v zahraničí, kde se alespoň jedné zmínky dostalo 43 nahrávkám! Titul té nejzmiňovanější ale nakonec zůstal v rukou navrátilcům, kteří nás přesvědčili nejenom ve sluchátkách, ale překvapivě i naživo. Návrat Blink-182 se zkrátka povedl a tohle ONE MORE TIME… za to skutečně stálo, což dokazuje 4,5 bodová dominance. Na druhém místě končí tajemní Sleep Token, kteří si vysloužili 3 edeny. Třetí skončila emotivní zpověď Polaris – Fatalism a Nothing But Thieves – v Sony Music z nás budou mít asi radost. Alespoň na dvě nominačky to dotáhli ještě Enter Shikari, Koyo a Holding Absence.

I co se týče zahraničních desek, tak jsem měl celkem jasno. Nejprve mě uhranula třetí deska Teenage Wrist, kde je snad všechno dobře – a její obsah krásně skáče i moodově. Moc se tu povedly featy, a jelikož to i letos byla v mém osobním životě trochu horská dráha, dokázal jsem se na desku snadno napojit. Na základě našeho nedávného rozhovoru s Lucasem Woodlandem a následného koncertu ve Futuru jsem se pořádně dostal k The Noble Art Of Self Destruction od Holding Absence. A nemohu vynechat ani rapovou desku roku, o kterou se překvapivě postarala někdejší nedílná součást Migos, Offset. SET IT OFF je neuvěřitelně zábavná deska plná bangerů, která se dá skvěle sjet na jeden zátah a zároveň jde o jedny z nejvýraznějších rapových tracků letošního roku s parádními videoklipy.

Honourable Mentions: Koyo – Would You Miss It?, Guilt Trip – Severance, blink-182 – ONE MORE TIME…, Polaris – Fatalism

Polaris – Fatalism

Tohle je neuvěřitelný příběh australské pětice, která se i po smrti kytaristy Ryana dokázala zvednout a dva měsíce poté vydat nové album. To nepostrádá nic z původních Polaris a je ještě lepší a energičtější než jeho předchůdci. Klobouk dolů a pro mě jednoznačně nejlepší album roku.

No Turning Back – The Beautiful Lies…The Horrible Truth

Nový dvanáctipalec holandské hardcorové legendy, v prodeji na jejich webstore od 30. října. Hudebně obsahuje pomalejší skladby než jeho předchůdci, přesto nic neztrácí na své dravosti a hutnosti, jak jsme u No Turning Back zvyklí. Jejich set na SPP Volyně byl toho jasným důkazem a pro mě jsou srdcovou záležitostí už dlouhá léta.

All Faces Down – AWOL

Rakouská škola melodického hardcoru vždy produkovala kvalitní kapely a All Faces Down jsou jednou z nich. Nové album byla láska na první poslech, hlavně hitovky „King“ a „Done Hiding“.

Tady u mě na plné čáře vede Dead Club City, baví mě na tom absolutně všechno – je to láska. Miluji podruhé! Would You Miss It? je první album, co jsem od Koyo slyšela, a získali si mě v podstatě hned. A kdo letos neměl alespoň chvilkovou obsesi se Sleep Token, jako by nežil. Take Me Back To Eden je za mě masterpiece na hodně úrovních. Dlouho jsem neslyšela tak komplexní a kreativní přístup k hudbě, proto v mých TOPkách nesmí chybět.

Honourable mentions: Miley Cyrus – Endless Summer Vacation

Myslel jsem si, že těch zahraničních alb letos moc nevyšlo a nakonec mi dělalo problém vybrat, koho vůbec do top trojky dám. Jedno ale bylo jasný – že to vyhrajou Code Orange. Tři roky uplynuly a po velmi úspěšné desce Underneath přišli s nádherným albem The Above. Tohle album má všechno, co byste od Code Orange čekali, ale zároveň je tam i „něco navíc“. Nechybí prvky industriálu, nu metalu, brutálního hardcoru a mohl bych ještě pokračovat. Přestože má album přes 50 minut, tak krásně plyne a ani vteřinu se nenudíte. Nakonec bych ještě chtěl vypíchnout pomalej song „Mirror“… nic tak krásnýho jsem dlouho neslyšel.

Honorable mentions: Koyo – Would You Miss It?, Harms Way – Common Suffering, Jesus Piece – …So Unknown, Pain of Truth – Not Through Blood

Kdo si přečetl recenzi na našem webu, tomu muselo být jasné, že se tady tohle album objeví. The Noble Art Of Self Destruction si kvapem našlo cestu nejen do mého srdce, ale taky si vysloužilo pozici alba roku. Můj nejposlouchanější song roku tu ale nenajdete. Ten sedí na samotném závěru Take Me Back to Eden, alba, které zbořilo nejen limity dosavadní tvorby Sleep Token, ale taky žánru jako takového. Trojlístek zahraničních favoritů pak doplňují Hot Milk s nekonečně vyhlíženým debutovým LP A Call To The Void.

Honourable mentions: Beartooth – The Surface, Trophy Eyes – Suicide and Sunshine, Spanish Love Songs – No Joy, Hot Mulligan – Why Would I Watch

blink jsou láska, jejich hudba mě provází prakticky celým mým životem a vydání nového alba byly pro mě říjnové Vánoce. (díky za připomenutí, Kačere!) Za mě je to pecka. A velká! Na desce ONE MORE TIME… se mi líbí hlavně hluboké texty, které mají energii, ale zároveň obsahují i spoustu emocí. Kluci zase dokázali, že na to i po letech pořád mají!

Nirvana, my beloved. Remasterovaná verze klasického alba In Utero byl další dárek pod můj říjnový vánoční stromeček. Kdybyste mi řekli, že se ještě někdy dočkám nové hudby od Nirvany, nevěřila bych vám ani za nic. Na tomhle albu je ale 53 dosud nezveřejněných songů a moje nirvanové srdíčko tak pokaždé, když si tuhle desku pustím, celé čtyři a půl hodiny plesá.

A samozřejmě nesmím zapomenout na Pierce The Veil a jejich The Jaws Of Life. Moje emo duše na tohle čekala jak na smilovaní a to čekání stálo za to! Album je dost rozmanitý na to, aby ukázalo vývoj kapely, ale zároveň tam je dost prvků, na které jsme u kluků zvyklí. Spokojenost!

blink-182 – ONE MORE TIME… Pro mě jednoznačně album roku! Blinkové nahráli jedno z nejpropracovanějších alb a právem je mohu zařadit na první místo. Ještě aby ne, když se na produkci podílel sám bubeník Travis Barker. Z kluků jde pozitivní energie, která byla do skladeb propsaná.

Fall Out Boy – So Much (for) Stardust

Konečně zase návrat k pop-punkových kořenům. Už od první skladby „Love From the Other Side“ mi bylo jasné, že tohle mě bude bavit. Po dlouhých deseti letech se konečně urodilo album, které jsem si od FOB oblíbil jako celek.

The Rolling Stones – Hackney Diamonds

Po 18 letech nové album, už jen to je unikát. To, co nám nabídli Stouni na novém albu, je vážně pecka! Krásný moderní zvuk, ale stále z toho slyšíte ten stejný rock and roll.

blink jsou opravdu zpátky! Upřímně jsem měla na repeat hlavně singly vydaný ještě před samotným albem, očekávání se ale naplnila.

A od blink jsem se moc nevzdalovala, dost času jsem totiž strávila s Beauty School Dropout, kteří jsou pod labelem Marka Hoppuse. Každý z členů kapely má za sebou jiný hudební background a inspirace, což se promítá do jejich společný tvorby. Na své druhé desce mísí chytlavé melodie, pár epických kytarových sól i elektronické momenty. Zajímavost na závěr: zatímco na albu blink se produkčně podílel hlavně jejich bubeník Travis Barker, u alba BSD zastával stejnou funkci kytarista kapely Bardo Novotny (ano, příjmení čtete správně, má české předky).

Taylor Swift mě za mých teen let minula, a tak si poznávání její tvorby vynahrazuju až v rámci znovu nahraných alb. Jedno z těch letošních se stalo soundtrackem mýho léta. Možná vás to překvapí, ale na Speak Now (Taylor’s Version) je patrný vliv rocku, a to nejen v nově zveřejněných písních, mezi kterými má Taylor na featu třeba Fall Out Boy.

Honourable mentions: Post Malone – AUSTIN, Inhaler – Cuts & Bruises, Nothing But Thieves – Dead Club City,

YONAKA – Welcome To My House

SLEDUJ KLUBOVNU 

FACEBOOK

INSTAGRAM

YOUTUBE

SPOTIFY