Twenty One Pilots přivezli do Prahy strhující show (Report)
Po více než ročním čekání se fanoušci dnes již legendárního dua Tylera Josepha a Joshe Duna dočkali koncertu k nejnovější desce Clancy v pražské O2 areně. A my nemáme slov! Strhující vystoupení Twenty One Pilots předčilo jakákoliv očekávání a musím říct, že i mě, který se nepovažuje za bůhvíjakého fanouška TOP, se těžko hledají negativa.
Nicméně začněme hezky od začátku… Celý večer otevřela novozélandská kapela Balu Brigada.
Pro mě úplně neznámá parta překvapila svými alt rockovými písněmi a publikum dostatečně připravila na headlinery dnešního večera. Jen, co je pravda, zvuk byl horší, ale ne natolik, aby to nijak výrazně rušilo jejich energické vystoupení.
Půlhodinová pauza, tribuny i místo pod pódiem se plní a očekávání a nervozita z výkonu králů večera houstnou. Dvě minuty před začátkem koncertu pak zaslýcháme snippet ze songu „MidwestIndigo“: „What’s your ETA? Two minutes!“ a je jasné, že se začátek nezadržitelně blíží.
Twenty One Pilots začínají nekompromisně – se songem „Overcompensate“, který se jeví jako geniální opener. Davy šílí a lidi se začínají hýbat do rytmu Tylerova rapu. Po písních „Holding on to You“ a „Vignette“ začíná hrát (minimálně pro mě) jedna z nejdůležitějších písní od TOP, a to „Car Radio“, při níž jsme svědky teleportace zpěváka z pódia až do vrchních řad tribun.
Velmi promyšlená a zábavná show pokračuje dál a přes hity „The Judge“, „Tearin My Heart“ nebo „Shy Away se dostáváme k „Heathens“. Song kterej vyšel v roce 2016 v rámci soundtracku k filmu Suicide Squad a já si říkám: „Fakt tohle ještě někdo poslouchá?“ No, během songu mě chytá nostalgie a já ho dávám celej zpaměti a užívám si ho nejvíc, jak jen můžu.
Při „Routines In The Night“ se Tyler s Joshem přesouvají na menší pódia uprostřed davu a show nemůže být víc kontaktní. Během „Mulberry Street“ se z publika stává pomocí telefonů živý stroboskop a já stále hledám nějaká negativa, která bych mohl napsat do reportu… ALE NIC NENACHÁZÍM.
Songy na sebe navazují a show plynule pokračuje dál. Main stage opět ožívá při hitech jako „Heavydirtysoul“, „Guns for Hands“ nebo „Ride“, při kterém si dokonce zazpívá malý klučina Sam společně s Tylerem.
Míříme do cíle a přes „Jumpsuit“, „Midwest Indigo“ a nesmrtelný hit „StressedOut“, který stále funguje velmi dobře, se dostáváme k finálnímu a velmi emocionálnímu „Trees“. A já odcházím nadšenej, s úsměvem na tváři a slzou na krajíčku.
Kdybych tu měl rozebírat každý aspekt tohohle brutálně nabušenýho koncertu, tak bych mohl napsat knihu, ale na to já ani Ty, co tohle čteš, nemáme čas.
Poslední věc, co ale napsat chci, je, že jsem lepší arénovou show jsem ve svém životě neviděl a lepší konec jsme si u ní nemohli přát. Děkujeme LiveNation za příležitost a těšíme se na další koncert!
Text: Tomáš
