TOP 2017 PODLE KLUBOVNY / NAVRCC
Rok 2017. Jaký byl a co nám přinesl? Nad tímto tématem se zaobírala drtivá většina naší redakce a jako poslední přichází na řadu Navrcc. Naše talentovaná moravská spojka z Olomouce!
„Letos to bylo natřískaný, od novinek v podobě alb až po koncertní žně, které zde poslední dobou vidíme. U mě to bylo hlavně o změnách v osobním životě, proto šla muzika na nějakou dobu na vedlejší kolej. Stejně se vám pokusím shrnout, to nejzásadnější, co mě letos hudebně dostalo. Nevím jak to sepsat, ale klasický žebříček bude asi nejvíc přístupnou variantou. Hrozně těžko se porovnávají akce s albumy, takže to berte jen jako číslování toho nejlepšího co vás mohlo letos potkat.“
10. Novinky moravských mladých kapel
Letos se obzvlášť dařilo moravské mladé krvi, ať už při supportu větších jmen, nebo jen v kapelní rovině při vypouštění novejch věcí. Za zmínku stojí třeba nový EP od Breaking The Cycle „As Above, so Below“ , jedné z největších úderek na tuzemské metalcore scéně, zvlášt bych vypích song Choices, nebo novej singl s klipem od We Are The Motion „Wallart“, kterej je poctivá skákačka, hodící se na každou párty. Je toho mnohem víc, ovšem rozepisovat se ovšem, tak se k ničemu jinému nedostanem.
9. Parkway Drive v Karlíně
Naprosto výbušná show nás navštívila ke konci letošního března, kdy nás navštívili v rámci Unbreakable tour společeně se Stick to Your Guns a Asking Alexandria, show byla rozjetá už od startu, kdy lidi skákali snad od prvního říznutí do kytary. STYG předvedli show i při rozsvícených světlech, AA neurazili, ani neoslnili, spíš byli přítomní rádi že vidí Dannyho vedle Bruce. PWD předvedli neskutečně nabušenou show, bicí točící se v kole při solu, playlist našláplej jako vždy, akorát absence Romance is Dead, mi udělala malinkou vrásku na čele. Winston McCall potvrdil status jednoho z nejlepších frontmanů velikých jmen metalcoru.
8. Northlane – Mesmer
Jako blesk z čistého nebe se zjevilo 24. března na Spotify, YT nebo Apple music a spustilo lavinu sharování, kterou si to zcela zasloužilo. Northlane se opět posunuli trošku jinam od předchozího Node, které tolik ohlasu nesklidilo. V Mesmeru se přiklonili zpátky k původní tvorbě a navíc to proložili noými prvky.
- Billy Talent v Olomouci
Jedna z legend mého mládí v městě, ve kterým žiju? Splněnej sen. Tady první kolize koncertu s prací. Vyřešilo se to ovšem vše elegantně. Každej song ze starších dekád odskákanej ať už se jednolo o Viiking dead March nebo třeba Nothing to Lose, a jen tak stát nešlo ani u těch novějších. Celý tohle divadlo uspořádali lidé z Bounty Rock Promotion, kteří to vyhecovali a na příští rok si nachystali Anastaciu, kterou ovšem vynechám. Největším bonusem byl pár minutovej pokec s kapelou, a následná autogramiáda a fotka.
6. While She Sleeps – You Are We
Letos spatřila světlo světa i dlouho očekávaná placka borců z Anglie, You Are We, kterou kapele „zaplatili“ fanošci formou crowd-fundingu. Deska jejíž tvorba trvala rok, kapela před ní vypustila dva singly a celkovej hype desky byl obrovskej. You Are We bude stoprocentně dlouhohrající deska minimálně několik songů z ní. Pecky jako Hurricane nebo Silence Speak, kde bandu doplnil Oli Sykes z BMTH a dokonce se pokouší i pořádně zakřičet. Za mě samotnýho dokonalost a rozhodně nesmí chybět v žádným playlistu.
5. Thy Art is Murder – Dear Desolation
Největší událost ohledně alb vidím v letošní desce partičky australanů Thy Art is Murder, kteří touhle plackou rozpoutali solidní hell. V lednu se vrátil frontman CJ a od té doby to bylo jen lepší a lepší. Dear desolasion bylo vypuštěno 18. srpna, banda ho doprovodila i turném, které mělo zastávku i u nás. Královské žežlo deathcoru Thy art držej pevně a věřím že se ho nepustí dlouho. Album je plné úderných breakdownů a čistý vokály na něm nenajdeme, tudíž žádný teehee vol. 2 se nekoná a tenhle vybroušenej diamant čeká jen na vás. Za mě 10/10.
4) RPF 2017
Festival, kam se stojí za to vrátit, i když vás nijak zvlášť neláká program. Atmosféra naprosto skvělá, lidi vstřícní, nálada naprosto ideální. Letošek měl ovšem co nabídnout. Ať už výše zmiňované Northlane nebo jihoafrické extravagantní Die Antwood, jediná nevýhoda festivalů, ať jsou to RFP nebo jakýkoliv jiný je zkrácený setlist. Za mě událost léta. Mezi novinky, které sem šel okouknout a vůbec nevěděl co čekat a ohromili mě byli např. Dub FX, kterej mě naprosto uchvátil, nebo Kraftklub. Obě jména stojí za to zčeknout.
PS. Mají tam Tatran stan <3
3)“Velké koncerty“
Jedna je taková skoro mimo hudební, a to je tahle. Cením všechny produkce, které se nebojí tahat větší jména ze zahraničí a dát jim větší prostor než je Roxy. Jmenovitě jsme opět u PWD, kteří se letos dostali do Karlína. V lednu tam uvidíme i Architects s WSS a Counterparts, na které se mimochodem taky chystám. Jedno velké díky všem, kteří se na tomhle podílejí.
2. Smrt Chestera Beningtona
V tomhle roce se nestali jen dobré věci, ale i zlé. Ztráta frontmana Linkin Park je jedna z nejhorších zpráv co nás letos zasáhla. Téhle zprávě jsme dlouho odmítali věřit. Odmítám ji věřit ještě i teď. Při poslechu Meteory mě mrazí, a nemůžu si prostě říct, že Chester už tu není. Největší modla člověk, díky nemuž spousta lidí v mém věku čuchla k nu-metalu a na první pohled je okouzlila. Přes naprostej posun k popu a i přes poslední album zůstavají LP v mém srdci napořád a Chester je člověk, ke kterýmu budu dál vzhlížet. O duševních nemocech by se mělo víc mluvit. Nebát se o nich mluvit. Člověk může mít deprese a přestože je má, tak existují nahrávky několik hodin před smrtí, kde se směje se ženou a rodinou. Je těžké o něm nemluvit pouze v superlativech. Pan zpěvák kterého již bohužel naživo neuvidím protože jsem je na letošním Aerodromu prošvihnul. Spoustě lidem bude chybět. #HaveHope It’s ok not to be ok.
1. Konce českých kapel
Tento rok do hudebního nebe odešli i české formace, které nám budou v našem rybníčku dozajista chybět. Z moravy do hudebního nebe se odporoučeli Rattle Bucket, kteří tu byli pro nás deset let a odehráli nespočet koncertů, několik alb a všem dělali radost na tváři. Další partičkou, která bude chybět jsou Pražský Hubičovi Citylights, díky kterejm si poprvé čuchnul k domácímu „Hácéčku“ a přes ně se dostal i k pořadu Drive a otevřeli mi dveře blíž do české scény. Obě kapely se letos rozloučili právě i na RFP a udelali tečku za svou dráhou jak na festácích tak v klubech.
Tenhle rok sršel v hrozným tempu, ale to hlavní bych rád vyzvednul až tady v epilogu. Tím hlavním pro mě bylo přidání do tohodle super kolektivu a možnosti se snažit nějak vás informovat o svejch postojech a o akcích z srdce Moravy a to z Olomouce. Přeju Klubovně mnoho dalších štastnejch let, stejně jako vám ostatním, co nejlepších zážitků, akcí a hlavně užitých dní.
Ať žije novej rok!
https://www.instagram.com/p/BaWuoOMh_fh/?taken-by=navrcc
Z moravy zdraví Navrcc
