Když jsem v jednom z mnoha lockdownů zaznamenala, že se sem chystají vůbec poprvé Tiny Moving Parts z USA, věděla jsem, že si to nemůžu nechat ujít. O to větší radost jsem měla, když jsem zjistila, že jim budou předskakovat hradečtí Glad For Today, kteří svou pílí a tempem, s jakým vydávají jednu věc za druhu dokazují, že byli vybráni headlinerem oprávněně. Australští Eat Your Heart Out už byli jen příjemným dovršením (fakticky) jarního (ale pocitově letního) večera v pražském Rock Café!

Otevírat večer není úplně preferovaná pozice, kterou by si jakákoliv kapela vybrala, ale někdo to být musí a tentokrát si nejkratší sirku vytáhli (coby místní kapela) Glad For Today. Ti už nejsou na scéně žádnými nováčky, ostatně před pár lety prokázali vítězstvím soutěže kapel Planetrox v rámci Rock For People, že si jdou nekompromisně za svým, dřiny se nebojí a nese to ovoce. Večer sice neotevřeli s nějak hvězdnou pompou, protože se museli popasovat s technickými problémy, po nichž následovaly zhruba dva songy s mírnou nervozitou kapely, ale celkově set odehráli naprosto skvěle. Krom toho, že jsou výborní muzikanti, má kapela obří devízu v jednom z nejlepších tuzemských frontmanů, Honzovi Kašparovi. Nebo alespoň já si takhle kvalitní frontmanství představuju (prove me wrong!). Kapela postupně odehrála věci z posledního EP Common Noise Common Voice a taky představila pár věcí z jejich prvního plnohodnotného alba Melting Youth, které vyjde 27.5. Už teď se na něj těšíme.

O mě se, minimálně mezi mými přáteli ví, že mám pro australské kapelky slabost a prostě mám pocit, že co vyleze z Austrálie, nemůže být snad ani špatný. Tedy krom pavouků a podobně., tam se to láme, to si nebudeme nic nalhávat.  ANYWAYS – rocková formace Eat Your Heart Out pro mě byli novinkou, zato ale velmi příjemnou. Atmosféra byla po GFT hezky našláplá, takže věřím, že se jim poprvé v Praze nezačínalo vůbec špatně. EYHO nejsou žádnými nováčky, za sebou mají tour s mými milovanými Movements, jejichž frontman Patrick Miranda se dokonce na dvou písničkách podílel. Malá blond zpěvačka Caitlin od začátku nasadila tempo a nepolevila až do konce. Vokály připomínají tolik oblíbenou Hayley Williams, takže fandové Paramore zpozorněte – tohle si nenechte ujít. Kapela odehrála průřez od svých EP až po poslední vydanou studiovku. Příjemně energičtí, no, není divu, že zrovna tuhle kapelu si vybrali Tiny Moving Parts jako svůj doprovod na celé tour.

A teď už k tomu, proč jsme se všichni v Rock Cafe sešli. Rodinná kapelka (bratři a bratranec) z Minnesoty Tiny Moving Parts byla přesně taková, jakou jsem ji čekala. A to jsem zcela výjimečně neměla laťku na zemi tak, jako ve všech jiných životních situacích, ale naopak poměrně vysoko. V Rock Café jsem zažila zvuk všelijaký, proto jsem se trochu bála, jak to dopadne v případě tady té trojky z USA, ale naštěstí byly moje obavy liché. Zvuk skvělý, kapela působila skromně, mile a řekla bych, že i překvapeně. Nevím úplně, co od Prahy v případě jejich prvního koncertu  čekali, ale dostali, myslím, mnohem víc.

Ostatně nakonec museli dávat dva přídavky, než je nechalo publikum „v klidu“ odejít. O stagediving nebyla nouze od chvíle, kdy ho odstartoval Standa z Nondescript (shoutout Standovi!). Pak už to v moshpitu lítalo hlava nehlava. Tiny Moving Parts odehráli kompletní průřez jejich kariérou – od nejnovějších věcí z posledního alba breathe, posledních vydaných singlů, ale i starších věcí, třeba z mého nejoblíbenějšího alba Swell. Moc nechápu, jak dokáže zpěvák a kytarista v jednom tak dobře hrát, zpívat a dělat na podiu totální bordel, ale miluju to. Kdo nebyl, nechť lituje, protože tohle bylo přesně to, co jsme všichni potřebovali – drink, letí vibe a Tiny Moving Parts.

text // Panda x foto // rtajkaa