SANGUISUGABOGG: „MÁME JEDNO PRAVIDLO: NIKDY NEPŘESTÁVEJ HRÁT!“ (ROZHOVOR)
Brutální death metal, nemilosmrdné riffy a mohspity, které jsou plné chaosu a potu. Nekompromisní zvuk a drsná energie dělají z každé show neuvěřitelný a jedinečný zážitek nejen pro fanoušky, ale také pro samotnou kapelu.
Americká deathmetalová kapela Sanguisugabogg má za sebou premiéru na Brutal Assaultu, kde předvedla, že její brutální riffy a nekompromisní přístup fungují i na českém festivalu. S frontmanem Devinem a kytaristou Drewem jsme probrali nejen jejich nejnovější album, techničtější směřování kapely a hvězdné featy, ale také silné propojení s hardcoreovou scénou, upřímnost v extrémní hudbě nebo ty nejšílenější věci, které zažili přímo na pódiu. Došlo i na noční můry, pepřový sprej a jedno pravidlo, které se u Sanguisugabogg jednoduše neporušuje: nikdy nepřestávat hrát.
Hráli jste na Brutalu Assault poprvé, jaké to bylo?
Drew: Bylo to super, bylo to opravdu dobré. Už když jsme dělali line check, hlavička mi vybuchla. Jako zesilovač bouchl. Myslím si, že ‘jasně, zesilovač bouchl, bouchl ani ne 10 vteřin po začátku zkoušky’, ale technici hned naběhli a dali mi novou, a hned to bylo skvělý. Bylo to fakt šílený.
Devin: Zatím nejlepší show z tohoto tour.
Máte české davy rádi?
Drew: Milujeme český davy a Prahu! A mít možnost tady hrát poprvé bylo vzrušující, vždycky jsme chtěli hrát na tomhle fesťáku. A taky sem moc často nejezdíme hrát na festy. Většinou je to vždycky tour, kde jsme buď headlini nebo supporti. Ale být součástí tohohle fesťáku bylo fakt suprácký.
Pojďme si pokecat o vašem poslední albu. Hideous Aftermath je o dost techničtější než vaše předchozí tvorba. Co vás k tomu vedlo a budete dělat songy zas víc ‚caveman riffy‘, nebo bude vše víc techničtější?
Drew: Abych odpověděl na tu druhou otázku, tak si myslím, že naše songy budou více techničtější. Více změn tempa, času, nějaký spice sem a tam. Nechceme se pořád celou dobu opakovat, takže jsme si řekli, buďme více techničtější teď, přidejme více not, pojďme udělat více riffů. Myslím, že jsme všichni chtěli, aby to bylo více postavené na kytarách. A co se týče vokálů…
Devin: Snažím se k tomu přistupovat jako ke každý desce. Udělat to co nejvíc syrový, co nejbrutálnější. A, však víš, zároveň, aby to nutilo lidi trošku nad tím přemýšlet.
A z pohledu psaní songů, je náročnější napsat chytlavý song nebo právě víc technický?
Drew: Na to je těžký odpovědět, protože obecně je pro nás psaní písniček úkol sám o sobě. Ne, že by to bylo těžký, jen jsme všichni docela ADHD. Takže dát dohromady to, o co se vlastně snažíme, je strašně těžký. Takže vlastně jen ze sebe sypeme songy a songy a další songy, a pak jsme ‚YES, to je ono!‘. Víš, někdy je pro nás těžké se dostat do rytmu, ale jakmile ho najdem, tak je to skvělý. Co se týče songu „Dead as shit“, ten jsem teda nenapsal, myslím, že máme pár docela dobrých songů, co jsou podobně catchy. Za mě to jsou „Abhorrent Contraception“, „Rotted Entanglement“ a „A Lesson in Savagery“. To jsou naše lepší songy, pokud víš, co myslím. Že jsou víc techničtější, však víš… Jo a „Felony Abuse of a Corpse“ je taky fajn, tu mám taky rád.
Na Hideous Aftermath máte docela dost featů, jmenovitě Full of Hell, Cattle Decapitation, Defeated Sanity, Nails anebo Peeling Flesh. Bylo to plánované dopředu, nebo se to nějak stalo během nahrávání?
Devin: Když jsme byli ve studiu, rozhodně jsme chtěli přidat nějaký feat, jako děláme na každý nahrávce. Tehdá jsme nevěděli s jakým časem pracujeme, aby to sedělo na jejich i náš rozvrh. Takže jsme se upřímně ozvali každému, na koho jsme si vzpomněli a koho jsme chtěli. Naštěstí se ozvali zpátky a řekli ‘proč ne’, že jdou do toho. Tak se to nějak stalo a my jsme za ně všichni strašně rádi.
Drew: S Devinem jsme se o tom bavili cestou do studia, protože jsme jeli nějakých 14 hodin nebo tak nějak. Probírali jsme, koho bychom chtěli na desce jako hosty a měli jsme seznam asi dvanácti lidí. Když jsme pak dodělali kytary a Devin začal nahrávat vokály, tak se z toho vybralo těch pět, kteří se tam fakt hodili, víš jak. A snad to příště vyjde i s těmi ostatními, co jsme měli na seznamu. Ale nebudeme prozrazovat, kdo to byl. Každopádně to bylo fakt super. Všichni se nám ozvali během pár hodin. Todd Jones dokonce nahrál svou část ještě ten den, co jsme ho oslovili. Prostě nám napsal: “Hej, jedu ke kámošovi a rovnou to tam nahraju.”
A kdybyste si mohly vybrat jeden dream feat – nejdřív z death metalového žánru a potom nějakého úplně jiného – jaký by to byl?
Devin: Kdybychom se nebavili o death metalu, tak bych chtěl někoho jako Trenta Reznora z Nine Inch Nails nebo Matta Kerna z Citizen, ten byl taky na tom seznamu.
Drew: A co se týče death metalu nebo grindcoru, tak třeba Barneyho Greenwaye z Napalm Death, Franka Mullena ze Suffocation nebo Glena Bentona z Deicide a Corpse Grindera z Cannibal Corpse.
To jsou dost zajímavá jména, bylo by to fajn to vidět! Abychom se posunuli dál, z naší perspektivy hudebního média, co se spíše zaměřuje na core, jste si vybudovali silnou vazbu s hardcore scénou. Ať už jde o hraní na hardcore festivalech nebo dělání featů, cítíte tu vazbu taky? Jaký máte k hardcoru vztah?
Drew: Já mám teda mnohem blíž k metalu, ale hardcore u nás hrál taky velkou roli. Pocházím opravdu z malýho města, takže hardcore, death metal a všechno kolem se tak nějak prolínalo. V podstatě se všichni znali a byli kamarádi. A upřímně, co nás jako kapelu přivedlo k tomu, že jsme začali hrát víc hardcoreových koncertů a festivalů bylo turné s Terrorem v roce 2022. Kluci jsou jedni z našich oblíbených lidí na týhle planetě. Vzali nás pod svý křídla a díky nim jsme začali dělat spoustu věcí s hardcorovejma kapelama a být trošku známější v hardcorové scéně. Pak nás Martine dvakrát po sobě pozval na Sound and Fury. Hráli jsme na LDB, na Tied Down a na spoustě dalších hardcoreovejch festivalech. Těžko se mi přesně popisuje, co nás s tou scénou spojuje, ale myslím, že lidi baví, jak jsme brutální, ale zároveň máme i chytlavý momenty. Děcka to tankuje a tancujou na to, i když pro ně metal třeba není to pravý vořechový. Prostě v určitým smyslu chápou podstatu těch songů. Hlavně, každá naše skladba má riffy, na který se dá rozjet pořádnej moshpit. No nevím, ale hardcore mám rád. Oba máme hardcore rádi, i když jsme v tomhle trochu vybíraví.
Devin: Jo, jo. Je to takovej étos. Vezmi si třeba Full of hell. To sice není hardcore kapela, ale způsob, jakým fungujou a vedou svou kapelu, je hodně hardcorovej. A právě oni nás inspirovali k tomu, abychom k naší extremní metalový muzice přistupovali podobně, víš.”
Jasně. A jaká by byla vaše oblíbená hardcore alba?
Drew: Fixations on a coworker od Dead guy.
Devin: Set it off.
Drew: Mám radši metal corovej hardcore. Třeba kapely jako Dead Guy, Botch, Converge a podobný nádhery. Ale jo, Fixation on a Coworker je ta nejlepší skladba všech dob. Ta je kurva absolutní blueprint děsivosti. Mega šílená.
A kdybyste chtěli udělat nějakej feat s metal corovýma bandama? Koho byste chtěli?
Drew: Kdybychom dostali Tima Singera z Dead Guye a Kiss a Goodbye, nebo Jakea Bannona z Converge na song, bylo by to mega šílený. S Kurtem Bluem už jsme nahrávali, a brzo se mu zase ozveme. Takže je možný, že se někdy něco podobnýho stane. Kámo, mohli bychom dokopat Kurta, aby nám zazpíval na songu! To by byla frajeřina.
Devin: Nechat ho dělat backup.
Drew: Přesně! Bylo by to šílený! On by ale určitě tvrdil, že je to kravina.
Máte v tom jasno! Tak tedy další otázka. V minulosti byl death metal známej tím, že docela posouvali hranice, a pro shock effect. V současnosti jsou však sociální média docela populární a mně přijde, že na nich člověk najde úplně všechno. Je pro vás těžší šokovat fanoušky, oproti dřívějšku?
Devin: No, myslím, že některý věci jsou pořád tabu. Lidi umírají na denní bázi, ale i tak z toho člověk může udělat extrém a trošku z toho v sonzích těžit. Lidi jsou vůči tomu možná víc otupělí a možná jim to připadá i trochu trapný, ale… Prostě dokud prožíváš to, co píšeš a zpíváš, a je z toho cítit přesvědčení, má to v sobě říz! Opravdovost. Když to posloucháš, má to samo o sobě váhu. Lidi to buď šokuje a odradí je to, anebo je to přitáhne jak můry.
Drew: S Devinem stoprocentně souhlasím. Jen bych k tomu dodal, že když píšeme naši hudbu, tak ji fakt prožíváme. Není to pro nás jen něco jako “napsali jsme další song”. Chceme napsat skladbu, u který pak přijdeme domů a řekneme si “ty vole, tohle je fakt heavy”, nebo “z tohohle mám husinu”, a napsali jsme to my! Neříkám, že to lidi hned pochopí, ale snad se k nim ten pocit nějak přenese. Protože týhle kapele dáváme všechno, víš? Nejsme tady jen proto, abychom hráli death metal. Tohle je pro nás úplně všechno. Vstáváme a usínáme s myšlenkami na tuhle kapelu. Dokonce se nám o ní zdají sny. Je to nekonečný, chápeš, co tím myslím? Je jak naše dítě!
Snad se vám nezdají noční můry.
Drew: Někdy jo. Ne, dělám si srandu. Ale jako jednou se mi třeba zdálo, že jsme šli na podium, kapela začala hrát, ale mně se rozbil pedalboard. Podařilo se mi ho opravit, jenže než jsem to stihl, celej set už skončil. Taky jsem měl noční můry o…
Devin: Autonehodě.
Drew: Jasně, autonehodě. Nebo taky o pádu letadla a takových podobných kravinách.
A co je ta nejvíc cool věc, co jste na svý show viděli?
Devin: Vtipná nebo nejdivočejší?
Můžeš říct obojí.
Drew: Viděli jsme lidi zlomit si nohy, jak si někdo rozbil hlavu.
Devin: Bitky… Pepřák…
Drew: Ty brďo, pepřák! Tehdá jsme byli v Houstnu, v Texasu, a vznikla tam velká bitka během toho, co jsme hráli. Potom tam někdo na stage hodil pepřák. Stál jsem tam, kde stávám vždycky na té stage, že jo… A on tam byl takovej větrák, kterej začal foukat ten sprej do mýho obličeje. Měl jsem to v krku a myslel jsem si, že nemůžu dál hrát. Koukl jsem se na Codyho, ten tam samozřejmě kašlal, oči zavřený. Popravdě, bylo to strašně vtipný. Kouknu na Devona, ten se mi samozřejmě směje. Říkal jsem, si: Dělá si ze mě prdel? On se mi jako směje? Byl jsem jako: jasně, jsem v klidu, jen jsem právě dostal pepřák do ksichtu. Byl to šílený. Mysleli jsme si, že Immolation budou naštvaní, protože ta bitka trošku porafala i jejich vybavení…
Devin: A oni si mysleli, že to bylo super.
To jste pokračovali ve hraní?
Drew: Jasný, máme jedno hlavní pravidlo: nikdy nepřestávej hrát. Prostě hrajeme dál. Je nám moc vedro? Jsme zpocený? Krvácíme? Posrali jsme si gatě? Hrajeme dál!
Než to tu ukončíme, chci se zeptat na jednu věc. Název vaší kapely je pro některý lidi docela oříšek na výslovnost.
Drew: Jo, to teda je.
Jak se teda vyslovuje?
Devin: Říká se to normálně „sanguisugabogg“. Ale nejvtipnější zkomolenina byla asi od Corpse Grindera. Řekl Samsung Sudafed. Jak ta značka mobilů a pak lék na alergii.
Drew: Taky sugaboo. Jo, a taky s dvojitým O. Ale správně je to prostě Sanguisugabogg.
Dobře, dobře. Jsem ráda, že jsem to sama nezkomolila. Tak jo, moc vám děkuju za rozhovor!
Drew a Devin: Díky, vážíme si toho, byla to zábava!


