V pátek jsem po delší koncertní pauze vyrazila do Futura na večer plnej rock’n’rollu. Jelikož jsem s oběma kapelama neměla zatím tu čest, šla jsem na blind a doufala, že to bude stát za to, hlavně když pokoronáčovou koncertní laťku nasadil rapovej útvar 559 or Deuces Wild v Rock Café proklatě vysoko.

První kapelou pátečního večera byli Seventh Passion, melodickej rock’n’roll z Plzně. Zvuk je postavenej na kytarovejch sólíčkách, uměla bych si je docela dobře představit jako soundtrack k filmu Od soumraku do úsvitu – takovej ten mexickej bar, o kterej se opírá vostrej Danny Trejo a v pozadí hrajou Seventh Passion jejich song Ugly MF. Zahráli setlist postavenej víceméně na starších věcech, ale prej horečně makaj na nový desce, tak uvidíme.

Moc nám toho během setu neřekli, asi i proto, že když zpěvák Lichťa chtěl něco říct, tak ho nějakej srdcař přerušil slovy “Ser na to, hobluj.” a jelo se dál. Bohužel mi máma v mládí pouštěla Seala, Lucii a Chinaski, takže nemám arzenál starejch rock’n’rollů, ke kterým bych vám hudební stránku Seventh Passion přiblížila, ale asi se chápeme, prostě atmoška dobrá, songy s jednoduchýma textama, jen mi možná u nich chyběla taková ta divokost, co se k tomuhle žánru přirozeně váže. Ale co není, může bejt. 

Jelikož čas tlačí v době po-covidové a zavíračka v 11 je neúprosná, Seventh Passion svižně vystřídali headlineři The Wild Roots. A ti mi dali přesně to, pro co jsem si přišla, aniž bych teda věděla, že si pro to jdu, haha. Mám hrozně ráda ten pocit, kdy hraje něco, co neznám a se mnou to vnitřně tak trochu zahejbe. Stejně jako u předkapely tu máme tři členy, akorát tentokrát genderově vyrovnanější, na basu totiž hraje éterická vlasatá Alice, která zároveň, stejně jako všichni v kapele, dělá i vokály.

Kapela má dřevorubeckej vibe, asi za to může adorace Skotska, no, vypadá to dobře a dává to smysl. Kór když hrajou Hills of Heather, který trochu zvukově vybočuje od jejich ostatní tvorby, protože to první zavání Hobitem, ale pak tam máme takový menší breakdowny, no zajímavej počin. The Wild Roots hrajou energickej hardrock/rock’n’roll, mají chytlavý texty, nejsou zbytečně komplikovaní, ale nic tomu nechybí. Co si budem, hned bych je poslala na nějakou Harley Davidson akci, kam by s německo-americkou dvojkou The Picturebooks sedli jak prdel na hrnec. Těm, doufám, budou jednou předskakovat a já u toho nechci chybět. Studiovka mi přijde možná až moc očištěná o takovej ten špinavej rockovej zvuk, kterej naopak na živo nechybí a dává celýmu vystoupení pořádný koule. Celou parádu kapely společně uzavřely odehrátím coveru Electric Worry od The Clutch, milý překvápko takhle na konec.

Obě kapely by si zasloužily mnohem větší účast, ale pátek v Praze, ještě teď po uvolnění, je konkurenčníma akcičkama natřískanej, takže snad příště – já vám za sebe doporučuju tyhle dvě kapely nevynechat a moc děkuju manažerovi kapel, Ricardovi, za pozvání!

text: @pandaxsranda

foto: Martin Juha