Ondřej Svoboda: „Číslo 13 mám spíš zafixovaný jako šťastné číslo, na Death Coffee Party si i sami vaříme.“ (Rozhovor)

Co vám evokuje číslo 13? Většinou není spojeno s úplně pozitivní konotací, ale v Litoměřicích k ní letos vzhlíží s očekáváním a odhodláním. V areálu místního Výstaviště se opět uskuteční Death Coffee Party, která spojuje snad všechny myslitelné i nemyslitelné formy tvrdších žánrů. Za festivalem stojí především sympatický čahoun Ondřej Svoboda, který coby činorodec tělem i duší objíždí svět křížem krážem i se svými Anime Torment a ve volném čase cestuje i za českou fotbalovou a hokejovou reprezentací. Pojďme se podívat pod pokličku eventu, který vzniká svépomocí, ale pravidelně vozí do Litoměřic kapely z celého světa!

Ahoj, Ondro, zdravím Tě u rozhovoru, který se bude primárně motat kolem 13. ročníku Death Coffee Party, ale zabrousíme i jinam. Když už jsme u těch čísel: Věříš coby organizátor na řeč čísel a určitou míru pověrčivosti, nebo si tyhle věci vůbec nepouštíš do hlavy?

Ahoj Gumi, zdravím Tebe a taky všechny fanoušky Klubovny. Pověrčivej moc nejsem, ale číslo 13 mám spíš zafixovaný jako šťastné číslo. 🙂 Tak snad všechno klapne podle plánů a letošní ročník se vyvede.

Za ty roky, co DCP funguje, se neměnil jen line-up, ale také termíny. Podle čeho jste určovali, jestli hraje větší roli dostupnost kapel, nebo případná termínová kolize s jinými žánrovými akcemi?

Je to vždycky o tom, jak mají volné termíny tady u nás v Litoměřicích na Výstavišti. Pak hledáme, aby ve stejný termín nebyl ještě Brutal Assault, ale vždycky jsme se snažili, aby byl termín kolem 20. srpna. Teď se nám to dvakrát nepovedlo. V roce 2026 by to opět mělo být v klasickém čase, a to od 21. do 23. srpna.

Prozraď nám takový ten pomyslný klenot pod čarou, který zatím lidi tolik neznají, ale ty v něj věříš!

Klenot pod čarou letošního DCP? Určitě jich je několik. Poprvé u nás zahrají finští Omnivortex, se kterými jsme hráli v Helsinkách a byl jsem z nich totálně odvařenej. Takovej zlej technickej death metal, a myslím, že si na nich lidi v kotli zloměj vaz. 😀 No a pak doporučení na islandskej brutal deathcore Devine Defilement, totální masakr nářez se dvěma vokály, zpěváci vypadaj, jako když vikingové vlítnou vyplenit nějakou vesnici u nich na Islandu. Fakt mazec, těším se na ně moc!

Jakou inspiraci si bereš z organizace venku směrem k vlastnímu festivalu?

Několik let zpátky jsem samo sbíral inspirace a zkušenosti na místech, kde jsme s AT hráli, ať to byly organizační nebo bookingové věci. Nyní máme festival několik let zaběhlý ve stejných kolejích a už jen minimálně něco doplňujeme. Máme opravdu malý team, přibližně 20 lidí, který se každým rokem jen lehce změní. Každý ví, co má dělat, ale popravdě je to párty, takže zase trochu toho punku v organizaci neuškodí. 🙂

Slyšel jsem, že dokonce na festivalu sami vaříte! Jak probíhá příprava cateringu? A jaká z vašich specialit měla zatím největší ohlas?

Máme veliký rozpočet, takže si musíme i sami dělat gastro. Při vaření máme už několik let stejnou sestavu asi 3 lidí, kteří hotová jídla uvaří mimo areál, následně je vydáváme přímo na festivalu. Mimo těchto hotových jídel máme připravený i gril, kontaktní gril a fritézu. Takže u nás návštěvníci můžou dostat vše od guláše, rizota, fazolí, hamburgerů a smažáků až po klobásy, saláty a dezerty. Nejvíc táhnou hamburgery s trhaným masem, nebo jejich vegan verze. Jsme hlavně metalový festival, jídlo je až na druhém místě, ale i tak se snažíme, aby se člověk za ten víkend dobře najedl, a to i za příznivý ceny. Určitě si vybere každý.

Zajímavosti je, že vaši akci pravidelně zdobí i kapelní účastníci napříč kontinenty. Dokážu si představit, jak funguje scouting na domácí scéně nebo napříč Evropou, ale jak probíhá lovení kapel například z Mexika a Indie?

Už skoro dvacet let organizuji koncerty kapelám napříč metalovými žánry, takže jsem v kontaktu s bookingovými agenturami, nebo přímo s kapelami z celého světa. S velkými kapelami a headlinery mi pomáhá Maty s Cross Crew Booking, kterého každý zná jako zpěváka z Gutalax.

Vždycky mě zajímalo, jaký to je, když pořádáš fesťák a najednou máš odehrát koncert. Jak se na tyhle momenty v týmu připravujete? A daří se Ti na tu cca hodinu vypnout?

Za ty roky mám festival opravdu dopředu připravený, takže nejhorší jsou dva dny před festivalem a pak pátek. Anime Torment hrají vždy v sobotu v podvečer, a to už DCP jede bez problémů, takže pro nás je to normální koncert s domácím publikem. Pro mě osobně je to taková třešnička na dortu, kdy vypínám a užívám si živý hraní na 100 %.

Asi neni žádným tajemstvím, že mi hodně sedlo prostředí kolem severu Čech. Jedna z nejkrásnějších atmosfér byla vždycky v Chomutově. Jak je na tom teď Liťák? Snažíte se nějak udržovat komunitu přes rok? A spolupracujete spolu nějak napříč městy? 

V minulosti jsme pořádali hromadu koncertů u nás v Litoměřicích v klubu Baronka, kde hrálo opravdu hodně celosvětově známých jmen, můžu třeba zmínit Rise of the Northstar, NASTY, Benighted a hromady dalších. Pomáhali jsme zahraničním kapelám vyplnit koncerty v týdnu a českým třeba nabídnout koncert u nás, my s Anime Torment jsme zase hráli u nich. Bohužel jsme pak narazili na problém s kapacitou v Baronce a hodně akcí jsme přesunuli do Ústí nad Labem, a nebo do Prahy.

Letošním headlinerem jsou Deez Nuts, kteří se brzy vrátí i s novým releasem. Jak dlouho jste na nich pracovali? A existuje po těch 13 letech pořád nějaké nesplněné přání?

Zrovna Deez Nuts má na starosti Maty, ten je pro letošek ulovil. 🙂 Hledání headlinera je pekelně těžká práce, když máte hned u vašeho termínu festival Brutal Assault. Mockrát se nám stalo, že jsme měli už potvrzené i ohlášené kapely, ale bohužel po nějaké době přišel omluvný e-mail s tím, že na DCP nemohou zahrát, že je zlanařil BA, jako například loni Misery Index. Proto je pro nás lepší, když DCP probíhá v termínu kolem 20. srpna…

Můj sen byli vždycky The Black Dahlia Murder, ale po smrti Trevora je sen dávno pryč. Nebo kdysi v minulosti jsme měli ohlášené na DCP americké brutal slammery Visceral Disgorge, kteří poté zrušili celé EU tour, ale letos je pořádáme 3. září 2025 v Modré Vopici, a na tyhle borce se opravdu těším!

Anime Torment společně s Gutalax poměrně často míří do nejrůznějších zemí. Byla tahle zkušenost něco, co Ti otevřelo oči?

Díky Gutalax a hlavně Matymu, který pro nás ty zásadní a krásný koncerty vždycky zařídil, jsme měli možnost zahrát ve vyprodaných sálech a na skvělých festivalech. Takovýhle koncerty je radost hrát, kvůli tomu chceš mít tu svoji kapelu. A právě Gutalax jsou tahák jak bejk, bez nich bychom si ty stěžejní koncerty nezahráli.

Žijeme v době, kdy se zavírá stále víc klubů a taky se bojuje proti hluku. Vnímáš nějak tuhle situaci, nebo Tě současný vývoj nechává spíše chladným? 

Za tu dobu, co jezdím po koncertech, kluby zanikají a jiné se otevírají. Je to vždycky o tom, co který klub nabídne a jak se popere s konkurencí a ostatními problémy. Jde pokaždé o team lidí, nadšence, kteří jsou schopní vyřešit jakýkoli problém i třeba tím, že přesunou celý klub na jiné místo, viz brněnská Melodka.

Když už jsme u těch tour s Gutalax. Nepřipadá vám, že jste vlastně známější venku?

Určitě tomu tak je, je to ale dáno více faktory. My jsme chlapi od rodin a už nemáme mimo hraní, skládání songů a pořádání koncertů ještě čas starat se dobře o sociální sítě, tlačit to do lidí o sto šest. V zahraničí, kde vystupujeme, je metalová muzika více prezentovaná, hraje se v rádiu, ziny tlačí lokální bandy, nevadí jiným generacím. Pak je jednodušší se k metalové hudbě dostat. Podívej se na naše rádia a hudební kanály, je tam toho pramálo. Metal je u nás stále hluboký underground.

Pojďme se na závěr trochu zasnít. Když si představíš, že už je letošní DCP za vámi, u čeho by sis řekl: „Tak letos to dopadlo fakt dobře.“?

Tak tenhle pocit znám cca třetí den po festivalu, kdy opravdu všechno dodělám. Je to skvělý pohlazení po duši, protože to z Tebe všechno spadne a vlastně se Ti zdá, že všechno bylo super –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ i věci, který tě potrápily, jsou najednou ty tam. Za mě je nejdůležitější, aby se hlavně nikomu nic špatného nestalo, zranění, nějaká pohroma. To mě děsí od začátku – že se stane něco, co neovlivním. Pak je tu samozřejmě návštěvnost a spokojenost lidí, aby se hrálo dobře kapelám a aby to byl prostě skvělej mejdan. Když budou spokojení návštěvníci, kapely i celá DCP crew, tak jsem pak spokojenej i já. Proto to děláme.